V šestinedělí se miminko nepůjčuje!
Milé maminky, pokud tuto informaci už máte, je to skvělé! Já o tom bohužel neměla ani páru a docela jsem si zavařila. Proto, i kdyby tento článek pomohl jediné mamince, píšu ho ráda 🙂
Žijeme v prostředí (troufám si tvrdit, že většina z nás určitě), kde je naprosto běžné, že se na novorozeně všichni třesou. V horším případě pořádají nájezdy už do porodnice a chtějí si miminko co nejdříve “poňuchňat”. Minimálně prarodiče to často vnímají jako své svaté právo. Takhle jsem vyrůstala a neviděla jsem v tom větší problém. Co je špatného na tom, že si někdo na chvíli pochová miminko? No kdyby to byla chvilka atd... asi to problém není, zas mě neberte za slovo :P O co tady tedy jde?
Z čeho to vychází a teorie okolo:
Takže, vezmeme to od podlahy. Miminko se po porodu orientuje čichem (dovede ho k mléku..), sluchem - zná hlas své maminky z bříška, často i tatínka a postupně si zvyká i na typické zvuky svého prostředí. Ale moc dobře nevidí.
Co se týká základních potřeb, krásně je zpracoval například pan profesor Zdeněk Matějček . Tento článek souvisí hlavně s potřebou bezpečí. Novorozeně je bezbranné a zcela závislé na pomoci druhého člověka. V prvních dnech života tedy vzniká tzv. bezpečná vazba na blízkého člověka, který se o něj stará, naplňuje jeho potřeby a chrání ho - nejčastěji matku (případně i otce, který o něj také od narození pečuje...). Dítě takto postupně získává jistotu, že je o něj postaráno (neumře hlady nebo ho nesežere tygr), je klidnější a je to právě díky této vazbě na konkrétního člověka, kterého zná. A to slovo “konkrétní” je opravdu zásadní. Problém u novorozence nastává, pokud se dostane do rukou člověku, kterého nezná (jeho vůni, hlas...), necítí se v bezpečí. Nebo jinak řečeno, když opustí náruč, která pro něj znamená bezpečí. Pokud to trvá déle, může se již vytvořená bezpečná vazba i narušit. To způsobí pláč dítěte, kdy svou matku hledá, případně frustraci, když o tuto bezpečnou vazbu přišlo. Novorozeně patří do náručí matky. Je to náročné, ale stojí to za to.
Pro zájemce malá vsuvka z historie:
Ne nadarmo se šestinedělkám říkalo “kútnica”, protože převážně trávila čas v koutě chalupy péčí o sebe a novorozeně. Pozor - o sebe a novorozeně, ne o zbytek rodiny, domácnost… Napadá mě, že klesající úmrtnost a větší izolovanost mladých rodin způsobila, že se od toho upustilo. (Pokud má někdo jinou informaci nebo názor, napište ;) ) Kladou se na ženy stále větší nároky na úkor zdraví a citových vazeb a myslím, že je to strašně špatně. Došlo to tak daleko, že dnešní maminky mají nezřídka pocit, že pár dní po porodu musí vypadat skvěle, mít navařeno, uklizeno a miminko jako ze žurnálu (ty, co mají blicí miminko jako já, si asi užijí nonstop převlékání). Vyčerpání a deprese po porodu se pak řeší prášky..
Měla to být jen zajímavost z historie pro inspiraci, ale raději dovysvětlím :D Vzít si poučení z historie neznamená vše dělat stejně. Rozhodně si nepůjdu koupit chalupu, abych se v jejím koutě mohla s miminem na šest neděl zavřít (navíc určitě to tak nebylo, chodily i ven a přijímaly návštěvy, i když omezeně). Zaujala mě podstata. Že rodička s dítětem byla priorita. Staralo se o ně, hledělo se na jejich potřeby a když chtěli, měli svůj klid. V mém okolí je to bohužel téměř vždy tak, že se rodička přizpůsobuje očekávání a přání okolí na úkor sebe. Kéž by se to zase obrátilo. Aby si novopečená maminka nemusela klid těžko vybojovávat, ale aby ho měla automaticky a míru návštěv a aktivit si už jednoduše řídila sama.
