Bylo 5.4.2017 (takže včera) večer a já se marně snažila usnout. Přišlo mi to skoro jako noc před Štědrým dnem ( i ve svých 32letech se každou zimu těším na Ježíška) a mě to prostě nešlo. Taková ta nervozita, očekávání, natěšenost. Pořád jsem si říkala: Zítra už to svoje zlatíčko konečně uvidíš ... 

No, co vám budu povídat. Samozřejmě, že jsem toho skutečně moc nenaspala. Což znamená, že jsem spala ještě méně než normálně, když chodím vyprazdňovat močový měchýř (pozn. už od cca 8tt a lepší to asi už nebude). Nechápu, jak mi můžou říkat: Spi, dokud můžeš. Pak už se nevyspíš. Hahaha ... 

A najednou bylo ráno. Tatínek se nám vrátil z noční, šel spát a já se zašila do obýváku, abych nerušila a vyčkávala jsem 12 - 13h až se vzbudí a následně vyrazíme. Vždyť přece ve 14.30h tam máme být. SAKRA !!! Koukám znovu pro jistotu do mailu a zjišťuju, že mám hlavu děravou a jedeme až na 15.30h. Ouha !!!! Další hodina čekání :D 
Nicméně dočkala jsem se, přítel vstal, ,,nasnídal se" a jeli jsme.

Zasedli jsme do čekárny. Ufff!!! 15.30 , 15.35 , 15.45 , 15.55

A pak: 16.00 se ozvalo: Paní Malá, pojďte si 🙂

Pana doktora jsem viděla poprvé v životě a hned na mě udělal dobrý dojem. Prostě sympaťák. Zalehla jsem na lehátko a přítel stál a koukal na obrazovku co se bude dít. Pak to známé studění na bříško a začal další ze spousty krásných zážitků, kterých je mé těhotenství plné. První miminko a já vše neskutečně prožívám, ať už to byl gestační váček, bijící srdíčko, pohybující se ručičky a nožičky nebo sdělení pohlaví ( dobře, to byl šok).

Nejdřív změt různých skvrn různých odstínů oranžové barvy a klasická otázka: tak co maminko, vidíte tam něco? Klasická odpověď: Nooo, moc néééé. Spíš je to jako sci-fi :D

A začlo vysvětlování. Adámek nejdřív moc spolupracovat nechtěl, ale pak se umoudřil a ukázal nám svou krásnou tvářičku. A bylo jasno: bradička a pusinka po tatínkovi 🙂 Přítel jen stál a já viděla, jak se mu na tváři začíná míhat úsměv a pokukuje po mně. Prcek se pořád ,,šmrdlal" ručičkama, strkal pěstičky do pusy, usmíval se na nás, zíval a z každého toho okamžiku máme památku na DVD. Nebudu lhát, už jsem to DVD viděla 3x :D

My měli jasno od začátku. Od začátku jsem věděla, že 4D ultrazvuk chci absolvovat. Co na tom, že to stojí ,,přes litr". Ta chvíle štěstí, kdy jsem poprvé viděla obličejík toho malého rošťáka, který mě nenechá vyspat, přibrala jsem už kvůli němu 7kilo (musí se mít dobře, klučík náš), obličej mám plný suchých šupinek a holení nohou se pro mě stalo hororem a díky kterému jsem také poprvé za život kupovala v lékarně zkumavky stála prostě za to.