5 nejdivnějších situací, do kterých se maminky dostaly vlastní vinou

Život ženy je občas boj. Zvládla jste zabavit hyperaktivní dítě, odpovědět na jeho zvídavé otázky, muže jste umlčela teplou večeří a už to vypadá, že jsou všechny nástrahy překonány.

Ale chyba lávky! Nakonec totiž zjistíte, že jste sama sobě tím největším nepřítelem a život si ztěžujete hlavně jen vy sama.

1. Lepší než jar!

To je tak, když si dáte sirup a jar vedle sebe. Pak jednoho krásného dne jdete mýt nádobí a asi 10 minut se pořád divíte, proč je pořád to nádobí ulepené, neustále dáváte "jar" na houbičku a stále myjete a myjete, dokud nezjistíte, že si tam celou dobu dáváte sirup. Oooo, Ivi, dej si facku a vzpamatuj se. 

(iww9)

2. Domácí buchta

Totální #materskademence aneb jsem fakt pipina.

Peču buchtu, poslední domácí meruňky, poslední 3 vajíčka. Ještě jsem udělala drobenku, abych chlapa překvapila. Ještě jsem šla koupit máslo. Práce na půl hodiny. Dám to do trouby, myju nádobí. Po 40 minutách to vytáhnu a omdlívám. Nezapla jsem troubu. Tak jsem ji zapla, doufajíc, že se to upeče s tím kypřícím práškem. Ehm. Za 40 minut kontroluju a jsem blbec, dala jsem místo horkovzduchu jen světlo. Vzdávám to, budou rohlíky s meruňkovou marmeládou.

(hermilie)

3. Svěží dech!

Už jsem jednou psala, že opepřený čaj není vůbec dobrý... Tak čistit si zuby Bepantenem taky teda není nic moc.

Ať žije #materskademence!

(elinka89)

4. Podle nosa poznáš kosa

"Maminko, koukej, jsou stejný"
"No úplně stejný Eliško nejsou, třeba ocas mají každej jinej"
"A jsou to kluci nebo holčičky?"
"Asi kluci"
"Každej kluk má jinej ocas, že jo?"
"Ano Eliško, máš pravdu, to má"

Tak malá a už tak zvrhlá.

(tichackova)

5. Kdo s koho?

Typické ráno.
Jsem asi fakt nemožná.
Každé ráno vstávám s odhodláním, že dnes tomu vzdorujícímu zvířeti dám zdravou snídani, zahrnující přinejmenším jáhly a ječmen a všechno samozřejmě Bio.
Moje pevná vůle dostává na frak už ve chvíli, kdy se batole rozzuřeně sune ke skříňce s cereáliemi. V duchu na moment zajásám, že moje přesvědčování o zdravé stravě konečně padlo na úrodnou půdu. Je to ale poslední záchvěv radosti, který zažiju.
Zajímalo by mě, jak ostatní matky dokážou do dítěte dostat jáhlovou kaši nebo bílý jogurt. Asi jsou na to potřeba nějaké zvláštní schopnosti, které nemám.
V polovině cesty si to však rozmyslí a zabočí k lednici. A sakra.
Dalších deset minut se přetahujeme o dveře ledničky a snažíme se domluvit jako dospělí.
Já : "Ne Sofinko, dostaneš cereálie nebo chlebík."
Ona : "Entiky!" Nevzdávám se.
Já: "Sofí, dáš si tam mlíčko sama, ju?"
Snažím se jí zlanařit, zdá se, že je neoblomná.
Dalších pět minut pokračujeme ve stejném duchu, jen už nemluvíme. Já bráním lednici vlastním těle a moje dvou a půl letá dcera vytasila nejsilnější kalibr. Svůj hlas.

Ve chvíli, kdy její něžný hlásek dosáhne výšky 100 decibelů, začne mi být líto sousedů a vyvěsím bílý prapor.
Zbytek snídaně pozoruji blažené dítě, které dohnalo svou nebohou matku až na dno jejích sil. Vítězně se cpe jogurtem s lentilkama a mává mi zapatlanou lžičkou před obličejem. Ještě bude provokovat.

(denikzaslouzilemamy)

Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!

Eva

Modrý koník tým