Řekněme si to na rovinu - letošní zima zatím úspěšně připomíná spíš parodii na zimu a věřím, že mnoho z vás je s tím naprosto v symbióze. A my ostatní, které netrpělivě čekáme, až zamrznou rybníky a napadne sníh si zatím můžeme promyslet, jaké vybavení pořídit dětem, aby si zimu (která určitě přijde!) pořádně užily!

Kvalitní oblečení je základ

Prakticky nezáleží na tom, jaký sport jste se rozhodli se svou drobotinou vyzkoušet, protože obecně na zimní sporty budete děti oblékat velice podobně. V první řadě myslete na to, že dítě bude sportovat - tedy mělo by se mu v oblečení dobře pohybovat. Je obecně lepší použít víc lehčích (a kvalitních) vrstev, než z dítěte udělat "sněhuláka" v obrovské péřové bundě, ve které ani nepřipaží. 

Základ oblečení vhodného pro zimní sporty tvoří jednoznačně kvalitní termoprádlo. Ptáte se, proč je termoprádlo důležité a proč by ho nemělo nahradit obyčejné tílko a punčochy? To je velmi jednoduché - termoprádlo je dělané tak, aby dítě zahřálo (což samozřejmě umí punčochy taky), a zároveň dokázalo dostatečně odvádět pot od těla. Dítě zůstane pěkně v suchu a nehrozí, že ho tzv. ofoukne. A tuto funkci obyčejné punčochy bohužel nemají. Při jeho výběru dbejte na to, aby bylo dítěti těsnější. Jen tak si totiž zachová všechny své funkční vlastnosti.

Další vrstvení volte podle sebe - kolik vrstev máte na sport vy, tolik jich s klidem dejte dítěti. Vhodné je jednoznačně oblečení z přírodních materiálů (například bavlna). Podle venkovní teploty tak můžete dítě vybavit například bavlněným trikem s dlouhým rukávem, případně rolákem, který bude tvořit základ ochrany krku. Pokud venku až taková zima není, může už klidně postačit pouze mikina nebo svetr. Velmi dobrou službu udělají tzv. fleecové mikiny, které sice mohou působit "slabším" dojmem, ale jsou krásně hřejivé. 

A jsme u poslední vrstvy - bunda a kalhoty. Jak je již zmíněno v úvodu - u obojího volte sportovní střih a tak, aby se dítě dokázalo pohodlně pohybovat. Vzhledem k tomu, že následující chvíle bude trávit na sněhu nebo ledu, nevyplatí se podceňovat tzv. vodní sloupec. Čím vyšší, tím samozřejmě lepší. Přeci jen - počítat s tím, že se dítě sněhu nebo ledu nedotkne je tak trochu naivní. Děti budou se sněhem či ledem v kontaktu neustále - budou pravděpodobně padat, budou chtít řádit, nebo se prostě jen na chviličku posadit. A v dnešní době neexistuje důvod, proč jim to nedopřát. Společně s vodním sloupcem sledujte také hodnotu prodyšnosti - jistě nechcete, abyste drobka vytáhly z oblečení mokrého (a to bez ohledu na kvalitu termoprádla). Pokud by oblečení tzv. nedýchalo, držel by se všechen pot uvnitř a mělo by to takový skleníkový efekt. Jen si vzpomeňte, jak je ve skleníku vlhko a kapičky vody se často drží na skle. Nepromokavé by měly být samozřejmě také rukavice. Ty volte s teplou vložkou uvnitř a takové, ve kterých půjdou ohnout prsty. Jestli dáváte přednost prstovým nebo palčákům už je čistě na vás (spíš tedy na vaší ratolesti). 

Čepici a šálu příliš nepřeceňujte - aby se dítě zbytečně nepotilo. Velmi pohodlné jsou na sporty tzv. kukly, které v sobě kloubí výhody obojího. Dítě je má přes hlavu a zároveň chrání i krk. Navíc bývají slabší, než klasická čepice. Nezapomínejte totiž na to, že na kterýkoli zimní sport musíte dát dítěti dobře padnoucí helmu! Tu vybírejte vždy v přítomnosti dítěte (aby ji mohlo vyzkoušet) ve specializovaných obchodech a nechte si poradit od profesionálů. Oproti helmě lyžařské brýle nejsou povinné, ale určitě jsou vhodné. Řiďte se tím, zda je dítě vůbec snese (vyzkoušejte, než nakoupíte). Musí dobře sedět na obličeji, nikde se neodchlipovat, zároveň netlačit, a mít dostatečně dlohou gumu, aby se daly dobře upevnit na přilbu. Když začne sněžit nebo bude víc foukat, dítě je pravděpodobně ocení. 

A jedna malá rada závěrem - u zimního oblečení vždy dbejte na to, abyste ho praly přesně podle instrukcí výrobce. Přeci jen - chcete zachovat jeho kvalitu co nejdéle!

Bruslím, bruslíš, bruslíme

Správná výbava na bruslení (když teď pomineme to, že dítě musíme nějak obléct) je vcelku jednoduchá. Vystačíte si s bruslemi. Na trhu je aktuálně nepřeberné množství bruslí, od tzv. kluzek, přes přezkové brusle, rostoucí brusle, až po klasiku, kterou určitě znáte ze svých dětských let. 

Začínáte-li s klasickým bruslením, jsou nejideálnější volbou klasické bílé (pro holky) nebo černé (pro kluky) brusle na tkaničky. Jen ty totiž udrží dětský kontník hezky zpevněný. Ostatní varianty, například přezkové brusle nebo zmíněné brusle rostoucí (umožňují zvětšovat velikost jednoduchým posouváním), jsou sice o něco levnější, ale z hlediska kvality a zdraví dětské nohy jsou nedostatečné. Ohledně kluzek jsou odborníci také většinou skeptičtí. Zejména proto, že z hlediska techniky se v žádném případě nejedná o bruslení. Na těch pár chvil, které s dítětem na ledě strávíte mohou posloužit docela dobře. Není však od věci odhadnout věk, kdy už by dítě mohlo dostat skutečné brusle (uvádí se někde mezi 3 - 4 roky). 

V případě, že váš potomek začíná s některým ledním sportem (hokej, krasobruslení, rychlobruslení apod.) se rozhodně poraďte s profesionálem/trenérem. Ten vás jistě velmi podrobně seznámí s tím, jak mají profesionální brusle vypadat a jaké náležitosti musí splňovat, aby se dítě cítilo pohodlně a jistě. Velmi podrobný článek zaměřený na výběr bruslí doporučujeme přečíst na stránkách veřejného bruslení. A nezapomínejte - pokud už brusle máte, je dobré nechat je před každou sezónou nabrousit!

Lyžařská výbava

Na rozdíl od výbavy na bruslení je tato o něco dražší "špás". Před pořízením lyžařské výbavy se tedy orientujte zejména podle stáří (výšky) dítěte, jeho lyžařských zkušeností a finančních možností, které máte. První lyžařské zážitky totiž dítě může sbírat na nových lyžích, ale stejně dobře poslouží i tzv. "z druhé ruky". A pokud je vaše dítko již zkušený sjezdový matador, podívejte se na velmi přehlednou tabulku, která vám pomůže s výběrem nejen podle výšky dítěte, ale právě i podle jeho schopností. 

Když vybíráte první lyže, vždy sáhněte po takových, které budou o cca 20 cm nižší, než je dítě. V lyžařských počátcích jde totiž zejména o to, aby dítěti bylo "pohodlně", aby dokázalo sjet kopec a bezpečně zastavit. A čím delší bude mít lyže, tím hůž to z počátku půjde. Pokud tedy chcete prckovi dát dlouhé "zděděné" lyže po starším sourozenci nebo jste koupili delší s tím, že mu déle vydrží, svůj postoj raději přehodnoťte. V první řadě a u prvních lyžařských pokusů jde hlavně o to, aby dítě mělo z pohybu radost a nebálo se. A pokud nedokáže lyže bez problémů ovládat, určitě mu to na sebejistotě nepřidá. Mějte také na paměti, že dítěti by se měly lyže vizuálně líbit, a to zejména v případě, že je pořizujete z druhé ruky. Čím "krásnější" budou, tím víc se bude na svah těšit, až si s nimi bude moct "hrát". První lyže také vybírejte bez dalších specifikací - pro začátek tedy zapomeňte na tzv. carving (lyže zužované u vázání), big foot lyže apod. Nejlepší techniku si dítě osvojí na klasických lyžích. 

U lyžařských bot postupujte velmi podobně, jako u bot pro batolata. Jistě si vzpomenete, že botky měly mít tzv. odměrek 1 - 1,5 cm, aby se nožka mohla v botě pohybovat a správně se vyvíjela. Zároveň ale všechny víme, jak strašně rychle dětem rostou nohy🙂. Proto boty na lyže pořizujte vždy co nejtěsněji před tím, než prcka postavíte na sníh a maximálně o jedno číslo větší. To totiž z části také vyplní lyžařská ponožka🙂. Větší boty už dítěti neposkytnou tolik potřebnou fixaci nohy a stabilitu. Mohou vést i k špatnému držení těla - přílišnému zaklánění nebo předklánění. Dítě si totiž následně "pomáhá" při hledání rovnováhy. 

Pokud jste pravidelnými návštěvníky hor tak jste si jistě všimli, že velmi malé děti v lyžařských školách jezdí často bez hůlek. A přesně toto doporučují i odborníci - v lyžařských rukavicích se dítěti hůlky špatně drží a často se spíš pletou, než aby udělaly dobrou službu. Nejdříve by dítě mělo hůlky dostat v okamžiku, kdy perfektně zvládá obloučky v pluhu. Dříve pro ně hůlky nemají moc smysl. Pokud přeci jen budete k lyžím vybírat i hůlky, vezměte dítě s sebou. Nejlepší délku totiž změříte tak, že si potomek chytne hůlky do ruky a dá-li je svisle k zemi, aby se jí dotýkaly, musí jeho lokty svírat pravý úhel. 

Nechcete-li investovat do prvního lyžařského vybavení s nejistotou toho, že se to ratolesti nebude líbit a finance přijdou na zmar, je pro vás řešením půjčovna. I v případě, že se na půjčovnu obracíte, myslete na výše uvedená pravidla a nepůjčujte nic, co by bylo dítěti příliš velké. Zároveň nedoporučujeme vyrazit na hory tzv. na blind s tím, že na místě určitě něco seženete. Vybavení si v klidu půjčte předem, nebo si ho alespoň telefonicky rezervujte v místních půjčovnách. 

Snowboarding

Jezdíte-li sama na snowboardu, případně váš parner a nebo máte-li dítko, které už rozhoduje samo o tom, jestli raději poprvé raději lyže nebo snowboard může se vám stát, že se rozhodne právě pro snowboard. Kritérií, jak vybrat správnou snowboardovou výbavu, je (stejně jako u té lyžařské) několik. A stejně jako u té lyžařské, se většinou nejedná o nic laciného. 

Správně vybraný snowboard pro dítě by mu měl dosahovat pod bradu. Nejlépe tedy vezměte při výběru ratolest s sebou a zkoušejte přímo na místě. Případně dítě přeměřte od podlahy k bradě a tímto číslem se následně řiďte. Stejně jako u lyží totiž platí - čím je snowboard delší, tím hůř se bude dítěti ovládat. První snowboard pro děti by také měl být vhodný na sjezdovku. Snowboardy mají různé specifikace - např. do hlubokého sněhu, sjezdový apod. Na osvojení základní techniky bude naprosto vyhovující ten klasický, dalo by se asi říct rekreační🙂.

Snowboardové boty vybírejte samozřejmě podle velikosti bot dítěte. Je v pořádku, že jsou trochu tužší (ač často vypadají velice pohodlně🙂). Noha by měla být v botě pevná. Přesto se (v porovnání s lyžařskou botou) bude dítě cítit v botě snowboardové pravděpodobně lépe a ne tolik "svázané". Snowboardovou botu se nebojte rozebrat a dítěti vyzkoušet vložku odděleně. Za prvé proto, aby perfektně padla, a za druhé proto, aby dítěti nepromrzala noha. Mezi stélkou a podešví boty při zkoušení musí být malá mezera, kvůli tepelným vlastnostem. Pokud by dítěti byla bota příliš těsná, byla by mu zima od nohou. Tomu, jak správně postupovat při zkoušení snowboardové boty se věnují také na stránkách fitnie.cz.

S ohledem na botu pak vybírejte snowboardové vázání. Většinou se setkáte s přezkovým vázáním, do kterého se bota upevňuje ručně. Pokud vázání vybíráte zvlášť a není součástí snowboardu, mějte s sebou vždy snowboardovou obuv. Je nutné vyzkoušet, zda je dostatečně velké a jestli do něj dítě (případně rodič) nohu pohodlně zapne. S ohledem na tuto skutečnost je lepší vybírat vybavení v kamených obchodech, než na internetu. 

Stejně jako vybavení na lyže se i snowboardové vybavení dá zapůjčit. A i v tomto případě můžeme jen doporučit ho předem rezervovat a nenechávat půjčení na poslední chvíli. Mohlo by se totiž stát, že dítě bude zklamané.

To nejdůležitější na konec - bezpečí

Ať už budeme mluvit o výbavě lyžařské nebo snowboardové, nikdy nepodceňte servis. I v případě, že jste pořídily vybavení nové, vždy je nechte tzv. servisovat. Lyže i snowboard se musí správně nastavit. U lyží jde o to, aby správně "vypnuly" v případě pádu, u snowboardu o to, aby bylo vázání v dobré poloze k postavení dítěte. 

Z hlediska bezpečnosti není nic horšího, než dítě oblečené do sněhobílé kombinézy, které se stává prakticky neviditelné. Není také od věci pořídit dítěti na zimní sporty reflexní vestu. Tím uděláte maximum pro to, že bude pro ostatní vyznavače zimních sportů nepřehlédnutelné. 

Zdroj informací: 

http://verejne-brusleni.info/clanky/jak-vybrat-ledni-brusle/

https://fitnie.cz/snowboard-pro-dite

https://snow.cz/clanek/2003-jak-vybrat-detske-lyze-boty-a-doplnky-aneb-proc-pro-deti-jen-to-nejlepsi

Zdroj obrázků:

pixabay.com

pxhere.com

Za necelé 2 měsíce tu máme Vánoce. A u nás by rozbalování dárků nebylo tak docela úplné, kdyby pod stromečkem chyběly knihy. Pojďte se podívat na knížní tipy pro malé děti, které určitě ocení! A to nejen pod stromečkem!

