49 фраз, которые помогут успокоить тревогу у ребенка
Это случается с каждым ребенком в той или иной форме – тревожность. И мы хотели бы оградить наших детей от тревожных моментов в жизни, но умение справляться со страхами – важный навык, который будет служить им в жизни. За годы учебы в области позитивной психологии и работы в качестве психолога я разработала множество советов для родителей тревожных детей. В момент острого беспокойства попробуйте эти простые фразы, чтобы помочь вашим детям идентифицировать, принять и переработать их тревожные моменты.
1. "Ты можешь нарисовать его?"
Рисование, живопись или каракули дают детям выход для своих чувств, когда они не могут использовать слова.
2. "Я люблю тебя. Ты в безопасности".
Для человека, которого вы любите больше всего, высказанная вами уверенность о его безопасности является для него мощным утверждением. Помните, беспокойство заставляет детей чувствовать, что их разум и тело находятся в опасности. Повторение фразы о его безопасности может успокоить нервную систему.
3. "Давай притворимся, что мы взрываем гигантский воздушный шар. Мы сделаем глубокий вдох и взорвем его на счет "пять".
Если вы скажете ребенку глубоко вздохнуть посреди панической атаки, скорее всего, вы услышите: "Я не могу!" Вместо этого превратите это в игру. Притворитесь, что взрываете воздушный шар, издавая смешные звуки при этом. Сделав вместе с ним три глубоких вдоха и выдоха, вы уберете стрессовую реакцию организма и, может быть, даже похихикаете в процессе.
4. "Я скажу кое-что, и я хочу, чтобы ты сказал это точно так же, как я: "Я могу это сделать".
Повторите 10 раз с различной громкостью. Бегуны на марафонских дистанциях все время используют этот трюк, чтобы "преодолеть стену".
5. "Почему ты так думаешь?"
Это особенно полезно для детей старшего возраста, которые могут лучше сформулировать, что они чувствуют.
6. "Что будет дальше?"
Если ваши дети озабочены событием, помогите им продумать это событие и определите, что произойдет после него. Тревога бывает вызвана у ребенка представлением, что после тревожного события жизнь отсутствует.
7. "Мы – непобедимая команда".
Разлука с родителями может вызвать сильную тревогу у маленьких детей. Убедите их, что вы будете вместе, даже если они вас не видят.
8. Используйте боевой клич: "Я воин!"; "Меня не остановить!"; или "Посмотри мир, я пришел!"
Есть причина, по которой фильмы показывают, как люди кричат, прежде чем отправиться в бой. Физический акт крика замещает страх выработкой эндорфинов и, как следствие, приподнятым настроением. Кроме всего прочего, это может быть весело.
9. "Если бы твое чувство было монстром, как бы он выглядел?"
Давая беспокойству характеристику, вы рассматриваете беспокоящие вас чувства и делаете их конкретными и ощутимыми. Когда у детей беспокойный характер, они могут поговорить со своим беспокойством.
10. "Я не могу дождаться _____".
Интерес к будущему моменту является заразным и отвлекает ребенка от беспокойства.
11. "Положим твое беспокойство на полку, пока мы _____ (слушаем любимую песню, бежим вокруг квартала, читаем эту историю). Потом мы подберем его снова".
Те, у кого есть склонность к тревоге, часто чувствуют, что им надо беспокоиться, пока то, о чем они беспокоятся, не закончилось. Это особенно сложно, когда ваши дети озабочены тем, что они не могут изменить в будущем. Отложив это в сторону, чтобы сделать что-то интересное, вы можете помочь направить их заботы в перспективу.
12. "Это чувство пройдет. Давай пока устроимся покомфортнее".
Акт получения комфорта успокаивает ум и тело. Было показано, что более тяжелые одеяла могут уменьшить беспокойство за счет увеличения мягкого физического давления.
13. "Давай узнаем побольше об этом".
Пусть ваши дети исследуют свои страхи, задавая столько вопросов, сколько им нужно. В конце концов, знание – это сила.
14. "Давай посчитаем _____".
Эта техника отвлечения не требует предварительной подготовки. Подсчитывая количество людей в сапогах, количество часов, количество детей или количество головных уборов в комнате, ребенок вынужден наблюдать и думать, что отвлекает его от беспокойства.
15. "Мне нужно, чтобы ты сказал мне, когда пройдут две минуты".
Время – мощный инструмент, когда дети беспокоятся. Наблюдение за стрелками часов дает ребенку точку фокусировки, отличную от того, что происходит.
16. "Закрой свои глаза. Представь, что ты находишься..."
Визуализация – мощный метод, используемый для облегчения боли и беспокойства. Управляйте своим ребенком, помогите ему представить безопасное, теплое и счастливое место, где он почувствует себя комфортно. Если он будет внимательно слушать, физические симптомы тревоги будут рассеиваться.
17. "Иногда я боюсь/нервничаю/тревожусь. Это не весело".
Эмпатия побеждает во многих ситуациях. Вы можете поговорить со своим ребенком о том, как вы преодолели беспокойство.
18. "Давай вытащим наш успокаивающий список".
Тревога может захватить мозг; ведите список с перечнем навыков, которые помогают ребенку успокоиться. Когда возникает такая необходимость, отталкивайтесь от этого списка.
19. "Ты не одинок в своих переживаниях".
Обращая внимание на других людей, которые могут делиться своими страхами и тревогами, ребенок понимает, что преодоление тревоги является универсальным.
20. "Скажи мне, что самое худшее может случиться".
Как только вы представили себе наихудший возможный результат, поговорите о вероятности того, что так может произойти. Затем спросите своего ребенка о наилучшем возможном результате. Наконец спросите его о наиболее вероятном исходе. Цель этого упражнения – помочь ребенку более точно мыслить во время его тревоги.
21. "Беспокойство иногда полезно".
Эта фраза кажется совершенно странной, но объяснение, почему беспокойство бывает полезным, успокаивает детей, и они перестают тревожиться о том, что с ними что-то не так.
22. "Что говорит твой мысленный пузырь?"
Если ваши дети читают комиксы, они знакомы с мысленными пузырями и тем, как они изменяют историю. Говоря о своих мыслях как сторонние наблюдатели, они могут оценить их.
23. "Давай найдем доказательства".
Сбор доказательств для поддержки или опровержения причин беспокойства вашего ребенка помогает ему понять, основаны ли его опасения на фактах.
24. "Давай поспорим".
Старшие дети особенно любят это упражнение, потому что у них есть разрешение обсуждать своих родителей. Подумайте о том, как дискутировать о причинах их беспокойства. Вы можете много узнать о своих рассуждениях в процессе.
25. "О чем нам в первую очередь нужно беспокоиться?"
Беспокойство часто делает из мухи слона. Одной из наиболее важных стратегий преодоления тревоги является разбиение проблемы на управляемые части. При этом мы понимаем, что не вся ситуация вызывает беспокойство, а всего лишь одна или две ее части.
26. "Перечисли всех людей, которых ты любишь".
Вспомните всех людей, которых любит ваш ребенок и спросите его почему. Любовь заменит тревогу.
27. "Помнишь, когда..."
Компетентность порождает уверенность. Уверенность подавляет тревогу. Помогая своим детям вспомнить время, когда они преодолели тревогу, они испытывают чувство компетентности и, таким образом, уверенность в своих способностях.
28. "Я горжусь тобой".
Знание, что вы довольны его усилиями, независимо от результата, избавляет от необходимости делать что-то идеально хорошо, что является источником стресса для многих детей.
29. "Мы пойдем гулять".
Упражнение снимает беспокойство на нескольких часов, поскольку оно сжигает избыточную энергию, ослабляет напряженные мышцы и повышает настроение. Если ваши дети не могут сейчас прогуляться, пусть они побегают на месте, поскачут на йога-шаре, попрыгают через веревочку и т. д.
30. "Давай посмотрим, как твоя мысль проходит".
Попросите детей представить, что тревожная мысль – это поезд, который остановился на станции над их головой. Через несколько минут, как и все поезда, мысли переместятся к следующему месту назначения.
31. "Я глубоко дышу".
Моделируйте успокаивающее состояние и призывайте вашего ребенка копировать вас. Если ваши дети позволяют вам, держите их на груди, чтобы они могли чувствовать ваше ритмичное дыхание и регулировать свое.
32. "Как ты действуешь?"
Пусть ваши дети руководят ситуацией и расскажут вам, какую успокаивающую стратегию или инструмент они предпочитают в этой ситуации.
33. "Это чувство пройдет".
Часто дети чувствуют, что их беспокойство никогда не кончится. Вместо того, чтобы закрывать на это глаза, избегать или подавлять беспокойство, напоминайте им о том, что облегчение уже в пути.
34. "Давайте сожмем этот стресс-мяч вместе".
Когда ваши дети направляют свое беспокойство на стресс-мяч, они чувствуют эмоциональное облегчение. Купите мяч, держите игровое тесто рядом или сделайте свой собственный домашний стресс-шар, наполнив воздушный шар рисом.
35. "Я вижу, что Виддл снова волнуется. Давай научим Виддла не волноваться".
Создайте персонажа, представляющего беспокойство, например, Беспокойного Виддла. Расскажите своему ребенку, что Виддл беспокоится, и вам нужно научить его некоторым навыкам преодоления беспокойства.
36. "Я знаю, что это сложно".
Признайте, что ситуация сложная. Ваша признание показывает вашим детям, что вы их уважаете.
37. "У меня здесь есть твой ароматный приятель".
Ароматный приятель – это ожерелье или диффузор с ароматами, которые успокаивают, особенно если вы наполняете его лавандой, шалфеем, ромашкой, сандалом или жасмином.
38. "Расскажи мне об этом".
Не прерывая слушайте, как ваши дети говорят о том, что их беспокоит. Высказывание об этом может дать вашим детям время для обдумывания решения, которое поможет им.
39. "Ты такой храбрый!"
Подтвердите способность ваших детей справляться с ситуацией, поощряйте его добиваться успеха.
40. "Какую успокаивающую стратегию ты хочешь использовать прямо сейчас?"
Поскольку каждая тревожная ситуация отличается, дайте своим детям возможность выбрать стратегию успокоения, которую они хотят использовать.
41. "Мы пройдем через это вместе".
