Já sem měla Viki u sebe na spaní až později. Když byla úplně malinká, tak usinala hpupanim na balónu.. Takže sem spící dávala do postýlky. Ale jakmile usnula vedle mě, tak sem si ji už nechávala u sebe. .a spinkame spolu do teď. Má sice postýlku u postele, takže spí v ní, ale máme sundanou bočnici, takže když chce, tak se prituli.. Dokud kojím, je to pro mě takhle pohodlnější 🙂
V 4 rokoch ešte nespí sama každú noc, snažíme sa 1 noc vo svojej posteli a 1 noc s nami. Od malička spala s nami, od miminka, zaľahnutia alebo zadusenia perinou som sa fakt nebála. Teraz čakáme druhé dieťatko a snažíme sa, aby spinkala sama, lebo už by u nás v posteli bolo príliš plno 😀 ale na druhej strane je mi ľúto, že je v tej svojej izbe sama...
U nas první tri měsíce v postýlce (ale byl to boj) pak jsem to vzdala a spal u nas v posteli asi do 15 měsíců. Pak chtěl sam do postýlky...
Obě holky šly do postýlky v pokojíčku hned po příchodu z porodnice...ale s tím, že kdykoliv bylo potřeba, byly u nás (nemoc, stesk...)...teď je jim 9 a 6,5 a občas v noci přijdou, mladší častěji - budí manžela, já jsem nevzbuditelná, on chudák trpí, ale místo jim uvolní...Mohl by je poslat zpět, mohl by jim to zakázat, ale já chci, aby věděly, že rodiče jsou jistota. V pubertě snad už chodit nebudou 😀
U nás takhle : první 2mesice v ložnici v kolibce, pak se již do ní nevešel, tak od té doby spinká ve svém pokojíčku a své postýlce... A zatím vše ok...
Jako miminka spali tak napul v postylce a napul se mnou, podle situace, ale oba se kolem 10 mesicu definitivne prestehovali k nam do postele. Tedy spis ke mne, protoze manzela tim vystrnadili na gauc 😀 Spolecne spani nam vydrzelo do 2,5 a 3,5 let, kdy uz se ani jeden z nas poradne nevyspal. Zaridili jsme pokojicek s palandou, kde oba spi od prvni noci spokojene sami, ackoli jsem tomu neverila, protoze hlavne mladsi byl do te doby zavislak a neusnul bez moji ruky 🙂 Ted spime vsichni mnohem lip, ale nekdy mi to spolecne spani chybi a uzivam si, kdyz v noci nahodou jeden prijde k nam 🙂
Mám 3letou dcerku, která spí s námi v posteli, v květnu k ní přibyde bráška 😉
Ja se tomu chtěla vyhnout. Cele těhotenství jsem rikala, ze u nas v posteli spat nebude...
Hahaha
Ni, nevezmete si k sobe ten malinký balíček rano do postele, kdyz odejde muz do prace... casy se postupne snizovali od pate ranni a ted vuz 9mesicich uz si ho bereme kolem 11vecer... rada se k nemu v noci tulim, i chlap ho vzdycky drui za ručičku. Je to uzasny pocit😍😍😍
Šimi jako miminko spal přes den v náručí, ale v noci vyžadoval svůj prostor ve své postýlce. Obrečela jsem, že nechce spát se mnou 😢. Po roce se mě rád držel za ruku skrz šprušle a asi od roku a půl máme přitažené postele k sobě a má sem tam období, kdy se chodí tulit 🙂
Já osobně jsem měla vždycky svojí postel, ale ráno jsem se chodila "dopéct" k rodičům. Vlastně když byl táta o víkendu v práci, tak jsem lezla k mamce do doby, než jsem se odstěhovala 😂 zkoukli jsme na pohádku a vzali si snídani do postele 😇
Do osmi mesicu jsem se drzela zuby nehty, ale v postylce chyta okamzite hysterak. Kdyz byl malickej, tak jsem mela strach, ze ho zalehnu. Ted uz by to asi taky snadny nebylo. Nicmene se mu vyrabi postylka na miru a zacneme ucit na vlastni. 🙂
U prvni asi po tydnu nespanim u druhe od porodnice. V posteli mi spalavedle hlavy ve sve perince a zavinuta.
Když první noc doma.z porodnice zahlasil monitor, měla jsem.nabeh na AIM. Druhou noc a dodnes je s námi. Nikdy jsem se zalehnutí, ani peřiny nebála, spala v zavince a víc přikrytá nebyla. Ale nebylo to kvůli monitoru, ale kvůli kojení co hodinu, nebo nonstop. To opravdu se skoliózou možné není. Kojena velmi často až do 2r7m, takže jen z praktických důvodu. Jinak jsem byla zvyklá na svůj prostor, ale člověk si zvykne na všechno. V březnu přibude bracha. Zkusim ji dat do postýlky vedle sebe bez postranice, ale uvidíme..
