Z deníku nejhorší matky: Jede se poprvé rodit

Tak a je to tady! Praskla ti voda! Jak je to možný? Vždyť jen ležíš na posteli a čteš si. Všechny kamarádky, které říkaly, že jim praskla voda se prý zrovna shýbaly pro spadlou peněženku, zavazovaly si tkaničky, nebo se natahovaly pro kyselé okurky vtipně umístěné až na horní polici regálu. Holt se to naše robátko nějak víc protáhlo při svém pravidelném kopání o osmé večerní. Tak a co bude teď? Kolik té plodovky asi vyteče? Decka nebo dvě? A sakra už se to valí, rychle vyskoč z té postele…he he rychle…to se snadno řekne, ale hůř udělá s tím panděrem. „Miláčku asi jedeme do porodnice!“ Mrkej, teď začne zmatkovat a nesmyslně běhat po pokoji ve snaze najít ty sbalený tašky. Není se čemu divit, je už dva týdny nervózní, protože sis vymyslela, že chceš rodit v Jilemnici…40 km daleko! 50 minut jízdy autem!

„Klid miláčku, tašky jsou támhle, odnes je do auta a sbal si pantofle na přezutí. Já jdu zatím na záchod.“ Dobrý, dobrý už jen pár čvachtavých kroků a jsi na záchodě. Té plodovky už vyteklo celkem dost, kalhotky promáčený, spousta vytekla do záchodu, tak to by mohlo být asi vše. Jde se zpátky do ložnice, převlíknout a jedem. Aha tak to nebylo vše…tepláky zmáchaný, ponožky totálně zmáchaný a capkáš v ohromný kaluži, ve který navíc ještě plave ručník, který ti rychle podal taťka. Tak ten litr nebo dva by mohl stačit. Natáhnout kalhoty, sednout na ručník a jedem.

Taťka trochu zmatkuje. „Klid miláčku, nic mě nebolí, nekrvácím, hlavně nás tam v pořádku dovez.“ Aha oprava…už to začíná bolet, ale tatínkovi to nebudeme co? Říkat! Máme za sebou teprve asi 10 km. Další stah po 20 minutách, další už jen po 15 minutách, po 5 minutách a začátek Jilemnice. Je asi 22 hodin a my zvládli dojet do porodnice a neporodit cestou.

Aha tak ta plodovka nebyla všechna a máš zase totálně mokrý kalhoty. „Dobrý večer, my k vám přijeli rodit, plodovka odtekla, kontrakce po 5 minutách.“ No nediv se a nekul oči, taťko, že jsem ti o kontrakcích neřekla. Je lepší, když jsi z toho vyplašený tady na chodbě než za volantem.

„Tak maminko, jste stále s úsměvem, porod je ještě daleko, takže mi dejte vložku, já se podívám, jestli to byla opravdu plodová voda.“ „Ale já nemám vložku.“ „A co máte, ručník?“ „Ne, já mám jen mokrý kalhoty.“ „A kolik toho asi odteklo, deci nebo dvě? A byla to opravdu plodovka?“ „No málem jsem začala stavět Noemovu archu a netuším, co jiného by to mohlo být.“ „Dobře, tak my si Vás vyšetříme a půjdeme na sál.“ Uuuf tak cestu jsme zvládli.

A jaká byla tvoje první cesta do porodnice?