Ponorka u nás doma.

Příteli bude letos 48 let a mě 28 let.Poznali jsme se před sedmi lety a já měla ročního synka.Náš vztah nám zaviděl každý kolem nás,tak harmonický,sehraný a zamilovaný pár.

    Před rokem se nám narodil náš vytoužený syn,čekali jsme na ten moment tolik let,pro přítele první miminko.Myslela jsem,že bude nejšťastnější na světě.Opak,ale byl pravdou.

    Od narození našeho Kubíčka šlo vše z kopce.Ukazálo se,že vše není tak jednoduché jak si přítel představoval a trochu i já 🙂 .Noci byli velmi těžké,Kubíček vyžadoval celou noc být na prsu,takže tatínek s námi vydržel v ložnici 3 měsíce a pak se přestěhoval do obýváku.Přes den také nic moc,nebylo to moc spící miminko a ja běhala po schodech,po městě,chovala po bytě jen aby byl klidnejší.K tomu prdíky,ekzém,opruzeniny,zoubky,očkování,které odnášel třídenními horečkami a podobné věci co se nesou s péčí o miminko.Tatínek si práci zařídil tak,aby s námi mohl být doma a mohl si vybudovat vztah s Kubíčkem a pomohl mi i s péčí o staršího synka,který zároveň začal chodit do školy.Takže už půl roku v kuse jsme spolu doma 24hod. denně.Mimo jednoho dne v týdnu kdy je v práci a také volných večerů, které má k dispozici nejméně tři za týden,kdy si jde na pivo s klukama a nebo jde na fotbal.Snažím se mu dávat tolik prosotru co to jde. 

    Tatínek nám začal ztrácet trpělivost.Naprosto chápu,že už není nejmladší a nemá tolik energie a síly,jako třicátník nebo když byl starší syn maličký.

    Momentálně žijeme v naprostém stresu a harmonie u nás už taky nějaký ten pátek nebyla.Snažím se zuby nehty to nějak ustát,ale docházejí mi síly.Zkusila jsem i na týden s dětmi být v létě na chalupě,ať si tatínek dáchne.Volal nám každý den i několikrát a chtěl popisovat úplně vše z celého dne.Když si pro nás přijel,bylo vidět jak se mu stýska,ale co jsme přijeli domů,tak pár minut na to si Kubík sedl na gauč a chtěl na něm skákat a tatínek hned vyprskl,nebyl to řev,ale takový ten naštvaný a vytočený tón.Takže já mezi vybalovaním a kuchtěním něčeho k jídlu ještě skákala kolem Kubíka,aby tatínka nerozčiloval.Je pravda,že se pak na nejakou chvíli dětem věnoval a já mohla dodělat svou práci.Take jezdíme na chalupu na víkend a i bez tatínka,aby mohl vypustit,ale efekt žádný.

    Přítel je velmi ochranitelský a až to někdy velmi přehaní,kdyz držím Kubíka já ,tak často kolem mě postává a jistí mě nebo když sedíme na gauči a ja si ho jistím,tak natahuje ruce,jakože ho dostatečně nehlídám a podobné situace.Pořád si připadám,že dělam neco špatně.

    Před nějakou dobou jsme si byli sami sednout na vínko a přítel se mi otevřel a rozhodně to nebylo nic příjemného.Nejdříve se mě zeptal,pokud je Kubík opravdu jeho,takovou ránu jsem oravdu nečekala.Pak se mi svěřil,že k němu necítí co by správně měl,že ho hrozně rozčiluje a myslí si o něm,že je hloupý(syn 17měsíců),že miluje mého staršího synka co není ani jeho,ale Kubíka ne.Byli to takové facky,že jsem to málem nerozdýchala.Vysvětlila jsem mu,že chápu,že na to nemé takovou trpělivost a že Kubíček má svou hlavu a vše se v tomto věku učí a hledá si k tomu svůj přístup.Vyčetl mi,proč starší už dávno chodil na nočník a Kubík to sabotuje.Jde často vidět,že od něj očekavá víc než je schopné tak malé dítě zvládat.Hrozně ho otravuje s  ním trávit čas,prý na hraní s hračkami není.Já se snažím Kubíka zabavit sama,ale on si ho vyžaduje a sám si tatínka odvede do pokojíčku,tatínek vždy při tom vytrousí poznámky typu,ježíš,já tam nechci,dej mi už pokoj.Řekla jsem mu,že je to přece úžasné,že ten čas chce trávit zrovna s tatínkem a ať si odpustí ty poznámky,tak se začal jen trošičku ovládat.Je spostu příkladu a situací,kdy já jsem rozhodčí a výchovný poradce pro přítele.Chvilku se sním mazlí a zároveň si stěžuje,že Kubik není mazlící typ,že je mamánek.Pak si sním chvilku hraje a za chvilku přijde z pokoje s otráveným a naštvaným pohledem.Nebo když děti vezme na nákup tak se vrací se slovy,že s dětmi už nikdy více,že je to šílené.Pořád se ohlížím kolem sebe a kontroluju a hlídam,aby ho zase něco nenaštvalo,aby byl v klidu,ale moc často se mi to nedaří.On by nejradši trávil veškerý čas u počítace a hrál na něm hry a chraň bůh,když ho někdo vyruší.Vše je má chyba a když mu to vysvětlím nebo se často ohradím,když mi dojde trpělivost,tak začne křičet.

    Cítím,že náš vztah už není co bývalo a nemám často ani chuť v tom dál pokračovat.Drží mě jen jedna věc,že vím až začne zase na plno pracovat tak se to zlepší a třeba se i za námi začne těšit.Momentálně se snaží do prace vrátit.

Dnes byla situace,kdy jsem vysávala a tatínek zůstal v obavýváku sám s Kubíkem a zachvíli slyším řev,jak na Kubíka nadává a dokonce mu řekl i nadávkou,protože mu rozebral telefon.Tak jsem mu vynadala,že to byla jeho chyba,že si telefon nehlídal a aby přestal tomu maličkému nadávat tímto způsobem.

    Je velmi unavujicí žít v takovém permanentním stresu.

Je to hrozně hodný člověk a vždy pro něj bylo na prvím místě naše pohodlí a pak on.Jen v poslední době je toho moc a vidím na něm,že život zavřený doma není pro něj.Už jde vidět,že mu docházejí síly a už je starý na tak mladou rodinku.Snažím s ním o tom mluvit,když to jde,ale není to jednoduchý,je to typicky ješitný a egoistycký chlap,co neuzná svou chybu a nikdy nesmí být žena nad ním.Což v našm případě se velmi často děje,skrz rodinu a výchovu si prosazuji svou.Ale už na něm poznám když to uzná a couvá.

    Ach jo! Hrozně mě drtí,že náš tak dokonalý a překrásný vztah vzal tak za své .Pořád doufám,že ponorka skončí a my začneme zase žít.Moc bych chtěla,aby to překrásné období s dětičkami začal v nímat i on a ne jen jako jedna velká otrava.Celý život si tohle přál,rodinu a dětičky.

    Velmi se omlouvám,za chyby a i za špatné formulovaní.Nikdy jsem nebyla přeborník v pravopise a ani jsem nikdy nic tak dlouhého nepsala.Tento článek píšu na jeden nádech,abych se vypsala.A i teď tyto slova píšu v místnosti,kde je zase nasupěný tatínek a jsem pokáráná za to,že nemám uklizené hračky a díky tomu na jednu šlápl.

Když zpětně čtu tento článek,tak sama vidím,že to nedává moc smysl,tak mě prosím omluvte.