Dneska děti snad poprvé nekřičely "fuj to jíst nebudu", většinou křičí dřív než to vůbec vidí 
... Vypadá to, že ji ale i tak už u toho sedí půl hodiny... Hrášek, krůtí maso a zdravější verze špaget.
Dnes jsme byli na výletě v Sassnitz. Děti byli objednání na očním tak jsme to spojili s návštěvou motýliho domu (cestou tam mi oba usnuly v našem kočárku pro dva kam je už těžko nasoukám, ale v nouzi berou na milost cokoli kam se dá lehnout) a do přístavu, kde jsme koukali na lodě. Bohužel nás z přístavu vyhnala bouřka. Tak jsme se ukryli na chvíli do kavárny. Ale déšť nepřestával a odjezd autobusu se blížil... Děti byli dobře schované v našem kočárku ale pro dnešek jsem s deštěm nepočítala. Než jsme došli na autobusové nádraží měla jsem boty mokré jako hnůj. Přesto jsem dojela zdárně domu se suchými nohami. Za dobu co mám děti jsem našla tolik nových způsobů jak využít papírové plenky! Za mě určitě lepší než kdyby se použily na dětský zadeček 
, viz poslední fotka. V průběhu dne jsme koupili šnorchlovácí sadu pro Přemka a po příjezdu domů si to asi hodinu užíval ve vaně 
. Po dnešku jsem vymáčkaná jak citrón. Byli jsme na cestách od 6 ráno do půl 6 večer....
I u nás už může začít Advent 
.
Kvůli mě práci s dvoudenním zpožděním....
V pytlíčkách mají hlavně figurky zvířátek, sem tam nějakou sladkost a papírové postavičky do betlema po jednej v každém pytlíku. A na malém stolečku mají zatím knížku ve které se skrývá 24 malych. Na ten stoleček pak přijdou i postavičky.
Zdobím umytá okna
Podzimní východy sluníčka na Rujaně
Moje příprava na Advent 
Nakoupeno v Německu v DM, Nanu nana a Woolworth
Je tu maminka (nebo tatínek) co žila nebo žije ve Finsku?
Historický okamžik - děti si jdou hrát spolu ven před panelák . Poprvé do neznámého prostředí (táta věší venku prádlo tak je bude mít na dohled). Marička má v puse švestku.
Konečně je můj Veleprojekt hotov . Trvalo mi to neskutečně dlouho a má to svoje mouchy ale jsem šťastná 
Denník o Rujáně 3
7.6.2018
Představte si, že mám opraveného starého Singera! Takových let stál, už dávno před tím než se k nám dostal, zapomenutý. A teď funguje! Pan Lothar je také kouzelník. Vyčistil ho, promazal a šije!! Večer si ho bral a ráno další den mi volal, že můžu si pro něj přijít k němu na zahradu. Kdykoliv, že je tam prý v létě pořád. Řekl mi, ve které zahrádkářské kolonii a číslo zahrady. Číslo jsem samozřejmě zapoměla a myslela jsem si, že to najdu i bez toho :D. Byl to omyl… Z venku ta kolonie nevypadá velká, ale uvnitř je to labyrint :D. Hledání mi vzdáleně připomnělo jak jsem kdysi v roce 2012 hledala, na jednom z Kyjevských hřbitovu, hrob svého dědy a po asi hodině nebo dvou jsem byla zoufala, a to jsem přesně věděla, kde má být! Teď jsem stála uprostřed těch zahrad a musela jsem nakonec vzít do ruky mobil a zavolat, aby mi číslo řekl ještě jednou :D. Jinak sám pán Lothar také šije, samozřejmě ne dětské oblečení :D, ale plachty na různé lodě! Nabídl mi pivo, samozřejmě plzeňský typ, a vyprávěl mi co a jak se strojem. Neměla jsem se sebou dost peněz, abych mu zaplatila za práci a tak jsme domluvený na zítřek, že mu je donesu a že si dáme buchtu a kávu. Povídal, že dříve měl pozemek o dost větší a že měl i slepice a další zvířátka. Domeček má také suprový a má tam vše co člověk potřebuje, dokonce pračku :D.
Ale musím říct, že to ani v bytě tady není tak zlé, protože dokonce i přes zavřená okna slyším pořád zpěv nejrůznějších ptáků. A je tu i dost kukakček. Bývají dny i jsou slyšet od rána po celý den – kuku kuku. Je to tu pro ptáky vlstně ráj. Díky poloostrovu Bug, který se táhne na jih od Dranske a je rezervací (dříve tam byli vojáci). Bug se téměř dotýká Hiddensee, vlastně jeho dvou výběžků – Altbessin a Neubessin (Starý a nový Běsín). Kam je vstup zakázán a je tam ptačí rezervace.
