Můj pohled na Modrého koníka po 3 letech

Život je jako houpací KŮŇ, jednou jsi vepředu, podruhé vzadu.... Ale střed je vždy nejbezpečnější.

Nějaký den už pracuji v restauraci, jedné nejmenované švédské společnosti s nábytkem. Každý den se setkávám s mnoha lidmi, vesměs je vraždím pohledem na konci své směny... Nejčastěji se tam setkávám s rodinami všech národností, etnik, zvyků. Poznávám i pár maminek z této stránky... Právě ony mě dnes při krájení 30 kg papriky přivedly na myšlenku, co vše mi modrý kůň dal, vzal, co vůbec pro mě znamená?

První aktivita zde byla 14. 11. 2011 samozřejmě album 🙂 Dnes se můj fotoblog líbí 36 uživatelkám. Pro někoho málo, pro mě nesmírně krásná věc (tímto všem těmto uživatelkám upřímně od srdce děkuji a vážím si toho)... Po celou tuto dobu jsem se talo matkou (nesmírně pyšnou a šťastnou). Mnohé jsem se naučila právě od ostatních uživatelek. Po narození dcery jsem byla sice šťastná, Markétku miluji nadevše, ale nebylo to pořád ono. Ale díky Vám jsem se mnoho naučila, dostala jsem nakopnuto. A ráda si počtu moudra i dnes... I když jsem se ze začátku čertila (čertila nebo byla unavená z 3 hodinového spánku denně po celý jeden rok, to už je teď jedno 😉 ). Další velký krok byl opuštění biologického otce Markétky. Toto bych nechtěla nějak rozmazávat, je to pro mne dost citlivé téma 😉 Ale měla jsem tu velkou podporu. Za to další velké dík. Postavit se na nohy a malinko se vzpamatovat jsem získala také díky mnohým z vás. No a poslední velká událost bylo nalezení nového, pravého (?) partnera. Když je třeba, rády všechny pomůžete. 

Negativní bych tady viděla přetvářku. Přetvářku ve velkém... Matka si hraje na biomatku, matku, která svým dětem dává pouze zdravé jídlo... V půl 9 naklusá do oné nejmenované restaurace a nacpe své roztomilé dětičky hranolkami (kdybyste viděli jak vypadá hrnec večer po zavíračce ☹  ) .... Nechci vytvářet hádky, ani nic podobného, takže debaty o jídle si nechte prosím do IP... Tím se dostávám k další věci... Rýpání, vlezlé vnucování názoru, protože jen ten můj je nejlepší? Ale kdéže... nejlepší je názor toho.... vlastní názor. A jestli ho chceme nebo nechceme pozměnit je každého vlastní věc, stejně jako je každého věc... názor... na cokoli. Jednu dobu se to tu přemnožilo, proto jsem zde ani moc nechodila. A co mi ještě MK vzal? Názor že matka by měla být čestná, spravedlivá, vnímavá a ochotná pomoci, aby mohla být svým dětem příkladem... Nechci nikoho urazit, ale... některé matky se chovají se chovají jako prasátka (taková ta velká), které v ruce drží, nebo veze v kočárku rozmazlené dítě. S chováním já jsem bůh, všichni se mi kloňte... Podrazí cestou starému pánovi hůl, protože jí sakra neuhnul a nepomůže... Je to smutné, ale toto je každodenní realita...

Abych vás neunudila, dostávám se k závěru. V listopadu to budou 3 roky... co je na světě má dcera a já zde chodím. Necháváme zde každým písmenem kus svého JA (ať už opravdovým nebo lživým). Je součást mého života, moje motivace a zároveň učebnice. Někdy jsem si zde pobrečela dojetím, ranila mě nějaká reakce (dnes na tyto reakce již nijak nereaguji a jdu dál), ale také zasmála radostí, že je někomu lépe, legraci... Ať si to připustíme nebo ne, má to tu něco dosebe a je nám zde dobře, jinak bychom se nevraceli 😉 

No a ještě pár slov na konec... Snažilkám bych chtěla popřát, aby se co nejdříve dočkali miminka, je to nejkrásnější okamžik na světě. A maminkám, zdraví, celé rodiny. A hlavně... 🙂

Děkuji