Поддержка ваших детей своим присутствием и преданностью может дать им возможность противостоять страху до тех пор, пока пугающая ситуация не закончится.
42. "Что еще ты знаешь о таких ситуациях (пугающих ситуациях)?"
Когда ваш ребенок сталкивается с постоянным беспокойством, исследуйте с ним это, когда он спокоен. Читайте книги о пугающих ситуациях и узнавайте как можно больше об этом. Когда беспокойство снова появится, попросите своего ребенка вспомнить, что он узнал из книг. Этот шаг отвлекает его внимание от пугающей ситуации и дает возможность пройти через нее.
43. "Давай отправимся в твое счастливое место".
Визуализация – эффективный инструмент против беспокойства. Когда ваши дети будут спокойны, потренируйте с ними эту успокаивающую стратегию, пока они не смогут успешно использовать ее во время тревожных моментов.
44. "Что тебе нужно от меня?"
Попросите своих детей сказать, какую помощь они хотят получить от вас. Это может быть просто объятие или какое-то решение.
45. "Если бы ты описал свое чувство с помощью цвета, что бы это было?"
Просить ребенка определить, что он чувствует в условиях тревожности, почти невозможно. Тем не менее, если спросить детей как они могут описать цвет ситуации, они получают возможность подумать о том, как они относятся к чему-то простому. Следуйте дальше и спросите, почему их чувство имеет тот или иной цвет.
46. "Я хочу обнять тебя".
Обнимите своего ребенка, или пусть он посидит на ваших коленях. Физический контакт дает ребенку возможность расслабиться и почувствовать себя в безопасности.
47. Помнишь, как ты сделал это в прошлый раз?"
Напоминая вашему ребенку о прошлом успехе, вы поощряете его упорствовать и в этой ситуации.
48. "Помоги мне передвинуть эту стену".
Тяжелая работа, например, надавливание на стену, снимает напряжение и эмоции. Полоса сопротивлений также работает.
49. "Давай напишем новую историю".
Ваш ребенок написал историю о том, как будет развиваться будущее. Это будущее заставляет его беспокоиться. Примите его историю, а затем попросите его придумать еще несколько сюжетных линий, где окончание истории отличается.
via mamsila.ru
100 Arten „Ich liebe dich“ zu deinem Kind zu sagen
So nun wollen wir dich aber nicht länger auf die Folter spannen. Wenn du an dein Kind denkst, fallen dir sicher viele schöne Dinge ein, die du ihm auf Anhieb sagen könntest. Als Extra-Inspiration, haben wir für dich 100 Liebesbotschaften in Worten an dein Kind gesammelt:
Der Tag deiner Geburt war mein Glückstag, denn du hast so viel Liebe in mein Leben gebracht.
Für nichts in der Welt würde ich dich eintauschen.
Genauso ein Kind wie dich hab ich mir immer gewünscht.
Ich bin sehr dankbar, dass du mich heute in den Zoo begleitet hast. Du hast für mich den Ausflug zu einem ganz besonderen Erlebnis gemacht.
Du warst vorhin sehr wütend. Du darfst mir deine Gefühle immer zeigen. Du sollst wissen, dass ich dich immer liebe. Wenn du lachst, wenn du weinst, wenn du fröhlich, traurig und auch wenn du wütend bist.
Wenn ich mir von allen Kindern auf der Welt eines aussuchen müsste, dann wärst du das. Ich liebe dich genauso, wie du bist.
Ich liebe dich mit all deinen Stärken und Schwächen.
Für mich bist du perfekt, genauso wie du bist.
Wenn ich meine ganze Liebe für dich in einen Karton packen und dir schicken wollte, dann müsste der so groß sein, wie unser Haus.
Ich liebe dich mit dem Herzen und mit jeder einzelnen Zelle meines Körpers.
Du bist wichtig für mich.
Wenn ich nicht bei dir bin, denke ich an dich.
Du bist das erste, woran ich denke wenn ich aufwache.
Wenn ich an dich denke, fange ich automatisch an, zu lächeln.
Du bringst mich zum Lachen.
Danke, dass du mich in deine wunderbare Welt mitnimmst.
Danke, dass du mir die Welt aus deinen Augen zeigst.
Ich finde es wunderbar, Zeit mit dir zu verbringen.
Das schönste am Urlaub ist, dass wir so viel Zeit miteinander verbringen.
Ich habe großes Glück, deine Mama/ dein Papa zu sein.
Ich habe dich immer lieb, egal was ist.
Ich liebe dich vom großen Zee bis zur Nasenspitze (die darfst du dabei natürlich gerne auch kitzeln).
Du bist eine wunderbare Person und ich bin stolz darauf, deine Mama / dein Papa zu sein.
Du machst meine Welt bunt.
Ich bewundere deine…
Du bist wunderschön für mich, von außen und von innen.
Ich habe heute an dich gedacht als…
Manchmal wenn ich mich traurig fühle, dann denke ich an dich und es geht mir schon besser.
Ich liebe es, dir zuzuhören / zuzusehen, wenn du (Klavier übst, ein Bild malst, schläfst…)
Du bist sehr speziell.
Du bist besonders weil…
Du füllst mein Herz.
Du hast wunderbare Ideen.
Ich liebe die Spiele, die du dir ausdenkst. Sie bringen kleine Abenteuer in meinen Alltag.
Ich vermisse dich, wenn du nicht bei mir bist.
Du machst einen besseren Menschen aus mir.
Danke, dass ich von dir lernen darf.
Du bereicherst mein Leben.
Wenn ich dich nicht hätte, würde ich losgehen und dich suchen.
Du bist mir wichtiger, als du dir vorstellen kannst.
Ich bin dankbar, dass du in mein Leben getreten bist.
Ich bin immer für dich da.
Auch wenn ich mal die Geduld verliere, ich habe dich immer lieb.
Meine Welt ist schöner, seit du da bist.
Mir ist deine Meinung zu … sehr wichtig. Was denkst du darüber?
Mir ist aufgefallen, dass du … sehr viel geübt hast.
Ich glaube an dich.
Ich habe gesehen, dass du heute … (Nenne eine nette Geste, die dein Kind heute gemacht hat).
Ich bin dir dankbar, dass du mir deine ehrliche Meinung sagst.
Danke, dass du dich mir anvertraust.
Bei dir darf ich so sein, wie ich bin.
Schön, dass es dich gibt.
Du und ich, wir sind ein tolles Team.
Ich bin für dich da, egal was ist.
Du kannst immer ehrlich zu dir sein. Wenn du ein Problem hast, kann ich dir helfen eine Lösung zu finden.
Du musst nicht alles richtig machen. Für mich bist du immer richtig.
Du hast dich heute entschuldigt. Das war sehr mutig von dir.
Es macht mich glücklich, dich zu sehen wenn du (etwas machst, das dir Spaß macht).
Du steckst mich mit deiner Freude an.
Du bereitest anderen Menschen Freude.
Ich freue mich schon darauf, dich später abzuholen.
Ich wünsche dir einen wunderbaren Tag.
Du bist mein liebster Schatz.
Als du ein Baby warst, da hast du… (Teile eine schöne Erinnerung)
Ich werde nie aufhören, dich zu lieben.
Ich mag alles an dir: Dein großes Herz, deine wahre Freude, deine Albernheit, … …
Ich liebe dich mehr als (Pizza, Einhörner und Regenbögen, Riesenseifenblasen und alle anderen richtig coolen Dinge)
Meine Liebe zu dir füllt ein ganzes Universum.
Ich mag es, in deiner Nähe zu sein.
Du bist mein Lieblingsmensch.
Du bist mein allerliebster … (finde einen lustigen Kosenamen)
Ich liebe dich bis zum Mond und zurück
Ich bewundere dich für…
Ich habe dich den ganzen Tag vermisst.
Du hast meinen Tag verschönert.
Deine Worte bringen mich zum Lachen.
Der Tag mit dir wird mir in Erinnerung bleiben und wenn es mir mal nicht gut geht, werde ich an ihn zurückdenken und mich erinnern, dass ich einen ganz besonderen Menschen kenne.
Dich kann man nicht aus Draht nachbiegen.
Es gibt nichts was du mir sagen kannst, weshalb ich dich weniger liebe.
Du bist mein Stern, ich hab dich gern.
Ohne dich macht … überhaupt keinen Spaß.
Wenn ich dich nicht hätte, würde ich losgehen und dich suchen.
Von dir habe ich gelernt…
Ich hab von dir geträumt.
Mein Zuhause ist, wo du bist.
Ich liebe es, mit dir einfach gar nichts zu machen.
Mit dir wird es mir nie langweilig.
Ich bin an deiner Seite.
Du hast unsere Familie komplett gemacht.
Ich bin dankbar, dass ich dich aufwachsen sehen darf.
Jeden Tag liebe ich dich ein bisschen mehr.
Du machst mir Mut.
Wenn ich mir ein Kind backen müsste, würde ich es genauso backen wie dich.
Auch wenn wir uns streiten möchte ich nicht ohne dich sein.
Wenn du mich wachkitzelst, stehe ich viel lieber auf.
Mit dir verfliegt die Zeit.
Du bist mein Sonnenschein.
Ich schätze jeden Moment mit dir, die lustigen und schönen genauso wie die stressigen, traurigen und anstrengenden.
Wenn ich dich anschaue, hüpft mein Herz.
Das größte Glück der Welt ist ein Kind wie dich zu haben.
Dneska děti snad poprvé nekřičely "fuj to jíst nebudu", většinou křičí dřív než to vůbec vidí 😔... Vypadá to, že ji ale i tak už u toho sedí půl hodiny... Hrášek, krůtí maso a zdravější verze špaget.
Dnes jsme byli na výletě v Sassnitz. Děti byli objednání na očním tak jsme to spojili s návštěvou motýliho domu (cestou tam mi oba usnuly v našem kočárku pro dva kam je už těžko nasoukám, ale v nouzi berou na milost cokoli kam se dá lehnout) a do přístavu, kde jsme koukali na lodě. Bohužel nás z přístavu vyhnala bouřka. Tak jsme se ukryli na chvíli do kavárny. Ale déšť nepřestával a odjezd autobusu se blížil... Děti byli dobře schované v našem kočárku ale pro dnešek jsem s deštěm nepočítala. Než jsme došli na autobusové nádraží měla jsem boty mokré jako hnůj. Přesto jsem dojela zdárně domu se suchými nohami. Za dobu co mám děti jsem našla tolik nových způsobů jak využít papírové plenky! Za mě určitě lepší než kdyby se použily na dětský zadeček 😂😅, viz poslední fotka. V průběhu dne jsme koupili šnorchlovácí sadu pro Přemka a po příjezdu domů si to asi hodinu užíval ve vaně 😁😂. Po dnešku jsem vymáčkaná jak citrón. Byli jsme na cestách od 6 ráno do půl 6 večer....
