Tak jsem byl požádán o vyslovení mých slov týkajících se pocitu z porodu. A poněvadž svou ženušku moc miluji, tak jí i takovouto drobnost sepíšu 🙂

Než začnu dnem či dny před zrozením našeho klučíka, tak bych rád řekl, že já jakožto muž i manžel jsem se zapojil do sázek (samozřejmě bez finančních výher, nejsme Kellnerova rodinka) o určeni data narození deťáťka. Rodina tipovala všechna možná data, to měla v hlavě nejvíce vryté asi ženuška, a její mamča, ale já jako první sdělil, že mé díťe se narodí 16.6. , vše sem si těch 9 mesíců dopředu naplánoval, od dovolené až nakonec po rodičovskou 🙂 A krom všech možných datumových tipů od brzkých dat až po zdlouhavé přenášecí data, se na můj tip přifařila ta o berle se pouze opírající , čaryfuctvím se zaobírající babička ze strany ženiny🙂 Bral jsem to jako srandu, protože to bylo datum které slyšela jako první, tak ho zřejmě jen zopakovala.

Dále bych rád zveřejnil, že nápad s miminkem a stvořením dalšího ďábelského potomstva po tatínkovi byl hlavně a hlááávně můj nápad. Maličká se toho totiž strašně bála, ale to už je nyní minulostí, byl jsem tááák neodolatelný, neodbytný a mé geny by byla škoda nevyužít 🙂

A naposledy bych sdělil skutečnost, že i přes prvotní neskutečné přaní maličké holčičky, jsem strašně rád za toho maličkého mužíčka co nyní máme. Byl jsem s tím vyrovnán asi tak 2 sekundy po tom, co nám to pan doktor na 3D ultrazvuku sdělil na 100% s tím, že našeho kluka nadobíčko mu už určitě neupadne a velectěny pan Rosenberg by mu ho jen záviděl . Asi tak 2 sekundy poté jsem totiž přestal vnímat okolní svět a dění a viděl se mezi regály v nákupním centru, kde vybírám ten nejfanovějši obleček pro mýho kluka🙂 Horši to bylo u Maličké, té to trvalo déle, padlo pár slz , že mi nesplní holčičku, že už se těšila, ale pak po opětovném zapůsobení mé osobnosti pochopila, že kluk či holka je ve finále jedno, hlavně že je miminko zdravé a má všech 20 prstů . A pro mě je to tak, že to beru z pohledu, že holčička bude lepší až jako druhá, kluk bude už větší, takže sestřičku bude bránit.

A teď k samotnému dni, kdy se nám tu vyloupl malý klučík jménem Kristianek. Samozřejmě musím uznat, já už byl doma o týden dřív, kdy začali první větší poslíčci, ihned jsem prohlásil, že do práce nejdu, zůstávam doma v očekáváni toho malého človíčka. Určitě jsem svou dotěrností svou ženušku dostl štval, ale ona moc dobře ví jakou jsem z toho měl radost. I přes pár náznaků a předvojů nakonec den D padl v nočním čase 15.6., kdy já jsem byl tak v očekávání, že jsem vytuhl na posteli 🙂 Naštěstí mě Sašenka vzbudila s tím, že jí zřejmě praskla voda. Poté co jsem viděl čůrek vody po její nožce, jsem ihned ožil (větší vzpruha než 2 plechovky redbullu zapité mým půl litrem kávomléka). Samozřejmě nejsem takový znalec ani študovaný doktor , pouze jsem si něco málo vygooglil a přečetl , ale nejlépe ihned jsem chtěl vyrážet. Mé oblečení trvalo pár sekund, Usain Bolt by si ani nenavlíkl trenky jak jsem byl rychlý. Ale naskytl se problém, má žena nikam nepojede dokud se trochu neopláchne a hlavně neupraví, takže jsem tam prešlapoval jako blázen a pořád opakoval, už bychom měli jet, už bychom měli jet. To víte , plný euforie a očekávání, vždyť má nejčastější otázka na denním pořádku a už budeš rodit?? A už dneska?? A už?? 🙂 V tu chvíli jsem se nemusel ptát , ale musel jsem dostat ženu do auta, což občas není lehký úkol, támhle to vzít, támhle to, támhle to, ještě že psi do nemocnice nesmí, jinak bych musel sešít dvě Ikea tašky k sobě a vzít i našeho maxi psa Connie 🙂

