Krásné ráno všem,

na koníka jsem se zaregistrovala koncem roku 2015, když jsem byla asi ve druhém měsíci s našim prvním synem. Protože jsem nikdy nebyla mateřský typ, děti v kočárcích mě nechávaly chladnou a dovolené jsme volili spíše v lokalitách, kde to vyloženě nelákalo rodinky s malými dětmi, ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna já budu někdy aktivní na takových maminkovských stránkách 😀 Ale člověk míní a život mění. Pomalu jsem se tu rozkoukávala, radila se, našla podobně smýšlející duše. A po pár měsících jsem narazila na jednu krásnou a inspirativní maminku, která měla pod svou profilovkou označení ambasodorky. Hrozně mě to zaujalo a postupně jsem zjišťovala, co to obnáší atd. Byla to Terezka a dělala ambasadorku značce Femibion. Jestli se nepletu, byla to vlastně úplně první značka, která tu na koníku svou ambasadorku od května 2015 měla.

Za tu dlouho dobu se toho hodně změnilo. U mě minimálně to, že jsem se z nemateřského typu stala mámou dvou úžasných chlapečků, pro které bych snesla modré z nebe a vlastně vůbec nechápu, že jsem někdy zvažovala možnost zůstat bezdětná. Mít děti je to nejvíc, co může život člověku nabídnout. V roce 2017 jsem si na půl roku  vyzkoušela práci ambasadorky u skvělé české značky Phyteneo a u značky Femibion se vystřídaly tři ambasadorky . Já měla čest být tou poslední.

Když jsem v březnu 2019 objevila konkurz na ambasadorku pro Femibion, byl to poslední možný den, kdy se šlo zapojit. Na koníku jsem to měla ráda, nějaký čas jsem tu trávila, i když už ne tolik, o ambasadorování jsem něco věděla a vyzkoušela si ho…tak jsem moc nepřemýšlela a zkusila to. A ono to vyšlo! Nemohla jsem tomu pořád uvěřit a už jsem dostala termín na školení v Praze. Smlouvu jsem měla na rok a tak nějak doufala, že když už je tu Femibion tak dlouho, třeba se ještě prodlouží. Nakonec jsem byla ambasadorkou téhle skvělé značky dlouhé dva roky! Práce mě moc bavila, na školení i při čtení různých odborných článků jsem se toho spoustu dozvěděla a některé informace se vám tu snažila předat. I když to byl někdy pěkný oříšek, protože ambasadorování zrovna pro tuhle značku bylo specifické v tom, že jde o doplněk stravy, který již podléhá přísným kontrolám a informace o něm zase přísným pravidlům. Proto jsem si musela připravovat příspěvky delší dobu dopředu a každý z nich procházel přes kontrolní systémy. Kolikrát stačilo trošku jiné slovní spojení a musel se předělat, někdy se stalo, že po předělání už vlastně pozbýval smysl, který jsem vám chtěla předat… Takže chápu, že jsem mnohým z vás přišla asi méně aktivní, co se týče komerčních příspěvků, než jiné ambasadorky, ale zase jsem se to snažila odčinit příspěvky osobními 🙂

Když jsem jela v dubnu 2019 na školení jako budoucí ambasadorka Femibion, ještě jsem neměla ani tušení, že přesně za měsíc objevím na těhotenském testu podruhé dvě čárky a stanu se tak i jeho aktivní uživatelkou. A teď, po dvou letech, se loučím s pozicí ambasadorky, ale aktivní uživatelkou zůstávám dál. Náš nejmladší totiž nevypadá, že by se v brzké době se svým mléčným barem chtěl také loučit 🙂

Femibion byl na koníku dlouhých a krásných 6 let. A já jsem hrdá na to, že jsem mohla být ty poslední dva roky jeho součástí. I když je práce ambasadorky možná náročnější, než se může na první pohled zdát. Chtěla bych moc poděkovat celému týmu MK za tuhle příležitost a za podporu, všem, se kterými jsem komunikovala ve Femibionu, konkrétně hlavně mým dvěma jmenovkyním Hance a Hani, které mi vždy pomohly a poradily, z celého srdce děkuji všem minulým i současným kolegyním ambasadorkám, které pomohly a poradily vždy, když bylo potřeba a dokázaly zorganizovat skvělé společné projekty. Málo kdy tolik ženských pohromadě tak parádně funguje! Děkuji i mému manželovi, který mi bez frflání umožnil "ležet" hodiny před počítačem při čtení a sepisování různých článků nebo příspěvků. A hlavně, hlavně děkuji vám všem uživatelkám (uživatelům), každému jednomu z Vás, bez Vás by to nešlo! Děkuji za každý lajk, komentář, zprávu, že jste si našli čas a četli moje příspěvky a články. Bez Vás by tahle práce a vlastně ani tahle stránka neměla smysl! Pokud jsem někomu na něco neodpověděla, nereagovala, moc se omlouvám, ale přiznám se, že poslední dobou už jsem to s těma dvěma malýma rarachama a k tomu se stavbou, nezvládala jako dřív. Kolikrát jsem u odepisování při kojení usnula a vzbudila se až za několik hodin s telefonem na hlavě 🙂

Nebudu lhát, mrzí mě, že Femibion na koníkovi končí, ale já tu určitě ještě nějaký čas zůstávám. Co bych taky během toho nočního kojení pořád dělala, žejo 😀 Nebudu tu tak často a hlavně si užiju ten pocit, že sem nemusím, ale můžu sem nakouknout klidně až po týdnu, prostě jen tehdy, když budu chtít a v klidu moct. Poslední dobou jsem se několikrát přistihla, že jsem klukům říkala - "počkej chvilku, jen tady něco dopíšu" a to rozhodně nechci. Ale chodím si sem odpočinout, pro rady, spoustu z Vás moc ráda sleduju. Dál budu prudit s dotazama ohledně stavby, protože na modrou střechu se mi prostě nechce 🙂 Někdy to tu bývá náročnější, někdy něco zamrzí, překvapí, ale s tím musí asi každý člověk, který odhaluje část svého soukromí počítat a prostě to k tomu patří. Jen bych ráda připomněla, že ač virtuální svět asi dost svádí k tomu komentovat i to, co by spousta lidí jinak nikdy nekomentovala, vyjadřovat se urážlivě, tak, že to ublíží (a teď nemluvím o mých příspěvcích)... je možná fajn se nejdřív zamyslet nad tím, v jaké situaci se může nacházet ten, koho se to týká. Protože spousta lidí to hodí za hlavu, ale někomu to může opravdicky ublížit. Dost jsem se tu po všech stránkách naučila, hodně přemýšlím o tom co zveřejnit a co už ne, našla jsem tu několik, troufám si říct, opravdových přátel. Děkuju Ti za vše modrý oři! Děkuji Vám všem!

H+J+D+T a #femibion

Resuscitace dětí se v některých bodech významně liší od resuscitace dospělých. Dva z nich jsou nejdůležitější: 

1. U dětí bývá nejčastější příčinou srdeční zástavy dušení/zástava dechu (u dospělých jde naopak převážně přímo o problém se srdcem), proto se liší začátek resuscitace dítěte od resuscitace dospělého – u dětí zahajujeme resuscitaci vždy pěti vdechy! Je to dáno tím, že u dítěte je velká pravděpodobnost nedostatku kyslíku v organismu již při zahajování resuscitace. Navíc je tu možnost, že se nám rovnou podaří  dítě rozdýchat bez nutnosti další resuscitace.
2. U dospělých se v prvé řadě volá RZS (rychlá záchranná služba), u dětí se vždy nejprve jednu minutu resuscituje a až poté se volá RZS! (Zase jde o to, co nejdříve dodat dětskému organismu kyslík jako v předchozím bodě). Pokud je přítomno více lidí, jeden okamžitě zahajuje resuscitaci a další ihned volá RZS.