Něco pro nejmenší

Uspokojit knihou úplně nejmenší čtenáře nebývá těžké. Volte takové knihy, které budou hezky malované a "něco vydrží". Počítejte s tím, že je budou děti ochutnávat, zkusí je trhat a nebudou s nimi "zacházet" v rukavičkách. Tato knižní doporučení splňují všechny náležitosti!

1. Moje první obrázková knížka, Nakladatelství Svojtka & Co.

Zatím máme doma z této série 3 knihy - Jak bydlí zvířátka, Stroje na farmě a Na stavbě. Všechny mají společné to, že jsou krásně ilustrované a "tvrdé", ani ty nejmenší děti je nepoškodí. Jednu z nich máme již od synova roku a věřte, že přežila už mnoho věcí a stále je fit i po téměř dvou letech. Je to jedna z mála knih, která vydržela. A rozhodně vím, že i letos Ježíšek některou další přinese!

2. Život na farmě -  zábavné magnetky, nakladatelství Knižní klub

Knížka, která velmi dobře poslouží dětem, které se učí vyprávět příběhy. Velmi líbivě namalované stránky jsou magnetické. Obsahem balení je 16 magnetů, které na stránkách mohou různě umisťovat a tím tvořit různé příběhy z života na statku. 

Školkou povinní

1. Animalium, Jenny Broom, Katie Scott, nakladatelství Albatros

Pokud trochu sledujete knižní novinky, nemohla vás tato nádhera minout. Mě naprosto očarovala! Jedná se o velmi originálně ilustrovanou encykklopedii zvířat. Vždy, když ji otevřeme připadáme si, jako bychom se ocitli na začátku minulého století. Z obrázků je patrné, že neobsahuje výčet "klasických" druhů, které můžete potkat v dětských knihách. A to nás na ní právě tak baví! Zabaví zcela jistě i starší děti, které si mohou přečíst zajímavosti o jednotlivých biotopech nebo druzích zvířat. 

2. Dopravní značky pro malé děti, ilustrace Miroslav Růžek, odborná spolupráce Ministerstvo dopravy - BESIP, nakladatelství Akcent

Syn je aktuálně ve věku, kdy ho nesmírně zajímá cokoli, co se týká dopravy. Auta, kola, značky, vláčky, přejezdy. A mimo to ho baví zjišťovat, kdy má kdo přednost, jak fungují semafory, kdy se může přejet který přejezd. A tato knížka je k objevování a objasňování pravidel silničního provozu jako dělaná!

Jednoduše ilustrovaná a pro větší děti (které již umí číst) s přehledným popisem toho, co se děje na obrázcích. Menší děti budou potřebovat váš výklad. Ale o to víc si ji společně užijete. Knížku vozíme i na cesty autem, kdy v ní syn např. při stání na přejezdu hledá příslušný obrázek. 

3. Mapy, jaké svět neviděl, Daniel a Aleksandra Mizielińští, nakladatelství Host

Tuto knihu nepustí jen tak z ruky jak děti, tak rodiče a prarodiče. Pořídili jsme ji k Vánocům, takže reakce syna je zatím jen předvídatelná (bude nadšený!). My jsme nadšení totálně. Krásné a originální ilustrace, velmi detailně obrazově zobrazené jednotlivé státy a velký formát. V tuto chvíli jsme ale rozhodnutí, že zatím není ve věku, kdy by si mohl prohlížet sám. Ideální dárek, pokud máte doma ke školkovému prckovi ještě staršího sourozence. My budeme muset z počátku dohledovat. Koupě ale rozhodně nelitujeme!

Při lovení těch nejkrásnějších knih pod stromeček přejeme šťastnou ruku. A nezapomeňte, že kromě všech benefitů, které knihy přináší, mají ještě jeden (před Vánoci) zásadní - skvěle se balí do balícího papíru!

Podzim. Období, které umí být jak naprosto kouzelné, tak i trochu smutné a uplakané. Zejména ve dnech, kdy stále jen prší, fučí vítr a dítěti (případně i vám) visí u nosu nudle. Čím v takových dnech zabavit malé neposedy?

Chození ven

Přestože je tento článek zaměřený na aktivity v těch pravých podzimních dnech, i tak si myslím, že je potřeba zmínit důležitost stráveného času na čerstvém vzduchu. Přestože v podzimních plískanicích máte jistě často pocit, že jít ven skutečně není dobrý nápad. Že by dítko mohlo prochladnout, zmoknout, ofouknout a podobně. Myslete ovšem na to, že chozením ven v jakémkoli počasí mu uděláte tu největší službu, jakou můžete! Děti by měly trávit denně alespoň 3 hodiny na čerstvém vzduchu, jak uvádí doktorka Eva Labusová na svých webových stránkách. Pořádně se vyvětrat, ať už je jakékoli počasí, je základ toho, že naše dítě nebude "choulostivé". Tedy že bude méně nemocné, otužilejší a celkově odolnější. 

Vždy počítejte s tím, že v podzimním počasí se vám děti pravděpodobně umažou - kaluže, bahno, pouštění draků na rozbahněném poli. Proto věnujte velkou pozornost tomu, co jim oblečete. Přesně na takové dny jsou perfektní pogumované materiály, pláštěnkové kalhoty a bundy, zkrátka něco, co nepromokne a vy to nebudete muset házet do pračky po každé procházce. Tyto materiály totiž stačí otřít. A pamatujte - neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečené dítě. 

Když už to ven zkrátka nejde

No a když už počasí opravdu nepřeje nebo nechcete trávit v dešti celý den? Nevěšte hlavu, i tak se děti dají poměrně hezky zabavit. 

Domácí kino

Udělejte si domácí kino, ale pěkně se vším všudy! V obýváku si udělejte pohodlí, nebraňte se rozložit gauč, nanosit peřiny a klidně se převlékněte do pyžama. Přineste si k ruce vše, co byste mohli potřebovat, ať nemusíte v průběhu "představení" vstávat. No a pak už zbývá jen vybrat ten nejlepší film! O zábavu se vám postarají nejen klasické české pohádky, ale určitě i animované filmy, které výrobci cílí nejen na děti, ale také na jejich rodiče. Uvidíte, že pro děti to bude bezva dobrodružství a společně strávený čas si perfektně užijete. 

Čokoládový popcorn

• 1 sáček máslového popcornu (případně jiný neochucený)
• 100 g kvalitní čokolády
• trocha smetany

Popcorn připravte podle doporučení výrobce. Mezi tím, co se bude dělat, vezměte čokoládu s trochou smetany a při mírném zahřívání ji rozpusťte. Hotový popcorn následně vysypte na pečící papír a pocákejte čokoládou. Samozřejmě, pokud máte čas a trpělivost, můžete jednotlivé pukance popcornu namáčet v čokoládě, nebo tím například zaměstnant děti. Nechte čokoládu ztuhnout, nasypte do misky a užijte si film!

Podzimní cílení (kaštany, listy)

Pokud vás zatím sbírání kaštanů minulo, máte nejvyšší čas vyrazit. A při procházce se neorientujte jen na kaštany, ale nechte děti vybrat krásně zbarvené podzimní listy. Listy doma založte mezi 2 papíry a vložte (po jednom) do nějaké pořádně veliké knížky, kterou nechte pár dní zatíženou (cca za 4 dny zkontrolujte, pokud se vám nebude zdát suchý, ještě ho nechte lisovat a kontrolu proveďte asi za 2 dny). Listy tím vylisujete, odsajete z nich přebytečnou vlhkost a bude se vám s nimi lépe pracovat. 

Zvířátka z kaštanů

Určitě si vzpomenete na to, jak jste jako malá s tatínkem nebo dědečkem dělala kaštanová zvířátka. Oni vám starou vývrtkou na víno dělali díry do kaštanů, vy jste si lámala špejle nebo sirky a dělala krky, nožičky a bodlinky, dokud se váš výtvor nepodobal chtěnému zvířátku. 

Vy se se svými potomky nemusíte omezovat jen na díry a špejle. Velmi dobře vám poslouží také tavící pistole, přilepovací očička, kaštanové slupky, šípky a další podzimní plody. Fantazii se meze nekladou! A nechte se klidně inspirovat - na internetu najdete plno zajímavých nápadů. Stačí hledat pod hesly #zviřátka z kaštanů, #conker nebo #chestnut animal.

Listová vitráž

Na listovou vitráž budete potřebovat:

• vylisované listy
• čtvrtky libovolného formátu v sudém počtu
• izolepu
• lepidlo na papír

Na jedno vitrážové okno budete potřebovat vždy 2 čtvrtky a v nich na stejných místech vystříhané stejné obrazce (kruhy, čtverce, ovály). Tady hodně záleží na tom, jak je vaše dítko obratné s nůžkami. Pokud se chcete pustit do složitějších vitráží, může vystříhat konkrétní listy, vždy ale o cca 1 cm menší, než ve skutečnosti jsou.

Po vystřižení vám v každé čtvrtce zbudou "okénka" příslušných tvarů a když k sobě čtvrtky přiložíte, nijak se nepřekrývají a okénko je stále stejné. Vezměte jednu ze čtvrtek a na okénka přiložte vždy 1 barevný list ze stromu. Nechte cvrčka, ať si mozaiku samo poskládá do zajímavých barevných kompozic a následně listy ke čtvrtce přilepte lepící páskou, aby byly narovnané a ideálně se nijak nekrčily.

Když máte hotovo, přilepte lepidlem společně druhou čtvrtku tak, aby výplní vystříhaných okýnek byly právě nalepené listy. Listová vitráž vypadá moc krásně nalepená na okně, když skrz listy svítí sluníčko. Také může posloužit jako obraz nebo dárek pro babičky/dědečky.

Zábavní parky a jim podobné

Lije už několik dní jako z konve a s vašimi dětmi šijí všichni čerti. Nutně, ale opravdu nutně by se potřebovaly vylítat a vyblbnout. A přesně v takových chvílích vsaďte na zábavní parky, případně větší dětské koutky v nákupních centrech. Řada z nich už disponuje značným prostorem a nabízí skutečně zajímavé prolézačky a fyzické vybití i pro školní děti, není proto důvod je hned zavrhovat. 

Zábavní parky najdete v každém větším městě. Jako konkrétní inspiraci můžeme nabídnout například tyto:

• Praha
• Brno
• Ostrava
• Hradec Králové
• Liberec
• Olomouc
• Plzeň
• Ústí nad Labem
• Karlovy Vary
• Zlín

Návštěvu dětského zábavního parku si rozmyslete v okamžiku, kdy ve vašem okolí probíhá chřipková (případně jakákoli jiná) epidemie. Téměř s jistotou byste se, vzhledem k vysoké koncentraci dětí, vrátili domů s nějakým nepěkným dárečkem. 

Kulturní akce

Pro občasné zpestření nudného víkendu se také můžete inspirovat na webových stránkách kudyznudy.cz. Najdete zde koncentraci různých společenských, kulturních a dalších akcí, které se konají v následujících dnech. A když se bavíme o dětech, bude vás určitě zajímat kalendář akcí pro děti. Z těch nejbližších vás můžeme pozvat například na:

• říjnovou výstavu Exotica v Lysé nad Labem,
• výstavu Kašpárek se vrací v Olomouci,
• interaktivní výstavu strašidel v Kroměříži,
• dětská výstava Mraveniště v Písku,
• výstava Archa Noemova v Praze.

Trocha prospěšné nudy

"Mamííííí, já se nudííííííím!" Jako ta nejskvělejsí máma na světě (kterou zajisté chcete být) se rozhodně nebojte nechat své děti také trochu nudit. Nuda je pro děti prospěšná hned z několika důvodů:

• rozvoj fantazie - dítě, které podléhá nudě má tendence vymýšlet hry, které ještě nemělo k dispozici - jeho mozek vyhodnotil všechny aktivity, které zná a dítě se rozhodlo, že je nechce dělat, hledá tedy něco nového, co ho stimuluje (že občas vymyslí "kravinu" se klidně může stát, nezapomeňte, že je to prostě dítě!🙂),
• koordinace svého času - děti, za které každou volnou minutu rozplánují jejich rodiče se nikdy nemají šanci naučit, jak hospodařit se svým volným časem, a co hůř - pravděpodobně se nikdy nenaučí, jakým způsobem odpočívat a co nejvíc vyhovuje jim, mají totiž nabitý program od rána do večera a na nudu, která by jim právě v tomto pomohla, zkrátka není místo,
• soběstačnost - nuda pomůže dítěti aby si uvědomilo, že věci záleží také jen na něm, tedy teď aktuálně na tom, jak ono samo bude chtít vyplnit svůj čas.

Velmi zajímavý článek o prospěšnosti nudy v dětském životě si můžete přečíst v časopisu Forbes. 

Nezapomínejte ale, že ani s nudou se to nemá přehánět. Přejeme vám krásné podzimní dny s našimi tipy!

Zdroj obrázků: pixabay.com

Zdroj informací: http://www.forbes.cz/psychologove-doporucuji-aby-se-deti-o-prazdninach-nudily-proc/

Také znáte ten pocit, kdy bezradně kroutíte hlavou, držíte v ruce další svetr a ptáte se sami sebe, jestli už toho přeci jen nemá na sobě ten drobek moc? Starostlivě mu držíte ledové ručičky a říkáte si, proč jste mu v těch patnácti stupních přeci jen nedaly rukavice? Pak je tento článek určen právě pro vás! 

Chladné počasí

Začněme úplně v úvodu tím, co už je a co není chladné počasí. Každý z nás má laťku nastavenou jinak. Například u nás doma je konstatně mezi 19 a 20°C a když k nám zavítají sousedi tak většinou bědují, že si doma zapomněli svetr. Takto přistupujeme i k venkovnímu počasí - tedy i pokud někdo v našem okolí tvrdí, že je zima, nám to tak ještě nemusí připadat. 

Považujme tedy za chladné počasí takové, které vyžaduje víc oblečení, než jen tričko a kalhoty. A klidně se od toho pojďme odrazit. Představte si, že je právě počasí na zmíněné tričko a kalhoty. Tedy alespoň vy je máte na sobě. A odpovězte si na otázku, co má v takovou chvilku na sobě vaše dítě? To samé? No výborně! Není důvod, aby to v zimě vypadalo jinak!

Při oblékání dětí se držte doporučení, že by měly mít na sobě maximálně o jednu vrstvu víc než vy. Čím je dítě starší a čím víc se venku pohybuje, tím méně je vrstva navíc potřebná.

