Náš ne/ambu porod

O různé možnosti porodu jsem se zajímala v podstatě již několik let. Hodně mě toto téma zajímá, ráda čtu různé články, příběhy, sbírám pozitivní i negativní zkušenosti jiných. Když jsem tedy na podzim 2015 zjistila, že jsem těhotná, vše ještě nabralo na obrátkách🙂 Jsem toho názoru, že pokud člověku věnuje hromadu času vybíráním kočárku, oblečení a dalších nezbytností pro miminko, tomu, jak a kde porodím pak musím věnovat ještě mnohem více času a pozornosti. Nebylo mi jedno, jaký porod své dceři připravím, zároveň si však myslím, že krásný porod může být v porodnici stejně tak, jako doma a pokazit se může doma stejně tak, jako v porodnici.

Já zvažovala možnost porodu doma, volbu porodu v porodnici v Krnově nebo ve Vyškově s vlastní PA, ambu porod....Často jsme se o tom s manželem doma bavili a protože zpočátku se muž přikláněl nejvíce k lékařsky vedenému porodu v porodnici, někdy byly tyto rozhovory poměrně bouřlivé 🙂 Postupně jsme si však ujasnili, že bychom rádi porod v podnici bez lékařských zásahů, pouze s domluvenou PA a co možná nejkratší pobyt v nemocnici. 

Dohodla jsem se tedy s PA z naší vesnice, kterou dobře znám a je mi svým přístupem k porodům blízká. Možnost ambu porodu jsme spolu konzultovaly a dohodly jsme se, že do porodního plánu nic uvádět nebudu a nechám to na situaci, jak vyplyne a co mě samotné bude nejpříjemnější.

Termín jsem měla 24. července 2016, ale já moc na tyto výpočty nevěřím, takže i když se červen přehoupl do července, těžkou hlavu jsem si z toho nedělala. Můj doktor je navíc také spíš "vyčkávací" a nijak mě na kontrolách nestrašil a nestresoval. Věřili jsme, že miminko nejlíp ví, kdy se má narodit.

V sobotu 2. července jsme byli celí den na chatě u známých, koupali jsme se a prostě si užívali nádherný letní den. Známí mi taky říkali, že která těhotná tam u nich byla, do druhého dne vždycky porodila. Asi je tam nějaký zvláštní "vzduch", protože i u nás to tak bylo 🙂 Břicho mě pobolívalo v podstatě celý den, ale nijak hrozné to nebylo. Večer jsem chtěla jet ještě na koncert pod širým nebem, ale muž mi to zatrhl :D V noci se pak bolesti začaly stupňovat, od půlnoci jsem už moc nespala a spíš pochodovala, zapisovala intervaly a kontrolovala muže, že spí. Nechtěla jsem, aby byl vzhůru a popoháněl mě, ať jedeme do porodnice🙂 Chtěla jsem mít vlastní klid. Věděla jsem, že moje PA má službu v neděli, brzy ráno jsem jí tedy zavolala,aby se tady zastavila po cestě do práce a zkontrolovala mě. Dohodly jsme se, že do 8 hodin dorazíme do porodnice, protože se zdálo, že je porod pěkně rozběhnutý a během dopoledne bude miminko na světě.

V porodnici jsme dostali pokoj s vanou a v podstatě jsem nejvíce času trávila pouze s manželem a PA se za námi občas zastavila mě zkontrolovat, poslechnout ozvy apod. Během dopoledne se ale nic moc nepohlo, PA mi proto praskal v poledne vodu (nad tím teď zpětně přemýšlím, zda to bylo nutné, jestli to prostě jen nechtělo dát miminku víc času). Ani to ale moc nepomohlo, porodní cesty se otevřít prostě nechtěly🙂 Později odpoledne tomu tedy PA pomohla ručně (to vnímám z celého porodu jako jediné negativně a dodnes si pamatuju, jak "příjemné" to bylo).

Naše láska, Adina, se nám tedy narodila v neděli 3. července 2016 pět minut před pátou odpoledne do tatínkovi náruče přesně tak, jak jsem o tom vždycky snila 🙂

Při samotném porodu jsem byla na pokoji pouze já, manžel a PA. Já byla bez jediného poranění, v podstatě okamžitě svěží a hned bych běžela domů🙂 Konzultovala jsem to s PA, která nám ale doporučila zůstat aspoň do druhé dne (jelikož se prod trochu protáhl), počkat na odběr z patičky apod. a pak případně odejít. Souhlasila jsem, takže jsem byla převezena na pokoj s miminkem. Pokud by byl volný pokoj, na kterém by s námi mohl být i muž, asi bych ani neprosazovala jít domů tak brzy, ale chtěla jsem, abychom byli společně první dny všichni jako rodina, takže jsem si říkala, že pokud bude malá v pořádku, zůstaneme jenom do pondělí.

Po odběru z patičky a dalších testech v pondělí dopoledne jsem to tedy začala řešit. Nutno říct, že všichni byli moc milí, nikdo se na mě nedíval skrz prsty, nevyhrožoval, neurážel apod. Informovali mě o rizicích, podepsala jsem jim papíry, že odcházím na vlastní žádost, s čímž jsem počítala, dohodli jsme se, že ve středu dorazíme na další testy a po mém ultrazvuku jsme jeli domů. Jsem opravdu moc ráda, že nebylo třeba nikoho přemlouvat, s nikým se hádat apod. Všem jsem také říkala, že neodcházím proto, že bych byla nespokojená - spíše naopak, nemůžu si porodnici i šestinedělí vynachválit, cítila jsem se tam jako královna🙂 Ale jednoduše  "doma je doma" a přišlo mi to tak správné🙂

Ve středu po testech malé tak seřízli pupík, ptali se, jak to doma zvládáme, zda nejsou nějaké potíže...A v pátek jsme pak zašli k naší dětské doktorce.

Všem ženám bych moc přála, aby měly možnost zvolit si, jaký porod jim nejlépe vyhovuje, aby si také dokázaly pro své děti najít tu nejlepší možnou cestu příchodu na svět a aby v době těhotenství, při porodu i po něm potkávaly lidi, kteří je na této cestě budou doprovázet s respektem, láskou, pochopením a úctou k jedinečné době, kterou období těhotenství i samotný porod je.