I u nás už může začít Advent ☺.
Kvůli mě práci s dvoudenním zpožděním....
V pytlíčkách mají hlavně figurky zvířátek, sem tam nějakou sladkost a papírové postavičky do betlema po jednej v každém pytlíku. A na malém stolečku mají zatím knížku ve které se skrývá 24 malych. Na ten stoleček pak přijdou i postavičky.
Zdobím umytá okna 😁😂
Podzimní východy sluníčka na Rujaně
Moje příprava na Advent 😊
Nakoupeno v Německu v DM, Nanu nana a Woolworth
Je tu maminka (nebo tatínek) co žila nebo žije ve Finsku? ☺
RUJÁNA 6
19.8.2018
Po více jak měsíční pauze mám znova čas na psaní. Měsíc byl nabitý událostmi.
14.7. se konečně přestěhoval sem na Rujánu i zbytek mé rodiny. Bylo to kolem půlnoci v sobotu. Neděle byla na aklimatizaci a rozkoukání se, a v pondělí se už šlo do školky. Výhoda místní školky je v tom, že v létě není zavřená a navštěvují jí i školní děti, jejichž rodiče pracují. Jen pevně doufáme, že během našeho pobytu tady jí nezavřou, protože jinak bychom byli nahraní….
V pondělí se starší Přemeček nemohl dočkat, kdy už vyrazíme do školky. V dalších dnech jeho nadšení trochu opadlo, když zjistil, že tam musí být několik hodin bez nás… Navíc je to sova, takže večer nechce Do postele, a ráno nechce Z postele ven. Takže musíme vynaložit hodně úsili, ale když už je ve školce tak hned utíká za ostatníma a dny tam si užívá. Je hodně živý a vybití mezi ostatními dětmi potřebuje jako sůl. Mladší Marička bere vše v klidu a v pohodě. Ani s usínáním ve školce nemá problémy, stejně jako doma si lehne a spí :D. Pro komunikaci s učitelkou máme sešit kam ona i já si můžeme psát vzkazy, protože celý tento měsíc vodil a vyzvedával děti tatínek. Ale poslední dva týdny to paní učitelka dost „fláká“ :D a neposlala mi nic… Nejvíc mi je líto, že se ve školce nesmí skoro nic fotit….Zajímalo by mě, jak je to aktuálně u nás v Čechách? Projevil se v reálném životě nějak ten nový evropský zákon o ochraně osobních údajů?...
S domlouváním se s ostatními děti ani učitelky nějak velké potíže nemají. Učitelky na ně mluví stejně jako na ostatní a děti toho hodně odkoukávají od ostatních dětí. Přemeček na nás pak po návratu domu vybafne sem tam nějaké slovíčko nebo frází a ptá se, co znamenají. Maričce je to asi úplně jedno, je ve věku, kdy další jazyk ještě nevnímá jako cizí.
Díky neobvykle horkému létu jsme s dětmi mohli být každý den u vody a koupat se co hrdlo ráčí :D. Bylo tu neuvěřitelných 13 týdnů horko na padnutí! Děti si toho náramně užívali, zvlášť koupání ve Wieker Bodden. Tam byla voda teplejší než vzduch. Volné chvíle se tu snažíme trávit hlavně procházkami po pobřeží.
Po měsící už máme dokonce i jakž takž uklizeno v bytě. Dnes jsem zvítězila nad kuchyní. Jediné co kuchyní ještě chybí tak je kohoutek… . Zatím je jediné místo kde teče voda – koupelna…. A jedinou neuklizenou místností je moje pracovna. Vše co jsme nebyli schopni hned identifikovat a zařadit přišlo tam…. Tak jsem zvědava, kdy se tím vším prohrabu a budu moci zase tvořit a šít.
Po měsící se už děti cítí trochu jistější a a tuhle šli dokonce i sami z bytu dolu na dvorek. Skvělý je to, že si tu venku hraje spousta dětí a všichni se znají. Tak velké skupiny venku si hrajících děti jsem naposled viděla asi v dobách vlastního dětství :D.
Zítra tu už začíná nový školní rok. Prázdniny utekly jako voda…. Trochu mě to děsí. Bude to naše první zima tu na Rujáně a doufám, že jí ustojíme… V rámci tohoto prvního měsíce byla Marička už 2x nemocná… Měla silný kašel, aktuálně ho má také a nějak tentokrát nemizí…tak si dělám starosti. Teď naposled nás to chytlo všechny…
A včera měla Přemeček svoje 5. narozeniny! Slavit jsme začali už večer předchozího dne. Narodil se sice 18.8. ale ven se klubal celý předchozí den. Vyprávěli jsme mu o jeho narození (jako základ jsme použili rituál z knihy „Jeden rok odpočinkových aktivit s dětmi“ od vydavatelství Svojtka), vytiskla jsem po jedné fotce z každých jeho předešlých narozenin a povídali jsme si o tom. Rituál trval snad celý večer. Takže kdo bude chtít zkusit tak si určitě na to vyhraďte několik hodin, pokud máte upovídánka jako my :D. Také jsme ho zvážili, změřili a udělali tradiční otisky ruky a nohy do sešitu.
Měla jsem naplánováno, že v rámci tohoto narozeninového víkendu pojedeme na výlet na sousední ostrov Hiddensee, ale kvůli mé neschopence z toho nebylo nic … chtělo se mi kvůli tomu brečet, protože na Přemečkovo narozeniny jsem se už těšila několik měsíců…ale co se dá dělat… Snad budeme moci jet ještě jindy letos. Jinak dostal Přemeček jako dárek prut na chytání ryb. Tak snad bude někdo z místních známých rybářů mít někdy čas Přemečkovi, potažmo nám nevědoucím, vysvětlit jak se používá :D. Snad nějakou tu rybu chytíme a sníme.
Historický okamžik - děti si jdou hrát spolu ven před panelák 😁. Poprvé do neznámého prostředí (táta věší venku prádlo tak je bude mít na dohled). Marička má v puse švestku.
Konečně je můj Veleprojekt hotov 😁. Trvalo mi to neskutečně dlouho a má to svoje mouchy ale jsem šťastná 😍
Rujána 5
11.7.2018
Dnes jsme uprostřed prvního prázdninového týdne u nás na ostrově. Školní rok tu skončil 6. 7. Je s tím spojeno spousta radosti ale i starostí. Pro Rujánu to znamená hlavní sezonu, kdy je tu nejvíce turistů, což se sebou přináší výhody a nevýhody. Dneska svoje povídání začnu nevýhodami a jednou VELKOU prosbou. Ráno tu konečně trochu pršelo. Poprvé po velice dlouhé době. Vlastně co jsem od konce dubna na ostrově tak tu pršelo asi potřetí… Dokážete si myslím představit jaké je všude sucho a muselo by pršet pořádně alespoň několik dní, aby se příroda napila. I přes dnešní den tu zase před chvíli houkala výstražná siréna.
Proto Vás velice prosím, ať už jedete kamkoliv, na dovolenou nebo z jiného důvodu autem, neparkujte prosím svá auta mimo asfaltové povrchy! Ani doma ani v zahraničí. Nelitujte peněz za parkovné. Vysvětlím proč.
Vím, že sem na Rujánu jezdí hodně lidí z Čech na dovolenou. Například v přístavním městečku Wiek je snad každé druhé-třetí auto české. Ale to co chci říct platí nejen pro Rujánu, ale obecně pro celou Zemi bych řekla . V létě, v době dovolených, se ale nejčastěji vydáváme k moři.
Denně tu u nás hoří na vícero místech. Nejožehavější je situace v úžině, která se jmenuje Schaabe, vede na poloostrov Wittow. Na celém ostrově jsou silnice hrozně úzké. V případě, že někdo zaparkuje svoje auto na kraji silnice v rámci úžiny mimo parkoviště, a to tak, že stojí polovinou auta na silnici a polovinou na trávě (a vyrazí na pláž) velice tím ohrožuje všechno živé okolo:
1. Výfuk od auta je rozžhavený (cca 200 stupňů nebo i více) a suchý travnatý porost chytne.
2. Následně chytnou i kořenové systémy ostatních rostlin a vy myslím sami chápete, že když rostou okolo samé borovice, že to je velice nebezpečné.
3. Až byste se vrátili od pláže může být Vaše auto na šrot...
4. Vyměří Vám spoluvinu v zapřičinění požáru a všeobecného ohrožení.
5. A TENTO BOD JE MOŽNÁ TÍM NEJDULEŽITĚJŠÍM - na celém ostrově se pod zemí nachází stále ještě hodně nevybuchlé munice z doby druhé světové války a poslední dny těch výbuchu se odehrálo více....
Hasiči místa požáru neopouštějí a stojí je to veliké úsilí to dostat pod kontrolu, protože hoří i 40 cm hluboko pod zemí....
Navíc, když stojí auta na okrajích silnic, nemůžou projíždějící auta pak vytvořit volný pruh když jede sanita nebo jedou hasiči, protože NENÍ kam uhnout! A tak se pomoc k lidem, kteří ji potřebují, vůbec nedostane!...
Prosím neberte tato slova na lehkou váhu a řekněte tuhle informaci dál svým kamarádům a známým. Předejdete tak velké spoustě nepříjemných situací. A prosím také nikam neházejte nedopalky od cigaret. Třeba za jízdy okénkem ven…. Mezi fotkami přikládám i článek z novin na toto téma.
A teď ke sportu :D. Jak jistě víte byli Němci vyřazení z fotbalového mistrovství světa. Známi a kolegové to nesli statečně :D. Co mě ale zaujalo bylo to, že při všech hrách o svém týmu hovořili jako o „Němcích“ a ne o „nás“. Neřekli „my jsme hráli“, ale „Němci hráli“. Nebylo to tím, že by to vysvětlovali mě cizince, ale mluvili tak mezi sebou.