A kdy je vlastně potřeba zahájit resuscitaci? Myslím, že to v dané situaci asi každý pozná, ale jde o tyto dva body:

1. Dítě nedýchá (nezvedá se hrudník, necítíme dech na své tváři, když se k dítěti skloníme) 

2. Nereaguje (nejde probudit, nereaguje např na „štípnutí“).

Pokud dítě nedýchá a nereaguje, vždy zahajujeme resuscitaci!

Resuscitační poměr si zapamatujte pro všechny stejný – 30:2. Tedy 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy. (Pokud jste někde slyšeli resuscitační poměr pro děti 15:2, je to správně, ale platí to pro profesionály vyškolené v resuscitaci dětí – záchranáři, hasiči atd, vy se tím nenechte mást a pamatujte pro všechny stejné číslo 30:2)

Velmi důležité je, aby dítě, které musíme resuscitovat, leželo na pevné podložce!! Pokud by tedy dítě, které nedýchá a nereaguje, leželo např. v postýlce/posteli, jako první jej musíme vyndat a položit na pevný podklad – zem, stůl…Stlačování hrudníku by na matraci či jiném měkkém povrchu nikdy nebylo dostatečně efektivní!

Umělé dýchání: U malých miminek vdechujeme současně do pusy i nosánku, u větších dětí, kde už svými rty pusinku zároveň s nosánkem neobejmeme, vdechujeme jen do pusinky a nosánek dítěti zacpeme. Vdechujeme pouze objem své pusy, zbytečně se hluboce nenadechujeme (jeden vdech by měl trvat cca 1,5 vteřiny). Nevdechujeme násilím, ani prudce, ale pěkně plynule. Po správném vdechnutí by mělo být patrné zvednutí hrudníčku.

Masáž srdce: Provádíme na středu hrudní kosti na spojnici bradavek. U malých miminek použijeme 2 nebo 3 prsty, pokud máme velké ruce, můžeme pod dítě podsunout prsty a masírovat palci. 

Pokud máte pocit, že to prsty nezvládnete, klidně použijte celou ruku nebo její hranu (pozor jen, ať jsme stále na hrudní kosti a nezasahujeme do břišní oblasti). Velmi důležité je promáčknout hrudník dostatečně hluboko! – mělo by to být cca do 1/3 výšky hrudníku. Nebojte se, z vlastní zkušenosti z nácviku masáže z kurzů je to opravdu řádné promáčknutí, žádné „lechtání“ na povrchu. Případná zlomená žebra srostou, nezresuscitované srdce už nikdo nespraví ☹ Důležité je také po promáčknutí stisk plně uvolnit, aby mohlo srdce plnit svoji funkci. Prsty/ruka jsou však stále na hrudníku, nezvedají se nad něj! Frekvence je kolem 100 – 120 stlačení za minutu. Tedy téměř dvě stlačení za vteřinu. Nad títětem buď stojíme (pokud je např na stole), nebo klečíme a ruce máme propnuté, abychom využili celou váhu svého těla!

Pozor, pokud resuscitujeme dítě mladší než jeden rok, nikdy mu nedáváme hlavičku do klasického záklonu!! Hlavičku dáme pouze do tzv. neutrální polohy – brada není ohnutá směrem k hrudníku, ale ani v záklonu, je pěkně v rovině (jinak by nebyly dýchací cesty průchodné).

Pokud je dítě starší než jeden rok, hlavičku dáme do záklonu – chytneme za čelo a tahem pod bradičkou zvedneme hlavu do záklonu, kde ji udržujeme po celou dobu umělého dýchání.

Resuscitaci ukončíme pokud:

1) Jsme sami zcela vyčerpaní

2) Po příjezdu a převzetí dítěte RZS

3) Dítě začne jevit známky života

 Základní shrnutí:

1. Pokud dítě nedýchá a nereaguje, zahajujeme neprodleně resuscitaci

2. Resuscitaci musíme vždy provádět na pevné podložce, ne na matraci apod

3. Resuscitaci u dítěte zahajujeme vždy pěti vdechy, poté dodržujeme resuscitační poměr 30 stlačení hrudníku, 2 vdechy

4. U dětí nejprve 1 minutu resuscitujeme, teprve poté voláme RZS (v případě jednoho zachránce)

5. U dětí mladších 1 roku neprovádíme záklon hlavy, ale hlavu umístíme do tzv neutrální polohy

Pevně věřím, že tyhle informace nebudete nikdy potřebovat! Na druhou stranu - kdo je připraven, není ohrožen. Osobně si myslím, že základy první pomoci, kam resuscitace patří, by měl znát opravdu každý! A pokud se chcete cítit z hlediska první pomoci dětí opravdu informováni a připraveni, vřele doporučuji MUDr. Míšu Knězkovou, která má svůj blog, IG a hlavně skvělé online kurzy. Já mám koupené oba dva a byla jsem na jejím kurzu po narození Dominka osobně i s manželem. Myslela jsem si, že vím vše potřebné, ale odnesla jsem si několik stran poznámek.

Zoubky a noční kojení.
Už jsem tu pár příspěvků na téma zubů napsala, ale byly věnovány spíš péči o zuby v těhotenství. Teď bych se ráda přesunula k dětským zoubkům. Slyšela i četla jsem spousty názorů, že noční kojení zoubky kazí, nebo je naopak před kazem chrání. Jak to tedy je? Pokud víme, jak vzniká zubní kaz, stačí už v podstatě troška představivosti a odpověď je na světě. Když zoubky správně a pečlivě čistíme, na zoubcích není povlak a nějaké kojení v noci jim tedy nijak neublíží. Ano, i mateřské mléko obsahuje cukry, ale pokud je zub bez povlaku, nemají vlastně cukry komu sloužit jako potrava, netvoří se kyselé prostředí a nevzniká kaz. Pokud nejsou zuby dostatečně vyčištěné, mají na sobě povlak, v něm mikroorganismy, které se budou „živit“ cukry z mateřského mléka, bude vznikat kyselé prostředí v ústech a to spolu s nízkou tvorbou slin během noci tvoří živnou půdu pro vznik kazu.
Takže na konec shrnutí: Pokud jsou zoubky řádně čištěny, hlavně před spaním, kojení je v pořádku. Pokud je na zoubcích povlak (ať už z jakéhokoliv důvodu, nemusí to znamenat, že rodiče zanedbávají čištění – ono zoubky řádně a efektivně vyčistit, obzvlášť když dítě navíc nespolupracuje, je opravdu obtížné a chce to cvik), případně už je přítomna demineralizace (ztráta minerálů ze skloviny) či přímo kaz, noční kojení je na místě odbourat, protože bude stav zhoršovat.

Zvýšená teplota je přirozený a žádoucí jev lidského organismu – potažmo imunitního systému, když se něco děje (typicky když je přítomna infekce). Není proto žádoucí za každou cenu snižovat jakoukoliv teplotu. Tělo musí vynaložit k jejímu zvýšení nemalé úsilí a bojuje tak proti infekci. Někdy už právě jen jejím zvýšením dokáže zničit některé bakterie či viry. 