V práci je toho na mě každý den docela dost a po směně jsem ráda, že už můžu jít domu. Jedním z posledních úkolů na konci šichty je prostření stolů k večeři. Ráno stolům dominují bíle ubrousky, ale na večer se dávají na stoly nachové. Když mi ukazovali poprvé, co všechno patři na stoly a že ty ubrousky musím složit do trojúhelníku a postavit je špičkou vzhůru, tak jsem mimoděk řekla, že to vypadá jako by to byly plachty, jako „Nachové plachty“ od Alexandra Grina. A od té doby si představuju že to nejsou stoly, ale plachetnice, spousta plachetnic.
A kdo se chcete podívat na umělecké fotky nejen z Dranske ale i celé Rujány, koukněte na FB na profil Ireny Fingerové (https://www.facebook.com/irena.fingerova.3 ). Je to ta samá češka, která nás loni inspirovala a podpořila v naší myšlence se sem přestěhovat a žije také jako my v Dranske.
Také můj zatím jediný soused dělá krásné fotky, ale také videa o Rujáně. Např. jedno z videi je se západem slunce u nás v Dranske, jak se svitivá koule pomálu spouští do vody. Najdete ho pod přezdívkou John Barns.
Denník o Rujáně 2
5.6.2018
Když bych měla navázat tam, kde jsem minule skončila, tak začnu přírodou a to dvěma keříky rajčat :D. Ty jsem si teď koupila u nás v Norme a plánuju je dát na balkon, když nemáme teď tu zahrádku. Ovšem až bude balkon použivatelný :D. Na vysvětlenou - panelák, do kterého jsme se nastěhovali teprve jako druhý nájemnici (ve vchodu celkem 11 bytu z toho aktuálně jen dva obsazené), se stále ještě opravuje a zrovna na straně, kde máme balkony, mají zatím lešení. Docela srandovní je, že na straně s lešením je i ložnice a tak ve dnech volna, kdy dlouho spím, na mě po ránu koukají dělnici oknem :D. A jak jsem dnes pila v obyváku čaj a oni zrovna štukovali náš balkon, tak jsem jim také nabídla kávu s piškotama, tak byli rádi. Byl to pan a paní, manželský pár, a mezi dělníky je tu vidím nejčastěji. Tak jsme si asi půl hodiny povídali o všem možném, ptali se, jak jsme se tu ocitli a prozradili, že když byli děti malé tak jezdili na lyže do Špindlerova mlýna. Znají Budějovice a Prahu. Tak to zahřálo u srdce J.
Stále nám tu všechno kvete. K šeříku a šípkovým růžím se před pár dny přidal černý bez a tak jsem se hned vydala na sběr květenství. Voní úžasně a už suším.
S prací to bylo všelijaké, ale teď se to už uklidnilo a počáteční nejistota už se o dost zmírnila. Vzhledem k tomu, že jsem úplně změnila obor a práci v hotelu se teprve učím, tak ze mě není žádný předák a určité kolegy to štve. Zvlášť u jedné kolegyně mám pocit, že sotva mě vidí tak už je naštvaná. Po včerejší odpracované šichtě s ní jsem se nejdříve v duchu, pak i večer osobně, omlouvala svému staršímu synovi a partnerovi za to, že bývám dost podrážděná, když si myslím, že něco dělají jinak než by to mělo být a málo se snaží. Ale šéfová je fajn a tak alespoň to mi dodává trochu klidu. Po běžné šichtě mi aplikace v mobilu ukazuje cca 10 tisíc kroků.
Kolegy jsou většinou lidi místní nebo z blízkého okolí. Cizinka jsem tam jen já a jedna polka. Ačkoliv mluvím německy, myslím, hodně slušně, tak když mluví mezi sebou, rozumím jim těžko. Já bych řekla, že mají problémy s artikulací :D, ale všichni by to svedli na dialekt :D. Třeba mladí kolegové kolikrát vůbec neodpoví na mojí otázku, když sedíme u společného stolu u snídaně. Nevím, jestli mě neslyší nebo jen dělají, že mě neslyší… Nijak se tím ale netrápím, snídám si v klidu dál. Většinou se do jejich srandiček a rozhovorů nezapojuju, protože mi přijde, že stejně mluví o ničem… ale třeba kolegyně z kuchyně jsou príma. Jsou to dvě starší ženy, obě v důchodu a s těmi se povídá báječně. Mají co vyprávět. Jedna z nich je po rakovině prsou! a čiperná je, že mladí by za ní nestíhali. Má můj velký obdiv! Dělá už od 5:30 a odchází skoro ve stejnou dobu jako já.