V práci se stále denně učím něco nového. Postupně si zvykám a myslím, že odvádím poctivou práci. Šéfová je supr a schválila mi mojí žádost o 6 hodinovou pracovní dobu, místo aktuálních osmi hodin! Mám velkou radost, že budu moci být s dětmi více času. Teď o víkendu už se také konečně stěhují s taťkou sem a budeme už všichni pohromadě.
Děti jsou přijati do místní školky a v pondělí už mají nastupovat. První dny tam budeme s nimi. Ale myslím, že to bude v pohodě. Děti školku už viděli a velice se jim líbila. Navíc Přemeček je už velký, budeme mu v srpnu 5, a tak nebudeme mít problémy dvou nebo tříletého dítěte. Už sám chce do kolektivu mezi děti. A mladší Marička to ani nezná jaké to být jedináčkem a navíc má staršího bratra takže ví zač je toho loket :D. Takže se případným možným „útokům“ umí bránit. Bude mít navíc tu výhodu, že ve skupině, do které budou chodit spolu je více holčiček než kluků, a mezi ně zapadá úplně perfektně. Holky si tam hrají na tanečnice a víly :D.
Minulý víkend byla ve školce letní slavnost a tak jsem se tam šla podívat a ještě jednou si popovídat s jejich učitelkou. Byla tam různá zábava pro děti a také vystupoval místní dětský taneční soubor, který trénuje ve vedlejší vesnici na druhé straně zálivu v tamní školní tělocvičně. Berou tam děti od 4 let a tak si říkám, že bychom to s dětmi také mohli zkusit. Oba mají rádi hudbu a tance. Tak jsem na to zvědavá.
A když mluvím o vzdělání tak je tu obecně docela bídný … jako školky a základka tak do konce 4. třídy jsou v pohodě, ale dál je to tu na severu katastrofa… Dneska se mě mojí nadřízená, vedoucí restaurace, ptala zda mluvím polsky, když mě viděla mluvit s polským kolegou. Tak jsem jí říkala, že polsky neumím ale vzhledem, že je to slovanská řeč tak rozumím. Tak se mě ptala „A Slovanština a Polština si jsou podobné“?...... To mě srazilo do kolen. Začala jsem jí vysvětlovat základní věci, jako že existují různé skupiny jazyků dle různých národů, a jak je to se slovanskými jazyky a že existují tři skupiny atd…
Další mladá kolegyně, co je o 10 let mladší jak já a všechno ví a všechno zná :D, mě přesvědčovala, že Škoda (Němci to vyslovují SKODA) je jmenuje Skoda a že to je německé auto. Nechtěla slyšet nic o tom, že Němci Škodovku koupili ale kvůli tomu se přeci nepřejmenovala :D…. Snažím se nezahálet a učit se tomu co umí oni a já ne. Třeba jejich řeč, která je jiná než Němčina v Bavorsku. Například:
Was je wat (co)
Das je dat (to)
Takže věta „Was ist das?“ pak tu zní „Wat is dat?“ (Co to je?)
No a GUT (dobře) řeknou JUT :D.
„Guten Tag“ (dobrý den) je Gauden Tach.
Co mi ale jde ztěžka, jsou jejich písničky…. Němčina dle mého názoru není stvořena ke zpívání :D… Celý den je u nás v restauraci zapnuté rádio a musíme x krát za den poslouchat jejich hit „Alle meine Freunde“ (Všichni mojí přátele).
Nepochybuju o tom, že jsou tací, kteří mají krásný hlas, ale ještě jsem takového Němce neslyšela a prostě nemůžu přijít německým písničkám na chuť.
Porovnejte to s tímto úžasným hlasem tyhle nadané holčiny:
To zpívala jedné soutěži a ne mateřštinou. Je jí teprve 14 let.
A tady zpívá jen tak na ulici, rusky:
Také se moje svobodná slovanská duše zvyká na všechny pravidla a předpisy. Jako například, před pár měsicí začal pro celou Evropskou Unii platit nový zákon o ochraně osobních ůdajů. A všichni to berou velice vážně. Například ve školce si můžu vyfotit jen svoje děti a nedej Bože aby tam byl prstík jiného dítěte…. :D Na dodržení zákonu dohlížejí všichni. Dokonce děti!
A třeba na dveřích v hotelu a restauraci jsou různé nápisy typu:
„ Nur für Hotelgäste“ nebo „Nur für Personal“ – Jen pro hotelové hosty nebo Jen pro personál.
Já osobně bych to psala „Pro hosty“ nebo “Pro personal”. Ta jejich formulace mi zavání trochu nacistickými nápisy “Nur für Detsche“….
Také jsem se dověděla, že v Německu existují zakázané skupiny a i přesto, že jsou zakázané, si veselé fungují dál. Že existuje speciální úřad, který prověřuje hudební skupiny a uděluje nebo neuděluje povolení jejich činností….A jak Němce pozoruju tak si čím dál tím více myslím, že tu je stále živná půda pro různé procesy podobné těm z poloviny minulého století.
JO a Německa Marka slavila nedávno jubileum – 21. června 1948 byla v západních zónách zavedená Deutsche Mark. Jako plnohodnotná měna začalaale Marka fungovat až klem roku 50.
Před několika týdny jsem si pro sebe objevila nahrávky různých přednášek a rozhovoru s panem Jaroslavem Duškem na youtube. To co on říká mi je velice blízké a tak sotva přijdu domu si ho pustím a poslouchám. Nejvíce se mi libí jeho vysvětlení knihy „Čtyři dohody“.
Pusťte si tuhle nahrávku. Ten čas, který poslechu věnujete stojí za to.
V nich mimo jiné mluví o tom, proč mantrou naší společnosti je „EKONOMICKÝ RÚST“. Na prvních stranách novin jsou články typu „Ekonomický růst je v ohrožení“… přikládám foto :D.
Nebo mluví o tom, že bílý člověk vymyslel pojem „Cizí člověk“.
Pro dnešek už budu končit... Fotky ke člámu najdete v mém albu https://www.modrykonik.cz/blog/janiczka_plzen/a...
Jaroslav Dušek o dětech:
Denník o Rujáně 4
20.6.2018
Ačkoliv pocitově dorazilo léto už nejen do Čech, ale i na Rujánu, oficiálně začíná až zítra. Slunovrat… Kolik pocitů a tradicí je spojeno s tímto dnem… A nejlepší způsob pro mě, jak oslavit tento den, byl jít se POPRVÉ vykoupat v moři :D. Tedy šla jsem na záliv, na Wieker Bodden, protože jedině tam je voda alespoň trochu prohřáta. Záliv je dost mělký a tak se tam hodně kajtuje, ale hlavně se tam chodí koupat děti. Takových 200 mětrů od břehu je dospělákovi stále ještě po pás vody.
Takže pro děti je to ráj. Tady dnešní video: hloubka začíná až za těmi pilíři, co jsou vidět v dálce
Minulý týden jsem se byla podívat do městečka Wiek, což je od nás tak cca. 6 km, kde je první stupeň základní školy. U nás máme jen školku. Odtud jsem natáčela video toho zálivu, jak jsem se tam dnes byla koupat a v dálce je vidět naše vesnička a za ní HIddensee (
). Záliv vnímám spíše jako velký rybník. :D A vlastně když se podíváte na obě videa tak uvidíte záliv z obou stran, z obou břehů.
Škola mi přišla suprová. Má jen ty 4 třídy. Letos tedy má dvě 1. třídy a dvě 4., jednu 2. a jednu 3. Uvnitř má dřevěné schodiště a podlahy, vonělo to tam dřevem a vlnou :D. Všude byly krásné dětské velké obrázky, malované vodovkama. Mluvila jsem s ředitelkou. Popsala jsem jí Přemečka :D a jeho hyperaktivitu… která mě docela znepokojuje. Ředitelka mě uklidnila, že se není čeho bát a navíc za rok se toho může změnit hodně. Tak doufám, že má pravdu.
Včera jsem také jela poprvé delší štreku na kole. Přišla mi doporučená pošta z českého úřadu práce, a protože jsem v době doručení nebyla doma, ale v práci, byla mi zásilka klasicky uložená na poště. Jenže pro mě to pak znamená, že musím jet do ústředního městečka našeho POLOostrova Witt – do Altenkirchen. A to je tak cca 10 km. Ono to není tak strašné, pokud fouká vítr do zad, ale obráceným směrem je to na kole docela náročný. A včera foukal opravdu silný vítr, že se nakláněly stromy co se běžně nenaklánějí :D. Altenkirchen, v překladu „starý kostel“, je zajímavý právě tímto starým kostelem, se stavbou kterého začaly v roce 1185. Vlastně v roce 1168 byla na Kap Arkoně dobyta dány pohanská slovanská pevnost Jaromarsburg, která byla slovanskou svatyni a ukrývala velký poklad, kvůli kterému Dánové tam vtrhli. No a aby nalákali nebo spíše přinutili pohany chodit do křesťanského kostela umístili do základu kostela v Altenkirchen ten nejdůležitější posvátný kámen té svatyni, kterému říkají Svantovítovo kámen.
Kdo se chcete dozvědět více můžete se např. podívat na tento blog:
http://blog.veruce.cz/cestovani/rujana-stralsun...
Po vyřízení všech záležitostí jsem si dala, před cestou zpátky, u kostela svačinku. Seděla jsem zády opřená o dřevěnou zvonici a užívala jsem si toho, že tam nebyla v tu dobu ani noha. Až když jsem odcházela přijel autobus plný turistů a to jsem byla ráda, že zrovna mizím . Kolem kostela jsou různě rozeseté hroby, více nebo méně zachovalé. Nejvíce ale zaujmou dva kovové kříže, které stojí proti sobě. Na tom prvním je napsáno: „Die Liebe höret nimer auf“ (v překladu zhruba - Láska nikdy neskončí). A na tom druhém: „Hoffnung auf ein frohes Wiedersehn“ (Naděje na radostné shledání). Tak se sama sebe ptám, jestli to nejsou hroby zamilovaných…
Co začalo mistrovství světa ve fotbalu, tak je to jedním z ústředních témat všech rozhovorů. V rádiu se nemluví o ničem jiném. Na balkonech visí německé vlajky. Co se mi ale líbilo, bylo to, že když Němci prohráli ve své první hře s Mexičany, tak nesli prohru statečně. O sobě říkali, že německý tým hrál fakt špatně, Mexičany chválili a v rádiu se celý den zpívala znělka „Mexikooo Mexikooooooo“ :D.
