Ahoj maminky, ženy, jsem mamkou dvou dcer (11, 6 let) a nyní, ač neplánovaně, jsem opět v tom. Odpusťte mi ty ženy, co se na mimi těší od prvního pozitivního testu. Já byla v šoku, potřebovala jsem čas se smířit s tím, že budu mít ještě třetí dítko. Můj muž vlastní děti nemá, (dcerky mám z předchozího vztahu), vzal to vlastně celkem dobře a vypadal, že se těší. Já byla unavená... nemá smysl vypisovat jak moc😴, ranní nevolnosti po celý den i v noci...v předchozích těhotenstvích mě tohle nijak zvlášť netrápilo, ale nejsem nejmladší, říkala jsem si. U Mudr. na vyšetření vše v pořádku, jeden plod a maminko pomalu se můžete začít těšit. Tak abych nebyla za krkavčí 🤭 jsem se začala těšit na benjamínka....ve 13. týdnu na vyšetření na genetice mi paní doktorka ukázala, že nečekám jedno, ale rovnou dvě děti. Díky Bohu, že utz se provádí vleže, jinak bych tam sebou sekla. Starší dcera byla u toho a zářila jak slunce, a já jsem byla zas v šoku 😅. Tak dvě děti, ukazuju doma muži fotky z ultrazvuku. Asi mu to pomasírovalo ego a tvářil se jako by vyhrál jackpot. Nemá představu jak to chodí v domácnosti s miminkem natož s dvěma. Jeho nadšení jsem nesdílela. Teď jsem v 16. týdnu, od včera víme, že to budou kluci. Muž tedy prohlásil, že to je nejhorší varianta, že jak budou po něm tak nám z nich asi "šibne". Asi chtěl dcerku... Já jsem ráda, že jsou v pořádku a podle ultrazvuku vypadají bez vad. Sice mě pořád přepadá úzkost z toho jak to budeme zvládat, ale už teď je miluji stejně jako své narozené dcery. Minulý týden jsem na doporučení gynekoložky skončila v práci a teď jak jsem si trochu odpočinula, mám vlastně radost... konečně mé obavy a strachy zahnala ta matka ve mně.
Budu ráda, když na můj příspěvek zareagujete vy maminky, co zažíváte podobné pocity. Maminky, které mi mohou poradit "jak přežít" těhotenství s dvojčaty, jak to zvládnout po jejich narození....Jak pečovat o chlapečky....budu sem nahlížet teď často, neb nevím co s volným časem 😂...musím si to užít, pak to bude asi mazec...