Jak se rodí princezny

2. 5. 2019 předání do péče porodnice a má průkazka hlásí 39+2. Miminko na monitoru nespolupracuje a spinká, tak jsem odeslána na procházku a velmi ráda toho využiju a dám si kafe a zákusek 🙂. Zjišťuju, jak se má starší syn doma a nic neřeším, jen si užívám klid. Monitor OK, prohlídka taky ok, otevřená pro prst a je mi nabídnut hamilton, který s díky odmítám (jsem rozhodnutá dát si následující den rycinový drink). Doma mě bolí podbřišek, čemuž ze zkušeností se synem nepřikládám váhu, neb po vyšetření mi to přijde normální. Jdu na poštu, na nákup a bolesti jsou stále, ale celkem nepravidelné, tak jsem to přisoudila poslíčkům. Jen manželovi oznamuju, ať je v pohotovosti, že třeba budu rodit :D. Hysterčím a chovám se jako prvorodička a píšu známé, jak poznám, že rodím (se synem mi praskla voda, chvíli se nic nedělo a pak se porod rozjel na plné obrátky). Po sprše bolesti stále asi po 8 minutách, ale netřeba je prodýchávat. Jdu si lehnout na bok a syna hlídá táta (je asi 18 hod). Bolesti přestaly, závěr poslíčci. Ve 21:30 uspávám syna, který s tátou nemohl zabrat a už vím, že spát nebudu 🙂 bolesti se vrátily. 22:30 a ku...a rodím, tuhle bolest už dobře znám. Dobaluju tašku a posílám manžela pro mou mámu. Stojím v kuchyni a hekám. Před půlnoci odjíždíme do porodnice a já se na schodech, když jsem viděla mámu, jak trpí se mnou, rozbrečela 🙂. Porodnici máme asi 5 minut od baráku a kontrakce jsou už po 2 minách, takže si nedávám ani pás v autě a prodýchávám kontrakce a v pauzách vtipkujeme s manželem. Zvoním na příjem, sestra velmi příjemná, když jsem ji vzbudila :D, převlékám se, sepisujeme příjem a alou na sál. Okamžitě mě posílají na box a následuje vyšetření porodní asistentkou, která věděla, že to bude rychlovka (známá PA dala echo, že dorazím a že první porod byl rychlý), otevřená na 9, branka nezašla, miminko je vysoko. Píchají mi kanylu pro ATB na GBS pozitivní. Lehám si na bok a tlačím s každou kontrakcí (po souhlasu PA), jinak bych bolesti opět řvala na celou porodnici a cítím, jak miminko krásně sestupuje a bolest je o dost snesitelnější. Po cca půl hodině na sále, čas kol 1 ráno, následuje vyšetření DR, vše jde krásně a ještě chvíli a budeme tlačit a někde mezi tím mi praskla voda.  Branka zašla a já tlačím a na první sérií kontrakcí cítím hlavičku, jak leze ven. Druhá série kontrakcí a princezna Mariánka je na světě 3. 5. v 1:35 s mírami 2890 g a 48 cm. Všechno šlo jak po másle a délka celého porodu asi 3,5 hodiny. Mariánku mi dávají na bříško a nechají dotepat pupečník,který jsem si sama přestřihla (manžel nechtěl), porodím placentu, Dr mě zkontroluje, mám malou ranku u močové trubice, což vyřeší nějakým zásypem a pak už nás nechají nerušeně odpočívat ve třech. Splnilo se mi vše, co jsem se synem neměla (ne že bych nechtěla, ale zkalená voda a jeho poporodní stav bylo nutné sledovat a vyhřívat ho). Porod bez medikace, nádherný zážitek z vnímání celého porodu (po celou dobu jsem měla zavřené oči), bonding, přestřihnutí pupečníku, samopřisátí Mariánky a na šestinedělí mi vyšel i nadstandard, takže prostě všechno TOP. 

Teď už rození nechám mladším ročníkům a budu si ty svoje dvě děťátka užívat.