Naši nejmenší 

Maminky miminek, nyní prosím zbystřete - za vrstvu navíc se považuje i deka v kočárku. Pokud tedy váš outfit na odpolední procházku vypadá tak, že máte kozačky, legíny, vlněné šaty a pončo není důvod, aby vaše miminko v kočárku mělo natažené overálek s dlouhým rukávkem, mikinku, kalhoty, svrchní kombinézu, zimní čepičku a bylo přikryté vlněnou přikrývkou. Můžete si být jisté, že mu bude skutečně horko. Bohatě postačí overálek s dlouhým rukávkem, slabší mikina, bavlněná čepička a přikrytí. Nezapomínejte, že je chráněné v kočárku! Další příklady toho, jak do chladného počasí oblékáme sebe a jak se hodí obléci miminko v kočárku:

Maminka: džíny, tričko s krátkým rukávem, svetr, podzimní bunda/pláštěnka, podzimní čepice/kšiltovka.

Miminko: punčošky, body s dlouhým rukávem, svetr/mikina, bavlněná čepička, vlněná deka jako přikrývka.

Maminka: teplejší punčochy, sukně, kozačky, tričko s dlouhým rukávem, svetr, kabát, šála, čepice.

Miminko: overálek s dlouhým rukávem, mikina, kalhoty (nezateplené), čepice, nákrčník, vlněná deka jako přikrývka. 

Pokud si přeci jen nejste jistá, vezměte si s sebou jednu vrstvu pro miminko navíc a pravidelně kontrolujte teplotu jeho tělíčka - ideálně na zátylku (na zádíčkách pod krkem). Studený nosánek nebo ručičky (zejména pokud jsou ručičky venku z deky) nemusí nutně znamenat, že je miminku chladno. Opačně postupujte naopak v okamžiku, kdy je miminko na zátylku zpocené a zdá se vám horké. Nebojte se mu v takovém případě o jednu vrstvu ulehčit. Při svlékání ale nezapomeňte na to, že pokud je dítě zpocené, neměl by ho ofouknout vítr. Pokud počasí nepřeje, raději mu ulehčete někde uvnitř nebo v závětří. 

Chvíli venku, chvíli v kočárku

Jste-li maminka cvrčka, který je částečně "kočárkový" (vozí se ve sporťáku) a částečně běhá sám, nemusíte věšet hlavu. Stačí trochu přizpůsobit oblečení a samozřejmě nezapomenout na nesmírně důležitou věc - kvalitní obutí! Oblečení dítěte upravte o (ideálně) rychle a pohodlně svlékací/oblékací vrstvu, do které ho můžete šoupnout v okamžiku, kdy se rozhodne se proběhnout. Pro podzimní a zimní počasí se navíc vyplatí zapřemýšlet nad materiálem. Skutečně oceníte takový materiál, který je nepromokavý a lehce se omyje. Přeci jen - děti v tomto období jsou často víc na zemi než na nohou a promočené dítě v kočárku není to pravé ořechové. Ideální společnost vám proto udělají pogumované kalhoty, pláštěnkové bundy, softshellové overaly apod. 

Zvýšenou pozornost už v tuto chvíli musíte věnovat také obutí. Podzimno/zimní botičky by dětem měly rozhodně sahat až ke kotníkům (nejen kvůli zpevnění nohy, ale samozřejmě také kvůli chladnu). Měly by také být ideálně vybavené vodou nepropustnými membránami. Takové botičky často nesou cedulku s označením H20 resistance. A samozřejmě není vůbec od věci je před prvním obutím kvalitně naimpregnovat (impregnaci koupíte v každé obuvi). Tak zajistíte jejich delší životnost a to, že prcek bude mít nožičku pěkně v suchu. 

V tomto počasí by také měly být v základní výběvě kočárku návleky na botičky. Představte si, jak se vám dítě proběhne po dešti parkem a o půl hodinky později se dožaduje svezení v kočárku. Svrchní vrstvu oblečení z něho poměrně jednoduše stáhnete, ale vážně ho ve sporťáku chcete nechat bosé? Na takovou příležitost se vám budou skvěle hodit návleky z nepromokavého materiálu. Můžete je samozřejmě buď koupit, nebo ušít. 

Dítě jako cibule

Pověnujeme se teď dětem, které už kočárek nepotřebují. Děti se snažte vždy oblékat tzv. jako cibuli. To znamená - raději více slabších vrstev na sobě, než jednu silnou, pod kterou se bude dítě potit a kterou mu nemůžete sundat, protože by mu následně byla zima. Vrstvy pak můžete libovolně odebírat/přidávat podle toho, jak teplé je dítě na zátylku.

Základem je základ

U starších dětí (od batolecího věku výš) věnujte pečlivý výběr základní vrstvě. Ta (protože je přímo na těle) by měla splňovat hned několik kritérií.

• Dítě se příliš nepotí - hledejte mezi tzv. funkčním prádlem nebo také termoprádlem, které dobře odvádí pot od těla a rychle schne. Díky tomu děti, ani když se hodně zpotí při hře, nezůstanou po ní v mokru a nehrozí, že prochladnou.
• Dobře drží teplo - tato vlastnost fuknčního prádla souvisí přímo s bodem výše. Představte si klasické bavlněné triko, které je propocené. Během chvilky je studené a následně samozřejmě ochlazuje tělo. Což je po hře, kdy je dítě uběhané a stále zůstává venku nesmírně nebezpečné. Hrozí tzv. ofouknutí a nastydnutí. 
• Je "těsné" - dětské termoprádlo rozhodně nevybírejte tak, aby ho dítě mohlo nosit například i za rok. Dítěti musí být tzv. akorát, ale ještě lépe trochu těsnější. Jen pokud ho dítě má skutečně na těle, jsou zachovány jeho nejlepší vlastnosti (viz výše). Zároveň můžete volit z variant s roláčky nebo (na zimu perfektní, protože udrží krk v teple) nebo prodlouženými zády (kterou oceníte při lítání na sněhu). 
• Dobře se udržuje -  funkční prádla jsou často s obsahem iontů stříbra, které zajišťují, že se v materiálu tolik nedrží bakterie. Zároveň dbejte na to, ať můžete prádlo "hodit do pračky", případně sušičky. Prostudujte tedy velmi pečlivě cedulku na prádle, budou na ní uvedeny symboly pro praní (při praní dodržujte doporučenou teplotu) a sušení (viz obrázek). Rozhodně totiž nechcete obden prádlo prát v ruce a ručně ždímat, to je značně nepraktické. A nešetrným praním (které nedoporučuje výrobce) prádlo rychle ztratí své cenné vlastnosti.

Další vrstva

V dalších vrstvách se držte toho, jestli je reálně potřebujete i vy. Tedy - kolik vrstev na sobě mám, tolik dám dítěti. Podívejte se na pár příkladů, které byly uvedeny již výše, jen s ohledem na to, že batolata a starší děti mají pohyb.

Maminka: džíny, tričko s krátkým rukávem, svetr, podzimní bunda/pláštěnka, podzimní čepice/kšiltovka.

Dítě: Termoprádlo (punčošky a tričko s dlouhým rukávem), pogumované kalhoty (nezateplené), mikina, podzimní bunda/pláštěnka, lehčí (bavlněná) čepice.

Maminka: teplejší punčochy, sukně, kozačky, tričko s dlouhým rukávem, svetr, kabát, šála, čepice.

Dítě: Termoprádlo (punčošky a tričko s dlouhým rukávem), pogumované kalhoty (nezateplené), mikina, zimní bunda, nákrčník, bavlněná čepice.

Maminka: punčochy, džíny, body, tričko s dlouhým rukávem, svetr, kabát, šála, čepice. 

Dítě: Termoprádlo (punčošky, nátělník), tričko s dlouhým rukávem, zateplené kalhoty, mikina, zimní bunda, šála, bavlněná čepička slabá (letní), vlněná čepice.

Máte-li pocit, že dítě toho má na sobě málo, vezměte s sebou navíc například triko s dlouhým rukávem a punčochy. Pokud si bude stěžovat na chladno (případně zátylkovou kontrolou poznáte, že je studené) můžete kdykoli tuto vrstvu přidat. 

Zateplené/nezateplené kalhoty

V posledních letech se v obchodech stále častěji objevují tzv. zateplené úpravy kalhot. Ať už pogumovaných, nebo například softshellových. Pokud doma máte zateplené varianty a s oblibou je používáte, nemusíte již (na podzim) myslet na vrstvu punčoch nebo termoprádla. Je to totiž velmi podobné, jako by dítě bylo oblečené do 2 vrstev. Druhá vrstva se pod zateplené kalhoty začíná reálně hodit, pokud se teplota pohybuje okolo 5°C. Pokud je tepleji, vedlo by to spíš k jeho přehřívání a zchoulostivění. Podstatné je, aby dítě bylo vždy bylo v suchu. V podzimních plýskanicích se tedy na delší vycházky/výlety nebojte sbalit do batohu náhradní oblečení (a to nejlépe komplet, abyste mohla včas zakročit v případě nějaké mokré nehody). 

Pečlivý výběr materiálů

Věnovat čas výběru materiálů u dětského oblečení se jednoznačně vyplatí, a to nejen v letních měsících. Jednoznačnou volbou by měly být přírodní materiály, které nejen že mají lepší tepelné a savé vlastnosti, ale jsou také šetrnější k dětské pokožce, než vlákna umělá. Na cedulkách výrobce proto hledejte například bavlnu, len, konopné vlákno, jutu, kokosové vlákno, kevlar, ovčí vlnu, mohér, hedvábí a další. Ty by měly mít na oblečení jednoznačeně procentuelně nejvyšší podíl. K posuzování materiálu také můžete přihlédnout jednoduchým vzorcem - čím blíž k pokožce dítěte, tím více přírodnin. Tedy spodní prádlo, nátělník, tričko a punčošky ze 100 % bavlny, mikina a kalhoty 90 % bavlna a 10 % polyester a podobně. A třeba takové výše zmíněné funkční termoprádlo by dokonce mělo obsahovat alespoň část (okolo 5 %) elastanu, aby se zajistilo, že dítěti bude skutečně "na tělo". 

Přihlédněte také k funkčnosti oblečení. Například pláštěnku z bavlny budete hledat velmi těžko🙂. Pogumovaná vrchní vrstva kalhot bude také z umělých vláken, stejné to bude třeba u softshellové bundy. U funkčního svrchního oblečení (kalhoty, bundy), které dítěti kupujete na denní a delší nošení (ne u pláštěnky, ve které dítě obvykle nestráví celý den) sledujte také hodnotu voděodolnosti a prodyšnosti. Voděodolnost je určována tzv. vodním sloupcem (číslo většinou od 3 000 do 15 000), které udává, kolik vody oblečení vydrží (laicky řečeno). Platí, že čím vyšší číslo je, tím je danná věc voděodolnější. Podobné označení pak má prodyšnost (paropropustnost). Ta naznačuje, jak moc bude dítě v oblečení jako ve skleníku (jak moc oblečení odvětrává) - tedy opět, čím je číslo vyšší, tím méně se bude v oblečení "pařit". Prodyšnost se rozhodně vyplatí u výrobce ověřit, pokud ji automaticky neudává. Určitě nechcete, aby se váš potomek z každé hry venku vracel úplně mokrý.

Sháníte-li pro svá robátka nějaké oblečení do aktuálního počasí, zkuste se podívat i na bazar Modrého koníka. V nabídce je téměř vše - od termoprádla, přes mikiny a svetry, zateplené kalhoty, až po kombinézy do každého počasí. 

A nezapomeňte - neexisuje špané počasí, jen špatně oblečené dítě. Tak to své kvalitně ustrojte a rychle ven! 

Zdroj obrázků:

pixabay.com

publicdomainpictures.net

Zdroj informací:

outdoorkids.cz

Někdy člověk při rozhodování zhodnotí všechny pro a proti, ale stále jako by mu něco chybělo. V jednom z našich článků jsme se věnovali tomu, Jak správně vybrat kroužek pro děti (odkaz doplním po uveřejnění) z odbornějšího pohledu. Dnes se podíváme na to, jak a podle čeho se rozhodují maminky. Pokud vám tedy k rozhodnutí stále něco chybí, neváhejte a nechte se inspirovat!

Od kdy začít

Stále častěji se v poslední době můžeme setkat s maminkami, které hledají kroužky pro kojence. Máte-li doma miminko a toužíte po tom, aby již s nějakým kroužkem začalo, můžete se podívat na tipy maminek v diskuzi Poraďte kroužky, cvičení, atd. pro děti od 6ti měsíců. 

Téměř vždy se v diskuzích tohoto typu objevuje podobný názor, jako má @kubaka: "Jistě, veškeré kroužky do 3 let věku jsou hlavně rozptýlení pro maminky, které jsou zavřené doma. Nemá cenu si něco nalhávat..." Něco na tom je - však považte sami - 6ti měsíčnímu miminku úplně v pohodě postačí k normálnímu rozvoji aktivní péče rodiče, procházky na čerstvém vzduchu a domácí prostředí.

Na druhou stranu některé kroužky mohou dětem dát základy budoucího vztahu např. k plavání (nácviky správné techniky, styk s vodou od malička) nebo třeba k cizímu jazyku (chytání melodie jazyka, jeho zvukomalebnosti). Konkrétně to popisuje uživatelka @lenkabu, která má s navštěvováním kroužků se svou dcerou dobré zkušenosti: "Vanda má od 6 měs plavání a od roku yamahu (hudební kroužek). Ano, význam to má,pro mně i pro ni. Já 2x týdně vypadnu ze stereotypu,program vymyslí někdo jinej,navíc plavání mně dost baví. Ona miluje obojí,těší se na to celý týden. A a obou kroužcích se rozhodně něco naučila,hlavně na plavání,rozhodně by se ve vodě nechovala tak jistě kdybysme nechodily,vím že kdyby spadla někde nedejbože do vody tak se sama aspoň vynoří a taky ji to otužuje." O další konkrétní zkušenosti se spolu maminky dělí ve fóru Mají nějaký přínos kroužky pro batolata?

Je jen na vás, jestli se vám chce investovat peníze a čas. A pokud máte pocit, že potřebujete trochu mezi lidi, chcete se seznámit s maminkami stejně starých dětí v okolí a nebo prostě jen potřebujete trochu rozptýlení, je to jedna z cest. A pro dítě i maminku přínosnější, než trávit čas např. v herničkách obchodních domů. 

Jak často?

