Pamatuji si to, jako by to bylo včera...Cesta k miminku byla dlouhá a trnitá, po dvou letech léčby, několika operací dělohy, čípku a vaječníku jsem se smiřovala, že další děťátko už nebude. V říjnu 2016 se na mě z toho malého pocuraneho papírku smály dvě čárky a já bych štěstím objala celý svět. Termín porodu nám pan doktor vypočítal na den našeho výročí první schůzky.No nebyl to osud?😉 Byla neděle 25.6.2017, celý den mě provázely křeče v zádech a podbřišku, kterým jsem nevěnovala pozornost, poslíčky jsem měla už od 18tt...Bylo osm večer, já uklízela kuchyň po večeři a těšila se, až zasednu k televizi k mým oblíbeným Chalupářům.Bolesti začaly sílit a být pravidelnější...Po troškach odtékala voda.Nechtela jsem muže plašit, šla jsem do sprchy s tím, že si bříško nahreju a uvidí se. Tam přišla první intenzivní kontrakce, která se už musela prodychat a s ní vyšla větší část plodové vody.. V obývaku jsem muži jemně řekla větu, na kterou jsem se tolik měsíců těšila - Lásko,je to tu!!! Věřte, že v tu chvíli muž trhnul časový rekord vstani z gauče, sprchy, oblečení a stepovani s taškami u dveří 😊 Je deset večer a my vyrážíme.. Silnice jsou prázdné, prší...Parkujeme a já se modlím, ať je pohotovostní příjem prázdný, jelikož za sebou nechávám louzicky jako sousedovic Azor.. Kdeze.Na příjmu mraky lidí ale mně je to v tu chvíli jedno, prodychavam další křeč..Dopajdame se k porodním salum,kde nám otevře milá porodní asistentka, vyfasuji kytickovou noční košili ve které by bylo záhodno tančit na cimbuří a pod kterou bych schovala trpaslíky i se Sněhurkou. Natočí mi monitor, vyšetří (otevřená na 4cm) a pošlou na ,, hekarnu". Po hodině se nález změnil na 6cm, s muzem stále úsměv na rtech, lustime křížovky, smejeme se...Dokud nepřijde sestra s klystýrem.Zmrznul mi úsměv na rtech a dávám muži na výběr - Zůstaň,ale budeš se dívat z okna, zacpes si uši a budeš zpívat..No a jelikož můj milý umí jen Kapala kapka s hlasem nápadně podobným špatně promazanych dveří, nebo odejít na chodbu na kafe, vybral si druhou možnost a všechny rodičky včetně mě mu byly jistě vděčné 😊 Po klystýru přišla sprcha, když se muž vrátil, bylo mu jasné, že už jde do tuhého..Byla jedna hodina v noci a já se už více neotvírala. Kontrakce přecházely v jednu nekončící, kterou jsem přežívala zavěšená do muze kolem krku...Po třetí hodině v noci,kdy byl nález pořád stejný přišel na řadu Oxytocin a stěhování na porodní sál..Po Oxytocinu začaly bolesti, které jsem už přežívala v leže a jakoby ve snu. Když asistentka řekla, že je nález teprve 8cm, plakala jsem.Muz mě hladil po vlasech, držel za ruku a dodával sílu...V pět ráno už jsem prosila, že už chci tlačit, že už nemůžu... Samotné tlačení zabralo asi dvacet minut, než mi přiložili ten fialový, teplý uzlíček na prsa... Pláču, koukám na muže, který vypadá že se mu chce plakat i smát , a když mu sestra řekne ať přestrihne pupeční šňůru,tak snad i omdlít 😊 Jsme spolu na pokoji sami všichni tři, je ticho, polibime se, hladime našeho krásného a zdravého chlapecka a jsme ti nejšťastnější rodiče.. Dekuji muži za jeho oporu nejen při porodu,ale i v životě..Všechno nejlepší k výročí, lásko 💗