Štěstí si nás našlo 🙂

Začátkem roku jsme si řekli, že by bylo fajn, kdyby jsme byli 3... Vysadila jsem léky, které jsem musela dlouhodobě užívat a taky antikoncepci.
Podle očekávání ale MS nedorazila - měla jsem s tím problémy už dřív. Doktorka mi jen píchla Agolutin s tím, že víc se tím zatím nehodlá zabývat :( nejdřív prý za půl roku. Takže následovala změna doktorky. Výběr to byl myslím dobrý - hned první prohlídka byla naprosto jiná, než na jakou jsem byla zvyklá - včetně UTZ, měření výšky sliznice (nízká) a různých odběrů. Pak následoval hormonální profil, kde se přišlo na to, že mám málo progesteronu.
Takže nasazen Utrogestan (na MS a sliznici) a Clostilbegyt (na OVU). První měsíc se prakticky jen zkoušelo minimální dávkování Clostilu (3 tablety na celý měsíc) - to nestačilo a folikuly byly jen 1cm. Další měsíc dávka zvednuta na 6 tablet za měsíc. 12DC na UTZ měl folík 1,7cm a 14DC už 2,6cm- píchli mi Pregnyl a poprvé v životě se mi na OVUtestu objevily nádherné //.
V tu dobu jsme cestou s dovolené viděli čápa, tak jsem mu říkala, že už by jako mohl...tak uvidíme, kdy poslechne 🙂

14.12.09 - tak čáp evidentně neposlouchá..Clostil jsem právě dobrala poslední 6tý měsíc a jestli dorazí MS, tak po novém roce na laparku. No a podle výsledků se uvidí, jak dál.. Snad příští rok přinese alespoň nějaké změny a ať už to bude jakkoli, tak aspoň se bude něco dít. Beru to prostě jako nepříjemné, ale nutné kroky, které musím udělat, abych došla až k tomu vytouženému miminku 🙂

Tak laparoskopie se nakonec konala v únoru 2010 a výsledek byl ten, že nenašli nic.. což byla dobrá zpráva, ale na druhou stranu nás to nikam neposunulo.. V dubnu jsme absolvovali genetiku - ta byla v pořádku, jen u mě zjištěna nějaká mutace MTHFR... že blbě zpracovávám kyselinu listovou, tak mi byl doporučen Femibion. A začátkem května jsme jeli do Prahy do Podolí na imunologii. Díky nim mi byla zjištěna bakterie e-coli a taky doporučeno brát denně 50mg anopyrinu kvůli krvi.
Koncem května nám dala doktorka vybrat, jestli chcem rovnou do CARu nebo ještě 3 měsíce počkat a na tu dobu ještě zkusit znova clostil. Rozhodla jsem se pro Clostil.. 4.6 jsme měli s tehdy ještě přítelem, dnes už manželem krásnou utajenou a malinkou svatbu. Jen my a rodiče. Byl to nádherný den a moc jsme si ho užili. Bylo mi trochu divně, ale přikládala jsem to nervozitě a navíc večer dorazila MS - čekala jsem ji až tak za 2 dny, ale říkala jsem si, že prostě přišla po Utroši dřív. I když hodně slabá, spíš jen špinění.. To trvalo pár dnů, tak jsem radši volala své doktorce, protože jsem si nebyla jistá kdy mám nasadit clostil. Věděla jsem, že 3DC - ale nebylo mi jasné jestli i tak slabou MS počítat? Doktorka mě pozvala na UTZ a jen řekla, že je vysoká sliznice a že ať clostil nenasazuju a pokud by se to opakovalo, tak ať přijdu.
Šla jsem od ní nešťastná, že bez toho clostilu je další měsíc v háji a když se mi v práci chtělo asi co 10minut brečet, tak mi to začalo být podezřelé a šla jsem koupit test. Udělala jsem si ho hned v práci a jen znuděně čekala na tu / jako vždy. Už jsem byla zvyklá.. Když na mě ale v podstatě hned vyjely //, tak jsem najednou vůbec nevěděla co mám dělat.. Tak dlouho jsem si tu chvíli vysnívala a pak jsem pobíhala po WC a smála se a brečela najednou jak pako 🙂 Bylo to přesně týden po svatbě, takže na ní jsem už byla těhotná a nevěděla to. Po pravdě to byla ta poslední varianta co by mě napadla - neměla jsem bez léků MS ani ovulku a tou dobou jsem brala jen Utroš na MS. Ale tak prostě zázraky se dějí..
Volala jsem hned doktorce, že jsem tam byla ráno a že mám pozitivní test. Ona se jen zasmála, že to už ráno trochu tušila, ale nebyla si jistá, tak mi nechtěla dávat dopředu plané naděje a že mám přijít po víkendu na krev na HCG. To bylo přes 6tis, ale na UTZ pořád jen zvýšená sliznice a váček vidět nebyl. Tak mě pozvala asi za týden. Celou tu dobu jsem se bála snad i vysmrkat, abych nezačala krvácet (občas jsem špinila, ale né moc) a měla jsem strach, že nebude váček nebo srdíčko... Ale miminko se vyvíjelo pěkně. Na začátku mě začaly trápit migrény a pak i šílení nevolnosti, tak jsem byla na nemocence. Nevolnosti trvaly asi do půlky 4 měsíce, pak je opět vystřídaly migrény a ty se vyměnily po nějaké době s mdlobama. Možná to bylo taky nízkým tlakem a chudokrevností co mi zjistili. Ale to jsou maličkosti proti tomu, že všechny testy miminka vycházely dobře a slíbili nám holčičku 🙂
Teď je pár dnů před vánocema a já jsem v 8mém měsíci.. občas člověka bolí všecko nebo se objeví strach z porodu, z odpovědnosti co přijde.. ale přesto je to nádherné období. Zvlášť vybírání věcí jako kočárek, postýlka...
Přesně před rokem touto dobou jsem byla nešťastná, že se nedaří, že musím na laparku... nástup do nemocnice jsem tehdy měla 12.2 a přesně po roce mám termín porodu 12.2. Kdyby mi to tehdy někdo řekl, nevěřila bych mu ani slovo..Život si někdy s náma zahrává a dělá si co chce..někdy je fakt krutý.. ale jindy nám dá tolik štěstí, že ho sotva unesem 🙂 Přeju vám všem, na které se zatím třeba ještě nedostalo, aby jste se dočkaly brzo!