Ahoj Koníkovky,
dlouho jsem uvažovala o tom, že budu psát nějaké články na téma úzkosti, strach a nervozita. Ze svých 37 let mám za sebou asi 20 let se společnicí úzkostí a když se ponořím dál do dětství byla tam vlastně tak nějak vždycky. Nicméně těch posledních dvacet má své jméno 😊
Přemýšlím odkud začít, zda se zabývat momentální krizí, nebo Vám nastínit co spolu už máme všechno za sebou, ale na všechno je čas a klidně si ráda nejrpve nechám dát zpětnou vazbu na to zda Vás nějaké takové sebeterapeutické výlevy vůbec zajímají 😊
Takže tak nějak všeobecně o té mojí společnici: přichází nepozvána, ohlásí se stažením hrudníku, šimráním v břiše a moje první reakce bývá: "Co ty tu zase chceš, to jsem něco nedodržela a přetáhla síly?" při pohledu do kalendáře často zjistím, že jsem před menstruací, tak zařadím zpátečku, uvařím čaj a klidový režim alespoň na dva dny... a? A většinou si dá říct a jde si dál po svých...
Jenomže pak jsou dny, jako třeba poslední týden, kdy mi chce říct asi něco víc, než jen "zastav"! A vybalí si tu svý sakypaky na delší dobu a já regulérně panikařím! Vstává se mnou ráno a hučí do mě celé dopoledne tak, že se spouští kolotoč myšlenek na téma "Co je to teda tentokrát, když ne zvolnit? Proč si přišla? Odejdeš vůbec někdy? Co když ne? To už takhle budem napořád spolubydlet? A co moji kluci? Vždyť se už věnuji víc tobě než jim! a tak dále a tak dále, to je samozřejmě něco co se úzkosti moc líbí a tak se na mých myšlenkách pěkně uvelebí a hoduje, je spokojená 🤦♀️😊
Nedávno jsem kamarádce řekla "Jsem výbornej teoretik, za ty léta, jéje kolik já toho mám načteno o práci s úzkostí, myšlenkami, kolik hodin terapie a sezení s psychiatrem... Bych z fleku našla odpověď na to co s tím..." ano, když je mi dobře 😉 ale když tady jedna sedí a přímo si libuje nad tím jak se točím v myšlenkách a černých scénářích jsem v pr... jako Baťa s dřevákama... prostě nevím a tak s pocitem ulehčení a zároveň výčitkami svědomí otevřu neurol, zavřu oči a ďobnu si. Ona to snad za pár dní vzdá, do té doby budu následovat její nejčastější žádost: "Dej si pohov"...
@teasapple tak a nejsi sama 😊❤️ 👋
@holkaokomodra napadlo mě, nechtěla bys v této oblasti pomáhat ženám, maminkám? Když máš tolik let zkuseností? Docela by ses nám hodila do týmu, kdyžtak napiš SZ. ❤️
@terka_37 ráda posdílím, možná se nedozvíš nic novýho, ale už jen to, že to má někdo podobně podpoří, viď? 😊 pořád hledám jak s tím vším být, zdá se, že už to i umím a pak mě najednou vyvede z omylu pár dní jako jsou ty poslední 😊 problém asi je, že jsem netrpělivá a ráda mám vše vyřešené hned ať se můžu věnovat dalším věcem 🙊🤷♀️😉
Moc ráda si přečtu tvoje příspěvky🙂Hezký píšeš, čtivě. Mě úzkost s depresí přišly po prvním porodu. Po dobrém už neodešly🤷Beru AD, na terapie jsem chodila dlouho. Celkově mám pocit, že jsem mnohem dál, než jsem byla před nemoci. Blíž sobě, ve větší sebelasce. Důležitý je už jenom si umět říct jo ty seš úzkost, ty seš deprese, tak pojďte, proč tu jste? Co chcete? A ač umím se spoustu věcí už pracovat, jsou dny, kdy jsem úplně v prdeli a mám pocit, že mě to všechno zadusí🤷
Mám to stejně holky, většinou jsem už nad vecí ale jsou dny i týdny kdy je to horší s ovládá mě to. A i když vím co mi pomáhá, úzkost mě paralyzuje a nedokážu si pomoci...
Jinak ted leden a únor jsou pro mě top na hovno měsíce. Kdy bývá těch propadů nejvíc. Kdy bych jen byla zalezla doma pod dekou a spala. Sama. Když se přidá PMS, tak lítají třísky.
@terka_37
@teasapple přesně tak holky, prožívám to stejně, ve chvílích nadhledu se tomu umím i zasmát, tak až přijde zase nějaká múza napíšu ❤️ držte se, jaro je za bukem 😉
Jako byste mi mluvila z duše, bojují s tím už 5 let a je to těžké. Budu ráda za další příspěvky. Ač to nikomu nepřeji, jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Ráda si zase přečtu další články👍 tobě přeji, ať se u tebe ta mrcha ohřeje vždy jen chvíli🍀
@kate02 a kolik z nás se dokáže trápit, aniž by tušilo co se jim to vlastně děje a bojí se o tom mluvit nebo vyhledat pomoc, jako já v začátcích... přeji co nejdelší klidné období na nabírání sil na "kdyby náhodou" ❤️
Začni psát komentář...
Budu ráda číst příspěvky. Článek jako bych psala já sama. 🤔