Moje zkušenost:
Narodilo se mi opravdu klidné miminko. Ano, plakalo, ale řekla bych “v rozumné míře”. Mělo pro to důvod (občas teda vypadalo, že pláče jen tak ze sportu, ale těchto situací naštěstí ubývalo), postupně jsme se sžívali a pláče bylo méně. Přes den sice moc nenaspalo, ale v noci mezi kojením už bývalo klidnější a já si mohla konečně občas zdřímnout. Potom přišla důležitá rodinná oslava. Bylo to sice v době šestinedělí, ale mojí mamince na tom moc záleželo, takže jsem naznala, že už to zvládneme a jelo se. Samozřejmě šel nejmenší miláček z ruky do ruky. Přiznám se, že jsem byla i ráda, že si můžu chvíli odpočinout a chová taky někdo jiný. Ale za to, co přišlo potom, ten malý odpočinek nestál.. Miminko oslavu zvládalo z mého pohledu moc dobře. Nechalo se chovat, udiveně zíralo na fousaté strýce a v noci vyčerpáním spalo jako ještě nikdy. A pak to začalo. Pláč ve dne, v noci. Když se na chvíli uklidnilo a já se od něj chtěla vzdálit třeba jen na wc, strašný problém. Usínání bylo nekonečné, stále otvíralo únavou ztěžklá víčka a kontrolovalo, jestli jsem opravdu u něho! Bylo to peklo a já nechápala, co se s mým miminkem stalo. Když jsem vyčerpaná a v zoufalství volala kamarádce dule, byla jsem sprdnuta, že se miminko v šestinedělí přece nepůjčuje! Poradila mi, ať ho hodně nosím a mám u sebe, že se to nakonec zase spraví. Tak jsem nosila, mazlila, povídala děťátku, že ho mám moc ráda, že je u mě, v bezpečí, že se o něj postarám.... Prostě to, co maminky šeptají svým andílkům 🙂 A začalo se to zlepšovat. Do týdne jsem měla své miminko zpátky. (Díky Bohu!!)
Kdy se tedy může miminko “půjčovat”?
Když miminko začne vstupovat do interakce - více se rozhlíží, usmívá se, reaguje.. Je dobré být zpočátku blízko a, když “zavolá”, vzít si ho zpátky k sobě. Postupně takto v bezpečí objevuje svět.
Na závěr bych chtěla říct, že jsem naprostý laik, prvorodička. Možná je někde na toto téma odborný článek, nehledala jsem ho. Mám tuto informaci od zkušených maminek a potvrzenou svojí zkušeností. Cílem článku je předat dál informaci, která mně moc pomohla. Beru jako samozřejmost, že každá maminka a miminko je jiné a fungování si nastaví podle svých potřeb. Doufám, že se Vám četlo hezky, a přeji Vám co nejspokojenější miminka!
Příkladám ještě pár odkazů, kdyby to někomu nestačilo ;D
Doporučujeme
Krasne napsano! Bohuzel u maleho jsem prozila neco podobneho, nejvic se na nej trasla tchyne a 14 denniho mi ho vzala s kocarkem na prochazku, po trech hodinach (ja rvala jak pitomec) mi volala ze hrozne breci a ze ma asi hlad (to je divny co...) s manzelem jsme se zhadali, protoze pro to nemel pochopeni.... jsem poucena a u druheho si dam ted velky pozor a jen tak ho chovat nebo do kocarku nepujcim 😉
Mě toto přijde jako přežíté ( jen můj pohled) a kdybych měla být šest neděl zavřená v koutě s miminkem zbláznim se. Šestinedělí je pro mě doba, kdy jsem se rovnala sama se sebou hlavně já . Naopak jsem zvala návštěvy v této době si převážně spící uzliček pochovat. Dítě má po porodu v tuto dobu nejvyšší hladinu iminoglobulinu, která na konci druhého měsíce klesá ( proto se v tu dobu začíná očkovat). A v 6.-7. týdnech začíná vidět prostorově, andělsky pohled mizí kolem 4. týdne takže pro mě to bylo naopak. V šestinedělí ano pak zase chvilku jen já a mě dítě ❤️.
