Empatie

Nevěřím tomu, že je naše generace a generace našich dětí ,,tak špatná"..Dost se učíme napodobováním..

Dnes říkám Ki ..cestou do školy - včera ráno sis vzala s dědou prášek na alergii? Ne, děda zapomněl, ale říkala jsem ve škole tetě K., že si mám vzít půlku, aby na mě koukla, že si fakt beru půlku (ta musela mít radost...a čučet jako péro z divanu)...Ale teta byla hodná a dohlídla na mě....

Před x měsíci, možná rokem a něco jsem jí říkala, i puč, že má Ki u sebe prášek na alergii - hmyz, že kdyby jí něco zoblo ve škole, na vycházce, má si vzít. Ale aby to řekla učitelce. I měly puč ve školce tabletky, když byly na zahradě, kdyby něco..

Má to tak naučené, letos ji morduje alergie na pyl....

Ale co tím chci říct? Bála jsem se nástupu do školy...jednoho z mnoha krůčků..k dospělosti...Pak člověk, jak to během týdnů, měsíců pozoroval, to mravenčí hemžení kolem sebe...Loni..na šatně seděla na zemi holčička - prvňáček a brečela...Prošli kolem ní dva dospělí, třetí se sklonil, podal kapesník a zjišťoval, co se děje...Měla jednu bačkorku někde zakopnutou, dohledali jsme za topením, i pan školník se zapojil...Další den brečela spolužačka Ki, přicházely jsme, ale už k ní běžel tatínek chlapečka, šel s ní až do třídy - něco buď neměla, nebo nepochopila...holčička patří mezi outsidery...

Loni bulela i Ki, vysadily se jí dvířka u skříňky, pomohl jí spolužák. Ten, kterého před měsíce utěšovala ona, pže chtěl za maminkou....

Vybíhající ..zmatené děti, brečící, pže se rodiče zpozdili...v koloně....ztracené věci, děti, úkoly...některé úkoly, co se občas vyrábí navíc, pže se předpokládá, že někdo zapomene..jsme lidi...Obejmutí dítěte..dítětem, spont...momentální, z vděčnosti, poděkování, úsměv a pozdrav míjejících se rodičů, výměna tel. čísel....

Moje dítě má geny obou rodičů, snad si z toho vybere solidní průměr....Pomáhá....ale je svá, jiná....občas lítá ve hvězdách, ale tam ulítnu i já...když si představuji svůj imaginární ,,hodnej svět"...

Cestou na zmrzku s jedním jejím kamarádem..míjíme pána, co leží na zemi..Skláním se...a ptám se, jestli potřebuje pomoct..Ale vidím lahev v tašce..Cítím i z dechu..Pomáhám mu se zvednout, ale padá, nakonec chce posadit...posazuju ho na obrubník a nechávám ,,kochat"..Obě děti mi sdělují, že je asi opilej a že teda oni nikdy pít nebudou...Říkám, že by to bylo hezký, ale že si myslím, že až budou větší, že ochutnají...že to budou dělat kamarádi kolem nich, budou chtít vědět, jaký to je, ale že jim to budeme ještě x krát opakovat..že když budou chtít pít, tak toho nesmí vypít moc, byli by pak takhle opilí, ostatní by se jim smáli a bylo by jim zle...a dělali by věci, který nejsou hezký a který si třeba nemusejí pamatovat. že je to jako se zmrzlinou..Chutná, ale zdravá není..A když se jí sní moc................a obě děti - tak se pos...............

mno....obě děti jsou narozené ve stejný den.....no.........

Pak dojdeme na zmrzku....dorazí policejní auto, zastaví....a spolužák Ki - jééé, hele ...policajti, jdete na zmrzku? Je dobrá..

Odpovídají mu se smíchem...a já jsem rudá až na....pže to, co kolem mě prochází, je solidní ,,jídelní lístek".