Z deníku nejhorší matky: Druhá doba porodní
„Tak dobrý den, paní Daňková. Já jsem Vlašťovková, porodní asistentka. Později přijde ještě pan doktor Kapřík. Takže tady bude samý zvířátko.“ Ha ha super paní má jakože smysl pro humor. Škoda, že se ti moc smát nechce, jen už chceš ze sebe vypudit to mládě tak, abyste to oba přežili. „Budete mít kluka nebo holku.“ Díky taťko za pohotovou odpověď, že se necháváme překvapit. Já fakt nemám chuť na vybavování se.
„Tak jste krásně a dostatečně otevřená, takže si ještě poslechneme, jak mimču ťuká srdíčko a zkusíte zatlačit.“ Ťuk, ťuk, ťuk….v tuhle chvíli nejkrásnější a nejvíc uklidňující zvuk. „Miminko máte v bříšku spíše na pravé straně, takže si na prvních pár zatlačení lehnete na pravý bok, aby se hlavička hezky srovnala do porodních cest. Výborný postřeh paní Vlašťovková, mimčo se opravdu vyvalovalo celé těhotenství spíše na pravé straně. Vypadá to, že svojí práci rozumíte a začínáte se mi líbit. „Já jsem u maminek hlavně v začátku porodu a pak si porod převezme a dokončí doktor. Vy rodíte poprvé, takže to bude trošku těžší a delší, ale u druhého už to půjde raz dva. To kolikrát ani nestihne přijít doktor.“ Cože? Doktor občas nestihne přijít? Tak to musím zabrat, abychom to stihly spolu a bez doktora alias nadívače krůt.
„Až přijde další kontrakce, tak zkusíte zatlačit.“ OK, je to tady uuuf. „Dobře, po každé kontrakci vždy zkontrolujeme ťukot srdíčka.“ Jsi ráda, že můžeš, tak často slyšet ten uklidňující zvuk, že je vše v pořádku. „Ještě si dáme dvě kontrakce takhle na boku a pak už si lehnete na záda.“
„Dobré, hlavička se krásně srovnala do porodních cest. Jste moc šikovná a krásně tlačíte, ale takhle na zádech je potřeba zabrat víc. Při každé kontrakci zatlačíte celkem třikrát a mezi tlačením se pořádně nadechnete, aby mělo miminko dost kyslíku. Sestra vám bude říkat, jak dlouho tlačit.“
A je to tady, takže se pořádně nadechni. Slíbila sis že u toho nebudeš ječet. Zavřít oči, bradu na hrudník a tlačit. „Tlačte ještě, ještě, ještě, ještě, ještě, ještě, ještě…………………….dobrý.“ Asi u desátého „ještě“ si říkáš, že si ta sestra dělá prdel. Vydýchat a znovu. Dostáváš se do zvláštního transu. Taťka stojí někde napravo u tebe, ale ty ho nevnímáš. Je perfektně neviditelný. Nic neříká. Nesahá na tebe. Jen tam prostě je, a to je to, co teď zrovna potřebuješ. Jsi v tunelu, na jehož konci je milý obličej paní Vlašťovkové. Nevíš, kolik je hodin, jak dlouho už tam jsi, kolik kontrakcí už proběhlo. V tunelu slyšíš jen: „ještě, ještě“, „ťuk, ťuk, ťuk“, „jste šikovná, už vidím vlásky“, „hlavička je venku, ještě ramínka“. Najednou máš pocit, že další kontrakce hrozně dlouho nepřichází. Proč nepřichází? Už je venku hlavička, musíš dostat ven zbytek toho malého bezbranného tělíčka. Jediný co přišlo, je ten doktor. Ach jo už je tady zase ten jeho otravný obličej a hlas. Už je tady kontrakce, tak zatlač, ať je to hotový a ten vůl může zase jít pryč.