Já teda naše děti neměla potřebu nikomu "půjčovat", doba kdy babičky vozily kočárky je dávno pryč (většinou ještě bohužel pracují), navíc mě samotné se nelíbí, že bych svěřila kočárek někomu dalšímu, moje dítě = můj plán procházky, ať už 20min či později i 3h 🙂 (ať si pak někdo nestěžuje)
Navíc budu oponovat i s tím, že se příbuzenstvo třese na novorozence v porodnici, s tím zásadně nesouhlasím, cožpak je žena po porodu s miminkem...atrakce? Měl by ji být dopřán klid, jedině manžel, rodiče z obou stran a sourozenci a to podle mě stačí, stejně tak jako pro širší příbuzenstvo návštěvy až po šestinedělí, prostě až se na to budu cítit a navíc nechci aby na miminko někdo pár týdnů po narození něco "prsknul" páč vím, jak to s tím nachlazením a touhou vidět miminko je...
Už nadpis jsem musela přečíst dvakrát... Celé jsem to nedočetla, páč jsem ve třetině dostala tik do oka... Jen doufám, že jednou budu mít stejně "postiženou" nevěstu jako jsem já, protože tohle by bych nesla těžko 🙄
@veruuu_kubesovic no a třeba u nás to tak je a s první jsem se cítila docela dobře, takže jsem ten nátlak příbuzných nakonec neustálá a nechala je přijít do porodnice.. Měla jsem z toho ale akorát nervy a rozjelo se mi pak poporodní blues jako blázen.. S druhou jsem povolila jen lidem, které i sebe prostě chci, máma a máma muže, které mi pomohly i v prvním šestinedělí.. No šestinedělí bLo hlavně přes svátky, takže jsme neprijimali návštěvy a všichni jsou na mě akorát nasrani.. 😁 Přitom bych fakt jen chtěla klid a sama si rozhodnout, kdy se cítíme na návštěvy 🤷♀️
@sumama jee tak to na me taky bylo hrozne lidi nastvanych, ze nechci navstevy v porodnici ani doma, ve finale videli maleho az treba pulrocniho, protoze je zajimal jako miminko, pak uz ne 😂
A to já měla zase opak a kdybych měla být cele sestinedeli zavřena jen s miminkem, tak si to hodím. Každý den jsem byla někde, proste jsem si užívala i s miminkem a bylo mi fajn a vsem mým dětem taky (alespoň nevypadají, ze by je to poznamenalo). Jinak bych nezvládla být “v koutě” neupravena s miminem na prsu, to bych vážně nedala, takže asi záleží i na povaze. Každý to cítí jinak a měl by se řídit podle svých pocitu.
🤦🏻♀️ Neni to snad na kazde mamince a miminku? Trochu vykrik do tmy
Souhlasim. My jsme puvodne navstevy v 6n uplne zakazali, ale i pres nas zakaz prijelo nekolik navstev, kterym jsem ale dite nedala do rukou vubec, nebo maximalne na par vterin. Ja jsem dite teda osobne nepujcila na dele nez par vterin ani zdravotnikum po porodu. Urcite jsem nesedela 6t doma, ale chodila jsem s manzelem a dcerkou na pekne kratsi prochazky.
@journals někdy mám pocit, že už chybí jen plošně woo-doo panenka pro každého, kdo by nedejbože přišel na návštěvu a je hotovo😨
Mno já měla šestinedělí, tedy vlastně osminedeli úplně nedobrovolně. Zůstala jsem upotana k lůžku, nebo aspoň ke gauči a nechtěla jsem to tak. Proplakala jsem to a jediné co mě drželo abych se nezblaznila byly návštěvy. Díky Bohu, že mě spousta lidí ráda přišla obveselit
@zuzineckah jojo... ja se sestinedeli bala. Hodne.
Bylo to uplne zbytecne, byl to krasny cas, za navstevy jsem byla necekane rada a vitala je s babovkou v ruce. Kdybych mela byt izolovana doma celych sest tydnu a ani nemohla dite nekomu pujcit na pochovani, tak by mi asi teprve zacaly “vesele” casy
Krásný článek 😊😊
@journals já jsem divná. Mám tři děti a po všech třech porodech (i když dva byly o hubu) jsem neměla problém se se svou radostí podělit. Už v porodnici🙂 Miluji svou rodinu, své rodiče, tchány mám taky skvělé. Nedokážu si představit, že bych jim tu radost odepřela, když byly děti zdravé a měly se k světu. U nás bylo veselo od začátku a je to tak pořád 🙂
Tak me navstevy navadily a miminko jsem pujcila vsem k pochovani. Nejvic hlidala a chovala moje maminka a ja jsem se mohla venovat starsimu synovi a nebo jit v klidu nakoupit a nemusela jsem tahat novorozence do obchodu.
