Život je jako houpací KŮŇ, jednou jsi vepředu, podruhé vzadu.... Ale střed je vždy nejbezpečnější.

Nějaký den už pracuji v restauraci, jedné nejmenované švédské společnosti s nábytkem. Každý den se setkávám s mnoha lidmi, vesměs je vraždím pohledem na konci své směny... Nejčastěji se tam setkávám s rodinami všech národností, etnik, zvyků. Poznávám i pár maminek z této stránky... Právě ony mě dnes při krájení 30 kg papriky přivedly na myšlenku, co vše mi modrý kůň dal, vzal, co vůbec pro mě znamená?

První aktivita zde byla 14. 11. 2011 samozřejmě album 🙂 Dnes se můj fotoblog líbí 36 uživatelkám. Pro někoho málo, pro mě nesmírně krásná věc (tímto všem těmto uživatelkám upřímně od srdce děkuji a vážím si toho)... Po celou tuto dobu jsem se talo matkou (nesmírně pyšnou a šťastnou). Mnohé jsem se naučila právě od ostatních uživatelek. Po narození dcery jsem byla sice šťastná, Markétku miluji nadevše, ale nebylo to pořád ono. Ale díky Vám jsem se mnoho naučila, dostala jsem nakopnuto. A ráda si počtu moudra i dnes... I když jsem se ze začátku čertila (čertila nebo byla unavená z 3 hodinového spánku denně po celý jeden rok, to už je teď jedno 😉 ). Další velký krok byl opuštění biologického otce Markétky. Toto bych nechtěla nějak rozmazávat, je to pro mne dost citlivé téma 😉 Ale měla jsem tu velkou podporu. Za to další velké dík. Postavit se na nohy a malinko se vzpamatovat jsem získala také díky mnohým z vás. No a poslední velká událost bylo nalezení nového, pravého (?) partnera. Když je třeba, rády všechny pomůžete. 

Negativní bych tady viděla přetvářku. Přetvářku ve velkém... Matka si hraje na biomatku, matku, která svým dětem dává pouze zdravé jídlo... V půl 9 naklusá do oné nejmenované restaurace a nacpe své roztomilé dětičky hranolkami (kdybyste viděli jak vypadá hrnec večer po zavíračce ☹  ) .... Nechci vytvářet hádky, ani nic podobného, takže debaty o jídle si nechte prosím do IP... Tím se dostávám k další věci... Rýpání, vlezlé vnucování názoru, protože jen ten můj je nejlepší? Ale kdéže... nejlepší je názor toho.... vlastní názor. A jestli ho chceme nebo nechceme pozměnit je každého vlastní věc, stejně jako je každého věc... názor... na cokoli. Jednu dobu se to tu přemnožilo, proto jsem zde ani moc nechodila. A co mi ještě MK vzal? Názor že matka by měla být čestná, spravedlivá, vnímavá a ochotná pomoci, aby mohla být svým dětem příkladem... Nechci nikoho urazit, ale... některé matky se chovají se chovají jako prasátka (taková ta velká), které v ruce drží, nebo veze v kočárku rozmazlené dítě. S chováním já jsem bůh, všichni se mi kloňte... Podrazí cestou starému pánovi hůl, protože jí sakra neuhnul a nepomůže... Je to smutné, ale toto je každodenní realita...

Abych vás neunudila, dostávám se k závěru. V listopadu to budou 3 roky... co je na světě má dcera a já zde chodím. Necháváme zde každým písmenem kus svého JA (ať už opravdovým nebo lživým). Je součást mého života, moje motivace a zároveň učebnice. Někdy jsem si zde pobrečela dojetím, ranila mě nějaká reakce (dnes na tyto reakce již nijak nereaguji a jdu dál), ale také zasmála radostí, že je někomu lépe, legraci... Ať si to připustíme nebo ne, má to tu něco dosebe a je nám zde dobře, jinak bychom se nevraceli 😉 

No a ještě pár slov na konec... Snažilkám bych chtěla popřát, aby se co nejdříve dočkali miminka, je to nejkrásnější okamžik na světě. A maminkám, zdraví, celé rodiny. A hlavně... 🙂

Děkuji

Márkétka se narodila 22.11. 2011 po vyvolávaném porodu. První termín byl 5. 11, druhý 12. 11. Jenže Markétka pořád nechtěla ven. Zkoušela jsem všechny finty, z posledních sil jsem se s přítelem dluho a pravidelně milovala, pila červené víno... Podle měření měla mít 4 kg, takže povol zněl jasně 21. 11 nastupte i s taškou do porodnice, počítejte s císařským řezem při vaši výšce (jsem drobná postava, 156 cm). 

