Hodně z nás trpí bolesti zad v těhotenství, ale i mimo něj -  jedná se o bolest v kříži, která často vystřeluji i do nohou. Nejsem sice žádný fyzioterapeut, ale konzultovala jsem to s ním a také s neurologem, protože jsem opravdu trpěla jako pes. Rozhodla jsem se to sepsat, i kdyby to mělo pomoci, alespoň jedné z vás. Pokud Vaše obtíže přetrvávají, konzultujte to se svým lékařem, aby Vás poslal na podrobnější vyšetření.

Jak si pomoci?

Jsou tři základní pravidla.

1)    Správně sedět a střídat polohy

2)    Cvičení

3)    Jemná masáž od partnera

Správné sezení a střídání poloh

Ono se to nezdá, ale je opravdu důležité dbát na správné sezení. Hlavně se vyvarovat tzv. „gaučosedu“ jak já říkám (takový polosed pololež prohnutými zády – každý jistě ví, o čem mluvím). Dále mi bylo doporučeno střídat polohy. Chvíli ležet, sedět, projít se a sednout si i na balon nebo židli – tyto dvě pomůcky nás totiž nutí sedět rovně. Ano, možná si řekněte – no to je rada, ale když jsem se začala touto radou řídit a kontrolovat sezení opravdu to pomohlo.

Cvičení

Nejedná se o cvičení, kdy se zapotíme a cvičíme hodinu denně. Cvičíme tak deset minut a výsledek se opravdu brzy dostaví. Jsou různé cviky, jak se zbavit bolesti zad, já zde budu popisovat ty, které jsem používala já. Pokud budete mít další cviky, klidně je napište do komentářů, každému totiž vyhovuje něco jiného. Veškeré cviky je důležité provádět pomalu a tahem, nikoliv švihem. Doporučuji si zkusit zacvičit za přítomnosti partnera, kdyby se Vám náhodou udělalo špatně.

A)     Sedneme se na židličku, narovnáme záda a ruce dáme do svícnu. Otáčíme trupem ze strany na stranu a nezapomínáme správně dýchat. (tento cvik lze provádět také na míči)

B)      Lehneme si na záda na podložku a pokrčíme nohy v kolenou. Ruce položíme podél těla, dlaněmi dolů. Dýcháme do bránice. Po chvilce začneme nohy pomalu pokládat ze strany na stranu, lopatky by měly být stále na podložce. Po chvilce můžeme přidat také otáčení hlavou, které směřujeme na jinou stranu než nohy.

C)      Stále ležíme na podložce na zádech, nohy pokrčené v kolenou. Jednu nohu natáhneme a pomalými hmity cca 10 cm nad podložkou hmitáme. Pokud se Vám dělá špatně vleže na zádech, lze tento cvik cvičit také v poloze na boku.

D)     Sedneme si na balon a krouživými pohyby pánví balón rozvlníme. Prvně na jednu na stranu, poté na druhou stranu.

E)      Stále sedíme na balónu a tentokráte se pohybujeme dopředu a dozadu. Prosím, u tohoto cviku opatrně, ať z balónu nespadnete.

F)      Sedíme na balónu, pravou ruku položíme na levé koleno a podíváme se za sebe. Totéž opakujeme i na druhou stranu.

G)     Sedneme si na zem, roztáhneme nohy a mezi ně položíme balón, ten potom zvedáme oběma rukama naráz.

Tady tyto cviky jsem cvičila a stačilo to. Ještě jsme chodili na kratší pomalé procházky. Všechny znáte svoje hranice,  pokud je bolest veliká šetřete se a konzultujte s lékařem popř. cvičení nechejte na druhý den. Nikdy jsem necvičila všechny cviky naráz. Spíše jsem je střídala.

Od manžela jsem pod stromečkem našla plyšáka, který je vycpaný takovýma pecičkama. Nahřívá se v mikrovlnce. Občas jsem si jej nahřála a položila na místo, kde mě záda bolela, také mi to pomohlo.