Když už jsme zamkli konečně dveře s rozloučením se se spící Connie, přiměřeně rychle, nespěchající cestovní rychlostí( co já vím, kdo to bude číst:D ) jsem nás dopravil do porodnice v Ostrově nad Ohří. Měl jsem to natrénováno z předešlých týdnů, čas zveřejňovat nebudu, ale Schumacher by mi určitě nabídnul misto ve stáji🙂
Po přihlášení na porodní sál, převlečení do zelených mondurků k porodu , otestování ženy, zda to není jen Kristiankovo další diskotéka, jsme se přesunuli na porodní sál, který jsme měli předem vybraný🙂
Uznávám byl to náročný týden, samozřejmě víc pro mou maličkou ženušku s bříškem náročnější než pro mě, ale i tak. Po několika koupelích, několika procházkách, několika sezeních, kdy jsem chtěl nakonec otestovat kvalitu sedacího pytle pro rodící maminky, ve kterém jsem vytuhnul dokud mě neprobudila sestřička🙂 Značku pytle nevím, ale kvalitní poleženíčko. Maličká okolo mě vždy s kontrakcemi prošla, chytala mě za ruku a šetrně se mi jí při své bolesti snažila rozdrtit na maličkaté kůstky a ještě menší kostičky 🙂 A pak že nemá sílu, od teď nosí nákup do 4. patra sama, sil má evidentně víc než já🙂 Podporoval jsem ji, že to vše hladce zvládne, samozřejmě totiž panikařila, že to nezvládne , což asi říká 90% žen 🙂 Je tu chvíle, kdy započal porod , 16.6. něco určitě před 8 hodinou ranní, nemám pamatováka na časy, žena v polostoje či jak to mám nazvat, porodni asistentka u ní, úžasná to paní porodní asistentka, vše hlídala, vše kontrolovala, a hlavně ve všem se snažila poradit a pomoci, přatelský a rodinný přístup, což dost pomohlo tomu, že má maličká žena nebyla pod tlakem a ve stresu a je po porodu bez poranění a jakéhokoliv šití. V polostoje Sašenka tlačila, kupodivu nekřičela, uklízečka se i jednou spletla a už chtěla jít uklízet . Tlačila, já se nakonec stal oporou za jejími zády, samozřejmě jsem využil opět sedacího pytle, tentokrát už jsem spát nedokázal, ba naopak vůbec nechtěl. Snažil jsem se jí pevně držet , ulehčit jí nápor na nohy při tom tlačeni s porodními bolestmi musel být totiž neskutečný. Když jsem prvně uviděl po menší krvavé lázni malou vlasatou hlavičku, věděl jsem, že už to za chvilku bude a miminko bude u nás v náruči. Byl jsem natěšený, porodní asistentka náhle při rychlém zatlačení mé vysílené ženušky drží maličké fialkové miminko, odmotává šňůru z krčku a my při pohledu na sebe víme, že to je nová generace nás a nový začátek našeho společného života. Ten pocit, kdy jsem poprvé viděl toho malého človíčka, kterého jsme si vysnili nedokáži ani popsat. Ale vnímal jsem nadšením pouze ženu a to čerstvě narozené miminko. Kdyby venku řádil orkán či padali bomby , tak já nic nevěděl. Viděl jsem pouze krasné, maličké, pro mě jako strašně hygienicky založeného člověka neuvěřitelně čisté a jemné zrození nového života , života který se stal součástí nás. Přestřihnul jsem pupeční šňůru, přál jsem si to (z fleku bych mohl být doktor já vím🙂), doufám, že maličkej bude mít v paměti, že já byl ten kdo ho odřízli od toho provazu a dal mu volnost pohybu dál než na toho necelýho půl metru.