Ale to co se bude konat začátkem příštího týdne myslím přehluší i mistrovství světa ve fotbale – do vesnice přijel CIRKUS! :D Jmenuje se Julius Renz a na návsi nedaleko školky už staví šapito a v ohradě jsem dnes viděla lamy, velbloudy a kozy :D. Zrovna když jsem šla okolo, tak jeden pán co natahoval šňůry a připravoval to tam, mě docela zaujal, protože běhal po tom šapito ze shora, tak jsem si to vyfotila. Postávali tam uvnitř i nějaké děti, asi patřili k cirkusu, a hned mě tomu pánovi nabonzovali, že to fotím. Od doby co vstoupil v platnost nový zákon o ochraně osobních údajů tak se tu všichni kvůli tomu focení zbláznili…. Nesmí se fotit skoro nic. Nebo vlastně nic kde jsou lidi. Třeba ve školce se už nesmí fotit. Prostě si nemůžu vyfotit vlastní děti v prostředí školky…. Chápete to?...ach jo… Pro mě je zarážející to, jak rychle na různá nařízení a předpisy Němci reagují a berou to za své. A to dokonce i děti. Trochu mě to děsí, vzhledem k tomu, co se tu dělo ve 40. letech minulého století.
V hotelu jsou také novinky, a to jest to, že ode dneška máme nového ředitele. Ředitel, který mě bral do práce, dělal paralelně také kuchaře, protože těch je tu velký nedostatek. Tak teď bude dělat už jen kuchaře. Nový ředitel vypadá pohodově a více s námi všemi komunikuje. Je to polák a dokonce si se mnou dnes promluvil pár slov polsky :D, a když procházel odpoledne restauraci tak nás s kolegou pochválil. A to jsem tedy už čuměla jako puk, protože za tu dobu co v hotelu jsem se ještě něco takového nestalo. Jsem zvědavá, co bude dál. Teď ale musím hlavně přežít příští 2 dny, co budu na směně s polskou kolegyni, se kterou si moc nerozumíme, tak to bude očistec…
Denník o Rujáně 3
7.6.2018
Představte si, že mám opraveného starého Singera! Takových let stál, už dávno před tím než se k nám dostal, zapomenutý. A teď funguje! Pan Lothar je také kouzelník. Vyčistil ho, promazal a šije!! Večer si ho bral a ráno další den mi volal, že můžu si pro něj přijít k němu na zahradu. Kdykoliv, že je tam prý v létě pořád. Řekl mi, ve které zahrádkářské kolonii a číslo zahrady. Číslo jsem samozřejmě zapoměla a myslela jsem si, že to najdu i bez toho :D. Byl to omyl… Z venku ta kolonie nevypadá velká, ale uvnitř je to labyrint :D. Hledání mi vzdáleně připomnělo jak jsem kdysi v roce 2012 hledala, na jednom z Kyjevských hřbitovu, hrob svého dědy a po asi hodině nebo dvou jsem byla zoufala, a to jsem přesně věděla, kde má být! Teď jsem stála uprostřed těch zahrad a musela jsem nakonec vzít do ruky mobil a zavolat, aby mi číslo řekl ještě jednou :D. Jinak sám pán Lothar také šije, samozřejmě ne dětské oblečení :D, ale plachty na různé lodě! Nabídl mi pivo, samozřejmě plzeňský typ, a vyprávěl mi co a jak se strojem. Neměla jsem se sebou dost peněz, abych mu zaplatila za práci a tak jsme domluvený na zítřek, že mu je donesu a že si dáme buchtu a kávu. Povídal, že dříve měl pozemek o dost větší a že měl i slepice a další zvířátka. Domeček má také suprový a má tam vše co člověk potřebuje, dokonce pračku :D.
Ale musím říct, že to ani v bytě tady není tak zlé, protože dokonce i přes zavřená okna slyším pořád zpěv nejrůznějších ptáků. A je tu i dost kukakček. Bývají dny i jsou slyšet od rána po celý den – kuku kuku. Je to tu pro ptáky vlstně ráj. Díky poloostrovu Bug, který se táhne na jih od Dranske a je rezervací (dříve tam byli vojáci). Bug se téměř dotýká Hiddensee, vlastně jeho dvou výběžků – Altbessin a Neubessin (Starý a nový Běsín). Kam je vstup zakázán a je tam ptačí rezervace.
V práci je toho na mě každý den docela dost a po směně jsem ráda, že už můžu jít domu. Jedním z posledních úkolů na konci šichty je prostření stolů k večeři. Ráno stolům dominují bíle ubrousky, ale na večer se dávají na stoly nachové. Když mi ukazovali poprvé, co všechno patři na stoly a že ty ubrousky musím složit do trojúhelníku a postavit je špičkou vzhůru, tak jsem mimoděk řekla, že to vypadá jako by to byly plachty, jako „Nachové plachty“ od Alexandra Grina. A od té doby si představuju že to nejsou stoly, ale plachetnice, spousta plachetnic.
A kdo se chcete podívat na umělecké fotky nejen z Dranske ale i celé Rujány, koukněte na FB na profil Ireny Fingerové (https://www.facebook.com/irena.fingerova.3 ). Je to ta samá češka, která nás loni inspirovala a podpořila v naší myšlence se sem přestěhovat a žije také jako my v Dranske.
Také můj zatím jediný soused dělá krásné fotky, ale také videa o Rujáně. Např. jedno z videi je se západem slunce u nás v Dranske, jak se svitivá koule pomálu spouští do vody. Najdete ho pod přezdívkou John Barns.
Denník o Rujáně 2
5.6.2018
Když bych měla navázat tam, kde jsem minule skončila, tak začnu přírodou a to dvěma keříky rajčat :D. Ty jsem si teď koupila u nás v Norme a plánuju je dát na balkon, když nemáme teď tu zahrádku. Ovšem až bude balkon použivatelný :D. Na vysvětlenou - panelák, do kterého jsme se nastěhovali teprve jako druhý nájemnici (ve vchodu celkem 11 bytu z toho aktuálně jen dva obsazené), se stále ještě opravuje a zrovna na straně, kde máme balkony, mají zatím lešení. Docela srandovní je, že na straně s lešením je i ložnice a tak ve dnech volna, kdy dlouho spím, na mě po ránu koukají dělnici oknem :D. A jak jsem dnes pila v obyváku čaj a oni zrovna štukovali náš balkon, tak jsem jim také nabídla kávu s piškotama, tak byli rádi. Byl to pan a paní, manželský pár, a mezi dělníky je tu vidím nejčastěji. Tak jsme si asi půl hodiny povídali o všem možném, ptali se, jak jsme se tu ocitli a prozradili, že když byli děti malé tak jezdili na lyže do Špindlerova mlýna. Znají Budějovice a Prahu. Tak to zahřálo u srdce J.
Stále nám tu všechno kvete. K šeříku a šípkovým růžím se před pár dny přidal černý bez a tak jsem se hned vydala na sběr květenství. Voní úžasně a už suším.
S prací to bylo všelijaké, ale teď se to už uklidnilo a počáteční nejistota už se o dost zmírnila. Vzhledem k tomu, že jsem úplně změnila obor a práci v hotelu se teprve učím, tak ze mě není žádný předák a určité kolegy to štve. Zvlášť u jedné kolegyně mám pocit, že sotva mě vidí tak už je naštvaná. Po včerejší odpracované šichtě s ní jsem se nejdříve v duchu, pak i večer osobně, omlouvala svému staršímu synovi a partnerovi za to, že bývám dost podrážděná, když si myslím, že něco dělají jinak než by to mělo být a málo se snaží. Ale šéfová je fajn a tak alespoň to mi dodává trochu klidu. Po běžné šichtě mi aplikace v mobilu ukazuje cca 10 tisíc kroků.
Kolegy jsou většinou lidi místní nebo z blízkého okolí. Cizinka jsem tam jen já a jedna polka. Ačkoliv mluvím německy, myslím, hodně slušně, tak když mluví mezi sebou, rozumím jim těžko. Já bych řekla, že mají problémy s artikulací :D, ale všichni by to svedli na dialekt :D. Třeba mladí kolegové kolikrát vůbec neodpoví na mojí otázku, když sedíme u společného stolu u snídaně. Nevím, jestli mě neslyší nebo jen dělají, že mě neslyší… Nijak se tím ale netrápím, snídám si v klidu dál. Většinou se do jejich srandiček a rozhovorů nezapojuju, protože mi přijde, že stejně mluví o ničem… ale třeba kolegyně z kuchyně jsou príma. Jsou to dvě starší ženy, obě v důchodu a s těmi se povídá báječně. Mají co vyprávět. Jedna z nich je po rakovině prsou! a čiperná je, že mladí by za ní nestíhali. Má můj velký obdiv! Dělá už od 5:30 a odchází skoro ve stejnou dobu jako já.
Hlavní události na přelomu měsíců byla návštěva dětí a partnera! Bylo to spojeno i s tím, že přivezli další hromadu našich věcí a v bytě to pak vypadalo jako po válce. Bohužel museli teď ještě zhruba na měsíc zase zpátky do Čech, kvůli všelijakým termínům u doktorů a na úřadech. Také se musí ještě pronajmout náš baráček. Jak začalo léto tak si dětí chtějí ještě užít i babičky a tak jeli do Plzně všichni. Dětem se tu ohromně líbilo. Nejvíce pobřeží, kameny a písek. Stejně jako loni, když jsme tu byli na dovolené, by byli schopní házet kameny do vody klidně i několik hodin v kuse :D. Byli jsme se také
podívat do místní mateřské školky. Nejdříve se tam staršímu Přemečkovi nechtělo, ale pak nechtěl zase odcházet :D. Tak se šlo se všema ostatníma dětma ven a hezky si to užili. I naše mladší 2,5 letá Marička, poté co se chvilku rozkoukávala a tulila se ke mně, krásně zapojila mezi holčičky a vůbec nepotřebovala. A venku už tuplem ne – mají tam dřevěný domeček s velikou kuchyňkou. Jen jsem nesměla děti ve školce fotit, dle nového zákonu o ochraně osobních údajů….achjo. Jinak koncem června pak mám další schůzku s ředitelkou školky, kdy sepíšeme papíry na přijetí. Očkování povinné není a není podmínkou pro přijetí. Jediné, co ředitelka vyžaduje, je schůzka s nějakým úředníkem zřejmě z ministerství zdravotnictví, kde nám vysvětlí německý očkovací systém atd. Ale případná doporučení pak nejsou závazná. No jsem hodně zvědavá jak si děti na školku zvyknout a zda budou ze začátku častěji nemocné nebo ne.