A není to na každé mamince jak si to udělá? Mým synům rozhodně pochováni od někoho jiného neublížilo.
Pochovat jsem dala, blízkým, necítím a necitila jsem z dětí žádný neklid, nepokoj. A jelikož není miminko můj mahetek a věc, neberu to jako půjčování. Ano, šestinedělka byla kútnica, možná jediné týdny regenerace, asi potřebné po x těhotenství a porodech, ale pak mazala na pole, děcko v "hacce" nebo v nůši, kdy nakojila a dál dřela.
Já být zavřená šest týdnů doma, nikdo k nám, tak mi hrabne. Já byla naopak za lidi ráda. Dopředu jsme se domluvili, kdo může do porodnice. Potom jsme se domluvili na návštěvách u nás doma. Když se mamka nabídla, že vezme Emičku ven s kočárkem, byla jsem neskutečně ráda.
A pochovat jsem normálně dala, všichni se na to tak těšili, tak by mi i bylo líto, kdybych řekla ne. Já sama se těším, že si pochovám miminko, ať už v rodině nebo kamarádek.
Jediná má podmínka byla, aby byl každý zdravý, přes to nejel vlak 🙂
Páni, koukám, co všechno se dalo pochopit jinak než bylo myšleno 😄 No dalo se to čekat. A byla tam prosba nebrat mě za slovo, ale nevadí.
Určitě je každá maminka a miminko jiné a nastaví si to trochu jinak, to jsem brala jako samozřejmost. Někomu návštěvy vyhovují, někdo potřebuje slyšet, že má právo na svůj klid. A jestli to vyznělo, že má být matka a dítě šest neděl špinavá a rozcuchaná, zabetonovaná v posteli, tak to se omlouvám.
Každá jsme jiná, ale chci moc povzbudit ty, pro které je těžké jednat podle sebe, když okolí má odlišné představy, aby daly přednost sobě a miminku 🌸
@janamariemarketa tak samozřejmě, že každý to má jinak. Ale slovo "půjčovat" ve vztahu k dítěti zní víc než blbě... Půjčují se peníze, vrtačka nebo vertikutátor, ale dítě? To je výraz, který se k tomuto krásnému vztahu opravdu nehodí a celou situaci příšerně degraduje. To je prostě stejná blbost, jako když se objeví spojení "manžel mi pohlídal dítě" 😎...
Je to zajímavý pohled a docela chápu maminky a miminka, které to tak mají, částečně souhlasím, kdy jindy by měla mít žena trochu klidu a pro spoustu z nás je opravdu těžké vzepřít se nejbližším a uhajit si v tak náročném období svůj názor a pocity.
V porodnici jsem byla za návštěvy ráda, nikdo z nejbližších příbuzných tam nebyl víc jak hodinu, ráda jsem se pochlubila a mrzelo by mě, kdyby se na miminko nechtěli přijet podívat a pochovat si vnoučka, synovi to bylo asi stejně jedno, protože už v té době byl velký spáč. Doma jsem pak byla ráda za klid, bohužel ještě dnes vzpomínám na návštěvu tchánovců se švagrem, protože jsme ještě v mém šestinedělí potřebovali pomoct na zahradě. A to jsem tedy rostla a nechápala-tchyně mi rajdala se "špinavým" kočárem přes půl bytu (takže místo odpočinku vytírání, dodnes nechápu, proč kočár nevozila venku), na terasu (a potažmo i na ponožkách do domu) mi nanosili spoustu bláta (další vytírání celého bytu), pořád měli starost, jestli malému není zima, ať mu dám rukavice a pořádnou čepici (v červnu, krásný slunečný den), já celý den u plotny, abych jim udělala oběd, když nám přijeli pomoct a pak měla ještě řeči, jak na té zahradě můj manžel musí chudák dělat sám (řekla jsem, že jsem v šestinedělí a že i tak se o zahradu starám víc, než bych měla). Asi za měsíc další návštěva, to už bylo lepší, ale hrozný problém byl, že jsem měla syna v šátku - byli jsme tak oba spokojení a já opět trávila den v kuchyni, tak to bylo i praktické. Ne, on se tam dusil, divně visel, nemohl dýchat, neviděl, bylo mu horko, byla mu zima, prostě vše úplně špatně, protože si ho babička nemohla chovat, když jsem ho měla já. A to bylo fakt moc na moje nervy, řekla jsem konec, tohle nemám zapotřebí.