Nastala chvíle ,kdy jsme mohli miminko držet ve svém náručí a tisknout ho ke své hrudi. Tu jsem si nemohl odpustit. Ten pocit , kdy cítíte ten rychlý tlukot vašeho maličkého potomka, každý jeho nádech byl nádechem nás tří dohromady. Teploučké a křehké tělíčko, konečně se červenajíci a prokrvující. Náš syn. Nemohl jsem se na to malé miminko vynadívat. Má první slůvka s nadšením byla, jak má krásně maličká ouška🙂 (jako já, celý tatínek naštěstí, hrozně sem se totiž bál sloních uší😀, nebudu radši říkat proč - ale žena je nemá 😀). V náručí jsme tiskli nový život, nerad jsem našeho maličkého Kristianka dával komukoliv z rukou, hold jsem netykavka, moje je moje 🙂 Na pokoji , kde žena po porodu byla jsem si udělal své teritorium , kde jsem trávil asi tak tři čtvrtiny dne, zbytek byl věnován závislačce Connie, jinak by mi asi ve spánku ohlodala nohu. Musel jsem tam být pořád, chtěl jsem to, přál si to, každá chvíle s maličkým Kristiankem byla jedinečná. Pořád jsem ho musel mít u sebe. Při návštěvách jsem se moc nadšeně netvářil, když Sašenka chtěla miminko nechat někomu pochovat, snad sem na někoho nevrčel 🙂

A jak bych toto všechno shrnul? Asi tak, že už je tu mezi námi, človíček s obrovskou budoucností, ďábelskými úmysly po tatínkovi a proklatě velikými kukadly po mamince 🙂 A otec, který nechce být u porodu a zrodu svého genetického potomstva, jen kvůli svým hloupým výmluvám a možnému podražení ega omdlením z krve je otec k ničemu. Pro mě srábotka co si dítě neměl dělat. Ten pocit prvního pohledu na čerstvé miminko je totiž nenahraditelný.

Ptáte se jak je to dnes? Je to tak, že 2 měsíce mých takzvaných děckých prázdnin na rodičovské dovolené jsme maminku potřebovali pouze jako chodící mléčný bar. Na kočárek mi nikdo nesmí sahat, to smí pouze pár vyvolených, i psa jsem díky obětování několika párečků učil aby kočárek hlídala 🙂 Týden před návratem do práce jsem musel Sašenku podrobit kurzu z rozkládání a skládání kočárku 🙂 Kristiankovo nebezpečně vypadající výtvory v plenkách mě nezastraší ( aneb nepřebaluješ své miminko? Neprožil si s ním to správné dětství a soužití) a uspávací techniky budu muset mou malou milovanou ženušku ještě doučit🙂

Na závěr bych chtěl poděkovat jen a jen mé ženě , malé ale i přesto nebezpečné Sašence , která mi splnila to přání splodit někoho tak úžasného jako je náš Kristianek. Pokud sem na někoho zapomněl, tak vás ujisťuji, že nezapomněl 🙂

Dobře a je to tady 🤷🏼‍♀️ Rubrika Kristianek doporučuje 👏🏼

V první řadě bych doporučil tyto úžasné eko plenky @kolorky. Jak už jsem zmiňoval, jsou ekologické, bělené horkým vzduchem, nezpůsobují vyrážku, ROZLOŽITELNÉ mnohem dřív než ostatní plenky, májí ÚŽASNÝ design a hlavně ☝🏼 nepropustí ani kapku a to vám můžu zaručit. Máma mi je nandala a protože jsem věděl, že budeme psát recenzi, tak jsem je hned prubnul 🤷🏼‍♀️ ale aby to bylo pořádný testování, tak jsem tam poslal rovnou trojitou dávku 💁🏼 nejsem totiž žádný ořezávátko a světe div se, oni to vydržely ! Jo a ještě ☝🏼 oproti ostatním plínkám voní 😍 a jsou fakt stylový 🔝🔝 a já se zamiloval ❤️ jediný mínus je cena, jedna plínka vychází v mý velikosti M na cca 6,50 kč / plenku, ale nekup to, když pomáháš miminkovským prdkám, přírodě a ještě svýmu dobrýmu pocitu, že jo 🤷🏼‍♀️😂 za mě 10/10 ⭐️