Stále si pamatuji tu noc před nástupem, strach z neznámého, z bolesti, z toho jestli to zvládnu a budu dobrá matka. Rychle jsem si pohledala všechny články o porodu, jak dýchat, masáže, co mi pomůže a podobně. Teď když se k tomu  vracím měla jsem se raději prospat, čekali mě tři náročné měsíce se dvěma hodinama spánku denně. Ale prostě to nešlo. Částečně jsem to i obrečela, už se nebudu chlubit velkým bříškem, prostě tam to bříško nebude! Hodiny se vlekli, až v 5 zazvonil  budík. Oblékli jsme se s přítelem, udělali základní věci, dochystali věci do porodnice (papuče a další drobnosti) a jelo se. 

V porodnici nás příjmuli po půl hodině. Každá minuta byla nekonečná, každá sekunda byla hodinou. Nervozně jsem chodila po čekárně a tásla se co se bude dít. První nám natočili ozvy, sem tam se objevila děložní činnost ale nic významného, porod se sám od sebe nechystal. Potom nastala klasická prohlídka, která se dělá v porodnici, zvážení, vnitřní kontrola, čurací papírek, ultrazvuk. Doktorka byla úžasná, celou dobu jsme si povídali a zapomněla jsem na to neznámo co mě čeká, aspoň na chvíli. Už jsem jenom v sobě měla pocit že za chvíli budu mít malou u sebe. Rozhodnutí doktorky bylo: Ráno gel a večer gel na přípravu porodu, a zítra ráno tableta na vyvolání porodu. Zkusíme to přirozeně. Ale větší pravděpodobnost bude ten císař. Tak jsem se převlékla do nemocničního pyžama, dostala první gel a šla na "hekárnu". 

Na hekárně byli již dvě maminy, jedna měla předčasně rodit a druhá čekala na 10 hodinu na císaře. Přítel tam mohl být se mnou. Byla jsem jenom ráda. Opět jsem byla nervozní jako sáňky v létě a bála se co bude. Tak jsme čas krátili pospáváním, vykládáním, nebo jsme si četli. Činnost dělohy byla nulová, takže jsem se ještě více bála toho že Markétka půjde císařem a já si neužiju porod se vším všudy, jak jsem si celé těhotenství představovala. 

Nastala sedmá hodina večer, čas se přes den vlekl, jako bych tam byla týden, dostala jsem další dávku gelu, primář (primáře jsem měla na protekci ze známosti) mi dal další dávku gelu, udělal Hamiltonův chmat (to byl můj snad 10 za celé těhotenství) a šla opět na pokoj. Bála jsem se další bezesné noci. Malá se jinak vrtěla v bříšku, jako bych tam měla 10 miminek a ne jedno. Bylo mi to zvláštní, ale přisuzovala jsem to těm nervům. Jakmile jsem došla na pokoj, uvelebila jsem se do jediné polohy, která mi ještě při mých 30ti kilech sedla, že si zdřímnu. Usínala jsem s bolestmi jako při menstruaci. Nic hrozného. Asi za hodinku mě probudila silnější bolest, už jsem nemohla spát. Do toho jsem začala mírně krvácet (hlenová zátka mi odešla již v 31 týdnu takže zátka nebyla), dala jsem si sprchu na záda, protože všechna bolest šla přes kříže. Strčila si vložku do kalhotek a chodila po pokoji se stupňujicími se bolestmi. V tu chvíli jsem myslela na jediné, malá bude už brzy tady, bude nejspíš přirozeným porodem a skončí mi bolesti. Na nějaké články, kurzy a rady jsem si v tu chvíli ani nevzpomněla. Do toho pocit zděšení, že toto je teprve začátek, bude to více bolet a neznámo co bude poté. V 10 hodin jsem nebyla už ani schopná chodit. Spoluobyvatelka pokoje zavolala sestřičky, sama bych to asi nezvládla. Udělali kontrolu (myslela jsem že je v tu chvíi zabiji, jak kontrolovali na kolik prstů jsem otevřena. Výsledek byl otevřená na 2 prsty, můžu jít rodit na box. Zavolala jsem z posledních sil Jardu (odešel před večeří). Dostala klistýr (nejhorší vzpomínka na celý porod), po klystýru jsem mohla do vany (měli zrovna akci, kdy se za vanu neplatilo, tak proč toho nevyužít, ušetřená 1000). Na porodní box mě museli skoro odnést, do toho ze mě museli mít legraci, protože mi vadí pokypaná zam a jak jsem začala krvácet, byli kapky i na zemi... 

