Denník o Rujáně 3

7.6.2018

Představte si, že mám opraveného starého Singera! Takových let stál, už dávno před tím než se k nám dostal, zapomenutý. A teď funguje! Pan Lothar je také kouzelník. Vyčistil ho, promazal a šije!! Večer si ho bral a ráno další den mi volal, že můžu si pro něj přijít k němu na zahradu. Kdykoliv, že je tam prý v létě pořád. Řekl mi, ve které zahrádkářské kolonii a číslo zahrady. Číslo jsem samozřejmě zapoměla a myslela jsem si, že to najdu i bez toho :D. Byl to omyl… Z venku ta kolonie nevypadá velká, ale uvnitř je to labyrint :D. Hledání mi vzdáleně připomnělo jak jsem kdysi v roce 2012 hledala, na jednom z Kyjevských hřbitovu, hrob svého dědy a po asi hodině nebo dvou jsem byla zoufala, a to jsem přesně věděla, kde má být! Teď jsem stála uprostřed těch zahrad a musela jsem nakonec vzít do ruky mobil a zavolat, aby mi číslo řekl ještě jednou :D. Jinak sám pán Lothar také šije, samozřejmě ne dětské oblečení :D, ale plachty na různé lodě! Nabídl mi pivo, samozřejmě plzeňský typ, a vyprávěl mi co a jak se strojem. Neměla jsem se sebou dost peněz, abych mu zaplatila za práci a tak jsme domluvený na zítřek, že mu je donesu a že si dáme buchtu a kávu. Povídal, že dříve měl pozemek o dost větší a že měl i slepice a další zvířátka. Domeček má také suprový a má tam vše co člověk potřebuje, dokonce pračku :D.

Ale musím říct, že to ani v bytě tady není tak zlé, protože dokonce i přes zavřená okna slyším pořád zpěv nejrůznějších ptáků. A je tu i dost kukakček. Bývají dny i jsou slyšet od rána po celý den – kuku kuku. Je to tu pro ptáky vlstně ráj. Díky poloostrovu Bug, který se táhne na jih od Dranske a je rezervací (dříve tam byli vojáci). Bug se téměř dotýká Hiddensee, vlastně jeho dvou výběžků – Altbessin a Neubessin (Starý a nový Běsín). Kam je vstup zakázán a je tam ptačí rezervace.

V práci je toho na mě každý den docela dost a po směně jsem ráda, že už můžu jít domu. Jedním z posledních úkolů na konci šichty je prostření stolů k večeři. Ráno stolům dominují bíle ubrousky, ale na večer se dávají na stoly nachové. Když mi ukazovali poprvé, co všechno patři na stoly a že ty ubrousky musím složit do trojúhelníku a postavit je špičkou vzhůru, tak jsem mimoděk řekla, že to vypadá jako by to byly plachty, jako „Nachové plachty“ od Alexandra Grina. A od té doby si představuju že to nejsou stoly, ale plachetnice, spousta plachetnic.

A kdo se chcete podívat na umělecké fotky nejen z Dranske ale i celé Rujány, koukněte na FB na profil Ireny Fingerové (https://www.facebook.com/irena.fingerova.3 ). Je to ta samá češka, která nás loni inspirovala a podpořila v naší myšlence se sem přestěhovat a žije také jako my v Dranske.

Také můj zatím jediný soused dělá krásné fotky, ale také videa o Rujáně. Např. jedno z videi je se západem slunce u nás v Dranske, jak se svitivá koule pomálu spouští do vody. Najdete ho pod přezdívkou John Barns.