Bylo 15.6 21:00 večer a volal mi brácha, aby domluvil malému datum, kdy půjde ven. Byl hovorný, ale mě už nebylo moc do smíchu. Nedala jsem to na sobě znát, tělo se mi čistilo, a tak jsem musela hovor nenápadně ukončit. Ve 21:30 jsem usínala a probouzela mě bolest, pořád jsem se přetáčela, ale nevěnovala tomu pozornost. Říkala jsem si jaký planý poplach to určitě je. V 0:25 jsem vstala na wc a když jsem si stoupla z postele, začala mi po noze téct nějaká voda. Smála jsem se, že už neudržím ani moč, jak to se mnou jde z kopce. Nešlo to ale zastavit tak jsem volala na manžela, že se mu asi splnil sen - celý týden mě urgoval, kdy už mi praskne ta voda 😂 dnem porodu mu totiž začínala 2 měsíce otcovská dovolená 😊 s rodinou jsme vsázeli na termíny narození a manžel si tipl 16.6.2017 - první termín dle MS a naše vysněné datum pro narození syna. O to horší to s ním doma bylo, neustále se mě ptal "tak kdy už". Zakázala jsem mu tyhle otázky.😂🙊
Dala jsem si sprchu, namalovala se 😂 a sprchou začaly ošklivé křížové kontrakce po 3 minutách které trvaly až do porodu. Můj muž už mě honil, máme to 45 min do porodnice, tak se bál abychom to stihli. Po příjezdu do porodnice asi v 02:15 mi natočili monitor, byla jsem otevřená na 3 prsty a rovnou mě přesunuli na porodní sál. Měla jsem zkusit vanu, sprchu, cokoliv abych si ulevila, ale ty zatracený křížový bolesti nepolevovaly. V pět ráno mi PA sdělila, že jsem otevřená na 4cm - cože? Teprve? Vzdyť se to pohlo jen o 1cm! Jestli to půjde takhle dál tak snad do odpoledne ani neporodím. Díky těm křížovým bolestem bylo nejlepší prodýchávat kontrakci ve stoje, tak jsem doufala, že mě gravitace podpoří a nenechá mě v tom. 🙏🏼
Bohužel jsem po celou dobu porodu zvracela a už mi přišlo, že nemám ani sílu. Dostala jsem čípek a bylo lépe.
Asistentka přinesla polštár s dekou abych se snažila odpočívat mezi jednotlivými kontrakcemi. Bohužel každá byla tak bolestivá že mě donutila vyskočit z postele, a tak už jsem zůstala stát. Chodila jsem a když to přicházelo, chytla jsem manžela za ruku a drtila mu jí. Ten ale ani nic nevnímal, ukradl mi kuličkový pytel, lehl si na něj a doslova spal 😂 I když jsem ho na to připravovala, jeho představa byla jiná. Myslel si, že přijedeme a vše bude rychlé a jde se rovnou "rodit" 😂 asi nabíral síly na velké finále za mě 😂 v 7 hod mi PA sdělila, že to poskočilo hodně rychle, že už jsem otevřená na 8 cm, že zbývá branka a jdeme na to. Já proseděla celou dobu na wc, bylo mi tak nejlíp. 