Normální teplota dítěte je 36,7 – 37st. Pokud měříme teplotu v konečníku (což je podle mě stále nejpřesnější), nezapomeneme odečíst 0,5st. Jestliže tedy v konečníku naměříme např. 37,9st (což je tzv. vnitřní teplota), skutečná teplota, která nás zajímá, je 37,4st. Tady bych ráda zmínila, že takovouto teplotu řešíme (samozřejmě podle stavu a chování dítěte) nejčastěji svlečením jedné vrstvy oblečení, což tělíčko přirozeně ochladí a pokud nejde o nějakou vážnější příčinu, infekci atd, mělo by to pomoci. Pozor u malých miminek v šestinedělí. Tam konzultujeme jakoukoliv zvýšenou teplotu s pediatrem!

Pokud naměříme teplotu 38st a vyšší, jedná se již o horečku. Nad 38,5st už je na místě horečku srážet (samozřejmě se zase řídíme také stavem dítěte, já jsem srážela až při 39, pokud byl jinak syn „v pohodě“).

Ke srážení teploty můžeme použít buď fyzikální, nebo farmaceutické metody. Fyzikální jsou známé chlazení různými chladnými obklady, typicky povrchových tepen např. v tříslech, vlažná sprcha, octové obklady atd. 

Farmaceutické jsou podání antipyretik – léků proti horečce. Dětem se podávají antipyretika ze dvou skupin: 

1) Obsahující paracetamol (např. Paralen, Panadol) – může se použít v jakémkoliv věku

2) Obsahující ibuprofen (např. Nurofen) – používá se od 3měsíců/6kg

Oba tyto druhy se podávají po 6 – 8hodinách. Pokud podáme např. Panadol a již za 3h horečka zase hodně stoupne, můžeme po 4h sáhnout po antipyretiku z druhé skupiny, tedy např. po Nurofenu. 

Pozor! Dětem do 15ti let se nesmí podávat léčiva s kyselinou acetylsalicilovou – např. Acylpyrin, Superpyrin, Anopyrin! (hrozba tzv. Reyova syndromu)

Při prudké změně teploty může dojít k obávaným a nepěkně vypadajícím febrilním křečím (febris znamená latinsky teplota). Pozor! Nejedná se pouze o náhlý vzestup, ale i o prudký pokles teploty, proto pozor na příliš rychlé srážení horečky (ideální je srazit teplotu cca o 1st, není tedy rozhodně žádoucí srazit horečku 39,5st během chvíle na 37, i zde hrozí vznik FK!). Není známá žádná “nebezpečná“ teplotní hranice pro vznik FK, ale často se jedná a vysokou horečku.

FK se nejčastěji objevují u cca 4% dětí od 6ti měsíců do 5ti let. Je zde významný genetický faktor (pokud se vyskytují FK v přímé rodině, zvyšuje se riziko výskytu až 3x)

I když FK vypadají opravdu ošklivě a rodiče dokáží vyděsit, ve většině případů z nich děti vyrostou a co je důležité – nezanechávají žádné následky – zdravotní ani intelektuální (komplikované FK, které trvají zpravidla déle než 15min, mohou zvýšit pravděpodobnost vzniku epilepsie). Většinou jde ale o FK nekomplikované, které zpravidla odezní do 5min, kdy následuje návrat plného vědomí.

K FK dochází proto, že centrální nervový systém dětí v tomto věku ještě není dosti vyzrálý a prudký výkyv teploty nezvládne. Může se stát, že FK jsou prvním příznakem horečky, kterého si všimneme, protože teplota může stoupnout opravdu rychle!

Jak FK vypadají? Křeče můžou být téměř stejné jako u epilepsie, může křečovat celé tělo, nebo jen pravá nebo levá půlka, dítě se může propínat do luku, mít oči v sloup, může mít i pěnu u pusy nebo zvracet a bývá v bezvědomí.

Co můžete udělat? V prvé řadě se hlavně snažte uklidnit, byť je to těžké! Dítě uložte na rovnou, měkkou podložku/nechejte ho v postýlce, abyste zabránili poranění a zavolejte RZS (při křečích by měl dítě vždy vidět lékař!) Je fajn, když dokážete průběh FK co nejlépe popsat, případně pokud zvládnete udělat třeba videozáznam.

Nic nestrkejte ani pod hlavu, ani do pusy, nesnažte se dítě „zalehnout“…prostě ho jen hlídejte, aby si neublížilo a pokud by zvracelo, otočte ho na bok.

Pokud už dítě FK prodělalo, pravděpodobně dostane pro případ rizika opakování diazepamové čípky. Nikdy se však nedávají preventivně dětem, které FK neměly! U dětí, které již FK měly, vždy bedlivě měříme teplotu a již když vystoupá k 38st, srážíme ji antipyretiky, abychom zabránili opakovaným křečím.

Pokud vás po prodělaných FK čeká očkování, je vhodné konzultovat ho s neurologem. 

Jednou z věcí, se kterou se jako rodič můžete doma reálně potkat a měli byste ji umět neprodleně řešit, je dušení. Malé děti se mohou dusit jídlem, případně čímkoliv z drobných věcí, co nepozorovaně strčí do pusinky. Nejzásadnější je reagovat ihned a okamžitě začít s tzv. vypuzovacími manévry (pokud dítěti zaskočí před vámi, máte tak cca 1 minutu na to, začít jednat)! 

Tady však pozor – co je potřeba si zapamatovat, vypuzovací manévry se liší u dětí do 1 roku a nad 1 rok. U všech dětí se používají údery do zad, ale u dětí do 1 roku nemůžeme použít stlačování břicha – tzv Heimlichův manévr. Je to kvůli uložení jater – ty nejsou u dětí do 1 roku věku ještě chráněna hrudním košem a mohlo by tak dojít k jejich poškození. Místo toho se u takto malých dětí provádí stlačování hrudníku, stejné jako při resuscitaci.

Podle velikosti dítěte je potřeba zvolit vhodnou polohu – u nejmenších dětí je to poloha na předloktí, hlavička směřuje dolů a bradičku držíme mezi palcem a ukazovákem. Poté provedeme vypuzovací manévr úderem hřbetu ruky do zádíček - na spojnici lopatek. Údery jsou vedeny pod úhlem, ne shora dolů (v podstatě pod stejným úhlem, v jakém máme položené děťátko na předloktí). Provádí se z pravidla 5 úderů, poté, pokud jídlo nebo předmět nevypadne, otočíme děťátko pouze na druhou ruku – na zádíčka, zůstává nakloněné hlavou dolů a provedeme 5 stlačení hrudníku (prsty). 

Údery do zad a stlačení hrudníku se střídá tak dlouho, dokud se nám nepodaří dýchací cesty zprůchodnit, nebo pokud dítě neupadne do bezvědomí – poté je potřeba zahájit neodkladnou resuscitaci (o té zase někdy příště).

U větších dětí již nevolíme polohu na předloktí, ale posadíme se a položíme si je obličejem dolů na naše stehna, jeho nožičky vedou roztažené dozadu podél našeho těla (naše nohy podklesneme, aby byla hlavička níž). Dál už je to stejné jako u nejmenších dětí.