Najednou ti na břiše přistál. Nový středobod tvého vesmíru. Ahoj. Mezi nožkama ti čouhá pytlík, takže ty budeš asi můj synek. Počůral a pokadil jsi mi celý břicho, takže ty budeš náš synek. Vítej na světě, Románku. Přestáváš plakat, koulíš unavenýma očima a koukáš na mě. Taťka stříhá pupeční šňůru a do očí se mu valí slzy dojetí. Je 12. 3. 2019 10:11. Po 14 hodinách jsme všichni unavení, ale už máme to nejhorší za sebou… to jsem si v tu chvíli myslela…
A jak jsi prožívala hodinu H ty? Pamatuješ si každou vteřinku, nebo jsi měla taky tunel? Byla tvoje porodní asistentka fajn, nebo bys tu babu kopla nejradši do zadele? Byl taťka u porodu? Byla jsi ráda, nebo tě tam štval?
Všechna jména a postavy jsou smyšlené a jejich podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná.
Díky za asistenci při porodu, paní Jiřičková 😊
Doporučujeme
Prvni to byl tunel, kde byla PA vedle moji hlavy a rodit rodili 2 doktori 😅 po 30h kontrakci jsem to zacala vzdavat a byla totalne na dne (manzel zase vtipkoval a rekl, kdyz nemuzes, muzes jeste jednoi tolik😅) a tak padlo rozhodnuti manualne otevirat branku, kdy ze 4 cm otevreli na 10 cm. Pak 3 zatlacit s polohovanim na levem boku, pak pravem a pak prislo to prave tlaceni a na 2 zatlaceni byl maly venku. Druhy porod? Ehm.. tam vazne nestihl dojit ani ten doktor a maly byl venku 😂
První byl děs. Já se rychle otevřela, dcerka nedorotovala a šla "obráceně" se zakloněnou hlavou. 1,5h neutuchající kontrakce, "blbé" dotazy v př. akutní sekce, ... Díky za super PA, která to nějak rozmasírovala a dcerce cestu otevřela. Celé tohle mám v mlze a pamatuji neskutečnou únavu a slabost. Na břiše nebyla, šla rovnou na pozorování do inkubátoru. U tohoto porodu byli snad všichni 😀 Suma sumárum 11,5h od příjmu.
Druhý byl naprostá nuda 😀 Nechali mě být, muž šel řešit starší dítko. Otevřeno rychle, kontrakce začaly jak došel muž. Jen si sednul a už volal na chodbě ať někdo dojde. Dvakrát a byla venku. Nestačily ani nachystat křeslo. Strčili mi pod zadek nepromokavou podložku a hotovo 🙂 Na břicho, stříhání šňůry a celou dobu s námi. Suma sumárum 2h od příjmu.
prvni dcera na pet zatlaceni. pri druhem zatlaceni mi teprve rupla voda a mala vyjela jak na toboganu. mela jsem zavrene oci a soustredila se na kontrakce. otevrela jsem je, kdyz mala zacala brecet. krasna a cista a vykoupana a vonava. byla tam jen asistentka a manzel a nejaka studentka na cumendu.
U druhe dcery to bylo na tri zatlaceni. hlava, raminka a zbytek. opet i s plodovou vodou jako surfarka. jen s porodni asistentkou a manzelem. doktor to pak jen prisel omrknout a zase odesel.
chystam se na treti mimco a to predpokladam vyleze samo ven 🙂
K tomu tunelu, já měla na začátek porodu k ruce ségru. Když jsem byla na sále, dcera hlavu v mých porodních cestách, a asistentky fofrem nastavovaly lehátko, rozbalovaly nástroje a rozsvěcely, padl dotaz, jestli chce být sestra i u samotného porodu. Ségra že ne, že jsme se dohodly, že bude vedle. Pak znejistěla a otočila se ke mně, jestli jsem si to ne rozmyslela. A PA suverénně "ona už vás nevnímá". Což mě teda dost nasralo 😂 A od plic jsem jí řekla, že nejsem ani hluchá ani blbá ani mimo. 😂
Do doby než jsem šla na porodní sál tak jsem měla PA v pohodě. Na sále byla PA 🐄. Řekla mi ať si lehnu na levý bok a dám pravou nohu na kozu a mě zrovna přišla kontrakce,tak ji řikám že nemůžu a ona,tak vám snad tatínek pomůže ne,jsem bolestí zazpívala a div ji neposlala někam. Pak už naštěstí mluvila jen doktorka a ja si v duchu řikala při každém zatlačení " tak už polez" .