@coxa uvádí jako příklad svého syna: "Vojtovi je 5,5 do letošního školního roku byl bez kroužků pokud nepočítám nárazové akce ve školce ( plavání a lyže), od letoška chodí jednou týdně na přípravku atletiky a jednou týdně na angličtinu a obojí ho strašně baví. Keramiku mají nepravidelně v rámci školky a kojenecké plavání jsme skončili na 3 letech, teď už chodíme jen sami si zablbnout do bazénu." Z hlediska přetěžování/nepřetěžování dítěte je toto ideální varianta. Nikdy nesmíme zapomenout na to, že dítě potřebuje čas také samo pro sebe. To zjistila u své dcery @edeltraut: "Eliška v první třídě měla kroužků pět (keramika, gymnastika, výtvarka, míčové hry a klávesy), absolutně to nezvládala, byla unavená, .... ." @edeltraut tak i vystihla, jak poznat, že je toho na dítě moc - je unavené, ztrácí zájem o věci, které ho dřív bavili a je viditelně smutné. Nesmírně důležité je také brát ohled na individualitu dítěte. @luucia popisuje poměrně bohatý program své dcery: "Anetka má5 let...chodí 1x týdně na tenis, 1x týdně na balet a 1x týdně na plavání  sport má moc ráda, jde jí to a chodí tam ráda...." Navíc v něm můžeme vypěstovat averzi k tomu, nějaké kroužky vůbec navštěvovat. O tom, jak často chodí děti do kroužků, si sdělují zkušenosti maminky v diskuzi: Na kolik kroužků týdně chodí Vaše dítě?

Jak vybírat?

Sportovní kroužky

Jak poznat, že dítě bude nadšené ze sportovního kroužku? Velmi jednoduše - dítě se evidentně zajímá o sport a je viditelné, že je sportovně nadané. Děti, které mají kladný vztah ke sportu od malička si velmi často také dokáží vybrat zaměření. To potvrzuje i uživatelka @jezevec: "v šesti si vybral sám hokejbal, trenink 2x tydne a turnaje behem vikendu, k tomu se sam stara o fyzicku chodi si zabehat,klikuje, pojede na soustredeni....jsem rada, ze si tento sport vybral sam, zije tim, bavi ho to... bez organizace.-) plave, lyzuje, ledni brusle ovlada, kolo zvladla ale nepreferuje.-)" Je to přesně tak, jak @jezevec popisuje v odpovědi na otázku Kdy začít u dětí s organizovaným sportem? - jakmile si dítě sport vybere samo, je do něj zapálené a většinou ho i dlouhodobě baví. 

Druhá strana věci je, když doma pohybově nadaného potomka nemáte a máte zájem, aby se v rámci kroužku nějakému pohybu věnoval. Často se stává, že tyto děti pocházejí z rodinného prostředí, kde se sportu aktivně nevěnuje nikdo. Dítě pak samozřejmě nemá žádný "sportovní" vzor a k tomuto druhu zábavy neinklinuje. Druhou možností je to, že dítě zkrátka a jednoduše nezajímá a ani nebaví. V tom případě zkuste nejlépe něco, co je komplexní - například atletiku, golfová průprava, gymnastika, bojové sporty, moderní tanec apod. Protože co si budeme povídat - pohyb je velmi důležitý a u každého z nás by měl být nedílnou součástí života. 

Umělecké kroužky

Stejně jako u sportu poznáte už u malého dítěte, jestli má rádo aktivity tohoto typu. Rádo maluje, tvoří a často mu to také skvěle jde. Pro děti můžete vybírat mezi klasickým výtvarným kroužkem, keramikou, různými variantami kreativních kroužků. 

Hudební kroužky

Prvním krokem k hudebním kroužkům bývá velmi často foukání na flétničku. Přínosné je nejen kvůli rozvoji hudebního nadání, ale také z hlediska zdraví. Obecně dechové nástroje jsou prospěšné kvůli nácviku správného dýchání a trénování kapacity plic. Ne každé dítě je však zrozené pro hudbu. Pokud však váš potomek hudbu miluje, jako například , našlo pravděpodobně lásku na celý život!

Pro malé objevitele

Badatelský kroužek, kroužek malého objevitele nebo třeba i skaut. Kroužky, které se zaměřují různými směry, ale mají jedno společné - probouzí v dětech touhu po poznání a vědění. Maminky se většinou shodují, že přesně tyto kroužky děti velmi baví. To potvrzuje také maminka Však jsou také v zvídavé životní fázi.

Více tipů od maminek, jak vybírat kroužky pro děti, najdete v jedné z diskuzí. Například v té se můžete také podělit se svými zkušenostmi. A nebo nám napište do komentářů pod článek.

Zdroj obrázků: pixabay.com

Jsme tu s druhým dílem průvodce v ZOO. Navštívili jsme místo, kde se můžete svým autem vydat na safari. A ne jen tak ledajakého safari - na lví safari. Tentokrát se, jako rodiče, podíváme do Zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem.

Možnosti návštěvy

Dvůr Králové je poměrně malá ZOO, která ale svým obsahem dokáže nadchnout. Jelikož jsem z východních Čech, mám k ní takový zvláštní, až osobní vztah. Každý rok se tam alespoň 3x podíváme. Co už není tak malé je výše vstupného, zejména v okamžiku, kdy chcete návštěvu ZOO skloubit se safari. Vstupenka pro dospělého je za 195 Kč, pro dítě od 2 let za 50, od 4 let za 155 Kč. Bez vstupenky do ZOO nemůžete jet na safari, které následně stojí 195 Kč za vlastní automobil. Hup a průměrná rodina je v tom za téměř osm stovek na vstupu. Na pokladně vám sice automaticky naúčtují 10% slevu za rodinu, ale stále je to poměrně dost peněz. Na druhou stranu je to zážitek!

Na safari se, místo vlastním vozem, můžete vydat také afrika trucky nebo safari autobusem. Afrika truck je perfektní v tom, že jste v pohodlí auta, v poměrně komorní a rodinné atmosféře a zároveň dostanete zasvěcený komentář od průvodce. Je to sice jednou tak drahé, než klasický safaribus (afrika truck 60 Kč, safaribus 30 Kč/osoba), ale také místo 20 minut částí Afrika jedete hodinu včetně projíždění lvím safari (kam safaribus nejezdí). A ruku na srdce - když už jedete do Dvora na návštěvu ZOO, safari (a zejména to lví!) prostě nemůžete vynechat!

Kočárky s sebou!

Ač se může zdát, že je Dvůr menší zoologická zahrada, nenechte se mýlit. Centrální část sice projdete zanedlouho, ale rozhodně stojí za to udělat si procházku až ke lvům (část zoo pěší safary). A tato procházka je poměrně dlouhá - tedy pokud máte dítě, které moc neujde, kočárek rozhodně přibalte. Pokud tu možnost nemáte, půjčí vám ho na pokladně. 

Důvodů, proč stojí za to pěší safari nevynechat, je hned několik.

• Jedna jeho část vede po lávkách nad výběhem zeber a antilop, pozorovat je tak můžete nečekaně z blízka. Díky krmelcům se senem, které jsou umístěné okamžitě pod lávkou je máte takřka na dosah ruky.
• Trasa vede dále kolem nosorožců, jejichž výběh je vybaven termitištěm. Rozumějte - termiti se stanou z vašich dětí a mají možnost se proplazit tunelem pod výběhem do jeho středu a odtud za sklem pozorovat nosorožce ve výběhu. Dobře odhadněte, zda je vaše dítě schopné dolézt tam a zpět. Naše nebylo, tedy zatarasilo cestu v půlce a k obveselení ostatních rodičů jsem pro něj musela dolézt.
• Novinkou letošního léta je otevření nového výběhu hrochů - po pravé straně trasy pod cestou, koukat na ně budete dolů a děti nejsou ochuzeny o žádný výhled. Držte dětem čepice - při naší poslední návštěvě jich tam hroši měli požehnaně.
• Safari končí u nových výběhů lvů, jakýmsi lanovým hradem, z kterého je velmi hezký výhled. Nenechte se však zmást a pokračujte od hradu směrem vzhůru - tam mají lvi pavilon a ještě se nám nestalo, aby tam v bezprostřední blízkosti alespoň jedna lvice nebyla. 

Po této cestě na vás budou také čekat nebezpečná lákadla - pán s velbloudem, který nabízí dětem svezení a focení se svým mazlíkem, nebo třeba lanový park Katika Miti. Ten je ale určený spíš pro starší děti a vstup do něj se hradí zvlášť. Na dospělé po cestě čeká pár občerstvovacích stánků, z nichž určitě musím zmínit restauraci Kifaru, kde vám udělají velmi dobrou kávu, kterou si můžete zpříjemnit chvíle čekání, než děti vylezou z lanového parku.

Občerstvení

I ZOO Dvůr se zapojila do akce Stop palmovému oleji. Pokud tedy patříte k propagátorům této myšlenky, můžete se zde najíst zcela bez obav. Kromě standardní nabídky fast food jídel, které se objevují s železnou pravidelností v téměř každém stánku, můžete zavítat do restaurace Lemur, která je zároveň jakousi centrální restaurací. Bez obav se tam nají i děti - dětský lístek obsahuje poměrně hodně položek. Na jídelním lístku najdete ryby, českou klasiku a také možnost vyzkoušet něco afrického - pštrosí maso. 

Za zmínku také stojí "trdelníkový" stánek proti pavilonu goril. Pokud máte slabost pro tuto dobrotu, nemůžete ho vynechat!

Lákačky pro dětičky

U restaurace Kibo se nachází asi největší dětská atrakce (samozřejmě kromě zvířat samotných) - obrovský a opravdu krásný lanový hrad. Pro zajímavost - v roce 2013 oceněný jako nejlepší dětské dřevěné hřiště v Čechách. Vydovádí se tam děti odhadem od 4 let (bez doprovodu rodičů). Ty mladší raději doprovoďte, některé úseky nejsou úplně snadné. Pokud jste rodičem staršího dítěte, využijte chvilku dovádění vaší ratolesti k odpočinku - u hradu jsou ve stínu umístěné lavičky a hlavně - ICE & Café Kibo přímo vedle hradu - výborná káva, skvělá zmrzlina, co víc si přát!

Za návštěvu s dětmi rozhodně stojí také africká vesnička. Ta sice není koncipována jako prolézačky, zato je velmi krásná a autentická. Nahlédněte společně do života afričanů, podívejte se, jak vypadají jejich obydlí a běžné potřeby pro život v Africe. 

Další tématiku Afriky najdete také přímo proti plameňákům - krásně nastylizovaná část zoologické zahrady, která vám zase přiblíží trochu afrického venkova. Nutno dodat, že není až tak pro děti, ale pro nás dospělé. Co v ní však najdete je (mimo jiné) dětská zoo - kozy, ovečky a další klasiku ve výběhu, kam si děti smí jít zaskotačit. A také je mohou nakrmit - krmení je k zakoupení v Galerii Zdeňka Buriana. 

Nutné zázemí

Toalet najdete v celé zoologické nespočet. A jako jedna z mála (z vlastní zkušenosti) má také na každé toaletě přebalovací pult. O tom, jak často přebalovací pulty vypadají, jistě není nutné psát, takže jednorázové podložky rozhodně s sebou. 

V zoo také najdete 2 odpočinkové zóny, které můžete využít nejen pro odpočinek, ale také například pro nakojení. Jednu z nich najdete například u pavilonu tropických bažin. Prakticky ale není nutné je vyhledávat - sama o sobě nabízí zoo mnoho relativně skrytých zákoutí, kde budete mít s drobečkem soukromí. 

Pro všechny z daleka

Tato zoo toho nabízí opravdu hodně. Safari vlastním autem tak není určitě jediná "lákačka", kterou stojí za to zažít. Pro ty z vás, kteří se sem chystáte z velké dálky může být velmi zajímavé také to, že zoo nabízí má své vlastní ubytovací kapacity v safari hotelu. Vybírat můžete z bungalovů, hotelu a tento rok nově také stromových domů. A nutno říct, že velmi autentických! Pokud jej chcete využít, obraťte se přímo na webové stránky zahrady a zarezervujte jej předem - bývá totiž dost plno!

Zdroj obrázků:

wikimedia.org

pixabay.com

Máte doma dítě, které miluje kameny? Zastaví se u každé hromádky, všechny si se zájmem prohlídne, strčí do kapsy (nebo do pusy), převáží je auty, bagry apod. Tak neváhejte, malování na kameny ho jistě zaujme!

Potřebovat budete:

• kameny různých tvarů a velikostí
• akrylové barvy
• červnou fixu 
• štětce
• hadřík na utírání štětců (případně papírové ubrousky)
• nádobu na vodu

V první řadě je nutné (pokud nemáte doma nějaké menší kamenictví) začít procházkou. A jejím cílem je nasbíraní zajímavých kamenů. Ty by měly být dostatečně veliké, aby se na ně dalo malovat. Případně by měly sloužit svému účelu - např. pokud chcete vybavit venkovní kuchyňku ovocem a zeleninou, měly by mít podobný tvar. Fantazii se meze nekladou. Menším dětem budete muset pomáhat a trochu se do sbírání zapojit, ty větší to už určitě zvládnou samy.

Pokud nemáte doma paletu, na které můžete dětem míchat barvy, velmi dobře vám poslouží například karton od vajíček. Do každé prohlubně můžete dát jednu barvu a k ní jeden štětec. Vyhnete se tak neustálému omývání štětců a i pro děti je to mnohem přehlednější. 

Následující postup záleží na tom, jak výtvarně zdatné máte dítě. Základem je dát kamenům spodní nátěr. Jedná se o primární vrstvu - tedy pokud budete například na kámen kreslit vodu, udělejte ho modrý, pokud z něj bude melou, udělejte ho červený a tak dále. Tuto základní vrstu dokáží namalovat i nejmenší děti.

Než budete pokračovat, nechte barvu na kamenech dobře zaschnout.

Následně se řiďte tím jak staré nebo zdatné dítě máte. Starší děti určitě dokáží kameny dotvořit, těm mladším s tím můžete pomoci. Na základní barvu podle potřeby přidávejte další vzory. Každou vrstvu nechte znovu pořádně zaschnout. 

V úplném závěru dodělejte detaily - například pecky v melounu. Tyto drobnosti stačí dotvořit fixou. Krásnou inspiraci na malování na kameny najdete například pod hesly #painting_stones #draw_rock a podobně.

Tip: Protože máme podzim, tak akrylové barvy se perfektně hodí také k obtiskávání listů na papír. Nasbírejte s drobotinou různé listy, jejich rubové strany obarvěte a obtiskávejte na papír. Báječná podzimní zábava zaručena!

