hvezda1982
    27. bře 2016    Čtené 84x

    Pojdmě to udělat jinak = nošení dětí od narození

    Krásný den všem! Ráda bych se podělila s chápajícími lidmi o své vjemy a poznatky při nošení dítěte od narození.

    Od prvního okamžiku, kdy naše dcerka přišla na svět jsem s ní v nepřetržitém kontaktu. Je pravda, že kočárek jsme pořídili, ale hned při první procházce, kdy malá byla v peřince  uvnitř bylo zle - pro mě. Úzkost, kterou jsem pocítila, jako kdyby byla strašně daleko. Věděla jsem, že musíme být při sobě, protože je to hodně důležité pro vývoj nás obou. Od té doby spolu chodíme všude - nákupy, turistika, práce, procházky... Nošení je mnohem pohodlnější. Vzniklo mezi námi úžasné pouto - ne závislost. Vyvíjí se rychleji, než děti vozené v kočárcích, je samostatná, neubrečená, veselá pohodářka.

    Samozřéjmě jsem se setkávala (nejčastěji u rodiny) s negativními názory typu: co její záda, bude mít křivou páteř, měla by jen ležet, zase je slepice chytřejší , než vajíčko 🙂 atd., tohle je jedna skupina lidí, ale člověk se na ně nemůže zlobit, protože oni nic jiného neznali a možná nechtěli znát. Druhá skupina jsou lidé, kteří vás zastaví na ulici a řeknou vám, že je dobře, že miminko máte u sebe, mimi je spokojené, zažívá dění kolem sebe po "boku" maminky- tatínka. Spousta lidí se usmívá, když nás vidí a to potěší!

    Naši rodiče to s námi určitě mysleli dobře a dělali vše pro naši spokojenost, ale bohužel nenosili. S čistým vědomím a svědomím. Ale???? Řekla bych, že právě proto je většina z nás neprůbojná, bojí se projevit své emoce, city a jsme ustrašení atd.

    Dovoluji si napsat, že v dnešní době je mnohem více času a kdo ho nemá pro své dítě, tak by se měl přinejmenším zamyslet!!! Pravda je ta, že nošení dětí je svým způsobem "oběť" od rodiče. Člověk v prvé řadě musí chtít a nesmí být pohodlný!

    Připadá mi, že k dnešnímu dni začíná nosit mnohem více lidí. Snad vědí proč a neberou to jako trend. 

    Úžasný pocit zažívám, když s malou na sebe kukáme, smějeme se spolu, povídáme si, poznáváme svět, pusinkujeme se. Řekla bych, že právě tohle je nejdůležitější, co dělá děti i rodiče šťastnými a spokojenými.

    Přeji všem spokojené děti a ještě spokojenější rodiče !