Letos kašlu na všechny, ať si remcaji, i když nám v šestinedělí vychází 2 oslavy, tak tam nepůjdu ani za nic, ať se staví na hlavu, pomluví mě u známých, já a mé dítě je na prvním místě a sedět v červnu zavřená půl dne v autě a půl dne ve vypečeném paneláku opravdu nebudu. 😋 Hawk!
Ja ten clanek docela chapu. A prave i proto, ze ja to tak presne mela. Najednou jsem byla naladena na ticho, klid, zbystrene smysly na jakekoliv pripadne nebezpeci, co by mohlo malou ohrozit. Vadila mi i nahlas tv. Uplne zmene vnimani reality a do normalu se to vracelo postupne, tak cca dva mesice. Stejne jako pred porodem to uz samoztejme nebude nikdy, ale to tak ma kazda matka. To proste, kdo neprozil, nepochopi. Takze pro me to skutecne bylo jen o blizkosti s malou, s manzelem, starat se, chranit. Jako rodina prisla, az domu, az jsme dali vedet, ze muze a jedna nej kamaradka a to bylo vse. Kazdy to ma jinak, ale doba hajeni a maximalniho vyjiti vstric mamince by to mela byt urcite.
Zavřená doma? To by mi s mým uřvaným mimiskem hráblo, řval v kuse snad půl roku. Ráda jsem ho půjčila v šestinedělí babičce a já se v klidu vyspala...
@biciklissie měla jsem to podobně a nelituji.
@janamariemarketa upřímně mi to přijde jako nicnedávajíci článek.
Já mám 4 děti. Každý jsem nechala babickam pochovat, ale jen na minutu. Ne proto, ze by řvaly, ty krásně spinkaly. Ale já osobně s tim mela problem, protože je to jen a jen moje miminko. 😁
Ale ja jsem trochu jiná máma, je mi uzko ikdyz jedu treba k dr nebo do kina (hlavne teda skrz toho nejmensiho, starších se uz na chvili zbavim rada.😀😀).
Ale v sestinedeli jsem ráda trajdala venku s kočárkem a nebo satkem. 😉
Nicméně clanek dobrej k zamyšlení, at uz s tim lidi souhlasí, nesouhlasí a nebo jsou nekde mezi. Protože kazdej je preci jinej. 😉😁
@vladimira_b_l presne tak, možná je to i tak myšleno, jen nešťastně napsáno . 😁
@petruuushkaaa
@denny27
@andykaa
@biciklissie
@vladimira_b_l
@shak29
Děkuji moc. Nebylo snadné to napsat a dát na net. Dost jsem se snažila, aby to bylo srozumitelné a stejně většina místo hlavní myšlenky řeší zmínku v jedné větě, kterou jsem vložila hlavně jako zajímavost z historie. Není mi úplně jasné jak odstavec, kde zdůrazňuji, že v tomto období jsou priorita potřeby matky a dítěte (třeba i navzdory přání okolí), by přeložen jako "zavřete tu matku a dítě a nikoho k ní nepusťte".
Matky, které si za každé okolnosti ví rady a mají jasný pevný názor asi tento typ článku irituje. No píšu to pro ty, které se rády sdílí a hledají informace. Mě prostě pomohla informace, že mám věřit svým instinktům a ne rodinným zvykům. Že i když moje máma a tchýně taky už měly děti, tak ani zdaleka nemusí mít ve všem pravdu. Že je normální a v pořádku chtít mít v šestinedělí klid a mít své miminko pro sebe (ano ať už v posteli nebo v šátku na procházce.. 🙂 ). Prostě mít odvahu jednat podle sebe. Takhle to zní jasně, ale v šestinedělí mi nejvíc pomohlo vědomí, že to má někdo podobně ;)
@vladimira_b_l
@shak29 zkusím to napsat lépe 😀
@janamariemarketa já tomu rozumím, stačí číst trochu mezi řádky. 😁
Ale vždycky se najde nekdo, kdo se potrebuje nejak předvést, no. 😁
zajimavy clanek... ja osobně jsem pozvala lidi do porodnice, pokud jsou zdravi a byla to defacto mamka, segra, tchyne a svedkyne... tchan si počkal 5tydnu, pac byl furt nemocny, stejne svagrova s nemocnym synem... a pochovala si ji asi na 10minut mamka, segra a tchyne... moc navstev jsem nemela, ale ne z moji strany, vsichni okolo nejak chapali, ze potrebujem klid... a kdyz nekdo přišel, musel být zdravy (coz na podzim je o dost těžší 🤣)... a urcite nemeli malou hodiny v ruce, jen par minut, uplne nejsem zastance vecneho chovani v naruci a to ani ode me... a po probdene noci ze zdravotnich duvodu, jsem byla rada, ze si mamka vzala na 2h kocar a mala spala a ja mela klid odpocivat...