Fotografie z archivu autorky

Nejen, že je šípek sám o sobě krásný a je považován za takového "krále" podzimu. Ale ještě jako bonus je nabitý vitamínem C, B, obsahuje vápník, draslík, betakaroteny a minerální látky. Zkrátka a dobře - to, že ho příroda nechává uzrát právě na podzim má svůj důvod - je perfektní na posílení imunity! Nezbývá tedy, než vás prostě poslat k šípku!

Až se vydáte na hon za šípkem, dostatečně se oblečte (bez ohledu na počasí). Nepohrdnete dlouhým rukávem a dlouhými nohavicemi - přece jen jsou to plody růže šípkové, tedy budete se proplétat trním. A nejednou si budete připadat jako Šípková Růženka. Vybavte se také nůžkami, je to mnohem pohodlnější, než ho trhat. Sbíráme plody červené a tvrdé, nejlepší doba je právě teď - ve druhé polovině září a počátkem října. Plod šípku by neměl projít prvními mrazíky, velmi rychle ztratí výživové hodnoty. 

Suroviny:

• cca 1 kg šípku
• 2 litry pitné vody
• sklenice medu, tj. 0,5 l (dávám většinou zcukernatělý med, který najdu ještě z předchozí zimy, alespoň zužitkuji zásoby a udělám místo novému)
• 120 g kyseliny citrónové

1. Šípky propereme a zbavíme zelených částí. Vložíme do většího hrnce a zalijeme 2 litry vody.

2. Tyčovým mixérem šípky ve vodě pomixujeme. Snažte se být opravdu poctivé a tento krok neošidit. Šípky se budou "macerovat", tak ať se z nich do vody dostane co nejvíc!

3. Pomixovanou směs dejte odpočívat do chladna a přikryjte ji pokličkou. Využít můžete sklep nebo například balkón. Nechte pěkně v klidu do druhé dne. Jsou věci, které se zkrátka nedají uspěchat. Až budou šípky dostatečně odpočinuté, zaslouží si trochu prohřát. Šípkovou směs přiveďte k varu (opravdu jen přiveďte), hned stáhněte z plotny a znovu odpočívat - tedy znovu do chladna a nechat do dalšího dne. Ano, proces je poněkud delší.

4. Přes látkovou plenku (nebo plátýnko, případně sítko s opravdu hustým síťováním) přelijeme vylouhovanou tekutinu do nového hrnce. Je opravdu důležité, aby se do závěrečného výluhu nedostali šípkové "chlupy", proto klidně proces přelévání přes plenu zopakujte, dokud nebude tekutina opravdu čistá. 

5. Doplňte její objem do cca 3 litrů. Přidejte med (případně cukr) a kyselinu citronovou. Přiveďte k varu a v průběhu sbírejte pěnu, která se bude tvořit na povrchu.

6. Naplňte do čistých lahví, ideálně vyvařených s dezinfikovanými víčky. Sirup není nutné zavařovat. Po vychladnutí uložte na temné a chladné místo.

7. Šípkový sirup dávkujte celé rodině dle potřeby - na lžičku jako prevenci a vitamínovou bombu, do čaje při nemoci nabo k navození pocitu babího léta do vody. Využití je celá řada, každé vám ale zaručí pořádnou dávku vitamínů.

Pokud jste se u šípkového keře opravdu rozjeli a nějaký ten šípek vám zbyl, můžete ho usušit a používat jako čaj. Proces je jednoduchý - jsou-li před námi slunné dny, nechte ho proschnout na vzduchu a slunci. Pokud nemá být nic moc, doporučuji využít spíš troubu. Teplota na sušení by měla být do 80°C (vyšší teplota už má za následek velký úbytek vitamínů). Správné vysušení šípku např. při 50°C trvá 10 - 12 hodin, ideální záležitost přes noc. Troubu nezapomeňte nechat pootevřenou. No a máte-li sušičku na ovoce, neváhejte ji použít. Je to v tomto případě ideální pomocník. 

Zdroj obrázků:

vlastní 

pixabay.com

wikimedia.org

"V pondělí chodíme plavat, v úterý máme jogínky, ve středu a ve čtvrtek chodíme na pohybové zpívání. Středu a pátek chodíme do výtvarných dílniček." Takový klasický rozvrh dvouletého batolete s akční maminkou. Je však třeba také myslet na to, že přirozený pohyb je pro děti to nejdůležitější a sebelepší kroužek ho nahradit nedokáže!

Příklad rodiče

Jako vždy, je potřeba nejprve začít u sebe. Patříte k rodičům, jejichž denní pohyb se smrštil na cestu od televize do kuchyně a z bytu do auta? Pak vězte, že svým dětem nejdete dobrým příkladem. Dítě toto vše vidí a ty samé vzorce chování nakoukává a inklinuje k nim. Na změnu ale není nikdy pozdě. Vezměte kočárek, vyrazte do parku, kupte si kolo a dětskou autosedačku. Zkrátka a dobře - jděte pohybovým příkladem.

Novorozenci a kojenci

Protože budoucí pohybové schopnosti (mimo jiné) závisí na správném fyziologickém vývoji dětí, můžeme začít už u našich nejmenších. U takto malých dětí se v rámci pohybu bavíme zejména o tzv. pasení koníků a správné manipulaci s novorozencem, abychom mu hned zpočátku spíš neublížili. Podívejte se na článek Správná manipulace s miminkem ovlivní jeho motorický vývoj, kde najdete vše potřebné. 

Obecné doporučení, jakmile miminko začne být více pohyblivé je to, abychom mu pohyb dopřály a nebránily mu v něm. Tedy nakupte vhodné podložky na zem (nesmekavé a ideálně nemačkavé) a nechte dítě se pořádně rozhýbat. Převalování ze zádíček na bříško, sezení, pérování na kolínkách a lezení. To vše patří k pohybovému vývoji kojenců. 

U lezení se neomezujte (respektive neomezujte dítě) v pouhém lezení po rovném povrchu. Naopak - motivujte ho na překonávání lehčích kopečků, a to nahoru i dolů. Samozřejmě vše s ohledem na bezpečnost. 

Po prvním roce

První rok a období okolo něj je z hlediska pohybu jedno z nejzásadnějších. Dítě dělá (nebo brzy udělá) první krůčky. Podporujte ho, radujte se s ním a dopřejte mu různé povrchy - v jarních a letních měsících bosou chůzi po trávě, kamíncích, v listí apod. Jakmile začnou být krůčky jistější, nebojte se menších překážek, napříkla kopečků. Také čas od času motivujte dítě k běhu. Však už naše babičky říkávaly, že člověk by se měl alespoň jednou za den pořádně zpotit a zadýchat! 

Chůze už je jistá a přichází na řadu začít nohy používat i k dalšímu účelu - jízdě na odrážedle. Dbejte na to, aby dítě mělo správnou velikost a také na to, aby se správně odráželo. Tipy nejen k výběru, ale také k bezpečnému použití a zkušenosti maminek najdete na koníkovské wiki. A pokud jste právě v procesu vybírání prvního dopravního prostředku, zkuste se podívat na bazar Modrého koníka. 

Hrubou motoriku batolat také krásně rozvíjí dětská hřiště. Lezení po žebříku, stoupání do kopců, slézání z kopců, první skoky. To všechno dítě potřebuje a je to pro jeho zdravý vývoj nezbytné. Nebraňte mu v tom a jen "dohledujte" nad bezpečností. To by však nemělo být příliš úzkostné, protože i dobře padat se musí dítě naučit. A bez zkušenosti to nepůjde. 

Školkové děti

Nepodléhejte představě, že pohyb, který mají děti ve školce, jim bohatě stačí. Byla by velká chyba usnout na vavřínech a po příchodu ze školky se "vycapit" u televize, když je venku tolik různých možností!

Děti po třetím roce už dobře ovládají balón - běžte si zaházet nebo zakopat. Zkusit můžete také hod na cíl (kromě pohybu podpoříte také soustředění a koordinaci). Osvěžující změnou může být hra s velkým gymnastickým balónem na cvičení - nechte dítě, ať ho honí např. po zahradě. Uvidíte, jak se skvěle vyřádí. 

Mladší školkový věk je také většinou obdobím, kdy se dítě začne učit jezdit na kole. Věnujte velkou pozornost správnému výběru kola. V tomto případě se rozhodně vyplatí poradit se s profesionálem, nebo si alespoň o výběru prvního kola něco načíst. Inspirovat se můžete například na stránkách wiki. 

Často opomíjenou aktivitou je také například plavání. Nemusí se zrovna jednat o lekce s instruktorem, on i jen pohyb ve vodě sám o sobě je pro dítě přínosný. V tomto věku už s dítětem můžete bez problémů do klasického bazénu - lze se tedy "plavání" věnovat po celý rok. Co takhle udělat z návštěvy bazénu pravidelnou rodinnou akci? A pokud budete chtít začít dítě učit plavat, není od věci poradit se s odborníky nebo tématiku alespoň nastudovat. 

Předškoláčci

V předškolním věku už děti pohybově ovládají spoustu věcí. Na výlety již rozhodně není nutné mít na kole sedačku, protože celkem jistě jezdí sami. Na dětském hřišti už zvládají i ty nejsložitější prolézačky. Na nás v tuto chvíli je, abychom jim nabízeli tu správnou (a zajímavou) stimulaci. To, že bychom se stále primárně měli věnovat procházkám (vždyť chůze je vůbec ten nejprospěšnější pohyb) je jasné. Jako zpestření a procvičení základní hrubé motoriky můžete dětem v tomto věku nabídnout například:

• švihadlo (přeskoky, "provazochodectví" na trénování rovnováhy),
• pytel (skoky snožmo),
• chůdy (rovnováha),
• skateboard (rovnováha, stabilita, ovládání rychlosti). 

Komplexněji můžete děti pohybově zabavit také vystavěním tzv. opičí dráhy. Ideální, pokud máte zahradu nebo chalupu, ale můžete to zkusit i na sídlišti ve spolupráci s dalšími rodiči. Stačit vám bude pár židlí, žebřík, schůdky apod. Snažte se, aby byla co nejrozmanitější a obsahovala různé pohybové úkony - šplh, přelézání, ručkování, podlézání, plazení, běh, chůzi, držení rovnováhy, hod na cíl apod. Uvidíte, jak krásně děti zabavíte. Obzvlášť, pokud se jich sejde víc. 

Spoustu krásných tipů na aktivity s dětmi všech věkových kategorií najdete na obrázkových sociálních sítích. Hledejte pod hesly #outdoor_activities #preschool #toddler #movement_activities.

Jak to máte s přirozeným pohybem vy? Co všechno s vašimi dětmi děláte? Podělte se o vaše tipy v komentářích!

Zdroj obrázků: pixabay.com

Tahle zábava je perfektní nejen na deštivé dny, kdy není možné děti vyhnat ven. Užijete si ji i když je venku krásně a potřebujete caparty hezky svlažit. Nechte je zahrát si na malé archeology a vytesávat dinosaury z ledu!

Co budeme potřebovat?

• figurky dinosaurů, mušle
• balonky, mikrotenové sáčky (podle velikosti dinosaurů)
• misku (můžete použít například vymytý plastový obal po mase)
• tavící pistoli (případně izolepu, oboustranou lepící pásku apod.)
• kladívko, šroubovák, štětec

Do mikrotenového sáčku vložte dinosaury. Řiďte se velikostí sáčku a velikostí figurek, ať není sáček zcela zaplněný. Do balónku vložte pár mušlí.

Některé dinosaury přichytněte k misce tavící pistolí, případně izolepou nebo oboustrannou lepící páskou. Některé nechte v misce volně položené. Ve výsledku tím vznikne zajímavější struktura v ledu.

Tip: vodu můžete pomocí potravinářských barev obarvit například modrou nebo zelenou.

Misku, mikrotenové sáčky a balónky naplňte studenou vodou. Následně je umístěte do mrazáku a nechte zmrznout. Děti (a koneckonců i vy) se asi budete těšit, ale počkejte opravdu dostatečně dlouho (nejlépe přes noc). Aby bylo vše perfektně zmrzlé.

Když je led zmrzlý, připravte malému archeologovi výbavu. Neobejdete se bez kladívka, šroubováku a štětce. Potřeby samozřejmě přizpůsobte věku vašich dětí (na obrázku je kladívko z dřevěné zatloukačky, šroubovák je klasický, práce probíhala pod dozorem). 

Ukažte dětem, jak nejlépe na to. Ať ví, jak používat "majzlík", kladívko i štěteček. Pokud máte víc dětí, můžou spolupracovat - jeden tesá, druhý odstraňuje štětečkem zbytky ledu. O zábavu máte postaráno na několik desítek minut.

Je vaše miminko neklidné, hůř prospívá nebo ho trápí časté průjmy? Má potíže se spinkáním a trápí ho časté koliky? Zbystřete - může se jednat o alergii na bílkovinu kravského mléka.

Souhrn příznaků

ABKM - alergie na bílkovinu kravského mléka, současný strašák mnoha maminek. O co se vlastně jedná? Imunitní systém dítěte reaguje nepřiměřeným způsobem na jednu z bílkovin kravského mléka, na některý z jejich úseků. Tato alergie se nejčastěji projevuje souběhem hned několika příznaků:

• celkový neklid
• pomalé váhové přírůstky
• nechutenství
• chudokrevnost
• kolika
• průjem
• kopřivka
• kašel
• zácpa, atd.

Diagnóza

S diagnózou vám v každém případě pomůže váš pediatr. Při jakémkoli podezření na ABKM vám bude nasazena tzv. diagnostická eliminační dieta. Pokud plně kojíte, znamená to omezení pro vás. Z vaší stravy musíte odstranit cokoli s obsahem nejen kravského mléka, ale také s obsahem právě kravské bílkoviny, tedy například i hovězí maso. Pravděpodobně to pro vás bude znamenat velkou změnu jídelníčku a také začnete hodně číst - etikety v obchodech. V případě, že již nekojíte a využíváte umělé mléko (případně kombinaci obojího), je nutné přejít na umělé mléko, které je vhodné pro alergiky na tuto bílkovinu. Výsledky eliminace potravin v dietě byste měly zpozorovat v následujících 2 - 3 dnech, u extrémnějších projevů (např. ekzémy) může vymizení příznaků trvat až 2 týdny, je ale třeba vytrvat.

Pro další diagnózu ABKM neexistují jednoznačné laboratorní testy, které by ji dokázaly potvrdit nebo vyvrátit. Pokud si ale ani po eliminační dietě nejste s pediatrem jisti, mohou při diagnóze pomoci. Více o testové diagnostice ABKM si můžete přečíst na wiki MK.

