Když mi bylo 19náct byla jsem s přítelem rok,antikoncepci jsem brala od svých 15, během té doby jsem vystřídala 3 druhy ač pokaždé jsem měla nějaké problémy ať už to byly výkyvy nálad, nebo bolesti hlavy.Nakonec jsme s paní doktorkou do mluvily, že nasadime Cilest.Po 14 dnech užití jsem zjistila, že jsem těhotná ano byl to sok, ale začala jsem se i těšit.Vše probíhalo, jak mělo, až do prvního screeningu,přišla jsem s přítelem na utz s tím, že se možná i dozvíme co se v bříšku skrývá, pan doktor co mě utz dělal se ale netvaril moc vesele, oznámil nám, ze miminku bohužel nebusi srdíčko a je menší než by melo byt:( , samozdrejme jsem se rozbrecela a ptala jsem se ho jak je to možné, on mi ale odpověděl, ze se to stává a vypsal ni zadanku do nemocnice na kyretaz, já jsem se uzavřela do sebe a nikam jsem nevycházela bylo mi smutno. Po zákroku jsem zase chodila do školy a zkoušela se nějak zabavit ,abych na to nemyslela. Jak čas běžel začali jsme uvažovat ,ze by jsme to tentokrát zkusili znovu, ale už vědomě a světě div se v 21  jsem v březnu otěhotněla, neskutečná radost vidět ty dvě výrazne čárky na tehotenskem testu,šla jsem tedy na gynekologii, kde ni paní doktorka vzala krev na hCG , odpoledne mi volala a gratulovala.Druhy den me ale začalo byt špatně,přirovnával a jsem to k tehotenskym nevolnestem,na záchodě jsem byla od rána do večera,od večera do rána, příteli se to nezdálo a tak me vzal na pohotovost, tam ni udělali uzt a řekli mi , ze je vše v pořádku ale pro jistotu si me tu nechají,ze to vypadá na chřipku, druhy den ale už me přesvědčoval i, ze jsou to opravdu tehotenske nevolnosti,odpoledne jsem ale začala mít velké bolesti a začala jsem trochu krvácet,rozhodli se ze se na me podívají ,ale zevnitř ,takže jsem vlastně nevěděla co se děje , po 2 hodinách na operačním sále jsem se probudila a bylo mi oznámeno, ze jsem prodělala mimoděložní těhotenství a bohužel mi praskl vejcovod, který mi museli odebrat,zhroutil se mi cely svet, porad jsem si pokládala otázku proč zrovna já?? Tak mlada a už jsem přišla o druhé miminko..Nikdo mi nedokázal odpovědět . Dodržela jsem 6 neděli a šla na kontrolu ke gynekolozce ,ta mi řekla ze je vše v pořádku, poradila mi abych si pořídila ovulacni testy a začala pit kontryhel,ale ze minimálně pul roku určité neotehotnim, jako zázrakem jsem v hned v květnu 2015 otěhotněla , samozdrejmne jsem to tajila do 12 týdne ,po všech tech zkušenostech jsem nechtěla nic zakriknout..Všechny utz dopadly krásné a nám bylo ve 13 týdnů oznámeno, ze čekáme holčičku, byla jsem šťastná konečně vidím ten živůtek v mém bříšku hýbat se ,mavat a to nejdůležitější srdíčko bílo jako o život! Užívala jsem si rostoucí bříško, chystala vybavicku a těšila se na svoji holčičku. Ve 30 týdnů na uzt zjistili, ze mala není hlavičkou dolu, ale uklidňoval i me ze ma ještě čas 🙂.. Ale bohužel princezna se neotocila ani ve 37 TT ,byl mi tedy naplánován císařský rez ,mela jsem strach nevěděla co me čeká ,ale po vážně debatě s dr jsem se rozhodla pro lokální anestezii,chtěla jsem slyšet moji holčičku plakat  a ne vše zaslat🙂 a ptáte se jak vše dopadlo?? Za 14 dni slavíme Rok!! Já jsem ta nejšťastnější máma na světě a užívám si s ni každou vteřinu!!🙂  Za 2-3 roky chceme dcerce pořídit sourozence a ja se už ted obavam, aby vše dopadlo jak ma.