Tak já jsem asi vadná prvni 21 a druhy 36 a to jsem si myslela že to bude fofr, kdyz do poslední minuty jsem pracovala a pořád byla akční.
sice 3 hodinový porod, ale muka, že jsem se nemohla sama ani pohnout, jen odevzdaně ležet..a dýchat chyslík co mi držel budouci tatka. V třetí fázi porodní, jsem ani neslyšela co mi říkají, jen něco o tom, že neumim tlačit a ať dělam. (dcera se zasekla ramínkem, mela 4kg) Otisky asistentčina lokte na žebrech byly ještě týden... a napravování krku dcerky, jak ji rvali ven, dva měsíce.. a přitom ji nic nebylo a nebylo kam spěchat, jen měli moc porodů a nestíhali je, takže mi malou ani nedali, hned ji odnesli umyt (aspergen 10-10-10, opravdu ji nic nebylo) a pak ze mě vytáhli silou placentu, ani nečekali až odejde sama a rychle šít at už vypadnu ze salu (kde jsem byla celkem 2 hodiny - prvni hodina porodu byla v aute) šití mi po týdnu prasklo jak ho nemilosrdně utáhla pani doktorka Králíčková, paradoxně dcera králíčky miluje 🙂
Já 11 dnů přenášela a porodní cesty nepřipravené. Preindukce nezabrala (večer), ale rozjela mi kontrakce (cca od půl dvanácté v noci). Ještě ráno na monitoru jsem nebyla otevřená a k tomu mi i praskla plodová voda. Malá se cpala ven, ale neměla kudy. Bolesti k nevydržení (nebo jsem jen hysterka?). Dostala jsem epidurál, aby mě mohla PA manuálně roztáhnout + nějaké léky na uvolnění do kapačky. A ejhle, hned se cesty přichystaly. Původně jsem k epidurálu byla skeptická, ale pak jsem za něj byla TAK vděčná. Můj partner byl se mnou cca 2 hodiny před narozením dcery, jak dlouho trvala druhá doba porodní nevím, ale byla to "věčnost". Tlačila jsem a tlačila, tlak sílil tak, že jsem ani kontrakce už necítila, nakonec pomohl nástřih (který jsem nechtěla, ale jinak to už fakt nešlo). I můj muž říkal, že kousek hlavičky byl venku a pak to dál najednou nešlo. A pak mi přistál na bříšku můj uzlíček radostí, v 11:30, takže 12 hodin po první kontrakci, nejkrásnější miminko, které jsem kdy viděla, pěkně hlasitá holčička. Můj muž přestřihl pupeční šňůru, doktor mě přišel zkontrolovat a kupodivu kromě nástřihu nebylo žádné poranění (vzhledem k manuálnímu roztahování děložního čípku se předpokládal opak). Můj partner, PA i mladá studentka na PA byly velmi příjemné a pomáhaly. Doktora si moc nepamatuji, ten mě přišel jen zašít a to mě víc zajímala dcerka na bříšku 🙂 Je to neskutečné, už je to 13 měsíců a člověk velmi brzo vytěsní to špatné a pamatuje si jen to pěkné 🙂 i slzička u psaní ukápla 🙂
Začni psát komentář...
Vesměs tunel, přesně si pamatuju akorát moji odpověď na otázku "a co vlastně rodíme, maminko?" "Slona" 🙂