Jak na dietu?

Co rozhodně musíte mít na paměti je velmi důsledné dodržování. Jen malá dietologická chyba dokáže udělat pěknou paseku. Pozor si proto dávejte nejen na mléčné výrobky, ale také tam, kde byste mléko třeba nečekaly - pečivo, uzeniny, sladkosti, apod. Sledujte tedy bez ustání etikety výrobků a velmi pečlivě čtěte jejich složení. Zapovězené pro vás bude cokoli, kde se dočtete o mléku v jakékoli podobě, ale také o kaseinu (tímto názvem se občas schovává mléčná bílkovina). Tento postup vás bude provázet zhruba prvních 14 dní, velmi rychle se ale naučíte, co koupit můžete a co pro vás (nebo vašeho potomka) zkrátka není dobré.

Otázka, která jistě napadne každou maminku, která se s ABKM setká je, jak doplnit vápník, když nemůžeme mléko. Maminky mají často tendenci sáhnout k jiným typům mléka, např. kozímu, ovčímu. To ale není úplně šťastná cesta, protože tato mléka obsahují podobnou bílkovinu a mohlo by se tedy stát, že i na ně bude mít vaše dítě reakci. Zařaďte proto do vašich jídelníčků spíš ryby (zejména sardinky, losos, tuňák), košťálovou zeleninu (květák, kapusta, brokolice) a z nekošťálové zeleniny využijte špenát, celer nebo kedlubny. Dobře poslouží také rostlinná mléka. 

Rostlinná mléka

Rostlinná mléka mohou v tématu ABKM klidně tvořit samostatnou kapitolu. Pokud jste si tuto diagnózu vyslechly, nejspíš se jim nevyhnete. Je to totiž jedna z nejlepších alternativ, jak nejen doplnit vápník (např. makové nebo mandlové mléko), ale dokáží být opravdu výborným pomocníkem v kuchyni. V receptech s nimi hravě nahradíte klasické mléko, které je vám zapovězené. A to klidně i při zadělávání kojeneckých kaší.

Jejich nevýhodou však pro někoho může být vysoká cena a chuť. Chuť je samozřejmě velmi individuální a každý si mezi rostlinnými mléky jistě dokáže najít nějakého favorita, existuje jich nespočet různých druhů, stačí je vyzkoušet. Otázka ceny je samozřejmě také řešitelná. Mnoho mlék se dá vyrábět i doma, stačí se podívat například do jedné s diskuzí na MK.

Navrácení do původního stavu

Opětovné zařazení BKM do stravy záleží samozřejmě na rozhodnutí lékaře. Obvykle se k němu přechází po 4 týdnech eliminační diety. Hodně záleží na stavu zlepšení dítěte a samozřejmě také na tom, jaké byli prvotní příznaky. O tom, jakým způsobem zařazovat potraviny zpět se rozhodně poraďte s lékařem. Na internetu se také můžete setkat s různými výživovými poradci, kteří vám (klidně i e-mailem) budou jídelníček hlídat a budou s vámi v pravidelném kontaktu. Pokud se rozhodnete pro tuto cestu, dejte ideálně na radu někoho známého a důsledně si prostudujte profil poradce. Není od věci se také poradit s pediatrem, aby o vašem rozhodnutí věděl. 

Průzkumy ukazují (wikiskripta.eu), že již 50 % dvouletých dětí, kterým v kojeneckém věku byla diagnostikována ABKM, mají již normální toleranci. Ve školním věku pak lze tuto toleranci očekávat až u 80 % dříve diagnostikovaných. Pokud tedy patříte do skupiny maminek, která toto téma aktuálně řeší, nevěště hlavu. Vždy se důsledně raďte s lékařem, nic nepodceňte a v prvé řadě vždy myslete na zdraví svého dítěte!

Zdroje obrázků:

pixabay.com

Zdroje informací:

http://www.vyzivavnemoci.cz/vyziva-deti/pri-alergii-na-mleko

https://www.proalergiky.cz/magazin/specialy/clanek/nemlecna-dieta-pri-abkm

https://www.proalergiky.cz/alergie/clanek/bezmlecna-dieta

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Alergie_na_b%C3%ADlkovinu_kravsk%C3%A9ho_ml%C3%A9ka

Aquapark je místo, které si malí vodomilové rozhodně zamilují. Teď v létě můžete využít ty, které mají venkovní prostory. V zimě zase dokáží zahřát dětskou duši ty vnitřní. Pojďme se společně podívat na to, co vás tam čeká a nemine!

Od kdy

V aquaparcích je voda stejná, jako ve veřejných bazénech - tedy většinou chlorovaná. A jak známo, dětská pokožka je velmi citlivá, proto má většina aquaparků omezený vstup od 1 roku. Před tím, než se rozhodnete s mladším dítětem aquapark navštívit, zjistěte si raději na webových stránkách podmínky pro vstup.

Tento pohled se dá také otočit - jak příjemná je představa, že vaše miminko si lokne vody, ve které se koupou možná až stovky lidí a je plná chloru?  Podobný pohled na věc nastínila také uživatelka @kocicinka v internetové diskuzi S 6 měsícním dítětem do aquaparku. "Myslím, že nejde ani tak o chlor, jako o to, že ve veřejných akvaparcích se střídá velké množství bůhvíjakých lidí. Já bych tam své půlroční dítě nevzala ani náhodou."

Některé aquaparky, zejména ty ve větších městech, mohou mít připravený přímo bazének pro kojence. Voda v něm je upravovaná jiným způsobem než chlorem, případně je přímo slaná. 

Provozní podmínky

Před každou návštěvou aquaparku se informujte u provozovatele nejen o věkové hranici pro vstup, ale i o obecných pravidlech. Na internetových stránkách najdete mnohdy velmi důležité informace, které vám pobyt tam usnadní. Například co se týče pomůcek na plavání pro děti, občerstvení, nutného vybavení pro nejmenší apod. V případě větších ploch může být k dispozici i velmi užitečná mapka. Pokud ji předem prostudujete, vyhnete se tápání na místě.

U dětí od 1 roku často provozovatelé požadují nošení speciálních plen do vody (seženete v každé větší drogerii, často je také prodávají přímo v aquaparcích) nebo plavek. Zřídkakde nechají z hygienických důvodů vaše dítě pobíhat nahaté. 

Co s sebou

Předpokládá se, že do aquaparku se jdete koupat. Nezapomeňte plavky, ručník, pro děti není od věci vzít také župan nebo (teď nesmírně módní) ručníkové pončo. Ve vnitřních aquaparcích se sice teplota vzduchu pohybuje běžně kolem 30° C, ale je to takové "jiné" teplo a děti se po pořádné koupačce můžou mít chuť pěkně zachumlat. 

Pokud je v aquaparku navíc i dětský koutek, vezměte s sebou i kraťásky a tričko. Ať máte potomka do čeho převléct, až si zatouží pohrát na suchu a nemusí trávit čas v mokrých plavkách. Není to příliš zdravé ani hygienické. 

Jestliže jdete trávit čas do venkovního aquaparku, přibalte ještě deku. V některých jsou k dispozici lehátka, ale ta nemusí být volná a jistě oceníte, když se s dětmi budete mít kam uchýlit. Deku (pokud je to možné) umístěte na stinné místo.

Kosmetika

Navštívíte-li venkovní aquapark, v tašce vám rozhodně nesmí chybět opalovací krém. Držte se pravidla, že kojenci se přímému slunci nemají vystavovat vůbec, batolata výhradně namazaná ochranným faktorem. V diskuzi se můžete podívat, jaké opalovací krémy pro děti vám doporučí maminky. I starší děti samozřejmě nezapomeňte pořádně namazat a také pravidelně nátěr obnovujte. I voděodolné krémy nejsou voděodolné po celý den.

Nezapomeňte s sebou také potřeby na mytí - dětské mýdlo a šampon. Při odchodu není od věci děti opláchnout od přechlorované vody. Následně je ošetřete tělovým mlékem, zabráníte tak přílišnému vysušení pokožky. 

Jídlo a pití

Pokud vám jde o to, co vaše dítě jí a nepřejete si, aby se "ládovalo" fast foodem, zjistěte si možnosti stravování na místě předem. V tuto chvíli se již objevují i stánky, ve kterých najdete zdravější pokrmy, ale ve většině aquaparků jsou k dispozici stánky s rychlým občerstvením a nabídkou párků v rohlíku, langošů nebo hranolek. O vhodnosti těchto potravin pro malé děti samozřejmě nemůže být řeč.

A pokud se bavíme o letních měsících a teplém počasí, nejsou tyto potraviny vhodné vůbec pro nikoho. Vybavte se proto ideálně z domu. Inspirovat se můžete v článku Jak přežít celý den u vody. Dohlédněte také na pitný režim dětí. Nejvhodnější je samozřejmě čistá voda, případně ředěné džusy, ovocné a bylinkové čaje (s ohledem na věk dítěte).

Zábava pro děti

Děti budou samozřejmě nadšené hlavně ze skluzavek, tobogánů, případně různých vodních atrakcí pro nejmenší. Je dobré ale myslet i na to, že je třeba cachtání omrzí a budou se rádi věnovat něčemu jinému. Na deku zkuste přibalit oblíbenou knížku (o rozumné velikosti), karetní hru, pexeso, omalovánky a pastelky. Na řádění ve vodě pak můžete vzít s sebou kyblíček, kostky, nafukovací míč apod. 

Pokud vaše dítě používá plavací pomůcky vždy si ověřte, zda v nich může navštěvovat jednotlivé atrakce. V provozním řádu (a většinou i u konkrétních atrakcí) toto provozovatel upravuje, a to hlavně kvůli bezpečnosti vašeho dítěte. 

Pokud se stále nemůžete rozhodnout, zda aquapark s dítětem navštívit, neváhejte. Pro děti je to změna a zase něco nového, co mohou vyzkoušet. Dítě mějte (s ohledem na věk) stále na očích a nikdy nespoléhejte na pozornost ostatních dospělých! No a jestli jste se pro návštěvu rozhodli a ještě nevíte kam, pomoci vám může seznam aquaparků v Čechách! 

Na závěr si dovolím jeden osobní tip - vnitřní aquaparky bývají v letních vedrech nedoceněné. Většina lidí navštěvuje venkovní koupací plochy a ty vnitřní jsou tím pádem prázdné. A zejména pokud jsou venku velká vedra a nechce se nám trávit je s batoletem venku, využijeme právě tuto možnost. Aquapark máme sami pro sebe!

Zdroj obrázků: pixabay.com

V letních vedrech se podobně strávenému dni zkrátka nevyhnete. Vždyť u vody se to počasí snáší mnohem lépe. A je vlastně jedno, jak starého potomka máte.  Co mít s sebou a na co se připravit?

Pořádná taška je základ

V tuto chvíli je vaší obrovskou výhodou to, pokud stále vlastníte kočárek. Dáte do něj totiž prakticky všechno, co potřebujete.

Určitě sbalte:

• deku
• dostatek ručníků
• župánek nebo plážové pončo
• suché věci na převlečení

Pro děti nezapomeňte na hračky - ať už do vody, nebo právě na deku, případně na písek. 

Pokud je vaše dítě ještě po obědě "spací", máte s kočárkem starost vyřešenou. Pokud ovšem už kočárek nevlastníte, uspávat budete pravděpodobně na dece. Proto sbalte oblíbenou "spací knížku" a hajánka, nebo oblíbeného medvídka. 

O tom, kdy na koupaliště a na co nezapomenout ví své uživatelka @bufina "S dcerkou sem byla poprvé na koupališti v 10ti měsících a s malým v loni v sedmi m. A zrovna teď v sobotu tam měla jedna mamina snad max. 4m dítě. A viděla sem aji spoustu max. ročních prcků. Takže v 16ti měsících už určitě můžete vyrazit. My bereme spoustu hraček do vody, malej si hraje v dětským bouzdališti a je spokojenej. Ve velkým v kole se mu taky líbí. Plínu mu dávám, od Huggies tu na koupání. Na hlavičku má pirátku a mažeme padesátkou. Jinak si na koupáku půjčujeme slunečník."

Co jíst a pít

Na většině koupališť, ať už přírodních nebo umělých, nebudete mít vůbec problém vybrat si ve fast foodu. Obvykle totiž tento typ občerstvení nechybí. Otázka zní, zda takové jídlo dáváte dětem. Pokud ne, musíte se vybavit z domu.

Rozhodně berte ovoce a zeleninu - tu, která je tvrdší a nepodléhá tak rychle "zkáze". Dobrou volbou budou jablka, hrušky, mrkev, papriky, salátové okurky. Jako dobrá svačinka, která zasytí, poslouží také křupky - kukuřičné, rýžové, rýžové chlebíčky (vyhněte se těm polomáčným). Chybu neuděláte například ani tvrdým sýrem a tmavým chlebem. Vyhněte se máslu, "mazacím" sýrům a čemukoli, co se rychle kazí. 

Nezapomeňte na dostatek tekutin, zejména čisté vody. Bez problémů se totiž občerstvíte u stánku limonádou, pivem a dalšími, pro děti nevhodnými, nápoji. Voda většinou patří k té nejdražší komoditě!

Mazat, mazat, mazat!

Opalovací krém je v slunečném počasí základ! Děti mažte ochraným faktorem 30 a výš a myslete na to, že v kojeneckém věku nemají být na přímém slunci. Batolata držte ideálně také ve stínu, i když to bývá mnohem těžší. Nátěr opakujte v pravidelných intervalech, klidně každou hodinu. Zejména pokud se děti koupou a otírají ručníkem. Samozřejmostí by také měla být pokrývka hlavy. 

Na koupališti

Předem si zjistěte, zda na vybraném místě bude nějaká stinná část. Na koupališti bývají v okolí dětských bazénků, u přírodních koupališť zase najdete stromy. A to je přesně to místo, které potřebujete, abyste drobky ukryly před sluncem. Pokud taková možnost není, vezměte si s sebou slunečník nebo alespoň dětský stan, kterým stín vytvoříte. 

Nejlépe sbalte i kamarádku

Ve dvou se to lépe táhne! A pokud vás bude ještě víc, je to paráda. A pokud má vaše kamarádka děti, bude to ještě lepší. Děti se spolu zabaví, budou mít víc hraček, víc jídla (od jiných vždycky chutná nejlíp🙂), víc zábavy. A o to přeci jde!