U dětí, které již chodí a dokáží se před nás postavit, je pouze přidržujeme jednou rukou před hrudníčkem, aby nespadly a v jejich mírném předklonu opět vedeme 5 úderů do zad, zase na spojnici lopatek. Síla úderu je poměrně velká, ale věřím, že to nejlépe vyhodnotíte v dané situaci ( i když pevně věřím, že ji nikdy nezažijete!). 

V čem je rozdíl je to, že tyto děti už jsou starší než jeden rok a místo stlačování hrudníku se u nich provádí stlačování bříška - Heimlichův manévr. Ten spočívá v tom, že stojíme za dítětem, dáme jednu ruku v pěst, tu přiložíme na spodní hranu jeho hrudní kosti, druhou rukou pěst obejmeme a provedeme 5 stlačení bříška. 

Údery do zad a stlačení bříška opakujeme do vypuzení překážky dýchacích cest, nebo do bezvědomí dítěte.

Mezi velmi časté a přitom závažné úrazy dětí patří popáleniny. 

Dítě se může popálit/opařit vřelým čajem, kávou, polévkou… Jelikož právě tyto případy bývají nejčastější příčinou, v přítomnosti malých dětí vařte vždy na zadních plotýnkách, nenechávejte vřelé nápoje stát bez dozoru na konferenčním stolku, na okraji stolu atd (pozor na přečnívající ubrusy)!  

Pozor ale také na méně běžné popálení – např. vřelou vodou ze zahradní hadice, která leží na sluníčku, na rozpálené kovové skluzavky, krbová kamna, žehličky…, ale také na popálení elektrickým proudem (zapojené nabíječky). 

V případě popálení se v prvé řadě zahajuje první pomoc. Ta má totiž velký vliv na následné hojení i na výsledek! Poté dle vážnosti a rozsahu volejte rychlou záchrannou službu. Okamžitě volat RZS je však určitě na místě, pokud je rozsah popálení velký – např. dítě na sebe převrátí hrnec vřelé polévky! Pozor na to, že u dětí je třeba zohlednit rozdíly od dospělého - větší povrch těla vzhledem k hmotnosti (zde také platí, že čím je dítě menší, tím větší je povrch jeho hlavy), snížená odolnost k podchlazení, až 15x větší citlivost kůže atd. Ku prospěchu je snad jen to, že dětská kůže má oproti kůži dospělého lepší schopnost hojení.

Pro představu, za těžké popálení je považován rozsah: 

• u dětí do 2 let větší než 5% povrchu těla
• u dětí 2 - 10 let větší než 10% povrchu těla
• u dětí 10 - 15 let větší než 15% povrchu těla

Pro jednoduché orientační zhodnocení rozsahu může posloužit ručka v pěst postiženého dítěte - tato velikost je brána jako 1% povrchu těla. Určení rozsahu je velmi důležité z důvodu zjišění, jak velké jsou ztráty tekutin a minerálů z tkání, s čímž souvisí možný vznik popáleninového šoku, který jedince ohrožuje na životě!

Je potřeba zhodnotit i část těla, která byla zasažena. Za nejvíce kritické se považuje obličej a krk (riziko rozvoje otoku a ucpání dýchacích cest) a genitálie s hýžděmi.

 Zásada tria první pomoci tedy je:

1. odstranit příčinu popálení
2. zkontrolovat, zda je možno sundat před chlazením oblečení, nebo zda je přiškvařené – v tomto případě (nebo pokud si nejste jistí!) vrstvu oblečení přiléhající na kůži nikdy neodstraňujeme!!! S oblečením bychom sundali i kůži! V případě přiškvaření se provádí první pomoc vždy přes oblečení. A POZOR: oblečení se může přiškvařit i při popálení tekutinami! 
3. gró první pomoci spočívá v chlazení. Chladíme vždy proudem tekoucí studené vody (uvádí se teplota 8°C), ne namočenými obklady, ne ledem apod., přičemž je vždy lepší použít rozptýlenou vodu ze sprchy než přímý proud. Obecně má chlazení trvat tak dlouho, dokud přináší úlevu (ideální je dotyčného chránit před podchlazením přikrytím nezasažených částí těla, obzvláště u malých dětí je důležité dávat na podchlazení pozor!)
   Pokud je dítě opařené celé (např. na sebe zvrhne hrnec polévky), nikdy ho nechladíme celé najednou (hrozí podchlazení, zpomalení až zástava srdečního rytmu)!!! Přednost má obličej a genitálie (chladí se max 5% povrchu těla), dále se řídíme pokyny RZS, kterou neprodleně voláme!

PS: Puchýře nepropichujeme, po propíchnutí hrozí riziko zavlečení infekce. Na postiženou kůži nic neaplikujeme (platí pro závažnější popálení/opaření, samozřejmě u drobných mírnějších popálení je možno použít mast s panthenolem apod na podporu rychlejšího hojení).

Pořád jsem si říkala, že se k tomuto tématu už nebudu nějak moc vyjadřovat. Ale prostě teď mi to už nedá. Klidně pište své názory, já se ale upřímě do diskuze asi moc zapojovat nebudu.

Covid 19, opatření, respirátory, očkování... to teď asi nejvíc ze všeho ovlivňuje životy nás všech. Troufám si říct, že se to dotklo úplně každého, i když někoho to postihlo daleko víc než jiné (ať už po zdravotní stránce, nebo finanční až existenční). Na čem se podle mě shodne většina všech, i těch z jinak "různých" táborů, je podle mě naprosto tristní vláda s neexistujícím plánem čehokoliv smysluplného, znechucení, unavení a otrávení lidé a to, že jde, obzvláště tady u nás, obrovský prů.er.

Já nerozumím politice, ani ekonomice (jediné co je mi jasné je, že je to teď obojí fakt hodně špatně), ale dovolím se vyjádřit (já vím, budu litovat 😀 ) k tomu, čemu myslím vcelku rozumím. A opravdu se tu nepasuju do role nějakého odborníka, kterým nejsem!

Respirátory/roušky - docela mě překvapilo, jaká vlna odporu se zvedla s povinností nosit respirátor. Je mi jasné, že v pozadí si tím zase chce někdo namastit kapsy, ale kurnik - vždyť je to spolu s omezením kontaktů základ, jak to aspoň trochu ukočírovat!! My osobně už používáme respirátor v obchodě atd od září. Není to přece celé o tom, kdo něco přikáže. Nehledě na to, že naše vláda ty opatření těžce nezvládá.

Takže můj pohled - respirátor nosit tam, kde je vyšší riziko nákazy, větší množství lidí, vždy. Dvě roušky - myslím si, že jelikož jsou respirátory dobře dostupné, je to blbost. Pokud ano, určitě chirirgická a na to bavlněná - podstatou je hlavně to, aby ta bavlněná chirurgickou lépe utěsnila. A to je to nejpodstatnější ať už jde o respirátor nebo roušky - musí dobře sedět a těsnit na obličeji!!! Jinak pozbývají smysl. A ano, chápu, že je to pro někoho nákladná záležitost. Ale! Pokud nemám respirátor na sobě x hodin, ale nasadím si ho do obchodu, do MHD....klidně se může používat opakovaně! Důležité je nesahat na něj zepředu, jen za gumičky a po sejmutí jej umístit např. někam do garáže na háček, do sáčku....prostě dát ho do karantény, ideálně na 3-5dní. Viry tak dlouho v aktivní formě nepřežijí.Takže stačí mít třeba 3ks a takto je točit a vydrží nám klidně měsíc (záleží na četnosti používání, jejich znečištění atd).