každopádně... jen behem 6ti nedeli jsem byla s malou 5x u mudr a ja 1x na gynde, takze uplne odriznuti od sveta moc neklaplo, pokazde ji nekdo choval, drzel, hlidal v kocarku... a ani jednou me to neprislo jako pujcovani, ale jako pomoc... 🤷♀️ jde o uhel pohledu... nechat dite kazdy den 3h nekomu cizimu hned od porodu, tak to je neco jinyho, ale obcasne pochovani v rozumne mire a s ohledem ke zdravi prcka, mi prijde normalni... a hlavne lidi v okoli by meli mit rozum a nevysedavat na navsteve kdovijak dlouho apod...
a jak to pak funguje u dalšího ditete? taky je zavrene s matkou a mladsim 6tydnu doma, bez vareni, uklizeni...nebo... neumim si predstavit v praxi...🤷♀️🤷♀️🤷♀️takze ciste dotaz do budoucna, abych vedela pri druhem...
@zuzineckah ono se dneska vsechno moc prehani...
@vladimira_b_l treba ne 😉 vubec to tak byt nskonec nemusi a ty budes za navstevy rada. Po vlastni zkusenosti uz vim, ze to, co bude po porodu se predem odhadnout neda 😉
@janamariemarketa Já děkuju za sepsání...mě to tak přišlo hned, že je to článek o důvěře v instinkty ...díky moc
@vladimira_b_l moje kamoska nechtela v porodnici nikoho, krom přítele, aby ji nevideli, v jakem je stavu... rano po porodu mi psala, at prijdu, ze to tam nevydrzi... prijela za ni akorat mamka, chtela se o tu radost podelit a nemela s kym... doma pak vzdycky prijmula max na hodinku-stacilo, potesilo ji to a i ona potesila... myslim, ze opravdu zalezi na okolnostech, jak se zenska citi, jak je miminko fit a jak ohleduplne ma okoli... 🙂
@janamariemarketa Ja te docela chapu. To nase chovani v sestinedeli se odviji od potreb nas a miminek a kdo vi, co je skutecne nase potreba a co intuice, jak to miminko potrebuje... Jako ja treba na to nikdy nekoukala tak, ze treba miminko muze po chovani nekym jinym reagovat stresove, tak je to zase jiny pohled a zkusenost a kazdy si to prebere dle sveho, svych zkusenosti, nazoru, pocitu...
@vladimira_b_l no... uvidis jaka bude praxe. Ja si taky byla jisto jista a nakonec bylo vse jinak 😉
Praxe
Za mě na tom něco je. První mimčo mi během šestinedělí (už v den porodu) bez ostychu brali a chovali. O manipulaci děsběs nemluvě. Zhádaní s manželem. Po těchto hurá akcích uplákanek na entou. Prarodiče nabyli dojmu, že nepotřebujeme vůbec žádné soukromí a chodili víc než je zdrávo a drželo je to pekelně dlouho. Výsledek byl ten, že mi přišlo, že můj život nepatří mi, deprese, nekonečné hádky s manželem ohledně jeho rodičů. Pak přetekl pohár a já bouchla. Vydržela jsem to víc jak rok. Vše se změnilo. Pak jsme čekali druhátko. Bože jak já se bála, že se bude historie opakovat. Brečela jsem manželovi na rameni, že tenhle teror znovu nedám. Manžel nastavil hranice, že v 6ti neděli můžou max 1xtýdně, jen na chvíli, předem nahlášení a v malém počtu a zdraví (nutno dodat, že mrně bylo zimní mimi). Následovala uraženost na entou a blbé kecy. Mimčo jsem prvních pár týdnů dala pochovat jen manželovi. Babičky měly smůlu. A bylo mi líp i dítě bylo klidné.
