Jak nás trápila zalehlá ouška!

Je čas dovolených, a tak jsem si vzpomněla na příhodu, kdy našemu dítku zalehly uši z letadla. Nebylo to nic příjemného, zvlášť když doma vznikal silný komunikační šum.

Foto-zdroj: Pixabay.com.

Kromě pár ohromně nutných suvenýrů, jako je plyšák, panenka a omalovánky, si Emily z Itálie přivezla zalehlá ouška. Tím pádem ji a ve výsledku i nás trápila značná nedoslýchavost. Mohli jste sedět vedle ní, ale když jste něco říkali, prostě neslyšela. Radili jsme se s moudřejšími a ti nám řekli, že by to mělo brzy přejít.

První den jsme na ni ječeli, aby zachytila, co se snažíme sdělit. Druhý den už jsme zkoušeli všechno možné, aby ztracený sluch získala zpět, protože jsme začínali mít vykřičené hlasivky a navíc nám doma vznikala spousta nedorozumění.

Například:
„Jdu vyndat sušičku,“ oznámila jsem jen tak rodině, aby viděla, jak dřu v zajetí domácích prací.
„Jeee, bude sushi!“ zaradovala se Emily. Načež jsem ji musela zklamat, protože na sporáku bublala obyčejná rajská.

Třetí den se sluch navrátil do starých kolejí. Opět tedy slyšela jen to, co chtěla… a tak to zůstalo. Tudíž jakmile zašeptám „Koupila jsem čokoládu,“ může být kdekoliv v našem bytě a stejně je do pěti vteřin u mě; ale požádám-li přímo jí hledíc do očí, aby si uklidila pokojíček, k zachycení mých slov a jejich dešifrování rozhodně nedojde.

To dokazuje i náš nedávný rozhovor, kdy jsem si dovolila s ohledem na novou obuv světlé barvy a promokavého materiálu upozornit „Emily, neskákej do těch kaluží,“ načež mi bylo odpovězeno „Mami, já chci jednorožce.“

Máte někdo podobnou zkušenost? 🙂