Zdroj obrázků: pixabay.com

Když se řekne léto, vybaví se většině lidí pojmy jako sluníčko, prázdniny, koupání... A tuším, že nebudu jediná, komu naskočí také grilování. Ať chceme nebo ne, k létu grilování zkrátka patří. A nemusíme ho zavrhnout ani v okamžiku, kdy máme malé děti!

Maso je základ... nebo ne?

Pokud řešíte grilování s dětmi, určitě jim nechcete nabídnout nic extra kořeněného nebo přesoleného. Přesně takové často bývají připravené grilovací směsi. Grilujete-li s malými dětmi, zkuste se jim raději vyhnout a maso upravujte jednoduše. 

Vepřová panenka s bylinkami

• vepřová panenka v celku
• rostlinný olej (např. řepkový)
• libeček, šalvěj a kopr (ideálně čerstvé)
• sůl

Panenku lehce potřeme olejem. Na drobno pokrájíme bylinky a maso v jejich směsi obalíme. Necháme v chladu marinovat alespoň 2 hodiny. Před grilováním panenku vyndejte z lednice s předstihem a nechte ji mimo lednici alespoň hodinku. Ogrilujte v celku ze všech stran (pozor, grilujete s dětmi, měla by být opravdu hotová!). Po ogrilování můžete dle chuti dosolit.

Krůtí medailonky v medu

• krůtí prsa
• 4 PL medu
• 2 PL olivového oleje
• 1 ČL hořčice
• 1 ČL hořčičného semínka
• 1 stroužek česneku, prolisovaný
• šťáva z 1/2 citrónu

Smíchejte veškeré ingredience na marinádu. Krůtí prsa pokrájejte na menší medailonky a vložte do marinády. Nechte v chladu odpočívat asi 2 - 3 hodiny a pak hurá na gril!

Tofu na špejli

Stejnou marinádu můžete využít pro grilování tofu. Pokrájejte ho na cca 3 cm silné tyčinky a vysušte ho od přebytečné tekutiny. Tuto fázi nepodceňte, čím lépe ho vysušíte, tím bude pevnější! Před položením na gril zapíchněte do každé tofu-tyčinky špejli a přímo na grilu lehce potírejte medovou marinádou. 

Zelenina na tisíc způsobů

Nic nedoplní maso tak skvěle, jako chutná zelenina. A je úplně jedno, jestli bude grilovaná, nebo čerstvá. 

Zeleninový mix

Suroviny:

• cuketa
• paprika
• šalotka (cibulka)
• česnek
• cherry rajčátka

Zeleninu pokrájejte tak, aby bylo pohodlné ji grilovat - cuketu na kolečka, papriku na proužky, šalotku na měsíčky. S česnekem a rajčátky se krájet nemusíte, česnek dokonce nemusíte ani loupat, jen rozeberte jednotlivé stroužky a stlačte je na plocho nožem. Zejména pokud máte klasický briketový gril dávejte pozor, aby vám nepropadávala - nedělejte příliš malé kousky. Úplně ideální je pořídit si na gril aluminiovou misku, případně grilovací podložku, kde můžete dělat zeleninu jako mix. Zastříkněte olivovým olejem a dejte na gril.

Kukuřičné klasy s bylinkovým máslem

Celé kukuřičné klasy jsou na grilování velmi oblíbené. Dochutit je můžete výborným bylinkovým máslem!

Bylinkové máslo

Suroviny:

• 250 g másla
• 1 stroužek česneku, prolisovaný nebo utřený do hladka
• pažitka
• bazalka
• libeček

Máslo na mírném ohni rozpusťte. Bylinky pokrájejte na velmi drobno a společně s česnekem vmíchejte do másla. To následně vlijte do formiček na led a nechte zamrazit. Hotové máslíčko pak použijte na potření kukuřice vytažené z grilu.

Čerstvý zeleninový salát

Suroviny:

• 2 - 3 pořádné hrsti salátů (hlávkový, rukola, špenátové listy, listy z červené řepy, zkrátka jakýkoli mix, který vám roste na zahrádce nebo vás napadne)
• rajčata (ideálně různých barev a velikostí, pokrájená na plátky, měsíčky, pokud jsou menší, použít můžete i celá)
• směs semínek (dýňová, sezamová, slunečnicová)
• 2 PL olivového oleje
• 1 PL octa
• 2 PL třtinový cukr
• voda dle potřeby

Směs salátů a rajčata důkladně omyjte a smíchejte ve větší míse. Třtinový cukr míchejte v octu do rozpuštění a následně přilijte olej a vodu. Množství zálivky upravte podle toho, kolik máte salátu. Salát by neměl v zálivce plavat, ale měl by být pouze zalitý. Posypte semínky a důkladně promíchejte.

Sladká tečka závěrem

Dezert by při pořádném grilování neměl chybět! A když už je gril rozpálený, proč ho nevyužít i na přípravu posledního chodu?

Grilovaný ananas

Suroviny:

• 4 PL pomerančové šťávy 
• 4 PL citronové šťávy
• 1 PL třtinového cukru
• 1 ananas

Ananas oloupeme a pokrájíme na kolečka cca 0,5 cm silná. Smícháme obě šťávy a kolečka ananasu v ní smočíme. Následně jednu stranu posypeme trochou třtinového cukru. Touto stranou pokládáme na gril. Počkáme, až lehce zkaramelizuje, pocukrujeme druhou stranu (dle chuťových preferencí) a otočíme. Po zkaramelizování druhé strany můžeme podávat, ať už samotné, nebo s kopečkem vanilkové zmrzliny. 

Ke každému dalšímu grilování přejeme DOBROU CHUŤ!

Zdroj obrázků: pixabay.com a depositphotos.com

Zkusíme se úplně vyhnout obecným informacím, které snadno najdete na webových stránkách, v tomto případě ZOO Praha, případně v diskuzích, které se tohoto tématu týkají. Pojďme na to trochu jinak - projdeme si ZOO jako rodiče! Dnes v Praze, příště zase jinde! 

Příjezd

Návštěvu zoologické zahrady v Praze není od věci si naplánovat. Pokud ji chcete navštívit v sezóně, doporučuji vyhnout se víkendům. V posledních letech prošla výraznou rekonstrukcí (zejména "díky" povodním v roce 2002, kdy byla zničena velká část zahrady) a tak není divu, že je považována za jednu z nejkrásnějších v Evropě. V roce 2015 dokonce získala 4. místo ve světovém hodnocení portálu TripAdvisor. Stručně řečeno - o víkendech je tady dost plno (a dost znamená opravdu dost, zažili jsme i dny, kdy na počítadle návštěvníků bylo něco přes 16 000).

Pokud jste stále ještě majiteli kočárku, bude se vám s ním v takovém počtu lidí velmi špatně manipulovat. Cesty a chodníky tady nepatří k těm nejširším. No a pokud už jsou vaše ratolesti "běhací", je poměrně snadné je v takovém počtu lidí ztratit z dohledu (pokud je nechcete celou dobu svírat za ruku). Ve dnech vyšší návštěvnosti je také dobré počítat s všudypřítomností front - počkáte si u občerstvení, toalet, přebalovacích pultů. Hlavně se ale může stát, že se vaše dítě některá zvířata prostě neuvidí, protože i u výběhů je zkrátka opravdu nával. 

Dost podobně jsou na tom slunečné prázdninové a sváteční dny.

Tip: zabavte děti tím, že si budou postupně odškrtávat, která zvířátka už viděly. Využít můžete buď knížky/mapky, které dostanete zdarma na pokladnách. Kreativnější z vás mohou takovou knížku vyrobit. Obrázky do ní můžete buď sami nakreslit, nebo použít z internetu. 

Z vlastní zkušenosti - tuto ZOO si nejvíc užijete ve všední/pracovní dny a nebo v zimě. Bez tlačenic, bez front. A nemusíte se bát pustit ruku potomstva. Zimní návštěva má také své nezaměnitelné kouzlo (pokuste se tedy vyhnout vánočním svátkům a předem si na webových stránkách ověřte, do kdy mají otevřeno, provozní doba v zimních měsících bývá výrazně kratší). Díky hojnému počtu vnitřních pavilonů vaše děti uvidí téměř všechna zvířata. Osobně musím říct, že jediné úskalí má zimní zoo v tom, že v pavilonech je samozřejmě teplo, takže se neustále oblékáte/svlékáte. 

Zahrada sama o sobě je poměrně rozsáhlá (cca 10 km cest), takže pokud víte, že máte doma malého nechodiče, nebo je prostě ještě příliš malý, než aby dokázal chodit sám, a chcete-li si ušetřit do budoucna nervy s unaveným prckem, máte možnost si hned při příchodu zapůjčit u hlavního vchodu golfky nebo trakař. Služba je zdarma, potřebovat budete jen OP (v případě cizinců pas). 

Občerstvení

Jako rodič jsem si už tak nějak zvykla, že za dětská jídla je většinou považován smažený kuřecí řízek, hranolky, smažený sýr, případně dětská svíčková (rozumějte normální svíčková s méně knedlíky). Stejně tak je to ve většině občerstvení. Pokud neděláte svačiny doma a preferujete pro děti něco jiného, než výše vyjmenované, za pozornost stojí stánek U supa (hned u jižního vchodu, otevřena v létě i v zimě, posezení pouze venku). Na jídelním lístku najdete nabídku salátů, vegetariánská (i veganská) jídla, čerstvé polévky. Vše velmi chutné. 

S dětmi můžete bez obav navštívit také restauraci Oceán (u hlavního vchodu, otevřena celoročně a posedět se dá i uvnitř). Tady je nabídka dětských jídel o něco rozšířena. Často mají ryby (velmi dobře udělané), takže do dětského menu ani nemusíte sáhnout. 

Z mého pohledu rozhodně stojí za zmínku občerstvení U vyder (najdete ho u vyder). Kromě kávy si zkrátka musíte dát jejich palačinky! Jsou úžasné! Pozor na to, že tento stánek je jedním z mála, kde vám neohřejí dětskou stravu. Pokud tedy chcete zavítat na kávu a palačinku a přitom nakrmit i svou ratolest dobrotou ze skleničky, můžete si skočit do nedalekého občerstvení U Hrocha. 

Poslední osvědčené a odzkoušené občerstvení je restaurace Gulab u Údolí slonů. Informace spíš pro dospělé - vaří tu (mimo klasiku) také indickou kuchyni (tedy na poměry restaurace v zoologické zahradě, nečekejte indický personál apod.). 

Téměř u každého občerstvení také najdete toalety, které jsou většinou vybaveny přebalovacím pultem (a většinou jedním). Pokud se trefíte do dne, kdy je návštěvnost vysoká, očekávejte fronty. Pokud návštěvu necháte na zimu tak jistě oceníte, že dítko nemusíte odstrojovat do úplné zimy, protože jsou vytápěné. 

Jak ušetřit nohy

S největší pravděpodobností se nevyhnete setkání se ZOO vláčkem. Nám se velmi osvědčila kombinace půl zoo vláček/půl zoo pěšky. Přeci jen, 2,5 letý capart těžko odchodí celý den a golfky jsou u nás zapovězené. 

Vláček jezdí ve spodní i horní části zahrady. Jen pozor na to, že je nespojuje! Jedna jízda vyjde dospělého na 30 Kč, dítě 2 - 15 let 20 Kč. Tras vláček objíždí několik. Osobně doporučuji využít vláček v horní části zahrady, kde jsou úseky mezi zvířátky delší a jedná se spíš o obory (zebry, koně převalského, apod.). 

Tip: Jedním z hlavních taháků jsou gorily nížinné. Starší děti můžete cestou do ZOO zabavit aplikací do chytrých telefonů Strážce pralesa, která je zaměřená právě na gorily. 

Co rozhodně nevynechat

Jak je již zmíněno výše - jižní a severní část zahrady není spojena vláčkem. Zato je spojena lanovkou, kterou většinou nevynecháme. Pro našeho malého je to vždycky velký zážitek! Pokud už jsou vaše děti větší a jsou fanoušci dinousaurů, lanovku si odpusťte a poctivě si vyšlápněte kopec kolem Gočárova domu. Cestu nahoru lemují dinosauří "vykopávky", kosti, trilobiti apod. 

Druhou atrakcí, kterou oceníte zejména v horkém počasí, je jakási miniosvěžovna kousek od hlavního vchodu a restaurace oceán (za obchodem se suvenýry). Jedná se o malé "potůčky", kde si děti, a koneckonců i dospělí, mohou svlažit nohy. A protože děti většinou milují hraní ve vodě, bývá jich tam hromada, takže si nakonec celkem dobře vyhrají i spolu.

Za doporučení stojí také Velemlokárium. Pokud byste patřili k lidem, kteří si před vstupem řeknou, že na mloky zrovna zvědaví nejsou, děláte chybu. Není totiž mlok, jako mlok. Tihle jsou skutečně hodně velicí (největší mlok měří 155 cm)! Navíc se jedná o velmi krásný pavilon, kde mohou děti nahlédnout také pod akvária ve skalní prohlubni.

Za klasiku už potom považuji dětskou zoo, kde je možné zakoupit krmení (5 Kč) a nakrmit kozy a ovce. Dětská zoo se nachází ve spodní části zahrady u výběhů domácích zvířat. Ty jsou dělané tak, že si připadáte téměř jako na statku, což mohou ocenit zejména děti z měst.

Něco (jenom) pro děti

Pokud už vaše ratolesti omrzela zvířátka, můžete je vzít do rezervace Bororo v dolní části, která slouží jako odpočinková zóna pro rodiny s dětmi. Opravdu velká dětská prolézačka, která spojuje několik malých domečků v různých výškových úrovních, navíc ve stylovém provedení. Děti se vyblbnou, pohrají si a vy si můžete v klidu vydechnout u kávy v přilehlé kavárně. Jen je potřeba počítat s tím, že obtížnost prolézaček je trochu vyšší a samotné dítě je může využít až jako šestileté. Pokud je váš potomek mladší, u kávy si nejspíš nevydechnete, protože budete lítat s ním🙂.  

Zdroj obrázků: pixabay.com, upload.wikimedia.org

Zrovna před nedávnem jsme se rozhodovali, kdy bude ten správný čas vyrazit s dítětem do kina. Je mu 2,5 roku. V kině zrovna dávají pokračování jeho milovaných Cars. A tak jsme šli. Kdy je ta správná chvíle? A dá se nějaká chvíle označit za správnou?

Jaké otázky si položit?