Co děti a partner odjeli tak už několikátý den třídím a uklízím všechny ty věci, co přivezli, a zdá se, že budu uklízet ještě hodně dlouho… Také nám chybí ještě část kuchyňského nábytku, nějaké skříně do obyváku atd.,takže ty věci není zatím ani ještě kam pořádně dát… Ve volných chvilkách tu také trochu tvořím – něco málo šiju, zkouším také malovat na kameny, které sbírám na pobřeží. Jooo a také si dovoluju neskutečný luxus a to je to, že koukám jen tak z okna, jak se koukalo z okna dříve, v době minulé, ještě před internetem :D. Většinou jsou to chvilky, kdy si dávám pauzu v uklízení a jdu se napít, ale i tak si toho užívám. Vlastně jsem od konce dubna do teď stále ještě doma bez internetu a bývám na něm jen sporadicky, většinou po práci ještě zůstanu sedět na recepci a vyřídím to nejdůležitější.
Hlavně ale – konečně ožil můj kolovrátek a jsem šťastná jako blecha! Při předposlední cestě do Bergen, hlavního města ostrova, jsem objevila jednu kouzelnou paní, která má krámek s nejrůznějšími vlněnými výrobky. Sama přede, filcuje, plete, háčkuje všechny výrobky, které prodává. Už minule mi ukázala práci s vřetánkem a teď když se děti a partner vraceli do Čech, tak jsem se s nimi svezla a vzala se sebou i kolovrátek. Ten jsem kdysi dávno koupila od někoho na aukru a léta letoucí na něj neměla čas… hlavně jsem také nenašla človíčka kdo by mi ukázal jak na to a zprovoznil ho. A tady v Bergen mi ho paní Nicole oživila!! Je to kouzelnice a strašně milá a hodná paní. Včera jsem si dle její rady ještě kolovrátek rozebrala a zbavila rzi u kovových součástek, dřevěné části jsem si ošmirglovala a teď ještě zbývá všechny plochy ošetřit a bude jako nový :D. Pak mě už čeká jen zpracovat vlnu od kamaráda – mám toho plný sklep :D. To stěhování mě vlastně konečně donutilo s tou vlnou začít konečně něco dělat a celý měsíc před odjezdem jsem prala a prala a prala. Tady už to jen tak jednoduše nepůjde, jednak málo místa a voda není zdarma, oproti Plzni kde máme vlastní vodu. Jedině, že bych šla prát na Bodden, na vnitřní záliv :D. U nás ve vesnici vlastní jeden pán ovce a vlnu mi přislíbil, tak jsem zvědavá jak to pak skutečně udělám :D.
A dnes tu také byl pán, který opravuje šicí stroje u kamarádky v krejčovské dílně v Putgarten. Přišel nám zprovoznit starý šlapací Singer! Byl z něj sám nadšený a obdivoval jak je starý, ale přesto kompletní a že mu nic nechybí. Jen vyčistit, namazat a může se prý šlapat J. Tak se na něj těším a jsem zvědavá, jak bude šít. Stroj si odmontoval od stolu a vzal si ho rovnou se sebou. Také mě hned zval, ať se přijdu do zahrádkářské kolonie podívat, jak se prací pokračuje. To mě hodně potěšil, protože zatím moc ochotných a otevřených lidí, kteří se chtějí družit, jsem nepotkala. Většina místních, zvlášť těch, co bydlí v panelácích, tu mají svoje zahrádky v zahrádkářských koloniích, rozesetých všude možně po vesnici a kolem ní. Pravidla jsou na nás Čechy dost drsná, ale nemají na výběr a nic jiného vlastně neznají tak je to ani asi neomezuje.
Počasí je tu docela proměnlivé. Ráno bývá často zataženo, že to vypadá, že sluníčko nemá šance. Ale z ničeho nic se najednou objeví a na nebi ani mráček. Před pár dni bylo až do večera hodně horko. O to více mě překvapilo, když jsem se v noci probudila a venku byla tak hustá mlha, která se dala krájet. Do rána se už mlha trochu umoudřila a cestou do práce jsem pozorovala pro mě docela nezvyklý jev :D – silnice a chodníky byly suché, ale pod korunama stromů bylo mokro, jak stékala voda z listů dolu, tak silná byla mlhá.
Zajímavostí je, že se tu stále suší prádlo venku a všude u každého paneláku, a nejen u nich, jsou kovové konstrukce na sušení prádla. A víte proč? Protože se nesmí sušit prádlo na balkonech :D! Kazilo by to vzhled paneláku :D. No ve sklepě sušárna sice je, ale tam schne prádlo i více jak 3 dny… A kdo nemá sušičku nebo se mu sušička do bytu nevejde tak musí holt sušit venku. A když funí pořádný vítr, a ten tady na poloostrově Wittow fouká pořád (také se mu říká „země větrů“), tak je to docela masakr a sousedi můžou vzájemně dělat sázky, jestli prádlo odletí nebo neodletí. V Plzni třeba už skoro nikde konstrukce na sušení prádla nejsou. Když tuhle nedávno u nás na Roudné v Plzni odstraňovali poslední, tak jsme se jedněch ujali a věšíme na to dětskou houpačku :D.
Co je ale zajímavější, tak skoro před každým původním domem (původní rozuměj postavený v době kolem 2. Světové války) je nějaké domovní znamení nebo vyřezaná soška. Nejzvláštnější jsou ale baráčky jednoho umělce, který bydlí na návsi u školky, a zahrady kolem těchto dvou baráčku, které on pronajímá turistům, jsou toho plné. Když jsme šli s partnerem poprvé okolo tak mi řekl: „hele tady bydlí někdo jako ty, také sbírá úúúplně všechno“ :D.
Co jsem tu, tak pravidelně narážím na nějaké české výrobky v naší Normě. Ale i obecně je tu cítit vliv Česka a české kultury. Každou chvíli je něco o nás slyšet v rádiu. Takže se Češi nemusí cítit jako malý národ. Je nás sice méně než Němců, ale to neznamená, že jsme méně hodnotní. Navíc Německo jako stát je tvořen nejen Němci, ale také veeeelkým počtem cizinců, takže nenechme se vystrašit čísly a na „množství nehleďme“.
Rujána
Deník o Rujáně – 2018
Už od 28. dubna jsem na ostrově Rujána. Co tady dělám a jak jsem se tu ocitla?
Pro nic netušící, ale těch bude myslím menšina, je Rujána největší ostrov na severu Německa, nacházející se v Baltském moří.
Zkusím popsat vše pěkně popořádku. Kdysi v roce 200…, v jakém, že to bylo roce?... Dnes mi to připadá už skoro jako v minulém životě… i když tomu ještě 15 let, myslím, není, jsem se seznámila se svým partnerem Michalem. V tu dobu jsem ještě netušila, co vše nás spolu čeká.
On v tu dobu nutně potřeboval přeložit jeden text. Pak následoval další a ten byl o Hiddensee. To je ostrov sousedící s Rujánou ze západu a chrání Rujánu před těmi nejsilnějšími větry. Hiddensee nás zaměstnalo na dlouhé dlouhé dny a Michal mi začal vyprávět o svých cestách do těchto krajů. A tak jsme se za pár roků vydali do tohoto kraje spolu. Strávili jsme tehdy na Rujáně cirka 10 dní, každý velký batoh na zádech s jídlem, nejnutnějším oblečením, karimatkami, plachtou a 100 eury v kapse. Tehdy jsme dojeli vláčkem do Ostseebad Binz a během těch 10 dnů jsme prošli severní část ostrova, podívali se i na Hiddensee a došli střední části ostrova zase zpátky do Binz na vlak. Po návratu nás zase spolkly povinnosti a starosti, ale myšlenka na tento kraj nás nikdy zcela neopustila.
Pár roků na to se nám narodily naše dvě děti a myšlenka tu stále byla. A tak jsme se na Rujánu loni, v roce 2017, podívali už i s dětmi. Tentokrát jsme si ale vypůjčili od kamaráda dodávku se „spací“ úpravou a naše „pojízdná ložnice“ drandila po ostrově křížem krážem. Jedno z míst, které jsme navštívili, byla také Kap Arkona kde kdysi stávala velká slovanská svatyně, které Němci říkají Jaromarsburg. Dnes jsou patrné už jen zbytky valů, které svatyni chránily, zbytek odnesla postupně voda hlavně během posledních zhruba 70 let… U Kap Arkony je vesnička Putgarten (nebo-li Podehrady – Podhradí). Je tam dnes dvůr, kde je velká spousta krámků pro turisty. Mě tam ale okouzlil krámek, ve kterém se přímo na místě šilo originální oblečení. Koukala jsem, co mi oči stačili, hlavně na to jak obratně pracovala paní u overlocku a šicího stroje. A pak paní na mě promluvila česky! Já naprosto překvapená se dala s paní do řeči a zjistila jsem, že mě moje čeština prozradila ještě před tím, než jsem vstoupila do krámku. Hulákala jsem totiž na děti, aby mi daly chvilku času podívat se dovnitř a že se můžou zatím vyfotit např. s krávou (na dvoře stálo několik plastových velkých krav různě pomalovaných). Slovo dalo slovo a zjistila jsem, že paní se přestěhovala na Rujánu kvůli svým dětem, které, stejně jako ty naše, trápily neustále respirační problémy. Pár dní na to jsme se vrátili domu. Po návratu byla naše myšlenka stále silnější a to i díky tomu, že partnerovi zrušili v jeho firmě pracovní pozici a najednou jsme dostali příležitost něco v životě změnit. K naší původní myšlence se, jak už jsem zmínila, přidali zdravotní problémy dětí, partnerovo astma, naše společné přání dopřát dětem možnost se naučit nový jazyk v prostředí, kde se tím jazykem mluví a také moje touha zažít něco nového a alespoň pár roků strávit ještě někde v zahraničí. Pro vysvětlení, jsem jedna z těch lidí, které se zděsí, když zjistí, že by od teď, a už na pořád, mělo být vše pořád stejné a neměnné. A vzhledem k tomu, že ze všech cizích jazyků mluvím nejlépe německy, byla pro nás volba jasná.