😂 báli se, abych neporodila do mísy. Za chviličku jsem měla neustálou potřebu tlačit, podporovala mě, ať dělám co cítím. Najednou jsem byla otevřená úplně a volali rychle doktora a sestřičky z novorozeneckého, málem to ani nestihli 🙊 rodila jsem ve stoje, pak v polodřepu na zemi, manžel zezadu přidržoval - na velké finále jsme ho probudili 😂🤷🏼‍♀️ PA jsem dopředu řekla, že jsem cvičila s aniballem, že nástřih jen v nejnutnějším případě, ale tak jsme si sedli, že jsem se nemusela bát a na 100% jí věřila. Celé to koordinovala. Na konci jsem si sedla do dřepu a vytlačila tělíčko. Jsem bez poranění, nástřihu i šití. Kristianek ani neplakal, měl 4x omotanou šňůru kolem krku! Narodil se 16.6.2017 v 8:44 a Měl 2940g a 47cm. ❤️👶🏼 můžu říct, že dokud ženská neporodí své dítě, neví, co to je láska na první pohled. Byl tak úžasně teploučkej a pak když plakal a vzala jsem si ho tak hned přestal.. no slzy ukáply a po porodu jsem ho přivítala na světě. Taťka nás pořádně stisknul a objal, i mužských se projeví cit. Je to nepopsatelný zážitek. Nebýt podpory manžela, tak bych to nezvládla, hlavně bych si to tak neužila. Má můj obdiv, že mě po celou dobu těhotenství trpěl a zvládal 😂 nemyslím si, že bych měla nějaké chutě a posílala ho pro jídlo, ani že bych měla extra výkyvy nálad, ale že jsem se mu stále líbila, i když mi rostlo bříško, tělo se měnilo, spát jsem chodila brzo.. no prostě mu patří velikánské DÍK ❤️
Co přišlo pak jsem ale nečekala ani ve snu, o tom se nikde nepíše a nemůžete se na to připravi. Píchli mi oxytocin na vypuzení placenty. Ležela jsem na koze napolohované jako lůžko a měla maličkého u sebe. Za nedlouho jsem se začala doslova koupat ve vlastní krvi. Placenta se ne a ne vypudit. Neustále byla v děloze, přirostlá na břišní stěnu. Měla jsem hrozně dlouhou šňůru, ale strašně tenkou a báli se, aby to taháním nepřetrhli. Když ani po 45 min placenta neodešla a já doslova krvácela proudem, povolali doktora. Měla jsem zatlačit. Tlačila jsem jako blázen a pořád nic, jen šílená bolest. Horší než porod - i když já porodila a řekla že bych si to zopákla 🙊😂 nakonec musel doktor placentu sám oddělit od břišní stěny, už se báli, že po tak pěkném porodu mě budou muset vzít na sál pod narkózu. Placentu se podařilo vyndat. Až tedy na to, že jsen ztratila veliké množství krve. Dál následovalo cévkování (jednou se sestřička netrefila 😏😂), nemohla jsem se vyčůrat. Tyhle dvě věci byly na porodu snad ty nejhorší. Všechno nakonec dobře dopadlo, akorát jsem se nesměla po porodu jít ani vykoupat, ani vstávat až do večera z postele.
Doktoři i ostatní PA se chodili koukat za námi na pokoj, povídat si. Prý se povídá, že tak pěkný porod už tam dlouho nebyl. Malý se každýmu moc líbil.

Budu se opakovat, ale ten pocit štěstí a lásky, kdy dokážete porodit své vlastní miminko je nepopsatelný. Zamilovali jsme se na první pohled, a už si nedokážeme představit být bez něj. Vynahrazuje mi to těhotenství, které nebylo úplně růžové a dělá mi jen samou radost. 😍❤️

Kristianku, pamatuj, že tě budeme milovat navždycky. Že se budeme snažit, aby tvá cesta životem byla co nejjednodušší, i když to někdy bude těžké. A i když uděláme někdy nějakou chybu, věř, že se snažíme dělat maximum. Vážíme si toho, že sis nás vybral jako své rodiče. Konečně jsme úplná rodina. Užíváme si to ❤️ Tvoje Máma a táta ❤️