Jarda přijel, kolem 23tí hodiny. Masíroval mě ve vaně, chvíli jsem ve vaně i usla. Kolem půlnoci přišel primář na kontrolu a s úsměvem od ucha k uchu a s pochvalou prohlásil, že budeme praskat vodu a malá bude co nevidět mezi náma. Poté jsem přestala vnímat čas, vím jenom že jsem poslouchala co mi radila sestřička, střídala polohy v dřepu, na bok a oddychávala to. Potom to přišlo, ucítila jsem silný tlak na spodek. Oznámila jsem to sestřičce, okamitě zavolala primáře a já si mohla konečně tlačit. Chytla jsem se uchopu (myslela jsem že to jsou takové ty úchopy, ale byli to od Jardy ruce...) silně zabrala a tlačila ze všech sil. Sestřička mi musela pomoct tlačením na břicho, zatlačila jsem 3x a najednou úleva pocit volnosti. Nevím proč, ale první otázka byla: "Je to holčička?" Dali mi ji na břicho a hned nato vzali. Uvědomila jsem si, malá nepláče, kolem ní se seběhlo snad 5 sestřiček a najednou slabounké zakňouraní. Přítel v tom zmatku hledal foťák, celý vyklepaný 🙂 Markétku, která se narodila v 1:13 ráno, 22. 11. 2011, posledního dne znamení štíra, dávali do pořádku (myli, vážili, měřili, apod). Měla krásných 3650 g a 51 cm. Neplakala pouze knourala, apgar skore měla 7-9-10. Já mezitím porodila zbytek těhotenství a byla jsem zašita (druhá nejhorší věc na porodu). 

Po tomto všem mi malou donesli, s přisátím jsme bojovali, bojovali celou dobu co jsem kojila. Ale tulila se ke mě, šlo poznat že je šťastná, že se k ní tulíme, líbame. Až jsem štěstím brečela, Jarda takté, nedokázali jsme to udržet. Ve 3 ráno mě odvezli na pokoj, malou na novorozenecké. Vrátili mi ji po uprošení v 10 ráno.  A začali bojovat. Krásnější boj, ale neznám!! 

Tyto vzpomínky mám pořád v paměti jako živé, často a ráda se k nim vracím, k tomu prvnímu pohledu těch malynkých očiček, tomu pevnému stisku ručičkou a pohledem maminko hlídej mě, bojím se. Je to prostě naše štěstí, štěstí, které má 10 měsíců a pár dnů, chodí po 2, je to živé dítě, ale osoba, která je naše vše, naše nejmilovanější osoba. Je láska v živé podobě.

Milé maminky, i ty budoucí, dovolila jsem si připravit pro vás recenzy tohoto kočárku. Byli a jsme s ním spokojení, až na nějaké drobnosti, s kterýma si šikovná maminka, nebo tatínek poradí 🙂Hlubokou korbičku jsme měli do 5. měsíce potom už jsme seděli sami a používali sportovní kočárek. autosedačka se dá taky  připevnit na konstrukci pomocí adaptérů, výborné pro nákupy.  Kočárek má svoje klady, ale i zápory. Pokusím se zaměřit na oboje stejně, i když zápory se hledají lépe 😀 Kola máme nafukovací, jednou jsme píchli, ale dědeček zpravil.