Samozřejmě, každé dítě je naprosto jiné. Některé děti se vydrží dívat na celou pohádku ve 2 letech, některé to nevydrží ani ve 4. Je ale pravděpodobnější, že pokud zvládne celou pohádku doma, v kině to také nebude problém. Podobným pravidlem se řídila také uživatelka @smuffynka: "Já brala malého ve skoro 2,5letech na Cars 2. Cars miluje a doma mi vydržel sedět a koukat na celou pohádku Cars 1 tudíž jsme zkusili kino. Dopadlo to výborně."

Rozhodně stojí za přemýšlení také to, jestli o vybraný film bude dítě stát. Mám podobnou zkušenost jako @smuffynka - vím, že Cars má rád, je to jeho nejoblíbenější pohádka, hrdiny zná, sbírá autíčka (hračky) a stále si s nimi hraje. Okamžitě tedy pozná, o jakou jde pohádku a je téměř vyloučené, že by ho nezajímala. A nejsme jediné. Například @hehena v internetové diskuzi píše: "My byli včera. Prckovi jsou 2r a 4m, ale vsadila jsem na tutovku, neb Dobu ledovou miluje, takže jsme to prubli. v sobotu zkusíme Madagaskar, to je taky jeho další závislost.

Dětský zrak se vyvíjí do 6ti let věku a do té doby se nedoporučuje sledovat filmy ve 3D. Pokud jste tedy zvažovaly návštěvu 3D pohádky, raději se jí vzdejte a volte 2D verzi. 3D efekty nejsou pro děti přirozené, protože svět kolem sebe vidí normálně 2D. V některých případech může vyvolat nejen bolesti hlavy, motání, zrakové potíže, ale až epileptické záchvaty, jak varuje jedna francouzská studie.

Příprava

Samozřejmě není od věci dítě na kino připravit. Vysvětlit mu, že jde o "společenskou" událost, na které se očekává nějaké konkrétní chování (sedí se na místě, nekřičí apod.). Kromě toho, že si bude připadat důležitě, když to správně podáte, můžete se pak na svá slova odkazovat ("Víš, jak jsem ti doma vysvětlovala, že se v kině nekřičí.").

Popřemýšlejte také o tom, kam se usadíte a vyberte strategickou polohu. I toto @hehena ve svém příspěvku rozvádí: "Vybrali jsme si sezení u uličky, abychom mohli vzít případně rychle a nepozorovaně roha." Ono z místa uprostřed sálu se vám bude skutečně špatně nepozorovaně odcházet, ať už na toaletu nebo domů. 

Do sálu přijďte včas, ideálně ještě v okamžiku, kdy je rozsvícený. Dítě má tak lepší možnost vše si prohlédnout, zeptat se na to, co ho zajímá. Také uvidí další děti, což může působit jako magnet, aby v sedačce vydrželo. Zároveň také uvidí upoutávky na další pohádky a je možné, že ho něco zaujme a vy pro příští deštivý den budete mít inspiraci. 

Občerstvení

Přestože kina se tomu vehementně brání, určitě se vám do kabelky vejde drobné občerstvení pro dítě (rýžové oplatky, kukuřičné křupky, pokrájené ovoce/zelenina - ideálně nedrobící a nepatlavé pochoutky). Ne každý rodič totiž považuje za vhodné krmit své dítě popcornem či jinou kino dobrotou. Bez mučení ale přiznávám, že my to zkusili včetně sladkého popcornu a i to byl pro malého veliký zážitek! Přeci jen není to pravidelné a myslím, že to tak nějak podtrhne výjimečnost situace. 

Připravte se na nejhorší

Pozitivní je, že to nejhorší, co se může v tomto případě stát, je to, že prostě odejdete před koncem. Rozhodně nemá cenu dítě trápit a pokud se v sále necítí dobře, zbytečně to neprodlužovat. Hlavním cílem návštěvy kina má být to, že se všichni pobavíme, nikoli to, že pro dítě se z kina stane traumatizující zážitek, který už nebude chtít nikdy absolvovat. 

Pokud váháte z toho hlediska, aby se na vás ostatní rodiče nedívali divně, až se budete pomalu vykrádat ven, tak vězte, že i oni někdy v minulosti byli se svým potomkem v kině poprvé. Přeci jen jsou to děti, takže občasné výkřiky, soukromé dotazy na celý sál a častější "courání" směrem ven se samozřejmě toleruje. 

Užijte si to!

Naše první kino dopadlo výborně. Dokoukali jsme až do konce a doteď o tom zážitku mluvíme. Samozřejmě se ptá, kdy zase půjdeme. Na výběr je aktuálně více "pokračovacích" pohádek - Cars 3, Já padouch 3 a zanedlouho také z českých luhů a hájů Hurvínek a kouzelné muzeum.  Více zkušeností s první návštěvou kina popisují maminky v internetové diskuzi přímo  na MK. No a pokud už jste se rozhodly, že to zkusíte, tak nezbývá než vám popřát příjemný zážitek a ať to dobře dopadne!

A co vy? Chodíte s dětmi do kina? A jaká byla první návštěva?

Zdroj obrázků: pixabay.com

Zdroj informací: http://www.lekari-online.cz/ocni-lekarstvi/novinky/3d-filmy-hrozba-pro-male-deti

Jsou jako poslové jara. Jsou jich plné louky, příkopy a nebo je máme na zahradě. Kromě toho, že umí vykouzlit úsměv na rtech, mají i mnohé využití v kuchyni. Tak například perfektní pampeliškový med. 

Suroviny:

Cca 400 květů pampelišek

1 litr vody

1 citrón 

1 kg cukru (bílý nebo třtinový)

Postup:

Na vaření pampeliškového medu je krásné mimo jiné i to, že vám můžou pomoct děti. Vezměte košík, sbalte ratolest a hurá na nějakou (ideálně nepráškovanou) louku. Čím dál od silnice budete sbírat, tím lépe. Trhejte květy, a to co nejvíce otevřené.

Doma vložte pampelišky do hrnce a zalijte 1 litrem pitné vody. Trochu je pomačkejte, ať jsou co nejvíc ponořené ve vodě. Teď přichází fáze čekání. Květy nechte cca 24 hodin máčet (macerovat). 

Druhý den přeceďte pampelišky. Použít můžete cedník, plátno nebo například látkovou plenku. Doporučuji z pampelišek také vymačkat vše, co vsákly, ať med o nic nepřipravíte. Do výluhu přidejte cukr a vymačkejte šťávu z citronu. Začněte pomalu zahřívat až do zhoustnutí. Konzistence nebude stejná jako u klasického medu, ale o něco tekutější. Asi jako když si koupíte v lékárně sirup. 

Mezi tím si připravte sklenice a víčka. Důkladně je vymyjte jarovou vodou a opláchněte. Následně ještě víčka i sklenice "prolijte" vroucí vodou. Neutírejte je utěrkou a raději nechte oschnout.

Jakmile má med požadovanou konzistenci, plníme ho do vyčištěných sklenic. 

Po naplnění otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout. Vhodné je uložit ho na chladné a temné místo, tak výrazně prodloužíte jeho trvanlivost.

Pampeliškový med podávejte jako posilovač imunity (ideální na podzimní období), na lžičku nebo do čaje. A když už nějaký ten kašel dorazí, nebojte se med použít ve větším množství. 

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný… Asi nejčastěji odříkávaná velikonoční koleda doprovázející chlapce/děti, kteří drží pomlázku a těší se na vykoledované vajíčko, sladkost, drobný peníz, ti dříve narození na panáka. Ne všude jsou však Velikonoce stejné. Víte, jak to chodí ve světě?

Austrálie

Není lepší místo kde začít, než u protinožců. Austrálie je země mnoha národností a tak vypadají i velikonoční svátky. Nezřídka se stává, že v jednom domě dodržují jiné zvyklosti než sousedé. Přesto je možné najít několik styčných bodů. Jedná se o nejdůležitější svátky v zemi. Tomu pak odpovídá okázalost výzdoby a to, že regály v obchodech se doslova prohýbají pod velikonočním zbožím (dekorace, barevná vajíčka, zajíčci). Australané tyto svátky vnímají jako prázdniny – mají volno stejně jako my, na Velký pátek i Velikonoční pondělí. Celé rodiny se v tomto období scházejí a společně navštěvují mše. Také se peče tradiční pečivo – podobně jako u nás mazance. To má podobu kříže a nazývá se hot cross buns. Z Austrálie se přesuneme trochu severněji, konkrétně na Filipíny.

Filipíny

Jako bývalá španělská kolonie (ještě později americká) jsou téměř výhradně křesťanské. Z toho vychází i velmi nábožensky pojaté oslavy na Velký pátek.

V ulicích hlavního města Manily se v tento den objevují průvody, které napodobují poslední cestu Ježíše Krista. Účastníci nesou na svých ramenou kříže, nechávají se bičovat (případně se bičují sami) a na konci této cesty dochází k ukřižování, a to zcela reálnému. Filipínci si tak připomínají utrpení Ježíše a vykupují své minulé hříchy. V kontextu této zvyklosti se najednou naše šupání pomlázkou už nezdá tak barbarské.

Čína

Oslavy Velikonoc jako křesťanského svátku jsou v obecně Asii záležitostí spíš komunitní. Tak například v Číně je lidé s křesťanským vyznání využívají k tomu, aby se v místním křesťanském centru nechávali hromadně pokřtít. Zbytek Číny slaví v tomto období Quing ming jie – Svátek čistoty a jasu, který má s našimi svátky pramálo společného. Je založen na legendě o princi, který se po vyhnání do exilu vrátil zpět do své země a stal se císařem. Následně odměnil všechny, kteří mu zůstali věrni. Jen jeden voják odměnu odmítl a se svou matkou se ukryl v lese. Císař nechal les zapálit, aby světlo z ohně pomohlo v hledání vojáka, ale požár se rozšířil a vojáka s matkou zabil. Tuto událost si v Číně připomínají v tzv. Den studeného jídla a zahajují jím právě tyto svátky, kdy si připomínají své zesnulé.

Rusko a další pravoslavné země

Velikonoce podle juliánského kalendáře se nazývají Pascha a začínají později, než u nás. Tradiční je pečení velikonočního pečiva, které se nazývá kulič. Kulič má podobu mazance, jen je vyšší (čím vyšší, tím lepší, není výjimkou, že je mezi sebou ženy porovnávají) a má useknutou špičku. Useknutá špička je symbolikou Kristova otevřeného hrobu. Na důkaz vzkříšení Ježíše si lidé vzájemně darují barvená vajíčka, která jsou velmi často červená. Při návštěvě kostelů, které jsou v tomto období přímo nutností, si lidé nechávají jídlo světit. A protože Pascha je ukončením 40 denního půstu, nechybí jídla na stolech požehnané množství.

Amerika

Je známé, že Američané se pompézních oslav nebojí. A tak je tomu i o Velikonocích. Nechybí pompézní výzdoba, barvení vajíček a všudypřítomný velikonoční zajíc. Tento symbol má svou historii v amerických pohádkách a nosí vajíčka již od nepaměti. Velikonoční zajíček je oblíbený zejména u dětí, protože jim tradičně schovává koledu (barvená vajíčka a sladkosti) po domě a v zahradách. Výjimečné nejsou ani veřejné akce v parcích, kde děti hledají vajíčka hromadně. Trochu překvapivé je (vzhledem k tomu, že v USA je poměrně hodně věřících), že Velikonoce zde nejsou až tak brány jako křesťanský svátek, ale většina rodin si ho užívá spíš komerčně.

U sousedů

U našich slovenský sousedů bychom se setkali s velmi podobným průběhem Velikonoc, jako u nás. Hoši chodí s řehtačkami, které nahrazují zvony, co odletěly do Říma, ženy pečou mazance a barví vajíčka. Velikonoční pondělí je poté ve znamení pomlázek a šupání dívek. Tento zvyk má zajistit, aby dívka zůstala zdravá, plná energie. Zkrátka aby neuschla. Dívky pak za to chlapce odměňují vajíčky, sladkostmi, případně něčím ostřejším. Směrem na východ se tento zvyk mění. Chlapci nechodí s pomlázkou, ale hází dívky do potoků, nebo je polévají vodu či speciální velikonoční voňavkou. To má zajistit "jarní osvěžen" dívky, zkrátka tedy to, aby neuschla a po zimě se pořádně probudila. Taková je pak tradice v Maďarsku.

V Německu se velikonoční tradice často liší podle toho, ve které spolkové zemi se zrovna nacházíte. Všude se ale barví vajíčka (čím pestřejší, tím lepší), nechybí tradiční výzdoba a oblíbené velikonoční trhy. Děti si vyrábí slaměná hnízda, do kterých jim přes noc naklade vajíčka zajíc/kohout/čáp/liška – to už podle zvyklosti v dané oblasti. Rodiče pak hnízdo schovají a ráno ho děti hledají. Také dostávají drobné dárky. Obvyklé je, že i nevěřící rodiny v tomto období zavítají do kostela.

V Rakousku je nesmírně důležitým dnem už Zelený čtvrtek. Ženy vaří něco zeleného a na vejce, která jsou v tento den snesena, se dělá značka. Rakušané věří, že když takové vejce snědí na Velikonoční pondělí, přinese jim to štěstí na celý rok. Peče se tradiční pečivo – věnce z preclíků. Ty slouží zejména k ozdobení stolů. Jiné tradiční jídlo – klobásy, maso, chléb, se nosí vysvětit do kostela a následně doplňuje preclíkový věnec na prostřeném stole. A bez hry, kdy se soupeři vzájemně snaží nakřápnout vajíčka by to nebyly pravé rakouské Velikonoce.

Naším posledním sousedem je silně věřící Polsko. Velikonoce přicházejí po 40 denním půstu, který je v Polsku často dodržován. Jedná se tedy o svátky „plných stolů“, na kterých nechybí hlavně masité pokrmy. Tato jídla (nebo alespoň kousky z těch, která budou na Boží hod velikonoční na stole) nechávají Poláci posvětit v kostelech na Bílou sobotu. Po celém Polsku tedy můžete vidět procesí košíků, mířících do kostela. Mladé dívky pečou kynuté bábovky. Věří se, že podle kvality bábovky se pozná i kvalita nevěsty. Tradičním pečivem (bez ohledu na to, kdo ho peče) je pak na velikonočním stole mazurek – moučník s náplní a polevou. A stejně jako u nás, i v Polsku se peče beránek. A protože jsme v Polsku, nesmí na stole po tak dlouhém půstu chybět lahev vodky.

Ať už u vás vládne Velikonocím zajíček nebo pomlázka, ať pečete beránka nebo kulič, přeji vám, ať si ty letošní Velikonoce užijete plnými doušky!

Zdroj obrázků: pixabay.com