*ho, ne ji. Ona zůstane mezi námi.
Do pul roka prirazena postylka bez bocnice k posteli monitorem dechu. Od pul roku uz jsem citila, ze ji nezalehnu, tak spi s nami v posteli doted, je ji 2,5 roku. A spat jeste dlouho tak bude. Neni nic krasnejsiho. U dalsiho to bude stejne.
Jinak ja v 6nedeli mela psychicke stavy, kdy jsem se v noci sokem vzbudila a hledala malou pod perinou, myslela jsem, ze jsem usnula pri kojeni a zalehla ji.
Starší spal v postýlce vedle mě postele a je u posledního kojení (mezi 4-5) jsem ho nechala u nás. Stejne jsem to plánovala u druhého. Těm postýlku zvládne tak na dvě hodiny a pak jak je tam sám dýl, je boj. A to máme postýlku jako balkónek. Takže je u nás...a kolikrát v nám přijde že starší, který má postýlku Kosek od nás. Takže asi nápisů Ježíškovi o větší postel... 😂
Stepanka spi sama v postylce od zacatku, cca od roka i sama v pokoji. A je to dokonce tak, ze se mnou v posteli uz ani neusne, pokud neni fakr unavena, druv jsem si ji tam bravala treba k ranu. Ale treba v sobotu ji trapila ryma, tak se mnou spala celou noc. Taky jsem vzdycky rikala, ze dite v posteli ne, nakonec to tak i funguje, ale uz to naprosto chapu 😀 touha vyspat se je proste silnejsi jez jakekoliv predsevzeti 😀
Druhá třída je ok. Těším se, že syn ještě na základce bude chtít pomazlit ráno s náma všema v posteli.
Spal v postýlce, měl srdeční vadu.Jinak jak byl starší tak cca rok a půl ,chtěl spát se mnou, ale mít vlastní prostor,tak manžel se přestěhoval na sedacku a ve dvou létech šel do svoji postele v pokoji. Někdy spí se mnou, když chce,ale je po mě, musíme mít svůj prostor a je zvyklej na svojí postel
Syn spi od narozeni s nami. Odlozeni do pokojicku na vice,jak 2h neprpadalo nikdy v uvahu. Ja s nasima spala do 9let. Do dnes si vybavuji,jak jsem se strasne bala. Máma to nikdy nelamala pres koleno,a ja jsem ji za to vdecna. Odstehovala jsem se potom dobrovolne. S detma to budu resit stejne. Do 15let s nami urcite spat nebudou. 🙂
Ze začátku spali oba v postýlce, od 5 ti měsíců (začali zoubky) se mnou v posteli, když přišlo druhé tak s oběma, teď mají pokojíček a spím tam s nimi. Má nejrannější vzpomínka je jak ležím sama ve tmě a strašně se bojím, tak dokud mě budou potřebovat tak prosím.
Tak naše malá od narození v postýlce a od roka ve svém pokojicku. Spokojení jsme všichni. S námi spí,jen když ji něco trápí. Neumím si představit,že bych vyšoupla manžela na gauč 😊
Mám Sabinku (3) od narození naučenou spinkat v postýlce, nic jiného nepoznala a tak jí to přijde přirozené. Přijde mi to tak správné, když byla ještě miminko, bála bych se, že jí zalehnu a nebo spadne z postele... Když jí není dobře, nebo někdy ráno přijde, samozřejmě jí nechám si ke mě vlézt, ale priorita je postýlka... Ted už se poohlížím po první opravdové posteli, postýlka už jí začíná být přece jenom malá 🙂
Syn chtěl být od narození ve svém, když jsme si ho z mužem vzali do postele ( já hlavně kvůli kojení) tak nespal a vztekal se, jakmile jsem ho položila do jeho postýlky byl do minuty tuhý 😂 To se ale změnilo v 7 měsících, kdy začal mít špatné reakce po očkování a noční děsy. No a teď má dva roky a stále u nás v posteli 😀 na jednu stranu se k němu strašně ráda přitulit a spím a on to samé, když mne obejme těmi svými malými ručičkami, ale také mi chybí ten prostor kdy se můžu otočit jak chci, lehnout jak chci ( jakmile se k němu otočím zády,tak začne fňukat a tak spím jen v jedné poloze a jsem šíleně rozlámaná).
