Začíná to na mě nějak doléhat. Byla jsem na první kontrole ve fnol, datum hospitalizace stanovené na 17.10., císař 18.10. Víceméně jsem se nechala rodinou ukecat na fakultku, ačkoliv bych raději rodila ve Šternberku. Ještě si hodně živě pamatuju to zklamání, že nemohl být tatínek u porodu, že mi malou ukázali tak zabalenou, že jsem viděla jen část tváře, místo abych ji alespoň zahlédla po vytáhnutí z břicha, že jsem se jí nemohla dotknout, že když jsem se zeptala, jestli by mi ji dali na chvíli přiložit na prsa, tak mě div neposlali do prd..., naprostá neochota a chladný přístup jak ke kusu masa. Jediné, co tam nahlas řešili bylo, že musíme rychle skončit, protože sál je potřeba pro další císař. Tenkrát to ve mně zůstalo a ještě hodně dlouho mě to štvalo a trápilo nehledě na boj s kojením, ale to je jiná kapitola. Co se týče přístupu doktora, když jsem k nim přijela před rokem, v 10.tt s krvácením, které nakonec ukázalo potrat, to se nedá komentovat slušně. "A jste si jako jistá, že jste těhotná? Aha, vy přece ještě nemáte průkazku." a za 2 minuty "A jakto, že nemáte průkazku? Jak jste přišla na to, že jste těhotná? Jo vám to potvrdil gynekolog... Aha, tak to asi jo." Když máte hrůzu o své miminko, umí to potěšit. A máme tu další díl, porod Duháčka. Objednám se na poradnu do fnol dle kontaktu a instrukcí od svého gynekologa. Dostavím se na termín a první hláška:" Ale vy nejste objednaná, to jdete jen tak?" "Ne, jsem objednaná k p. Dr. Humlovi." "No, to jste správně, divné.." říkám si, no problem, v případě potřeby to ten hovor přehraju, tady je evidentně bordel jak na poště. Po natočení ozev se dostanu k lékaři, který je bezradný a má kolem své sestry. Snaží se nějak domluvit s počítačem. Lékařovo vtipkování a lehké flirtování typu frajírek s kolegyněmi chápu, ale tady mi přijde neprofesionální. Zpovídá mě, proč chci rodit sekcí. V duchu mi běží na čele neonový nápis "hňupe, přečti si ty papíry od ortopeda, dala jsem ti je a máš je před sebou na stole, to zvládneš!" a vše znovu vysvětluji. Po odběrech zjišťuje, že jich potřebuje vlastně víc, takže celkem 2x moč, 2x odběr krve. Však jasně, tělních tekutin mám dost. Přes velice milý přístup sester opouštím fnol s pocitem, že v nějaké zlepšení bych neměla věřit a je mi lehce úzko, což zaháním kávou. Ale čím víc o tom přemýšlím a nervím, tím jsem víc nervózní z toho, co nás zase čeká... Ach jo. Je tu nějaká maminka s nedávnou sekcí ve fnol?