hluboká korba:

• korba je jedna z největších co se délky týče
• hluboká korba je opatřena měkkou vnitřní matrací a hygienickou vložkou, obě součásti lze vyjmout a vyprat
• díky polohovatelné zádové opěrce v hluboké korbě můžete větší dítě v korbě posadit
• rovněž hluboká verze má větrací odepínací okénko ze síťoviny
• hluboká korba se nasazuje pomocí adaptérů, ale vytahování a dávání korby je složitější!! 
• v případě potřeby lze celou korbu (např. pro snazší transport v autě) složit na plochý formát, do auta se vešel kočárek celý a bylo tam ještě místo
  
• kočárek i korba jsou opatřeny reflexními prvky pro bezpečnější pohyb na veřejných komunikacích, je správně odpružený, bezvadně se řídí, vydrží na lesních cestách, přímo v lese, i na hrozném povrchu. Kola se dají zaaretovat.
• součástí výbavy korbičky je pláštěnka
• stříška je hodně vysoká, v zimě fouká, v létě svítí do vnitř sluníčko. Takže v zímě jsme museli více zababuchávat a v létě jsme bez plíny přes kočár nevyšli. Dále se dá stříška buď stáhnout úplně dolů nebo nechat tak.
  
• do košíku je špatný přístup, ke tam příchytná tyčka od korbičky. S trochou snahy tam ale narveme i 5 klasických plných tašek... 😀
  

sportovní kočárek:

• kočárek je opatřen odlehčenou masivní hliníkovou konstrukcí zajišťující dobrou pevnost i pro jízdu v terénu 
• dobré jízdní vlastnosti umocňují velká nafukovací kola o průměru 30 cm
• všechna kola kočárku jsou odpružená, zadní kola mají regulaci tuhosti odpružení
• středy kol kočárku mají ložisková uložení
• bezpečná zadní nožní brzda je uložena uvnitř zadní osy, brzda je na 1*
  
• rukojeť kočárku je opatřena kloubem umožňujícím navolit optimální výšku úchopu
• zádová opěrka sportovního kočárku je plynule regulovatelná  pomocí řemínku s pojistkou, hůře se dává dítko do sedu. Musela jsm první Markétku nadzvednout a poté potáhnout do sedu. Možná jsem tak slabá... 🙂
  
• polohovací opěrka nohou
• bezpečnost dítěte zajišťují pětibodové  pásy a odnímatelné polohovací madlo před dítětem
• skládácí boudička sportovní verze je vybavena okénkem a kapsami
• v teplejších dnech lze zadní část boudy zipem odepnout, čímž vznikne praktické síťované odvětrávací okénko
• snímatelný prací potah
• součástí výbavy kočárku je i pumpička
• na podvozku lze převážet autosedačku ESPIRO NEO
• do košíku dáte maximálně mikinu a nákup o 5ti malých věcech při sportovní verzi...

autosedačka NEO

• v první řadě je dobré říct,  že je to příliš těžké
• autosedačka skupiny 0+ pro děti cca 0-12 měsíců (0-13 kg)
• včetně sklápěcí sluneční stříšky a nánožníku
• sedačku lze jednoduše instalovat do auta pomocí tříbodového autopásu
• sedačku je možné použít na předním i na zadním sedadle auta, vždy však výhradně v protisměru jízdy, sedadlo s autosedačkou nesmí být nikdy vybaveno aktivním airbagem
• bezpečnost dítěte zajišťují tříbodové polstrované pásy s centrálním nastavováním délky
• ergonomická rukojeť slouží k přenášení a její polohování umožňuje mj. stabilizaci sedačky na podlaze
• pohodlí pro nejmenší děti zajistí měkká polstrovaná novorozenecká vložka
• výšku pásů lze postupně snadno měnit v závislosti na velikosti dítěte
• rukojeť autosedačky má čtyři polohy
• potah sedačky lze sejmout a vyprat 
• sedačka je certifikovaná dle normy ECE R44/04, výrobce je držitelem certifikátu ISO 9001:200

Text jsem zpracovala na základě jedné stránky, odkud jsme kočárek kupovali.