Od narození ve své postýlce. Hrozně se vrtím a převaluju a fakt jsem se bála abych mu neublížila. Takže postýlka kousek od naší postele, přes den jsme si ho do posele brali na tulení, nebo ráno si ho přenesu i s peřinou k sobě ale na noc jde do svýho. Už má i svůj pokoj a postranici sundanou takže večer ho tam zavřem a když si chce hrát ještě si pohraje a pak si zaleze do postýlky a spinká. Budem kupovat větší ale i z tyto si umí slízt a zas vylízt.
Malá spinká ve své postýlce kterou máme v ložnici. Obě máme rády svůj prostor. O mém muži nemluvě 😉
tak musím napsat, že tvoje zkušenost je hodně zajímavá. Trošku mě utvrzuje, že má výchova jde správným směrem. Absulutně mě teď vytáčí lesany a biomatky co mají děti nonstop v posteli + jiné výchovné nesmysly. Samozřejmě jak píšeš ty, nemocné děti jsou výjimka. Mám teď od září syna ve školce a co vidím tam a co slyším od učitelek. Je to maso. Děkuji za tvůj názor a příspěvek, mě obohatil 🙂
@katrad77 tak to promiň.. Ale nejsi trochu prikra? To že mám dítě v posteli, neznamená, že sem nějaká lesana nebo biomatka... Mě zase vytáčí právě tyhle řeči jako máš ty... Jenom protože sem nechtěla dát dceři sladké dřív, nebo protože ji vedu ke zdravé stravě a mám ji u sebe v posteli, především kvůli kojení, tak sem zaskatulkovana... Ale neplet si jablka a hrušky.. Dcerka dostává na zadek a rozhodně nejedu v cestě nevychovy...
@katrad77
Ono je tak strasne jednoduche rici o někom , ze je biomatka a lesana. Me osobně to prijde trochu ubohe.
Co je bio a zalesackeho na tom spat s ditetem v posteli? Nerikam,ze je spatne ani to,kdyz dite s rodici nespi a rozhodne ho hned nenazvu spatnym rodicem.
Nedavat diteti sladke a nezdrave veci je pro protistranu take hanlive. Nechapu to proste,proc? Ať si prece každý vychovava tak, jak chce on. Proc hned vymyslet názvy jako je lesana a biomatka.
Ok, me dite jsem neposadila dokud samo nesedelo, nebudu ho davat ani do choditka a sladke nechci videt minimalne do roka. Jo a obcas ho nosim v nositku.
Ahoj biomatka krizena s lesanou
@katrad77 mě zas neuvěřitelně vytáčí lidi co si myslej že zrovna oni objevili univerzální návod na život. Já vám taky nezakazuju barvit si vlasy. Je to všude kolem, ženský pak vypadaj uměle...no a? Ať si každej žije podle toho jak mu vyhovuje a stejně tak ať si každej nosí na hlavě co chce.
A dost ženský zase se to zvrhává kam nemá. Tohle určitě nebyl záměr diskuze.
do cca 10m spal u sebe a bylo to to nejhorsi, co jsme mohli jemu i sobe udelat.... vsichni stale vzhuru, norni krmeni, unava... pak zacal spat s nami a spi stale, nyni je mu 29m a vsichni tri to milujeme, az bude chtit, pujde do sve, ale zatim nechce... snad u nas jeste nejakou dobu vydrzi😇
Náš má 4roky a spí stále s námi, každou noc. Asi od půl roku do 2let spal sám v pokojíku, ale vždy, když se vzbudil, tak jsem ho vzala k nám, nejdřív v postýlce, pak v posteli, ale od té doby, co se naučil chodit, tak vždycky v noci přiběhl, pak už jsem z toho byla unavená, se každou noc budit a brát ho k nám do postele a tak od té doby spí s náma. Od té doby co navíc chodím do práce, která je časově náročná, tak si užívám každou noc, kdy se k němu můžu přitulit. Dřív taky všichni spali na jedné posteli nebo aspoň v jedné místnosti 😅
A mimochodem - samozřejmě jsem taky říkala, že s námi spát dítě nikdy nebude 😅
nebudu zde vyjmenovávat všechny co se do mě pustily...ale přečetly jste si článek autorky pořádně a zamyslely jste se jak to budou mít vaše děti? Píše, že dlouhodobé spaní s rodiči v posteli se na ní podepsalo. To je to, na co jsem poukazovala a ještě nikde jsem to nečetla ani neslyšela. Asi jsem si mohla odpustit pozn. o biomatkách a lesanách, to bylo úplně vedlejší. Jen mě to teď dost potkává.....ve školce, v obchodě.
Já si teď beru malého do postele,protože mu jdou zoubky a k postýlce bych se ubehala už takto spím jen dvě hodiny denně..A když sem sama také mám problém usnout.
S jedničkou od prvního týdne... s dvojkou od porodnice (Ale sestry protestovaly hodně 😁) u nás se jinak nespala 😁