Naše cesta k vysněnému miminku

Už je to více než 3 roky. 3 dlouhé roky bez jediného pozitivního těhotenského testu. Člověk si pořád klade jen otázku PROČ? PROČ nás osud tak trápí, PROČ zrovna my nemůžeme mít v náručí taky kousek štěstí? 

Je to rok zpět, kdy jsme se s manželem objednali na naši první návštěvu v CAR. Po sériích různých vyšetření se u mě prokázala prolaktinémie, u manžela vyšel horší spermiogram. Na vyšší hodnoty prolaktinu v krvi jsem dostala léky. Ale z důvodu horšího spermiogramu nám bylo doporučeno rovnou IVF. Verdikt: Spermie jsou pomalejší a nemohou se dostat k vajíčku včas. Rozhodli jsme se tedy podstoupit naše 1.IVF. Stimulace hormony pro mě byla strašná. Musela jsem si píchat ještě injekce na ředění krve, protože mi z genetického vyšetření zjistili trombofílii (asi 3x vyšší sklon k žilní trombóze). Při OPU mi pak odebrali 10 vajíček, z nich bylo 8 oplodněno metodou ICSI, ale do konce kultivace přežila jen dvě embrya. Nechala jsem si tedy vložit 1 embryjko a čekala 14 dní na výsledek z krve. To, že to nevyšlo jsem ale zjistila už dřív z těhotenských testů, které jsem si v naději pořídila. Po prvním neúspěšném ET mi byl doporučen KET zamrazeného embrya hned následující měsíc. Dobře tedy, dalších 14 dní čekání a opět výsledek v podobě totálně bílého testu. Na kontrolní krev už jsem do CARu nešla ☹ 

Rozhodli jsme se tedy, že necháme tělo odpočinout od hormonů a budeme se zase snažit přirozeně. Měsíc po měsíci, menstruace za menstruací a výsledek žádný. Ani půlrok nic nezměnil. Po letní dovolené jsem se opět objednala do CAR a budeme zkoušet další pokus IVF. Nyní čekáme ještě na výsledky imunologie, ale už dopředu se obávám, co se zase objeví ☹ Jsem už strašně unavená, já i manžel. Ale bojujeme dál!!!

Aby ale jsme neměli život tak jednoduchý, díky IVF jsem přišla i o práci, kterou jsem měla ráda. Bohužel jsem byla v práci upřímná, řekla pravdu o naší snaze o miminko a to se mi vymstilo. 

Další rána přišla na Vánoce, kdy mi 26.12. v našem baráku zemřel strýček. Údajně mu selhalo srdíčko a spadl ze schodů. Dodnes jsem se s tím psychicky nevyrovnala, ale věřím, že on na nás dohlíží a pošle mi brzy dolů nějakou malou dušičku. Bohužel už začínám věřit teorii, že jeden musí odejít, aby se druhý mohl narodit.

Takže všem, které máte to štěstí, že můžete mít svá miminka, přeju hodně hodně zdraví, protože to je opravdu to nejdůležitější. A nám, které se ZATÍM marně snažíme o náš první uzlíček přeji pevné nervy a hlavně hodně sil do toho boje. Ale my to všechny JEDNOU vybojujeme!!!

2. pokus IVF

Výsledky imunologie dopadly opět špatně. Verdikt: vytváříte si protilátky proti manželovým spermiím. Byl mi nasazen lék Medrol na potlačení mého imunitního systému. Po měsíci užívání léku jsme mohli konečně požádat o další pokus IVF. Takže jsem se od 1.3.2018 začala stimulovat na naše 2.IVF. Tentokrát to pro mě nebylo úplné utrpení. Tím, že jsem věděla, co mě čeká, jsem v sobě byla více uklidněná. 12.3.2018 proběhl odběr vajíček. Po prodloužené kultivaci mi 16.3.2018 vložili do bříška jednu krásnou blastocystu a 4 další nám ještě zamrazili. Po 11 dnech od ET jsem si udělala těhotenský test a poprvé v životě jsem viděla na testu krásnou (sice slabší) druhou čárku. 13.den jsem šla na odběr krve a výsledek Hcg byl 297 🙂 V tu chvíli nikdo na světě nemohl být šťastnější. 10.4.2018 jsme šli k paní doktorce na potvrzení UTZ. Na UTZ byla vidět v děloze krásná kulička. 24.4.2018 jsme šli s budoucím tatínkem na další UTZ a tam už na nás krásně blikalo srdíčko. Vím, že mi tohle štěstí seslal z nebíčka určitě můj strejda a tak nějak vnitřně jsem přesvědčena, že to bude náš malý chlapeček 🙂 Ale necháme se překvapit 🙂