Majdulka od bříška

Majdulka (oficiálně Markéta) se narodila 21. 10. 2008 v 19:52 a měřila 50 cm a vážila 3530 g.

A jaký byl porod?
Den před porodem - ve 40+0tt (pondělí) mi Dr. na poslední poradně udělala Hamiltona. Od návratu domů jsem trochu špinila, asi odcházela hlenová zátka.
V úterý jsem ještě udělala výbornej obídek, táta si odjel zahrát dlouho odkládaný squash a když se vrátil, najedli jsme se. Já ho poprosila, aby mě tak za hodinku vzbudil, že si jdu lehnout. Jenže jsem ještě musela na WC a ejhle, intimka byla plná plodovky. Tak jsem si šla vzít menstruační vložku a tátovi zahlásila, že nejdýl ve čtvrtek je opravdu tátou... Chvíli jsem ležela, ale pak plodovka začala odtékat hodně, tak jsem se osprchla a došla tátovi říct, aby v klidu dojedl, že si ještě dobalím poslední věci do poro (pantofle) a pojedem.... To bylo ve 13:45.
Do poro jsme dorazili asi ve 14:45, zatím vše bez bolestí, jen jsem si připadala jak počůránek, jak ze mě neustále tekla plodovka. Udělali mi monitor, vyšetřili, a tátu ještě poslali domů, že to zatímk porodu není, ale že se to může rozeběhnout, tak aby byl na telefonu. Během druhého monitoru (to tam se mnou ještě táta byl) mi začaly bolesti - spíš takové nepříjemné, než bolestivé - hlavně proto, že jsem se kvůli monitoru nemohla hýbat. Pak jsem se zabydlela na čekankách. Průběžně nás kontrolovaly jak PA, tak potom pan primář. Bolesti se stávaly častějšími a intenzivnějšími, ale zvládala jsem je pomocí balonu, sprchy a pořádného břišního dýchání.
A pak to přišlo. Pan primář mi oznámil, že už to bude, že mi dají přípravu a abych zatím zavolala tatínka do poro. Než mi jí udělali, byl tu. Já si rozplánovala odchod z koupelny na sál na jednotlivé stahy a šli jsme. Jen co mi pomohli na porodní lůžko a zase nandali sondy od monitoru, chtělo se mi už tlačit. Donutila jsem se, abych netlačila a stále ještě jsem to rozdýchávala. PA když mě viděla, došlana vedlejší sál pro primáře - ten to měl jak na drátkách - vedle porodila paní v 19:41 a naše Majda byla venku v 19:52, takže primář si stačil jen vyměnit rukavice a zástěru...
Několikrát jsme zatlačili (táta mi pomáhal a já mu za to drtila ruku k tyči od lůžka...) a pak byla Majda venku a mě to přišlo jako nekonečně dlouhá doba, než odkašlala a zařvala (ale byly to max 2 vteřiny). V tu chvíli se mi celej svět zmenšil na to stvořeníčko přede mnou a pak na mém břiše... Jen matně vím, že táta stříhal pupeční šňůru, že po mně sestřička chtěla sevřít ruku v pěst a že mi píchala nějakou injekci...
Protože jsem měla nástřih, nafasoval Majdu táta a povídal si s ní, zatímco mě primář šil. Během té doby jsme toho stihli zdrbnout hromadu - že u nás v rodině se rodí rychle, že je ségra těhu a řeší, do které poro z Loun jet a že v Chomutovské poro pracuje bratr pana primáře, co jsem vystudovala za školu a jak se to dalo využít v práci a že bych mohla pro Nadaci Mateřství udělat nějaké školení..... Když jsem to pak vyprávěla, dělali si ze mně všichni srandu, že si během porodu domlouvám kšefty.....

Každopádně porod bych si hned zopakovala, sice jsem se ho bála, ale ve výsledku to nebylo tak hrozné.

A pár postřehů
* nebyla jsem schopná ze začátku určit, o kolik minut je víc od minulého stahu - to jsem zvládla spočítat až u digitálních hodin na telefonu...
* výborná věc jsou žvýkačky - z dýchání jsem měla sucho v puse, ale cokoli jsem snědla, to jsem vyzvracela, žvýkačka zajistila sliny...
* foťák jsme vyndali bohužel až na předsálí, takže první fotky máme až po umytí Majdy