Pitomá chřipka...

Po dovolené jsem šla do práce na noc..trošku jsem pokašlávala, ale jsem astmatička, tak jsem tomu nepřikládala pořádný význam. Na oddělení nám dost kašlaly dva pokoje. Ráno jsem šla spát, po obědě jsem se vzbudila a byla mi zima. Volali mi naši, že babičku odvezli do nemocnice.. Na vyšetření...Vytelefonovala jsem vše...Začínala jsem kašlat víc a jen tak..jsem si dala teploměr.. 38,5, během chvíle 39..srážela jsem to..a začalo kolečko telefonů - jestli se najde někdo, kdo by šel místo mě...Nakonec jedna kolegyně byla ochotná, ale to jsem měla už 40,2.  Kristýnka byla u ex a já mohla relativně v klidu marodit. Druhý den pro PN...Dr mě poslechla, prohlídla, změřila. Hnus to byl. Měla jsem velký strach o Ki, aby to nechytla..Od úterý už mi hlásili, že má rýmu, od st, čt pokašlávala...Ale zjistila jsem, že ji ve st hlídala tchyně s chřipkou..no...co už...Ve čt mi volali sousedi, slyšeli mě kašlat, jestli něco nepotřebuju nakoupit...říkala jsem našim, jak mám hodné sousedy...sjeli mě, že snad bych neotravovala cizí lidi...říkám - ale tady není už vůbec nic a já nemám vycházky..Aspoň pečivo a mlíko..Pečivo nakonec donesli, ale mlíko bez laktozy se jim nechtělo hledat, tak koupili normální..

Skoro jsem kvůli kašli nespala..přišla jsem si navíc kvůli pískání a zvukům, co ze mě vycházely, jako břichomluvec...Na kontrole jsem vyfásla ATB..

Ki se vrátila v pátek navečer...v horečkách a s kašlem..Ze soboty na neděli horečka šla špatně srážet, naštěstí jsem si vzpomněla na info od kolegyně, že paralen jí při chřipce nepomohl, tak jsem zkoušela ibalgin..Pak i obklady...Bylo kolem desáté večer, když jsem přemýšlela o zábale, nebo o sprše, kterou bych postupně chladila...Ale naštěstí horečka začala klesat a Ki usnula...za nějakou dobu mě vzbudila, že je propocená a potřebuje na wc, ale že se jí motá hlava...Jak jsem vylítla, flákla jsem sebou na zem já..Tak jsem se opatrně za chvíli zvedla, převlíkla dítě a dovedla ho na wc..Druhý den byla nadšená, jak jsem s ní šla za ruku na záchod...Maňas...

Další den jen zvýšená, ale kašel...a dítě pořád takový nemastný, neslaný..úterý bez teploty..Ale polehává..a není to ono...úterý odpoledne usíná...v noci nespím já..mám divný pocit...kruci..proč....

Z úterý na středu mě budí po čtvrté hodině...že bolí ouško...Znám ji, tak si nejdřív myslím, jestli si ho nepřeležela, ale dávám teploměr a manévr na ouško je pozitivní, bohužel...A TT 38..Dávám fňukající Ki Nurofen na bolest a vytáčím dědu..Chvilku teda ještě zkouším čekam, abysme neburcovaly..Ale volám, Ki brečí, pomáhám jí oblíkat, beru plyšáka....Přijíždíme do pozvolna se probouzející nemocnice - je něco kolem páté..Budí nám doktora..Nikde ani stopa po protivnosti, naštvanosti, nic....Omlouvám se, že jsem to zkusila, ale že brečela ...Dr. mávne rukou a říká, že je to na píchnutí...Píchá jí ouško, ATB zatím nedává..Ještě ji ukládám, usíná..spí skoro dvě hodiny..Během dne pofňukává, že bolí....nic z toho neteče..teplota zvýšená....Polehává, pospává, pokašlává..není to ono..Proti minulému píchnutí..je to jiné...čt ráno se budí a bolí ouško...dívám se do něj...a vchod do ucha je uplně ucpán...jdeme na středisko, omlouvám se, že jsme byly na píchnutí, ale že teď bolí a je zvýšená TT....primář se jí dívá do ucha a říká - no...to tě muselo hodně bolet, to máš uplně ucpaný..odsává a odsává...

A říká mi - já bych to přeléčil..za mě je to na ATB, souhlasíte s tím? Jasně ..že jo....ať už má klid...Navíc ji slyší kašlat, huhňat..Nespaly jsme už několik nocí..Ki teda relativně ano...ale já nespím, pže čekám, co zas bude....pátek ráno opět bolest, navíc se přidává bolest a otok oka....a otok pod okem....

Volá kamarádka a Ki se ptá - to volá teta? A jaká??? Tak jí to říkám a Ki..no, já ani nečekala, že by to volala babička H., tak se na mě vy....všichni volají, jak nám je...ale ji to nezajímá...Mám na desátou kontrolu, ale od půl desáté jsou na krčním.....Nevím, kam dřív..Nakonec vyrážíme kolem osmé - k mé dr...říkám jí, jak to je, že jdu dřív, pže má Ki akutní ucho, tak potřebuji stihnout ORL..Bere mě přednostně, předbíhám tři lidi! Jsem jí neskutečně vděčná... Na ORL čekáme...Jsou před námi tři lidi...Ki fasuje ATB kapky do ucha...ale ouško zlepšeno..Panu primáři se moc nelíbí otok pod okem a zánět v oku...Vypadá to, že jak ji bolelo ouško, tak si sáhla do ucha a pak do oka..Volám našim..jen...abych je informovala...Je mi řečeno, že už je s...., že už nevíme, co si vymyslet..a že ji mám dát na víkend pryč..aby si nevymejšlela...Tak spolknu slinu, jdeme do krámu, v rychlosti naházíme do tašky nákup a mažeme domů..Je to týden, co Ki nejí...nemá chuť..hlad....tak s klidným svědomím kupuju kindervajíčko...A Ki má chuť na rybičkovou pomazánku..poněkud s despektem na ni kupuju věci, doma mi s ní pomáhá a jí!! 

Zánět přelezl i na druhé oko, ale s tím jsme tak nějak počítaly....Dnes je jí už o moc líp...Ale trvalo to!

Včera jsem se zhádala s mámou..přišlo mi pozvání na svatbu..bráchovu...On nechce Ki, naši tam nechtějí mě..Ale chtějí, aby jela ona...na mail mi přišla mapa, kde to je..a strohé dotazy ve dvou větách. Nemusím, nechci...nepojedu...

Je mi líto kolegyň, že to za mě musí táhnout tři týdny v práci..je mi líto Ki...kolik zažila za poslední týden bolesti...Je mi líto všech maminek, které jsou samy nemocné, děti nemocné...chlap nemocný..

Snad jsme to teď zvládly a dlouho už nemocné nebudeme....Snad máme vybráno....

A máma chodí pomáhat do práce, pže ji tam přece potřebují...Nebojí se, že tam něco chytí, i když to tam padá jeden za druhým...K nám se bojí i teď - po třech týdnech, po přeléčení ATB...štěstí, že mám aspoň vycházky, už...