Hlavní události na přelomu měsíců byla návštěva dětí a partnera! Bylo to spojeno i s tím, že přivezli další hromadu našich věcí a v bytě to pak vypadalo jako po válce. Bohužel museli teď ještě zhruba na měsíc zase zpátky do Čech, kvůli všelijakým termínům u doktorů a na úřadech. Také se musí ještě pronajmout náš baráček. Jak začalo léto tak si dětí chtějí ještě užít i babičky a tak jeli do Plzně všichni. Dětem se tu ohromně líbilo. Nejvíce pobřeží, kameny a písek. Stejně jako loni, když jsme tu byli na dovolené, by byli schopní házet kameny do vody klidně i několik hodin v kuse :D. Byli jsme se také
Rujána
Deník o Rujáně – 2018
Už od 28. dubna jsem na ostrově Rujána. Co tady dělám a jak jsem se tu ocitla?
Pro nic netušící, ale těch bude myslím menšina, je Rujána největší ostrov na severu Německa, nacházející se v Baltském moří.
Zkusím popsat vše pěkně popořádku. Kdysi v roce 200…, v jakém, že to bylo roce?... Dnes mi to připadá už skoro jako v minulém životě… i když tomu ještě 15 let, myslím, není, jsem se seznámila se svým partnerem Michalem. V tu dobu jsem ještě netušila, co vše nás spolu čeká.
On v tu dobu nutně potřeboval přeložit jeden text. Pak následoval další a ten byl o Hiddensee. To je ostrov sousedící s Rujánou ze západu a chrání Rujánu před těmi nejsilnějšími větry. Hiddensee nás zaměstnalo na dlouhé dlouhé dny a Michal mi začal vyprávět o svých cestách do těchto krajů. A tak jsme se za pár roků vydali do tohoto kraje spolu. Strávili jsme tehdy na Rujáně cirka 10 dní, každý velký batoh na zádech s jídlem, nejnutnějším oblečením, karimatkami, plachtou a 100 eury v kapse. Tehdy jsme dojeli vláčkem do Ostseebad Binz a během těch 10 dnů jsme prošli severní část ostrova, podívali se i na Hiddensee a došli střední části ostrova zase zpátky do Binz na vlak. Po návratu nás zase spolkly povinnosti a starosti, ale myšlenka na tento kraj nás nikdy zcela neopustila.
Pár roků na to se nám narodily naše dvě děti a myšlenka tu stále byla. A tak jsme se na Rujánu loni, v roce 2017, podívali už i s dětmi. Tentokrát jsme si ale vypůjčili od kamaráda dodávku se „spací“ úpravou a naše „pojízdná ložnice“ drandila po ostrově křížem krážem. Jedno z míst, které jsme navštívili, byla také Kap Arkona kde kdysi stávala velká slovanská svatyně, které Němci říkají Jaromarsburg. Dnes jsou patrné už jen zbytky valů, které svatyni chránily, zbytek odnesla postupně voda hlavně během posledních zhruba 70 let… U Kap Arkony je vesnička Putgarten (nebo-li Podehrady – Podhradí). Je tam dnes dvůr, kde je velká spousta krámků pro turisty. Mě tam ale okouzlil krámek, ve kterém se přímo na místě šilo originální oblečení. Koukala jsem, co mi oči stačili, hlavně na to jak obratně pracovala paní u overlocku a šicího stroje. A pak paní na mě promluvila česky! Já naprosto překvapená se dala s paní do řeči a zjistila jsem, že mě moje čeština prozradila ještě před tím, než jsem vstoupila do krámku. Hulákala jsem totiž na děti, aby mi daly chvilku času podívat se dovnitř a že se můžou zatím vyfotit např. s krávou (na dvoře stálo několik plastových velkých krav různě pomalovaných). Slovo dalo slovo a zjistila jsem, že paní se přestěhovala na Rujánu kvůli svým dětem, které, stejně jako ty naše, trápily neustále respirační problémy. Pár dní na to jsme se vrátili domu. Po návratu byla naše myšlenka stále silnější a to i díky tomu, že partnerovi zrušili v jeho firmě pracovní pozici a najednou jsme dostali příležitost něco v životě změnit. K naší původní myšlence se, jak už jsem zmínila, přidali zdravotní problémy dětí, partnerovo astma, naše společné přání dopřát dětem možnost se naučit nový jazyk v prostředí, kde se tím jazykem mluví a také moje touha zažít něco nového a alespoň pár roků strávit ještě někde v zahraničí. Pro vysvětlení, jsem jedna z těch lidí, které se zděsí, když zjistí, že by od teď, a už na pořád, mělo být vše pořád stejné a neměnné. A vzhledem k tomu, že ze všech cizích jazyků mluvím nejlépe německy, byla pro nás volba jasná.
