Denník o Rujáně 4

20.6.2018
Ačkoliv pocitově dorazilo léto už nejen do Čech, ale i na Rujánu, oficiálně začíná až zítra. Slunovrat… Kolik pocitů a tradicí je spojeno s tímto dnem… A nejlepší způsob pro mě, jak oslavit tento den, byl jít se POPRVÉ vykoupat v moři :D. Tedy šla jsem na záliv, na Wieker Bodden, protože jedině tam je voda alespoň trochu prohřáta. Záliv je dost mělký a tak se tam hodně kajtuje, ale hlavně se tam chodí koupat děti. Takových 200 mětrů od břehu je dospělákovi stále ještě po pás vody.
Takže pro děti je to ráj. Tady dnešní video: hloubka začíná až za těmi pilíři, co jsou vidět v dálce

Minulý týden jsem se byla podívat do městečka Wiek, což je od nás tak cca. 6 km, kde je první stupeň základní školy. U nás máme jen školku. Odtud jsem natáčela video toho zálivu, jak jsem se tam dnes byla koupat a v dálce je vidět naše vesnička a za ní HIddensee (

). Záliv vnímám spíše jako velký rybník. :D A vlastně když se podíváte na obě videa tak uvidíte záliv z obou stran, z obou břehů.
Škola mi přišla suprová. Má jen ty 4 třídy. Letos tedy má dvě 1. třídy a dvě 4., jednu 2. a jednu 3. Uvnitř má dřevěné schodiště a podlahy, vonělo to tam dřevem a vlnou :D. Všude byly krásné dětské velké obrázky, malované vodovkama. Mluvila jsem s ředitelkou. Popsala jsem jí Přemečka :D a jeho hyperaktivitu… která mě docela znepokojuje. Ředitelka mě uklidnila, že se není čeho bát a navíc za rok se toho může změnit hodně. Tak doufám, že má pravdu.
Včera jsem také jela poprvé delší štreku na kole. Přišla mi doporučená pošta z českého úřadu práce, a protože jsem v době doručení nebyla doma, ale v práci, byla mi zásilka klasicky uložená na poště. Jenže pro mě to pak znamená, že musím jet do ústředního městečka našeho POLOostrova Witt – do Altenkirchen. A to je tak cca 10 km. Ono to není tak strašné, pokud fouká vítr do zad, ale obráceným směrem je to na kole docela náročný. A včera foukal opravdu silný vítr, že se nakláněly stromy co se běžně nenaklánějí :D. Altenkirchen, v překladu „starý kostel“, je zajímavý právě tímto starým kostelem, se stavbou kterého začaly v roce 1185. Vlastně v roce 1168 byla na Kap Arkoně dobyta dány pohanská slovanská pevnost Jaromarsburg, která byla slovanskou svatyni a ukrývala velký poklad, kvůli kterému Dánové tam vtrhli. No a aby nalákali nebo spíše přinutili pohany chodit do křesťanského kostela umístili do základu kostela v Altenkirchen ten nejdůležitější posvátný kámen té svatyni, kterému říkají Svantovítovo kámen.
Kdo se chcete dozvědět více můžete se např. podívat na tento blog:
http://blog.veruce.cz/cestovani/rujana-stralsun...
Po vyřízení všech záležitostí jsem si dala, před cestou zpátky, u kostela svačinku. Seděla jsem zády opřená o dřevěnou zvonici a užívala jsem si toho, že tam nebyla v tu dobu ani noha. Až když jsem odcházela přijel autobus plný turistů a to jsem byla ráda, že zrovna mizím . Kolem kostela jsou různě rozeseté hroby, více nebo méně zachovalé. Nejvíce ale zaujmou dva kovové kříže, které stojí proti sobě. Na tom prvním je napsáno: „Die Liebe höret nimer auf“ (v překladu zhruba - Láska nikdy neskončí). A na tom druhém: „Hoffnung auf ein frohes Wiedersehn“ (Naděje na radostné shledání). Tak se sama sebe ptám, jestli to nejsou hroby zamilovaných…
Co začalo mistrovství světa ve fotbalu, tak je to jedním z ústředních témat všech rozhovorů. V rádiu se nemluví o ničem jiném. Na balkonech visí německé vlajky. Co se mi ale líbilo, bylo to, že když Němci prohráli ve své první hře s Mexičany, tak nesli prohru statečně. O sobě říkali, že německý tým hrál fakt špatně, Mexičany chválili a v rádiu se celý den zpívala znělka „Mexikooo Mexikooooooo“ :D.
Ale to co se bude konat začátkem příštího týdne myslím přehluší i mistrovství světa ve fotbale – do vesnice přijel CIRKUS! :D Jmenuje se Julius Renz a na návsi nedaleko školky už staví šapito a v ohradě jsem dnes viděla lamy, velbloudy a kozy :D. Zrovna když jsem šla okolo, tak jeden pán co natahoval šňůry a připravoval to tam, mě docela zaujal, protože běhal po tom šapito ze shora, tak jsem si to vyfotila. Postávali tam uvnitř i nějaké děti, asi patřili k cirkusu, a hned mě tomu pánovi nabonzovali, že to fotím. Od doby co vstoupil v platnost nový zákon o ochraně osobních údajů tak se tu všichni kvůli tomu focení zbláznili…. Nesmí se fotit skoro nic. Nebo vlastně nic kde jsou lidi. Třeba ve školce se už nesmí fotit. Prostě si nemůžu vyfotit vlastní děti v prostředí školky…. Chápete to?...ach jo… Pro mě je zarážející to, jak rychle na různá nařízení a předpisy Němci reagují a berou to za své. A to dokonce i děti. Trochu mě to děsí, vzhledem k tomu, co se tu dělo ve 40. letech minulého století.
V hotelu jsou také novinky, a to jest to, že ode dneška máme nového ředitele. Ředitel, který mě bral do práce, dělal paralelně také kuchaře, protože těch je tu velký nedostatek. Tak teď bude dělat už jen kuchaře. Nový ředitel vypadá pohodově a více s námi všemi komunikuje. Je to polák a dokonce si se mnou dnes promluvil pár slov polsky :D, a když procházel odpoledne restauraci tak nás s kolegou pochválil. A to jsem tedy už čuměla jako puk, protože za tu dobu co v hotelu jsem se ještě něco takového nestalo. Jsem zvědavá, co bude dál. Teď ale musím hlavně přežít příští 2 dny, co budu na směně s polskou kolegyni, se kterou si moc nerozumíme, tak to bude očistec…