Pak už jsem to byla jenom já, která se musela rozhodnout, zda dát výpověď v práci, do které jsem nastoupila čerstvě před půl rokem. Nakonec jsme se rozhodli a šli do toho. Já podala výpověď a 28. 4. jsme se já, Michal a náš kamarád přesunuli tou samou dodávkou, se kterou jsme tu byli loni na podzim, a přívěsem, plně naloženým nábytkem sem na ostrov. Jako místo k bydlení jsme si vybrali Dranske - asi tu nejzastrčenější vesničku z celého ostrova, ale s nejlepším vzduchem a nejmenším provozem. Nachází se v severozápadní části ostrova, na poloostrově Wittov. Kdysi to byla velká obec, která čítala zhruba 3000 obyvatel, měla dvě školky, základní školu, střední školu a gymnázium, několik obchodních center, 3 obuvnictví a textilní fabriku. Většina místních chlapů byli vojáci. Na jih od obce sídlili vojáci. Po převratu byli zrušeni a odstěhovali se i se svými rodinami. Zmizeli lidi, zmizel život. Dnes prý obec čítá 1000 obyvatel, tolik jsem jich tu ale neviděla. Z vymožeností dřívější doby tu zůstala jen školka a jedny potraviny. Základní škola, která nabízí první stupeň, je ve vedlejší vesnici, která je linkovým autobusem vzdálená 15 minut jízdy. Pro nás to bohatě stačí.
Trochu horší je to tu s prací. Celkem je Mecklenburg-Vorpommern, kam Rujána patří, zemí nejchudší z celého Německa. Proto jsem zatím sem jela sama, a pokud vše půjde dobře tak partner s dětmi mě budou následovat tak zhruba za měsíc.
Jaké jsou moje první dojmy a postřehy? A jak se tu vlastně žije?
Začnu asi lidmi. Je zapotřebí říct, že pojem „místní člověk“ je dost těžko uchopitelný, protože například během 20. století tu došlo několikrát k dost významným přesunům obyvatelstva.
Místní, co se tu narodili, jsou většinou dost zvláštní. Jak postavou, tak chováním. Ty místní, kteří nepracují přímo s turisty tak jim i dost otevřeně dávají najevo, že turisty rádi nemají. Mladí místní jsou trochu otevřenější světu než starší generace a vnímají, že na pevnině jsou lidi ochotnější a vřelejší, nicméně zůstávají hodně sví.
Pak jsou tu například i tací, co se sem přestěhovali až po převratu, například kvůli rozvodu a chtěli ve svém životě něco změnit.
A pak tu jsou turisti. Sezóna tu začíná zhruba od května a končí v říjnu. V zimních měsících tu není skoro ani noha. Kromě třeba Dánů, kteří se sem jezdí asi ohřát.
Mezi dalšími obyvateli vesnice musím zmínit velkou spoustu toulavých tlustých koček. Rozhodně se tu špatně nemají. Pobíhají tu také zajíci, u bývalé školy se pravidelně pasou srnky a těsně za vesnici si hoví divoká prasata.
Začátkem května se tu, také jako v Čechách, stavěla májka. Akci pořádali a zajišťovali místní dobrovolní hasiči. Smažili buřty a mělo pro lidi připraveno nějaké pohoštění. To se sešlo docela dost lidí a i hodně dětí, napočítala jsem tehdy, myslím, zhruba 30. Dokonce jsem zahlédla i několik maminek s kočárky. Další akce byla 19.5 - zapálila se obrovská vatra na zatravněné ploše před bývalou střední školou – Němci slavili Pfingsten. Pálila se vlastně hromada větví, různé kusy kmenů atd., prostě co se nastřádalo za posledních několik měsíců asi při ošetřování zeleně v obci. Na oslavu byla i teď pozvána celá ves, ale dorazilo jen pár lidí. Bylo zvláštní koukat na to, jak se jen tak spálila, bez žádného užitku, taková hromada materiálu. Právě, že dříve si místní vážili každého kousku dřeva k topení a jako dar sbírali i to dřevo, které vyplavilo moře. Když všichni odešli, jsem si došla domu pro několik brambor a strčila je do žhavého popela. A za hodinku jsem si šla pro hotovou večeři, zpívajíc písničku z „Chaloupky na vršku“: „Já jsem malý bandur, sněd jsem mísu brambur, jednu jsem si upek, roztrh jsem si pupek“.
Cesta do hlavního města ostrova trvá autobusem skoro 2 hodiny… Kdesi v novinách loni psaly, že dětí z Dranske co chodí na gymnásium (které je nejblíže právě až v Bergen), mají nejdélší cestu do školy ze všech dětí v Německu.
Počasí je tu stále jarní. Stále tu kvetou ještě ovocné stromy. Přímo před naším panelákem kvetou sakury. Šeřík se teprve chystá otevřít miliony svých kvítek a před jedním domem jsem objevila moře kvetoucích konvalinek. Šípková růže nesměle nastavuje první poupata sluníčku. U každé z těchto nádher se zastavuju a nadechuju se, jak plíce mi dovolí, až se kolem jdoucí lide na mě divně koukají a ptají se „voní? voní?“.
Ale to hlavní, co sem táhne všechny lidi, je to pobřeží…. V Dranske je ta výhoda, že se člověk dle počasí může uchýlit buď na vnitřní záliv, kterému říkají Wieker Bodden nebo jen Bodden, nebo na vnější otevřené moře s výhledem na Hiddensee. Během procházek po pobřeží najde člověk vždy nějakou zajímavost nebo se dá říct i poklad, starý několik milionů let.
A pro mě je důležité to, že můžu vidět až na obzor. Denně sleduju jak velká svítivá koule se ponořuje do vody. Sice teď bydlím v paneláku a ne v domečku se zahradou, ale ta příroda okolo stojí za to.
Rujana květen 2018
Holky, kkoukejte co se dnes povedlo našímu staršímu.... Jak to prosím vrátit zpátky abych nemusela povolovat šrouby a celé to vyndavat?....
Zapůjčeno u @verabas :D
10 důvodů proč je mateřská dovolená ta úplně nejtěžší práce.
1. Pracovní doba naprosto nekoresponduje se zákoníkem práce, kdy přesčasy jsou chápány jako součást pracovní doby. 24 hodinová směna není výjimkou, stejně tak práce o víkendu a o svátcích. V práci musíte dokonce i přenocovat.
2. Team buildingové akce znamenají, že jdete s dítětem na písek dělat bábovičky a nebo jdete na nákup. Tím budujete váš tým a to je taktéž ve firmě vrchol zábavy.
3. V celé firmě pracujete povětšinou sami. Maximálně jednou denně na pár hodin dochází do vaší firmy externista, který ví o vaší práci úplný hovno, ale má plnou hubu keců, jak by to šlo udělat lépe. Externista většinou přespí a brzo ráno odejde.
4. Pracovní zařazení a přechod z jednoho oddělení do druhého se mění z minuty na minutu. Nejdříve jste například manažer úklidu, načež se stáváte food manažerem, manažerem oblékání, motivačním manažerem, manažerem pro komunikaci a výprask, manažerem posraných plen a nebo manažerem hledání klíčů.
5. Nemůžete si vzít dovolenou, jelikož technicky již na dovolené jste. Nemůžete čerpat nemocenskou, jelikož nemůžete onemocnět. Nemůžete odejít z práce o hodinu dřív a ani nemůžete zaspat (to by se vám stejně nepovedlo). Na tato příkoří si nemůžete stěžovat, protože nemáte komu. Můžete tak maximálně umřít, ale to si většinou nemůžete dovolit, takže ani to nemůžete.
6. Práci vykonáváte ve ztížených podmínkách, které mohou vyústit až k psychickým poruchám, vadě řeči, vyčlenění se ze společnosti a nenávratnému rozmělnění mozkové kůry neboli k demenci
7. Nemůžete dát výpověď a ani vás nemůže nikdo vyhodit. Navíc pokud vaše vzájemná spolupráce s externistou vykáže alespoň jeden nevydařený pracovní kontakt, vaše pracovní úsilí se do devíti měsíců zdvojnásobí a pracovní proces automaticky prodlouží o další tři roky.
8. Váš přímý a jediný nadřízený neumí mluvit (pokud ano, tak ne moc dobře), samovolně se nárazově vyměšuje na pracovišti, odmítá jakoukoliv zpětnou vazbu, klade na vás přehnané nároky, schovává vám osobní věci, ničí vaše pracoviště a despoticky vám omezuje přestávky na oběd.
9. Váš plat nekoresponduje s vaším vzděláním, praxí ani důstojností. Nedostáváte stravenky, firma vám nehradí rekreaci ani lázně, kam byste stejně nemohli jet, jelikož firemní politika vám zakazuje opouštět pracoviště. Veškeré firemní benefity se omezují pouze na hřejivý pocit, že váš nadřízený jednoho dne potáhne do školky.
10. Ovládáte bravurně Word, Excel popřípadě databázový software Access? Ano? No tak to je vám k hovnu, jelikož váš nadřízený vám veškerá data, tabulky i texty poskytuje výhradně formou fixou načmárané na zdi nebo šroubovákem vyryté do dveří.
http://blogmamy.cz/2017/10/30/25-veci-ktere-se-...
DENÍK MÁMY
25 Věcí, které jsem se naučila za 11 let rodičovství
10/30/2017
Monika
Je to neuvěřitelné, ale je to už 11 let, co jsem mámou. Přijde mi to jako chvíle a přitom je to taková doba. Bydleli jsme celkem v 9-ti různých bytech/domech a během té doby jsem porodila pět dětí. Oslavili jsme 37 narozenin, sbalila jsem nás na celkem 8 dovolených a plenky jsem měnila 5,108 dní!