Rujana květen 2018
Holky, kkoukejte co se dnes povedlo našímu staršímu.... Jak to prosím vrátit zpátky abych nemusela povolovat šrouby a celé to vyndavat?....
Tak i v Japonsku je normální, že kluci mají dlouhé vlasy
https://www.maminka.cz/clanek/japonska-maminka-...
kluci trojčátka a dlouhé vlasy 
Multifunkční hrnec značky gorenje
Nejdříve ze všeho chci mockrát poděkovat za to, že jsme byli vybrání a mohli testovat multifunkční hrnec od gorenje! Ve chvíli kdy jsem psala komentář, jsem ani nepomyslela, že nás opravdu vyberou.
Vařit pro mé malé nejedlíky je opravdu výzva a tak jsem se na testování a nového parťáka do kuchyně hodně těšila. Bohužel nám testování docela významně zkomplikovala nemoc dcerky. Má angínu a tak se z obyčejného nejedlíka stal super nejedlík, který odmítá skoro vše, kromě mateřského mlíčka, drží se mě a nedovolí mi se od ní hnout, takže manipulace s novým přístrojem byla pro mě výzvou :D. Tímto se chci také omluvit za to, že mojí recenzi přidávám teprve dnes.
Vaření na páře znám již od dětství. Naše maminka nám vařila na páře většinou brambory a jejích vůni si pamatuji i dnes. Také mám v arsenálu parní hrnce a docela ráda používám k přípravě oběda pro celou rodinu. O to více jsem byla zvědavá, nakolik se bude lišit příprava jídla v hrnci od gorenje od toho co už znám.
Hned po první zkoušce jsem byla příjemně překvapená kvalitou a rychlostí přípravy jídel. Hrnec od gorenje není větší než moje hrnce co mám doma. Možnost tří pater varných nádob je opravdu velkou výhodou, protože tak můžu vrstvit potraviny dle toho, jak dlouho se musí vařit. Co ještě musím podotknout je, že se hrnec po ukončení programu sám vypne a že ho nemusím hlídat. To je naprosto skvělý, když máte doma dvě malé dětí, které vás neustále potřebují, a vy pořád od vaření odbíháte. Škoda, že se nedá vypnout podsvícení z levého boku, kde jsou rysky ukazující na množství vody. Jedině vytažením ze zásuvky. Když jsem naplnila všechny varné nádoby tak množství jídla je přesně akorát pro moje obě děti. Jednomu to trochu rozmixuju, druhému to podám normálně. Zkoušela jsem v něm vařit všechny potraviny, co byly doma. Nejčastěji brambory, maso, cuketu, mrkev, papriky.
Skvělý je také to, že, když chci mixovat, nemusím vyndávat nic dalšího a můžu to udělat rovnou s tím samým přístrojem a nádobím a že nemusím špinit dalších x věcí. Vodu, která po napařování zbyla, jsem nevylévala, ale použila při mixování jako vývar, aby výsledné pyré nebylo jako kámen. Přístroj mixuje krásně klidně úplně dohladka. Ani s masem nemá sebemenší problém. Žádným jiným přístrojem jsem maso nikdy nedokázala umixovat tak perfektně jako s tímto od gorenje. U nás se také často stává, že než dostanu obě děti ke stolu tak je jídlo pro ně připravené už studené a to pak člověka mrzí to zbytečně vynaložené úsilí, které tomu předcházelo a musí to ohřívat znova. S tímto hrncem to ale nebude žádný problém, navíc ani ta spotřeba energii nebude tak veliká, jako kdybych jídlo ohřívala na elektrickém sporáku.
Zkusila jsem také domácí koktejl s ovoce, co nám aktuálně zraje na zahradě – jahody, maliny, jostu, plus jsem přidala domácí jablečné pyré a kousek banánu. Bohužel dcerka pro svoji nemoc nechtěla ani to, ale mě to moc chutnalo. Chystám se také na přípravu smoothie pro sebe. Objem mixovací nádoby je pro jednoho dospělého na jednu dávku úplně dostačující.
Funkci sterilizace jsem nezkoušela, jelikož mám děti už starší.
Myslím, že všechna kouzla tohoto výrobku od Gorenje ještě nemám zdaleka objevené a čeká mě ještě spousta milých překvapení .
Chci také poděkovat i ostatním maminkám za jejich příspěvky a tipy na využití hrnce. Jste skvělé!