Omezení kontaktů - nepřestává mě udivovat, jak obrovský je to pro většinu lidí problém, ale bez toho to nepůjde! Nejde ale jen o to, zrušit akce o stovkách lidí, zredukovat oslavu z 50lidí na 20 atd. Prostě omezit kontakt ideálně na rodinu z jedné domácnosti, plus to nejnutnější!! (práce, pokud jsou rodiče v práci, tak školka...). Mě se to taky nelíbí, nebaví mě to, unavuje mě to, moje mamka žije sama a vidíme se jednou za čas a to pouze venku a s respirátorem... 

Protože to tolik omílané - nikdo mi nebude zakazovat vidět rodinu, přátele...vemte si propojenst kontaktů, když máma a táta chodí do práce, dítě do školky, babička s dědou do práce, pár přátel....a je to hned - vy se sice stýkáte "pouze" s pár lidmi, ale v důsledku jde o propojení stovek, neli tisíců kontaktů! Ano, štve mě, že Domik není mezi vrstevníky, nemá tolik prospěšné podněty ze školky...ale za mě to prostě bez tvrdého přitáhnutí všech, nebude brát ještě dlouho konce. Naopak si myslím, že kdyby se ty zásadní věci opravdu tvrdě dodržovali u všech, stačila by vcelku krátká doba na zvládnutí.... Jasně vir tu je a bude, ale byl by pod kontrolou, nebyl by problém trasovat a celkově to kočírovat bez dalších devastujících opatření. Ale to je můj pohled. 

Očkování - jediná cesta, jak z toho ven. Ano, i já mám obavy, respekt...ale bez proočkovanosti to nepůjde. To, jak vláda zase slušně řečeno nezvládla organizaci, distribuci atd vakcín, nechci rozebírat. Jen chci říct - obavy chápu, ale řeči tipu - nebudu do sebe cpát něco, co tak narychlo vytvořili, změní mi to DNA,budu mít nežádoucí účinky... Dovolte mi k tomu říct zase můj pohled

1) Vakcína byla vyvinuta rychle hlavně díky tomu, že se celý svět snažil získat ji co nejdříve - odpadly jinak roky trvající administrativní činnosti, nalily se do toho stovky miliard - odpadly potíže s financováním výzkumu a v neposlední řadě se pracovalo s již dobře známými postupy, "jen" se zjednodušeně řečeno "napasovaly" na nový koronavirus. 

2) Změna DNA - velmi zjednodušeně - vakcína obsahuje mRNA, která nikdy nemůže vstoupit do buněčného jádra a tam poškodit nebo reagovat s DNA očkovaného - nemůže tedy měnit nebo upravovat DNA! mRNA z vakcíny zůstává v cytoplazmě buňky, kde vlastně vyvolá vytvoření specifické bílkoviny, shodné s malou částí viru, která člověka nemůže infikovat, ale stimuluje imunitní systém k vytvoření odpovědi ve formě tvorby protilátek. Poté zanikne.

3) Nežádoucí účinky - netvrdím, že se nemůže stát, že u někohu vypuknou opravdu vážné nežádoucí účinky, ale to se týká úplně všech vakcín i léků! Nežádoucí účinky, jako je horečka, bolest hlavy, nevolnost...je vlastně úplně v pořádku, protože tělo se ocitne ve stejné situaci, jako kdyby prodělávalo infekci - jde o známku, že se aktivuje imunitní systém, což je vlastně dobře. Proto je dobré být po očkování den, dva, v klidu, klidně navýšit energetický příjem - aktivace imunitního systému je poměrně energeticky náročná, takže to může pomoci předejít např. mdlobám, točením hlavy... A určitě je důležité i psychické rozpoložení, snažit se nebýt ve stresu a nečekat, co hrozného se stane. Nastavení v hlavě je taky poměrně důležité - asi jako u porodu 🙂

Tak hodně síly a zdraví nám všem!

Už dlouho jsem si pro vás nepřipravila žádnou soutěž, tak tady máte jednu tématickou 🙂

Protože co se k produktu jako je Femibion hodí víc než svátek zamilovaných, Valentýn? Ano, určitě spousta z vás namítne, že jde o převzatý svátek, že v Česku je tradiční první máj… určitě souhlasím. Ale proč nevyužít jakékoliv vhodné příležitosti, obzvlášť v této nelehké době.

Takže slibuju, že pokud bude zájem, domluvím pro Vás další ceny a letos si těch soutěží uděláme víc.

Všude kolem sebe vidím samé nastávající maminky, i spousta celebrit se chlubí bříškem (Martina Pártlová, Patricie Pagáčová, Nikol Štíbrová…), takže šířit povědomí o důležitosti kvalitního stravování, ale i doplňování důležitých makro/mikro živin právě v období těhotenství je myslím více než na místě. A Femibion zůstává i přes velký počet konkurenčních přípravků jedničkou na trhu!* Je to doplněk stravy obsahující pouze pečlivě vybrané látky, které nastávající maminky potřebují ve zvýšené míře a je často velmi obtížné získat jejich dostatečné množství z běžné stravy. Navíc jako jediný na trhu nabízí přípravek vyvinutý přímo na míru pro kojící maminky.

A o co si tedy zasoutěžíme dnes?

Výhra bude tentokrát zaměřená na maminky, které své děťátko ještě nemají v náručí, ale již ho nosí pod srdcem  -  výhrou bude krásný valentýnsky laděný balíček obsahující dvoutýdenní balení Femibionu 2 a vykrajovátka na sušenky. Navíc tento balíček můžou vyhrát rovnou tři z vás!

Jak se zapojit?

1. Dát lajk tomuto článku
2. Pod článek odpovědět do komentáře na soutěžní otázku:

Jak jste svému partnerovi oznámily, že čekáte miminko?

Odpovídat můžete do dnešní půlnoci, tedy do 14.2. 24:00

Během následujících dnů (15.2. má syn první narozeniny, tak neslibuji hned druhý den) vylosuji tři výherkyně pomocí generátoru náhodných čísel.

PS: Všem, kdo by si přáli jako výhru Femibion 1 nebo Femibion 3, vydržte, slibuju, že i o ně soutěž připravím 🙂

Všem přeji hodně štěstí a krásného Valentýna!

Vaše Hanka a #femibion 

*Femibion® je lídr kategorie,,04A4 M/VIT MINER PERINATAL USE“ v České republice. Zdroj: IQVIA sell-out data kategorie těhotenských vitamínů v počtu prodaných kusů, MAT 09/2020.  

Tak je to tu! Malá přísavka konečně usnula a já mám pro Vás vyhlášení vánoční soutěže s ambasadorkami 🎁

Příspěvky jsem poctivě přečetla a ač jsem si to nikam neznačila, troufám si říct, že mezi vánočními barvami stále na plné čáře vedou červená a zlatá 👏😍

Pak se hodně objevovala i stříbrná, případně různobarevné kombinace - na ty jsem já osobně byla zvyklá v dětství 😊

Nebudu to déle natahovat, tři z Vás, které se můžou těšit na balení Femibionu dle svého výběru jsou: 

Moc gratuluji! ❤

Pokud jste nevyhrály tak nezoufejte, slibuji, že příští rok bude soutěží víc 😊

A protože jsem si všimla, že do soutěží o Femibion se nezapojuje tolik maminek jako do jiných soutěží, ráda bych se zeptala - je to tím, že jde o produkt s užším zaměřením? A co by Vás potěšilo jako výhra od #femibion ? Zkusila bych vyjednat, tak sem s nápady! 😉

Děkuju všem za účast, ještě jednou moc gratuluji výherkyním a brzy se ozvu do zprávy.

