Julča se narodila 5.4.2017 (5dní před TP), měla 49cm a 3,420 g, ale hezky od začátku...

Den kdy se naše holka narodila jsem šla na plánovanou prohlídku a monitor, přišla doktorka, zkoukla výsledky monitoru a pak že si mě prohlédne. Povídáme si, že bych hrozně už chtěla rodit atd, najednou jsem ucítila takový jemný tlak při vyšetření a na to mi povídá, že mi trošku tedy pomohla.... odešla jsem z ordinace s nepříjemným pocitem v břiše, ale nic co by nasvědčovalo se blížícímu se porodu :D Když ten pocit jakoby menstruace neodcházel ani po 2 hodinách, bylo mi to už divné a tak jsem si šla dát sprchu a po ní stále nic neodešlo a ani se bolest nějak nezvyšovala, tak jsem se sebrala a vyrazila nakoupit (co budu dělat doma, že ?!). Přijela jsem, vyšlápla jsem si do 6 patra (abych si to pojistila), připravila jsem všci na večeři a mezitím dala vědět manželovi, že se něco asi děje. Ten chtěl okamžitě vyrazit směr domov a musela jsem ho přesvědčovat, že to stejně budou poslíčci, že to vůbec nebolí atd ať nepanikaří 🙂 nedalo mu to a vyjel tedy směr domov. Uděla jsem mu večeři (tousty), najedli jsme se a já měla už "bolesti" po 5 minutách, bolest stále žádná, ale manžel mě donutil se obléknout a že vyrazíme směr porodnice, mezi dveřma jsem se obrátila a že nikam nejedu, že tam budu jenom za totálního magora který jede do porodnice a nic ho nebolí :D tak jsme se zase svlékli a koukali dál na telku. Po půl hodince už to bylo po 3 minutách a tak jsem usoudila, že asi nastal čas jet i když bolesti stále žádné. 

Dojeli jsme do porodnice, tak mě vzali na monitor a tam začli kontrakce už silnější, PA mě dvakrát šťuchla do břicha, okamžitě mi prdla voda a už to jelo.... Okamžitě bolesti, které jsem musela před každou odpovědí na otázku rozdýchat a hned pocit na zvracení. Odvedla mě na "hekárnu", tam mi dala čípky na vyprázdnění, píchla oxitoxin na otevření a odešla s tím, že kdybych cítila tlak a pocit na tlačení tak mám volat. Asi po 5 mitách přišel manžel a hned začly bolesti jako prase :D že jsem nevěděla v jaké poloze je mám přežít, manželovi jsem drtila ruku a nejednou hrozný tlak na konečník (asi po 10 minutách na hekárně). Manžel za nima došel, že už to cítím a prý to není možné, že jsem prvorodička. Došla jsem na sál a tam už se malá drala ven, byla jsem otevřená na 9cm a já začala tlačit. 

Přiběhl doktor a já už měla skoro půlku porodu za sebou :D Tlačila jsem jako blázen, mezi tím jsem si to musela odlehčit srandičkama. Najednou jsem viděla, jak je venku hlavička aaaa úleva, malá byla venku. Malou mi hned odnesli a já nevěděla co se děje,doktor jen uklidnil, že měla krátký pupečník a proto musela jít hned na kontrolu. Manžel za ní hned šel a mě doktor mezi tím šil a šil dlouho :D (bylo to horší než samotný porod)

Po porodu a šití nás odvezli na speciální pokoj kde jsem přiložila k prsu a asi hodinku tam s malou byla. Pak mě vezli na pokoj a já se chtěla zkusit postavit, postavila a hned si zase sedla, motala se mi hlava jako blázen. Takto jsem to zkoušela asi 2x až jsem omdlela a napíchli mi kapačku. Po ní a odpočinku jsem byla v pořádku a ráno mi malou hned přivezli a já si začla užívat mateřsého života. 

Hrozně bych chěla poděkovat mému muži, že mě držel a drží stále nad vodou a stál při mě i při těch nejhroších bolestech a i porodnici Rudolfa & Stefanie, Benešov a úžasnýmu personálu co tam pracuje.