Než se mi narodila první dcera, měla jsem jasnou představu o jejím stravování, spánku i výchově. Velmi brzy mi došlo, že s dětmi se nedá plánovat téměř nic. S naprostou jistotou někoho bude v den pečlivě naplánovaného odjezdu, bolet břicho, ucho, nos nebo prst. A nebo všechno dohromady.
A všechny představy o tom, jak by to mělo být, jsou jen představy. Teď už vím, že jsem se jen snažila dělat všechno nejlépe, jak jsme mohla. A často jsem to dělala úplně špatně a dělám to i dnes.
Jsem jenom člověk a touha po tom být perfektní, mě přešla ve chvíli, kdy jsem pod autosedačkou své dcery našla kousek párku. Hodně starého párku.
A tady je 25 věcí, které jsem se za celých 11 let s dětmi naučila 🙂
1. První rok života každého dítěte je víceméně jen o kontrole jejich tělních tekutin. Konzistenci, četnosti a snaze, uklidit je za pomocí hromady vlhčených ubrousků.
2. Dětem nevadí mít stejné jídlo několik dní po sobě. Některé to přímo vyžadují.(Bonus pro nás, mámy)
3. Někdy moment od „Ach, jak jsou rozkošné a já je miluji nade vše!“ k myšlence, prodat je na ebayi, trvá jen pár minut.
4. Lidé, kteří rádi pečou se svými dětmi jsou zvláštní a také hodni obdivu. Ano, opravdu jsou lidé, které baví uklízet mouku po celé kuchyni a z každého možného povrchu, ze kterého je to možné ve chvíli, kdy se děti dohadují, kdo bude míchat těsto. Pokud mezi ně nepatříte, nevadí. Určitě máte v okolí dobrou pekárnu.
5. Mít děti často znamená, uklízet po mejdanu, na který Vás nikdo nepozval.
6. Občas vzhledem k nikdy nekončící hromadě prádla nabudete dojmu, že s Vámi v bytě musí bydlet i lidi, které jste nikdy nepotkala.
7. Války mezi „dobrými a špatnými matkami“ existují jen proto, že to dovolíme. Všechny mámy na světě přitom vědí, že děláme co můžeme a nejsme horší nebo lepší.
8. Předtím, než nakrájíte dítěti chleba se ho radši zeptejte, na jaký tvar by rádo. Je velmi snadné zničit dítěti život jen tím, že místo kostiček, má chleba jen přepůlený.
9. Velmi brzy pochopíte, že snaha udržet pořádek v autě je naprosto nemožná. Takže častý úklid bude především zahrnovat smetení drobků z autosedačky na zem.
10. Děti jsou nemilosrdnými kritiky. Pamatujte, že pro ně je velké všechno. I Vaše zadní část.
11. Když už se před dětmi převlékáte mějte na paměti, že se nevyhnete četným komentářům o velikosti, barvě a ochlupení různých částí Vašeho těla. A otázek, kdy a jestli budou stejně vypadat i ty jejich.
12. Nezáleží na tom, jak roztomilé malé děti jsou. Pokaždé můžou mít obsah plenky nejen po celých zádech, ale i ve vlasech.
13. Jako rodič zjistíte, že právě ty věci, které jste si nemysleli, že někdy řeknete, budete říkat pěkně nahlas. Jako: „Přestaň si hrát s tím sýrem a nedávej si ho do vlasů.“ nebo „Nešermuj s vidličkou nebo své sestře vypíchneš oko.“
14. Je super pečlivě vybírat zdravé jídlo pro děti, bez konzervantů, bio, eko, bez cukru a lepku. Ale také je naprosto v pohodě dát jim k večeři cereálie, když prostě nemáte čas na nic jiného. Mír, mámy.
15. Není problém, který by nevyřešily dětské vlhčené ubrousky.
16. Smiřte se s tím, že během prvních pár školních let, bude paní učitelka něco jako světice. Všechno co řekne bude pravdivé a musí se dodržovat. A hlavně ji nezapomeňte koupit dáreček k začátku školního roku, ke Vánocům a na konci školního roku.
17. V životě každého rodiče přijde chvíle, kdy od na první pohled jednoduchého nápadu ráno : „Dneska uvařím velkou večeři“ k podávání večeře uběhne snad sto let a stejný počet unavujících věcí, které povedou k tomu, že v sedm večer řeknete: „Tady máš rohlík a sýr přikusuj.“
18. Když jste na své děti naštvaní, zkuste šeptat místo křičet. Upoutáte jejich pozornost lépe.
19. Pocit napětí a staženého žaludku při sahání pod dětskou autosedačku bude velmi častý.
20. Představa, že uděláte spoustu věcí, zatímco zbytek rodiny spí a Vy jste naštvané, že musíte zůstat vzhůru, je bohužel mylná. Většinou ty dvě hodiny navíc strávíte jen zíráním do počítače, protože kvůli únavě nic jiného nesvedete. Pro velký úspěch, tuto teorii testuji několikrát do týdne, jestli je to pravda. Ano, je.
21. Nejste blázen, pokud si myslíte, že by Vaše děti měly po sobě uklízet. Ne, opravdu nejste šílené monstrum, které chce svým dětem zkazit dětství. Odnést si spodní prádlo do pračky ještě nikomu den nepokazilo. Kromě batolete. A předškoláka. A školáka.
22. Nikdy a to myslím vážně, nikdy nerušte dítě, které si samo hraje. Ani když Vám přijde neskutečně roztomilé. Ten moment okouzlení bude pryč okamžitě, jakmile ho vyrušíte.
23. V životě každého dítěte by měly být dvě oslavy. Pravidelné narozeninové a pak jedna, kdy si dovede samo zapnout pás v autě. Hurá!
24. Jakmile začnou děti chodit do školy, přinesou domů zhruba tolik výtvarných děl každý týden, že byste potřebovali celou jednu místnost na uschování. Takže každý obrázek nadšeně okomentujete a zatímco budou spát, vyhodíte ho nenápadně do smetí. Naštěstí jich nosí tolik, že si samy nepamatují, které chybí.
25. Nebuďte na sebe přísné, že nejste nejlepší máma na světě. Je mnohem více(a mnohem reálnějších) způsobů, jak být dobrá máma.
Tak i v Japonsku je normální, že kluci mají dlouhé vlasy
https://www.maminka.cz/clanek/japonska-maminka-...
kluci trojčátka a dlouhé vlasy 🙂
Multifunkční hrnec značky gorenje
Nejdříve ze všeho chci mockrát poděkovat za to, že jsme byli vybrání a mohli testovat multifunkční hrnec od gorenje! Ve chvíli kdy jsem psala komentář, jsem ani nepomyslela, že nás opravdu vyberou.
Vařit pro mé malé nejedlíky je opravdu výzva a tak jsem se na testování a nového parťáka do kuchyně hodně těšila. Bohužel nám testování docela významně zkomplikovala nemoc dcerky. Má angínu a tak se z obyčejného nejedlíka stal super nejedlík, který odmítá skoro vše, kromě mateřského mlíčka, drží se mě a nedovolí mi se od ní hnout, takže manipulace s novým přístrojem byla pro mě výzvou :D. Tímto se chci také omluvit za to, že mojí recenzi přidávám teprve dnes.
Vaření na páře znám již od dětství. Naše maminka nám vařila na páře většinou brambory a jejích vůni si pamatuji i dnes. Také mám v arsenálu parní hrnce a docela ráda používám k přípravě oběda pro celou rodinu. O to více jsem byla zvědavá, nakolik se bude lišit příprava jídla v hrnci od gorenje od toho co už znám.
Hned po první zkoušce jsem byla příjemně překvapená kvalitou a rychlostí přípravy jídel. Hrnec od gorenje není větší než moje hrnce co mám doma. Možnost tří pater varných nádob je opravdu velkou výhodou, protože tak můžu vrstvit potraviny dle toho, jak dlouho se musí vařit. Co ještě musím podotknout je, že se hrnec po ukončení programu sám vypne a že ho nemusím hlídat. To je naprosto skvělý, když máte doma dvě malé dětí, které vás neustále potřebují, a vy pořád od vaření odbíháte. Škoda, že se nedá vypnout podsvícení z levého boku, kde jsou rysky ukazující na množství vody. Jedině vytažením ze zásuvky. Když jsem naplnila všechny varné nádoby tak množství jídla je přesně akorát pro moje obě děti. Jednomu to trochu rozmixuju, druhému to podám normálně. Zkoušela jsem v něm vařit všechny potraviny, co byly doma. Nejčastěji brambory, maso, cuketu, mrkev, papriky.
Skvělý je také to, že, když chci mixovat, nemusím vyndávat nic dalšího a můžu to udělat rovnou s tím samým přístrojem a nádobím a že nemusím špinit dalších x věcí. Vodu, která po napařování zbyla, jsem nevylévala, ale použila při mixování jako vývar, aby výsledné pyré nebylo jako kámen. Přístroj mixuje krásně klidně úplně dohladka. Ani s masem nemá sebemenší problém. Žádným jiným přístrojem jsem maso nikdy nedokázala umixovat tak perfektně jako s tímto od gorenje. U nás se také často stává, že než dostanu obě děti ke stolu tak je jídlo pro ně připravené už studené a to pak člověka mrzí to zbytečně vynaložené úsilí, které tomu předcházelo a musí to ohřívat znova. S tímto hrncem to ale nebude žádný problém, navíc ani ta spotřeba energii nebude tak veliká, jako kdybych jídlo ohřívala na elektrickém sporáku.
Zkusila jsem také domácí koktejl s ovoce, co nám aktuálně zraje na zahradě – jahody, maliny, jostu, plus jsem přidala domácí jablečné pyré a kousek banánu. Bohužel dcerka pro svoji nemoc nechtěla ani to, ale mě to moc chutnalo. Chystám se také na přípravu smoothie pro sebe. Objem mixovací nádoby je pro jednoho dospělého na jednu dávku úplně dostačující.
Funkci sterilizace jsem nezkoušela, jelikož mám děti už starší.
Myslím, že všechna kouzla tohoto výrobku od Gorenje ještě nemám zdaleka objevené a čeká mě ještě spousta milých překvapení .
Chci také poděkovat i ostatním maminkám za jejich příspěvky a tipy na využití hrnce. Jste skvělé!
