Další z mnoha matek, co má v hlavě zmatek

Tak už tomu je 5 a půl měsíce, co mi k těm všem sociálním rolím přibyla i role mámy.

Feedback? Ještě, že mám hodné dítě, protože i tak nechápu, že tu obrovsky těžkou roli zvládám. Musím se totiž přiznat: "Ahoj všichni, jmenuji se Jana a jsem google matka." Mám první dítě, byla jsem zvyklá, a vlastně stále jsem, neustále se vzdělávat v tom, co dělám. Takže logicky teď dceru neustále sleduju, googlím každý pupínek a studuji psychomotorický vývoj dítěte v prvním roce života. Čtu diskuze, články, pro a proti u kontroverzních témat, jako je očkování, správné nošení apod., a výsledek? Zmatek! Každý tvrdí něco jiného, co je dobře a co je špatně. Co dítě může a nemůže. Mám za sebou bezesné noci, ne kvůli brečícímu dítěti, ale kvůli přemýšlení nad hexavakcínou. Mám za sebou výčitky svědomí, že i když svoji dceru plně kojím, dala jsem jí dudlík a vlastně jí tím šidím a oblbuju. Mám za sebou oslavy, když se poprvé přetočila na bříško a zvládla to "v termínu".

Až tak moc jsem někdy pošetilá. Tak moc mě ta dnešní doba ovlivnila. A já v samém zmatku a snaze o to, co nejlépe vychovat své dítě, někdy zapomínám jen na svou intuici a důvěru ve schopnosti toho drobka. 

Řekla jsem si STOP! Každý má svůj způsob, takže i my si najdeme tu zlatou střední cestu.

Pořád jen plně kojím, zatím žádné příkrmy, malá stále docela dost ublinkává, spí s námi v posteli nebo v postýlce přiražené k té naší vedle mě, má dudlíka, nelátkujeme, koupeme obden, nosím ji občas v šátku, má náušničky, má povinné očkování, nepovinné nebude mít, přetáčí se na oba boky, na bříško jen přes pravou stranu, hraje si, předává si hračky z ruky do ruky, zoubky ješte nerostou. Ano, občas ji vezmu tak, že ji chvilinku držím vertikálně, teď bojujeme s opruzenou prdelkou, někdy jí moc nabalím a je jí teplo. Ale jen ona mi dá najevo, co dělám správně a co špatně. Je to originál, který nikdo jiný nemá. Nacházíme si svůj vlastní způsob soužití a výchovy, příjímáme informace z venku, ale bereme si z nich jen to, co je pro nás důležité.

Nicméně za tetami na modrém koníkovi si pro občasnou radu pořád rády přijdeme. 🙂