Krásné úterý.

Soutěž s #femibion je konečně tady!

Ač to podle počasí nevypadá, tuto neděli zapálíme na adventním věnci už třetí svíčku! Je až neskutečné, jak to letí. Tento rok snad ještě rychleji, než kdy jindy.

Taky milujete Vánoce a tu vánoční atmosféru jako já? Jak už jsem zmiňovala ve svém článku o symbolu adventu, jsem hrozná konzerva a Vánoce se pro mě vždy nesly a vždy ponesou v duchu červené a zlaté.A s barvami souvisí i dnešní otázka - Jakou barvu letos volíte k vánoční výzdobě a zdobení stromečku? A měníte, nebo zůstáváte věrní své oblíbené kombinaci?

Letos si zasoutěžíte o balení inovovaného Femibionu dle vlastního výběru - můžete si tedy sami vybrat, zda chcete Femibion 1 - pro plánování těhotenství a dále do ukončeného 12tt, Femibion 2 od 13tt do konce těhotenství nebo Femibion 3 vyvinut speciálně pro kojící maminky. A nezapomeňte, že Femibion je prima tip na dárek pod stromeček pro každou ženu, která se na miminko připravuje, čeká jej nebo kojí 🙂 A pozor, vyhrát můžou rovnou tři z Vás! Hodně štěstí!

Jak se tedy do soutěže zapojit?

1. Odpovědět do komentáře na soutěžní otázku - "Jakou barvu letos volíte k vánoční výzdobě a zdobení stromečku? A měníte, nebo zůstáváte věrní své oblíbené kombinaci? " a připsat o který Femibion soutěžíte
2. Dát like tomuto soutěžnímu článku
3. Dát like dnešnímu článku o vánočních koledách u @kristinandbaby 
4. Přidat komentář do dnešní půlnoci, tj do půlnoci 8.12.2020

Vítěze bude losovat generátor náhodných čísel.

Jsem opravdu zvědavá, které barvy u vás vítězí a zda je ještě někdo taková konzerva, jako já 🙂 Všem přeju hodně štěstí v soutěži, všem, kteří čekají na miminko přeju, aby se příští rok dočkali, těm co ho již nosí pod srdcem přeju krásné a pohodové těhotenství a všem krásné vánoční svátky!

Na úvod bych chtěla Modrému koníku moc poděkovat za to, že jsme byli vybráni k testování této skvělé party Linkimals od Fisher-Price. Když mi přišla zpráva, měla jsem obrovskou radost. A co teprve radost dětí, když dorazil a rozbalili jsme balíček! Takže ještě jednou, mockrát děkujeme, bylo to skvělé!

V krabici nám dorazili tři parťáci Linkimals od Fisher-Price – lenochod, los a lama. Můj favorit byl od začátku lenochod, starší syn, který má čtyři a půl roku, byl u vytržení z toho, jak spolu všichni tři komunikují a mladší, devítiměsíční syn si je dle mého názoru oblíbil všechny! Při prvním setkání je bedlivě zkoumal, ale jelikož už doma máme díky staršímu synovi spoustu hraček od Fisher Price, rychle vše pochopil a pak už u nich doslova výskal radostí. Krabici jsme rozbalili až odpoledne a bylo úžasné, jak starší syn hned pečlivě tomu mladšímu ukazoval a vysvětloval, na co přišel. Leželi u toho spolu dobrou hodinu, ani se od toho nehnuli.

Velice mě překvapilo, jak rychle se mladší syn naučil sám ovládat a pouštět lenochoda i losa! Jediné, co ho myslím trošku mátlo bylo, že los se mačká a pouští na bříšku a lenochod, i když mu bříško taky svítí, se tam pustit nedá. Pořád to zkoušel a zkoumal. 

U lamy si víc než kroužky oblíbil její hlavu, kterou neustále sundával a okusoval. 🙂

Má teď období, kdy se pořád u všeho staví a člověk ho nemůže nechat ani vteřinku bez dozoru. Málo co ho dokáže zabavit natolik, aby ho to udrželo na zemi a nesápal se na nožky u stolu, u židle, u gauče… Takže já jsem maximálně ocenila, že když jsem vzala tyhle tři parťáky Linkimals, položila je v kuchyni na zem, mohla jsem vařit a syn u nich opravdu třeba 20 minut vydržel! Navíc máme i období růstu zoubků, takže když byl v noci křik, Linkimals ho dokázali rozptýlit a pak zase usnul. Takže u nás frčeli i v noci. 🙈

Pojďme se teď podívat na jednotlivé parťáky víc zblízka.

1. Lenochod

Má dvě tlačítka na nožkách – po zmáčknutí jednoho se rozezní různé písničky, po zmáčknutí druhého lenochod spustí spoustu počítání, abecedy, barev a mnoho dalšího. Má měkké tlapky, kterými při tanci „tleská“ a navíc stimulují hmatové vnímání děťátka. Při tanci dále hýbe pohyblivou hlavičkou a svítí mu bříško. Jako u všech ostatních Linkimals, je top schopnost jeho propojení a komunikace s ostatními. 🙂 Má pěkně udělaný obličej a syn tak na něm dokonce začal ukazovat kde je oko, nos, pusa...

2. Los

Pouští se zmáčknutím bříška, které svítí. Počítá od jedné do deseti, hraje písničky, ale hlavně parádně komunikuje s Linkimals kamarády! Má měkké parůžky, které jsou zase skvělé pro rozvoj hmatových smyslů. Svou velikostí se hodí i jako parťák do kočárku nebo autosedačky.

3. Lama

Jde v podstatě o staré dobré navlékání kroužků na tyč, ovšem zde je povýšeno o zvuky a světelné efekty, které děťátko motivují a povzbuzují k navlékání a pomáhají tak cvičit důležitou koordinaci ruka-oko, což kupodivu moc bavilo i čtyřleťáka.

U lenochoda a lamy bych ještě vyzdvihla možnost regulace hlasitosti. Los jde jen vypnout a zapnout.

Za nás tedy pořízení Linkimals rozhodně doporučuji. Ať už máte doma dítě kolem roku, ale klidně i tří, čtyř, nešlápnete vedle. Protože to, jak spolu komunikují, odpovídají si a reagují na sebe, baví i mě. 😀 Rozhodně tedy nepořizujte jen jednoho, ale aspoň dva, ideálně tři.

A nezapomeňte, že kdyby si spolu nechtěli povídat, stačí je všechny vypnout a zapnout.

Pokud zvažujete ještě jiné hračky od Fisher Price, další, co za nás můžu určitě doporučit, je Mluvící pejsek, Pejskův stoleček a Beatbo.

Pokud máte nějaké dotazy, klidně se ptejte. Zjistíme, vyzkoušíme, prozkoumáme. 🙂

#test_fisherprice4 #recenze #linkimals_zkusenosti

Když jsem byla malá, dodržovali jsme doma spoustu vánočních zvyků a tradic, ale nikdy jsme neměli adventní věnec. Vlastně jsem jeho existenci začala poprvé vnímat, až jsem poznala manžela. Je to už 16 let, co jsem adventní věnec uviděla u manželových rodičů a hrozně se mi to zalíbilo. Ještě ten rok mi ho tchýně vyrobila a já si ho nadšeně odnesla domů. Od té doby jsme už s mamkou doma adventní věnec pořizovaly také. 