@priefi diky za tenhle prispevek, hned jsem klidnejsi, ze to jde a je mi lepe.. prozivame od narozeni druheho uplne to same, s tim ze malej je na me zavislej dodnes a uplakanost mu taky zustala 🤷♀️ Za 6 tydnu mam termin, snad to tentokrat zvladneme lepe
@priefi narozeni prvniho, ted cekame druhe ☺️
@petruuushkaaa jde, ale manžel musí být na Tvé straně. Nám to trochu trvalo, než pochopil, o co mi jde a že už to je hodně špatné. Popravdě ještě před porodem 2.jsme se párkrát rafli, ale byl pak na mé straně a své rodiče brzdil. A můžu Ti říci, že se mi dýchá mnohem mnohem líp, než při prvním.
@petruuushkaaa jinak držím pěsti a přeji pohodový porod a hodně zdravíčka, štěstíčka a lásky miminku i Vám (celé rodince)
@priefi dekujeme ☺️
Pěkný článek 😊 a přijde mi k věci 👍🏻 Každá jsme jiná. Introvert, extrovert atd. Někdo miluje davy lidí každý den, někdo je raději sám. Myslím si ze bylo řečeno - že to není přece povinnost 😊 a ze strany rodiny muže být někdy tak trochu nátlak.
Mi se tchyně nacpala do porodnice v čase o 2 hodiny než jsme byly domluvené. A byla tam až do večera. Za chvíli rodím a vzhledem k tomu, že nemá soudnost a neví co se sluší a patří, tak ji do porodnice chtít nebudu. To bude peklo, ale nervy a mlíko mám jen jedny 😄 beru to s nadhledem, nechci si znovu zažívat ten stres a velmi nerada na to vzpomínám.
Hezky napsáno a souhlasím 👍
Souhlasím! Miminko se prostě nepůjčuje! Jen rodina mého muže to bohužel nechápe.
Mně se tchýně bohužel bez ohlášení vecpala na pokoj na nedonošenecké oddělení, kde jsme s malým trávili první 2 týdny. Porad mi chtěla malého brát a zároveň se několikrát ptala, jestli tedy bude postižený, když tak dlouho nedýchal, což mě opravdu moc psychicky podpořilo.. po návratu domů se k nám taky hned cpali, i když jsem nechtěla, chtěli malého budit, když spal, že se nepřišli dívat, jak spí atd, pořád mi ho chtěli brát ven vozit, což jsem jim nikdy nedovolila. Jejich neurvalost a necitlivost způsobila akorát to, že já jsem doteď ve stresu, když se máme vidět a vídáme se co nejméně...
@petruuushkaaa
@aspie83
Holky já vám ty tchyně nezávidím 😮 zvedá se mi tep, když to čtu. Prej se nepřišli dívat jak spí 😂 tomu se dá ještě zasmát, ale kdyby mi někdo novorozeně vzal na tři hodiny, tak se upřímně asi zbláznim... Naše babičky se tedy taky často snaží prosadit svůj názor, ale od té doby, co jsme si s manželem ujasnili co a proč chceme, je snazší odolávat.. Držím palce!
@janamariemarketa Díky 😁
Já bych se zbláznila, kdyby mi ho vzala i na kratší dobu ještě teď, a to je mu 11 měsíců 😄 ale to už je o něčem jiném.. když vidím, jak se k němu chovají, neberou ohledy na jeho potřeby, nezajímá je, že se potřebuje třeba rozkoukat, že nechce chovat, potřebuje se vyspat apod, tak s ním prostě sami nebudou. Ale pobavilo mě, jak tchýně zase rypala - prý až se s tím maminka konečně smíří, tak s námi budeš jezdit na víkendy na chatu.. no, myslím, že jen tak nesmířim 😁 ale naplánovali si to pěkně 😄
Článek je opravdu pěkné napsaný 😉 samozřejmě s tím řada lidí nebude souhlasit, někdo mi připadá, že nepochopil tak úplně hlavní myšlenku, někdo to má nastavené jinak.. záleží na každém z nás, na konkrétním dítěti a hlavně asi na vztazích v rodině apod 😉
Ja myslim, ze zavisi jak na mamince, tak na miminku. Ja jsem chtela sestinedeli klid, vse bylo pro mne uplne nove, vubec jsem nevedela, co s ditetem, u prvniho jsem potrebovala cas na sziti. Do toho hormony...Trvalo mi to mesic, nez jsem byla schopna prijmout blizkou rodinu. A dali mi to pekne "sezrat", ze jsem je nechala tak dlouho cekat. Nelituji toho. Znama sla se 14-dennim miminkem na uvitaci party, kde ho nechala "kolovat" a skoncili oba s rotaviry. A dalsi uz po tydnu trajdala po vsech kamaradkach a vse v poradku....