Jemná masáž partnera

V předporodním kurzu, nám sestřička ukázala, jak nám partner může pomoci od bolesti zad. Stoupněte si čelem ke stolu či židličce a rukama se chyťte. Kalhoty si spusťte trochu dolů  a vyhrňte tričko. Partner si stoupne za vás a chytí vás za boky, palce směřují směrem k páteři. Partner musí najít takové důlky nad zadkem, některým jdou vidět více, jiným méně – každopádně vy sami poznáte, jakmile se toho místa palci dotkne. Jakmile budou palce tam, kde mají být, masíruje Vás krouživými pohyby – délce se meze nekladou.

Doufám, že Vám alespoň nějaká rada pomůže zmírnit bolest zad.

Císařský řez, taky porod!

Milé maminky, čekatelky, snažilky,

musím říct, že jsem tento článek psala asi na třikrát – asi dva krát jsem ho měla napsaný celý a dva krát jsem ho vymazala…  Tentokrát jsem se rozhodla, že ho uveřejním… Chci upozornit na to, že nechci nikoho shazovat, nekritizuji nikoho a ani proti nikomu nepálím… jenom bych chtěla, abychom se na chvíli zamyslely a v klidu dočetly do konce… a podělily se o zkušenosti.

Občas se zde vyskytnou vzkazy typu - mám jít na císaře a nedokážu se s tím smířit… Nebo porodila jsem císařem a nedokážu se s ním smířit… Proč? Císařský řez je také porod!

Ano, většina z nás si představujeme, jak tlačíme  ten náš uzlíček štěstí ven z našeho lůna, jak nám ho položí hned k prsu a jak prožíváme naši euforii.

Proč jsem se tímto začala zabývat?

Jako prvorodička jsem ze všeho vyjukaná a nadšená. Poctivě studuju knížky o těhotenství a porodu, pročítám diskuze, radím se s kamarádkami, které už děti mají – pálím na gynekoložku všemožné otázky.

Můj plán byl a snad se možná ještě splní – porodit přirozeně. Neříct si hned o epidural, ale snažit se to zvládnout bez něj. Nastudovala jsem si porodní polohy, úlevové polohy, brzy si chci začít masírovat hráz. Cvičím na pánevní dno – prostě se snažím dělat vše, abych byla na porod co nejvíce připravená (i když tuším, že to stejně bude jedno velké překvapení)  a teď vím, že mám asi jen 10% šanci, že se mi to povede.

Plán se začal hroutit těsně před Vánoci – špatná poloha plodu a malá děloha… doktorka říkala – uvidíme… začala jsem se tedy zajímat o možnosti (pročítání diskuzí, hledání alternativ a podobně) – začala jsem cvičit na otočení, podle rad tady jsem svítila baterkou na břicho a dokonce začala přemýšlet, že si strčím repráky mezi nohy J.

Kontrola ve středu a verdikt šance na přirozený porod asi tak 10%. Mám se tedy cítit méněcenně? Popravdě jsem se tak chvíli cítila – hlavně díky výše zmíněným příspěvkům, ale pak jsem se zatvrdila.  Proč? Podle mě, je jedno, jak mi Aninku vytáhnou ven  - klidně i ušima, hlavně ať je v pořádku.

Porod ať už přirozený či císařským řezem je zázrak – zázrak kdy přinášíme do světa novou bytost – bytost, která v nás rostla, je z naší krve, na kterou se tak dlouho těšíme, chceme ji držet v náručí a milujeme ji od chvíle, kdy uvidíme na testu dvě čárky. Tohle je podle mě důležité. Proto Vás prosím, maminky - které jste takovýto porod prodělaly, čekatelky a snažilky – které se dozvíte, že budete rodit císařem – nenechte si tento zázrak zkazit! Radujte se ze zdravých dětí! Jako já z toho svého, které přivedu na svět.

Ano, je možnost, že ještě budu rodit přirozeně – ale ať už přirozeně nebo císařským řezem výsledek bude stejný – přivedu na svět dítě.