Když jsme si před 11 lety koupily tehdy ještě s přítelem vlastní byt, strašně jsem se těšila na naše první společné Vánoce, jak budu zdobit náš první stromeček, uděláme si vše jen podle svého… 

Že bude adventní věnec byla jasná věc. První roky jsem kupovala, po pár letech jsem se dopracovala k tomu, že jsem si dozdobovala koupený korpus z větviček a letos jsem se poprvé vybičovala k tomu, že jsem si ho udělala celý sama! A letos je to taky poprvé (ač je to určitě ostuda), co jsem si o tomto symbolu adventu pořádně zjistila nějaké informace. Starší syn je totiž ve věku, kdy ho všechno hrozně zajímá a na všechno se ptá. A mě hrozně baví mu ty informace předávat. Takže tady zase Vám předávám pár informací, které jsou asi nejzásadnější, nebo které mě nejvíce překvapily.

Adventní věnec je vcelku mladý zvyk, který pochází z 30. let 19 století (některé prameny ale uvádí již 16. století). Věnec je od nepaměti vnímán jako symbol vítězství a královské důstojnosti. Dokonce i v Bibli se o něm mluví jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec by tedy měl být holdem tomu, kdo je očekáván, a kdo zároveň přichází jako vítěz a osvoboditel - Ježíš Kristus. 

V dnešní době je však adventní věnec spíš než jako symbol vnímám jako dekorace a proto jej můžeme vidět na nespočet různých způsobů, přičemž část z nich už s věncem nemá krom tradičních čtyř svíček mnoho společného. 

Většina z nás si věnec ladí podle svého vkusu nebo tak, aby se hodil do interiéru domácnosti, k ostatní vánoční výzdobě a podobně. Klasický adventní věnec jakožto symbol adventu má však své typické znaky.

• Kruh, který nemá začátek ani konec jako symbol věčnosti božího království
• Zelená barva jehličí jako symbol naděje a splnění očekávání
• Čtyři svíce, které odpočítávají čtyři adventní neděle
• Barva svící by měla být fialová a růžová, přičemž růžová (pastýřská) připadá na třetí adventní neděli jako symbol vyzívající k radosti a znázorňující, že přípravy se již překlenuly do druhé poloviny a jsou téměř u konce. Zbývající tři svíce nesou barvu fialovou jako symbol čekání, soustředěnosti a pokání (první svíce – tzv. svíce proroků, vzpomíná na ty, kteří předpověděli narození Ježíše, druhá – tzv. betlémská, znázorňuje lásku a Ježíškovi jesličky a čtvrtá, tzv. andělská, symbolizuje mír a pokoj) 
• Podle tradice by se měly svíčky zapalovat proti směru hodinových ručiček (symbolika uzavírání roku/období)

A co je to vlastně advent? Označuje se tak doba příprav na Vánoce a pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod. Jde samozřejmě o příchod Ježíška – Ježíše Krista. Datum první adventní neděle je různé a to proto, že čtvrtá, tedy poslední adventní neděle, připadá vždy na neděli, která je před 25. prosincem – hlavním vánočním svátkem. Protože je však 25. prosinec každý rok  jiný den v týdnu, i 1. adventní neděle má každý rok jiné datum. Advent pak trvá do půlnoci Štědrého dne. Někdy se proto může stát, že poslední adventní neděle připadne i na Štědrý den. V takovém roce má advent sice čtyři adventní neděle, ale vlastně trvá jen tři týdny.

Já sama jsem hrozná konzerva a celé Vánoce se pro mě vždy nesly a myslím, že i vždy ponesou, v duchu stejných barev – červené a zlaté. Proto tyto barvy, i když teď už vím, že to není dle tradice „správně“, používám jak na zdobení stromečku, tak i při výrobě adventního věnce. Stejně tak se stále držím tradičního kulatého věnce s typickým rozmístěním svíček. 

Letos, jak už jsem zmínila, jsem se pustila do výroby věnce poprvé úplně od začátku. Abych byla upřímná, ty větvičky jsem tam přidělávala asi hodinu, vůbec mi to nešlo podle představ, takže buď to budu muset do příště pořádně nastudovat, nebo si ten korpus zase koupím už i s jehličím. Ale alespoň pár tipů na výrobu ode mě.

• Korpus raději slaměný než polystyrenový
• Vázací drátek dosti pevný, ideálně zelený a namotaný na cívce
• Za mě určitě větvičky z jehličnanu – ideálně jedličky, která vydrží dlouho hezká
• Rozhodně bych se neobešla bez tavící pistole
• Větvičky uvádí nastříhat na cca 5 - 10cm, mě se lépe pracovalo s trošku delšími

 Ani jsem netušila, že Vánoce jsou původně pohanský svátek. Co mě však zajímalo už jako dítě a vlastně zajímá do teď je, jak je to vlastně s tím Ježíškem? To nosí dárečky opravdu to miminko, co se narodilo v jesličkách?? Ale vždyť přece vyrostlo a stala se z něj v podstatě největší postava dějin… Navíc, v naší repudlice, stejně jako např. na Slovensku, v Rakousku, v Maďarsku, nebo ve Švýcarsku, nosí dárky Ježíšek, ale jinde ve světě je zase nosí někdo jiný. V severských zemích nadělují skřítkové, v Řecku naděluje dárky Svatý Basileios, v Americe Santa Claus… Jak tohle vnímáte, případně vysvětlujete zvídavým dětem Vy? Budu ráda, když se podělíte o své názory do komentáře pod článek, opravdu mě pohled druhých moc zajímá. 

Doufám, že jsem Vám dnešním článkem alespoň malinko pomohla navodit vánoční atmosféru a nezapomeňte, že zároveň s dnešním článkem je tu i další soutěž, kterou najdete u @michaelllas zde, tak se určitě zapojte a zkuste své štěstí.

A kdo z Vás si brousí zuby na soutěž s #femibion , ať už pro sebe, pokud miminko plánujete (Femibion 1), čekáte (Femibion 1 do konce 12tt, dále pak Femibion 2), nebo kojíte (Femibion 3), nebo třeba jako dárek pod stromeček například pro kamarádku, ještě pár dní vydržte. Určitě se dočkáte!

PS: Sama jsem nevěřící, ale pokládám za správné znát alespoň nějaké základy víry/křesťanství i různých svátků. Obzvláště těch, které sami tak pečlivě připravujeme a slavíme. Čerpala jsem z různých církevních stránek a listů tak doufám, že jsem vše správně pochopila a podala. Pokud se vám něco nezdá, budu ráda, když mě upozorníte nebo opravíte.

Přeju Vám krásný advent plný lásky a štěstí

Hanka

Nezapojovala jsem se do žádné diskuze a nechtěla jsem se k tomu vyjadřovat. Ale musím.