Jinak k clanku, priznam se, ze jsem zacala cist 2x a nebyla schopna docist...:(
Krásný článek, naprosto souhlasím. Já jsem v porodnici povolila jedinou návštěvu, kdy přišli manželovi rodiče, sestra a moje matka. Podruhé už to neudělám, dcera do té doby klidná mi pak proplakala celou noc skoro, bylo vidět, že toho na ni bylo moc. Doma jsem pak návštěvy nechtěla. Moje matka se sice snažila k nám dostat, ale já ji vytrvale odmítala a bylo mi jedno, že je uražená. Potřebovala jsem klid. Tchány jsme pak pozvali cca za dva týdny jako poděkování, že nám vaří. Tak pak přišla i moje matka. Ta navíc celé 6nedělí prohlašovala, že není babička, protože nemůže vozit. Já si ale stála za svým a vození přišlo až po. Do teď malá u každé návštěvy pláče a pak celou noc vysílením prospí a to má 10 týdnů. Takže ji budu dávat až na to bude sama připravená a ne jak si usmyslí okolí.. 🙂
Suoer článek, chválím 🙂 mám 3 děti a ani u jednoho jsem neseděla doma na zadku, naopak ty mladší se mnou hned po návratu z porodnice absolvovali i 2x denně školku se starší, ven na procházku jsme šli hodinu po návratu z porodnice atd. V porodnici nuda šílená a za každou návštěvu jsem byla ráda. Doma jsem normálně fungovala, návštěvy chodili, ale v rozumné míře. Rodiče, prarodiče, sourozenci, moje teta s rodinou. A nikdo nečekla že je budu obsluhovat, naopak, každý vždy něco dovezl. To bylo fajn. Miminka jsem dala pochovat, pokud nebyl problém tak ok. Já se aspoň osprchovala a tak. Ale nedala bych miminko do kočárku ven aniž bych nebyla u toho. To prostě ne a naštěstí to ani nikdo nevyžadoval. Děcka jsem měla prsozávisláky a nikdo nechtěl riskovat řev než doběhnou domů 😂 Nejstarší dcerka byla poprvé bez nás na noc jako předškolačka v 6,5 letech. Dřív nechtěla a ani my s mužem jsme o to neměli zájem ji někam cpát... hlídat u nás nebo u někoho doma bylo u všech nejdříve okolo 2 let (u syna ještě ne když nepočítám partnera).
A omluva za překlepy, píšu z mobilu.
Moc díky za článek. Mě porod teprve čeká (prvorodička), takže nevím, jaké budu mít pocity v šestinedělí. Ale dobré vědět, že nemusím nutně přijímat všechny návštěvy, pokud budu cítit, že potřebuji klid. Okolí dokáže člověka zahnat do kouta a jednat, jak by třeba ani jednat nechtěl. Stačily mi ty pohledy, když jsme oznámili, že letos o Vánocích nebudeme jezdit po rodině, protože budu v šestinedělí, takže na návštěvu, ať přijede rodina a my budeme tentokrát doma. Třeba nakonec změním názor, ale chtěla jsem dát předem vědět, že tentokrát nebudeme trajdat a jezdit po návštěvách několik dnů, abychom všechny navštívili... Takže já jsem za článek ráda, že vím, že by ostatní měli mé šestinedělí respektovat, ať už se rozhodnu jakkoli. 👍
Začni psát komentář...
Vždy se říkalo, že návštěvy až po šestinedělí. Asi to něco má do sebe.