Mám sto chutí něco rozmlatit,běžet ven a řvát jak Viktorka u splavu. Od listopadu pracuji,na částečný úvazek z domova. Za poslední tři týdny synova druhá karanténa. Holky věčně jedná nebo druhá doma,teď s klukovou karanténou obě,mladší už je ok,starší mi dnes volali ze školky,ať si pro ni přijdu,že má zavřené bolavé oko. Vyslala jsem tam mamku,zajela s ní rovnou na oční a já mezitím doma s 2letou,která z podstaty svého věku potřebuje neustálou pozornost. Do toho jsem se snažila pracovat. Od zítřka do toho ještě on-line s klukem. Půlka učebnic zůstala ve škole. Učitelka do mailu ani nenapsala,kdy byl poslední kontakt,přitom to musí vědět. Abych měla aspoň představu,kdy to skončí. No nic,zajedla jsem svoji frustraci o půlnoci fidorkou. Nepomohlo to,jsem unavená,vzteklá,naštvaná, nešťastná a neskutečně vystresovana. Kdy už tohle skončí?? Chtěli jsme jet o víkendu pro stromeček,děti se na to těšily. No nic,jdu se vybrecet potichu do polštáře,abych nevzbudila holky a možná usnu😥