V žádném případě se nepovažuji za žádného odborníka, ale dovolím se vyjádřit s ohledem na své vzdělání v oboru zdravotnická bioanalytika a hlavně s ohledem na mé zaměstnání, což je laborantka mikrobiologie (kde jsem pracovala 10let před mateřskou, z toho 2 roky na sérologii a virologii)

Nový koronavirus tu s námi je, ať se nám to líbí, nebo ne. Názory, že je to celé vymyšlené, nic takového neexistuje atd ani nebudu komentovat. To, že na jaře jsme to tady v České republice zvládli více než dobře, i když za cenu drsnějších opatření, je nepopiratelný fakt. A to, že teď jsme na tom daleko hůře než většina států Evropy, bohužel taky. Proč? Protože Češi se přece nenechají omezovat! Výsledek - slušně zvládnutou epidemii, kterou jsme pěkně ukočírovali když nikdo nic moc nevěděl, za cenu téměř zastavení ekonomiky, jsme si tu nechali pěkně rozjet, takže jarní zmrazení v podstatě ztrácí význam.

Bože, prosím vás, kdo máte trošku rozumu, je to opravdu takový problém vzít v potaz to, co se teď na celém světě děje a malinko se tomu přizpůsobit? Nesoustředit se jen na to, že naše vláda jedná zmateně a ne příliš jasně, že Babiš…ani nevím co k tomu dodat. Prostě jen prosím, pojďme zapojit selský rozum. Nový virus, který umí nadělat spoustu paseky tu je a momentálně dost využívá naši lehkovážnost. Někomu vadí roušky, někomu omezené cestování, někomu zavřené noční kluby. Omezování svobody? Ne! Nutná opatření pro situaci, která momentálně je a dříve naštěstí nebyla. Navíc - díky našemu přístupu nyní nezavíráme hranice my, ale většina ostatních před námi...

Opravdu si myslíte, že když budete ignorovat roušky, rozestupy, budete chodit do kina, na párty a dělat, že se to celé neděje, tak že to tady proběhne v takovém poklidu, jako tomu bylo na jaře?? Protože kdo tohle dodržuje je Babišova ovce nebo cvok, co věří něčemu, co neexistuje? Kéž by to tak bylo. Z mého pohledu máme velmi slušně nakročeno k tomu, aby to tady vypadalo jako v Itálii. Kolabs zdravotnictví a spousta mrtvých. To přece nikdo z nás nechce, nebo ano?

Dodržovat 3 základní R – roušky (v uzavřených prostorech), rozestupy (min. 2metry) a ruce (důkladné mytí rukou) je přece to nejmenší, co můžeme udělat!

Nějak nedokážu pochopit, že okolní státy, které na tom na jaře nebyly ani zdaleka tak dobře jako my a na nás si ukazovaly jako na ty co to zvládli, se poučily a teď berou roušku jako samozřejmost, dodržují přísnou karanténu, hlídají počet lidí na akcích atd a u nás je to naopak. To co fungovalo spousta lidí zavrhuje a jdeme vstříct tomu, co musí nevyhnutelně následovat – spousty nemocných a ohrožené zdravotnictví.

Jako člověka v tomto znalém mě strašně vytáčí srovnávání s chřipkou – „je to jen chřipečka“ . Bohužel, mezi laickou veřejností je velmi časté nazývat jakékoliv nachlazení či virózu jako chřipku. Ale opravdová chřipka je vcelku vážné onemocnění, kdy část nemocných může klidně končit v nemocnici a následně mít zdlouhavé postižení plic. Věřte, že chřipka není žádné běžné onemocnění a věřím, že moc z vás ji nikdy nemělo. A kdo ano, tak může potvrdit, že to je oproti běžné sezónní viróze sakra rozdíl!

A včem je hlavní rozdíl s tolik zmiňovaným koronavirem? To nejzásadnější je, že ho neznáme! Nejde ani tak o to, co způsobí teď – protože pokud nepatříme mezi ohrožené skupiny nebo více vnímavé jedince, s velkou pravděpodobností to slušně ustojíme (vir pro své přežití a množení musí vstoupit do buňky a k tomu potřebuje vhodný přenašeč - receptor. Pro znázornění, proč jsou třeba ohroženější skupinou lidé s diabetem - většina léků na diabetes má za následek mimo jiné i to, že buňky mají na svém povrchu víc takových receptorů, kterými může vir do buňky pronikat - člověk dostane větší virovou nálož - prostě se musí poprat s daleko větším počtem virů). Ale co udělá vir v těle do budoucna? Zatím to vypadá na to, že změny na plicích zůstávají i u lidí s hladším průběhem i po tzv. vyléčení a hlavně – změny můžou nastat i na dalších tkáních, které jsou k tomuto viru vnímavé (srdce, endotel cév, nervová tkáň atd). A tomuhle nikdo z nás přece nechce vystavovat sebe ani svoje děti. 

Takže podtrženo a sečteno – žijme dál, nepanikařme, ale přizpůsobme se situaci, která tady je. Omezme šíření viru jednoduchými a až tolik neomezujícími pravidly, jinak přijdou horší – jak pravidla, tak následky.

A ještě k těm tolik nenáviděným rouškám – já pracovala jako instrumentářka u stamatochirurga a měla jsem ji na puse 8-10h každý den. Byla to běžná součást mé práce, nad kterou mě nenapadlo polemizovat. Nebo vy byste chtěli, aby vám někdo řezal v puse a u toho vám do toho prskal svoje sliny a bakterie, co má běžně v ústech? Asi ne.  A teď je takový problém nasadit si roušku  na chvíli v obchodě? Věřte mi, že pokud člověk není úplně čuně, na roušce má pouze bakterie své vlastn ústní flóry. To co je na ní zvenku je otázka a proto je fajn s ní po sundání zacházet zodpovědně. Jinak ale ohrožujete jen sebe! Problém můžou mít lidi s pletí, protože kůže hůř dýchá, ale že bychom si pod rouškou pěstovali nějaké „jedy“ co pak vdechujeme, je nesmysl. Podstata je jediná – člověk co má roušku, neprská na ostatní to, co má sám na sliznicích úst či nosu. Já osobně bych roušku uvítala třeba v MHD už tak před 10lety, kdy jsem každou podzimní sezónu viróz po dojíždění do práce odležela.

Počty nakažených rostou (a ne, opravdu nesedím u televize a ty čísla nesluduju – je jedno jestli bylo 1000 nebo 1500 případů, prostě to dost rychle roste), stejně jako počty lidí s vážnějším průběhem, co potřebují zdravotní péči. Naopak už tu nemáme vyčleněné oddělení ani personál v nemocnicích. Pojďme se k tomu postavit tak, ať to ustojíme co nejlíp to jde. Pokud už není pozdě.

PS: Na konspirační teorie tipu vůbec to neexistuje bych momentálně řekla jediné – pozitivně testovaná je například manželova sestra s partnerem - a ač mladí zdraví lidi a sportovci, nemají úplně nejhladší průběh (sestra má krom příznaků virózy totální ztrátu čichu – což mě osobně dost děsí, protože to značí napadení nervové tkáně – čichového nervu a partner měl horečky, které nešly nijak srazit a celkově takovou horší virózu).

PSS: Omlouvám se, ale předem upozorňuji, že se zde nechci zaplétat do žádných zdlouhavých diskuzí, takže pokud mi to nepřijde nějakým způsobem užitečné, nebudu se do případné diskuze moc zapojovat. Naopak pokud by byl zájem, můžu místo toho věnovat čas tomu, že bych napsala článek třeba na téma, jak vypadá odběr nebo metoda PCR využívaná k vyšetření.