Kojení, krávy dojení
Už nějakou dobu mám potřebu se vypsat na toto téma. Kojení ještě donedávna pro mne jako prvorodičku mělo význam asi jako jít se vyčůrat. Přeci stačí rozhodnutí chtít kojit a budu kojit. Vždyť je to tak normální a přirozená a obyčejná věc. Před porodem jsem zkoukla polohy při kojení a jak má vypadat, když dítě saje. Připadala jsem si chytře, když jsem věděla co to je mlezivo.
Jak moc jsem byla po porodu mimo kojící realitu jsem si musela sama vyžrat. Laktace se mi spustila až 4.den. Hormony se mnou švihaly o stošest. Prsa jeden den prázdná a druhý den nalitá k prasknutí až to bolelo. Z dlouhého kojení syna a nesprávné techniky jsem vyfasovala za odměnu ragády. Neuměla jsem mlíko z prsu ručně odstříknout. Když jsem žádala novorozeneckou sestru o pomoc, zeptala se mě zda jsem nikdy nedojila krávu. No, nedojila. Za mých mladých let už brigády v JZD nefrčely.
Nejvíce mě v dnešní době péče o matku po porodu štve, že chybí individuální přístup. Kolik zachráněných prsou a kojení by mohlo být, kdyby porodnice vyhradily dle své velikosti aspoň jednu skutečně kvalifikovanou laktační poradkyni, která by obíhala maminky na pokojích, nebyla by tolik zatížena administrativou, péčí o novorozence, atd. Měla by čas na novopečené maminky psychicky je podpořit a pomoct se rozkojit. Bohužel realita je jiná. Do jaké míry je to provázanost sponzoringu a lobby za propagaci značek vyrábějících UM je otázka.
Spousta dětí vyzkouší UM ještě v porodnici, mámy odcházejí s krabicí umělého mléka a slovy, ať se nebojí, že se doma URČITĚ rozkojí. A co teprve chuděry mámy, které jsou po císaři či náročném porodu, mimčo nevidí tak často a ten kontakt chybí od startu. Nebo miminka, která si při porodu projdou nelehkou cestu o život a jsou v inkubátoru. Pokud nenarazí maminka na ochotný personál či si mnohdy "nevyřve" přístup ke svému dítku, má to také velmi těžké.
Jako velký průser a krok k záhubě kojení vidím i to, že spousta mamin neví, jak vlastně vzniká mlíčko, jak funguje laktace a jak moc záleží na jejich psychické pohodě a sebevědomí. Při růstových spurtech často nabydou dojmu, že mají slabé mlíko a sáhnou po UM. Tak samo v případě, kdy nastane večer, tok mléka se zpomalí, dítě se začne odtahovat a maminka nabyde dojmu, že má málo mléka. Je to mnohdy i ze začátku neznalost potřeb vlastního dítěte, které potřebuje třeba jen odříhnout či se vyprdět, proto u kojeni brečí a napíná se do luku. Není to z toho, že má hlad. Třeba je už najezené a má dost, sami jíme různě velkké porce v různých jídlech. Taky mi nějakou chvilku trvalo než jsem na to přišla.
Jako největší prasárnu však považuji to, že jsou mnozí praktičtí Mudři, pro které jsou tabulky svaté. Pokud kojené dítě není tabulkové (protože přibývá skokově oproti nekojeným), lékař dokáže matku vynervovat vším tím převažováním a nasadí na první návštěvě UM, místo aby dal mamince a dítěti chvíli čas.
Co mě nejvíce zklamalo jsou informace o intervalech a frekvenci kojení. V "chytrých" brožurách se můžeme dočíst, že by dítě mělo jíst po min. 1,5 hodině, ideálně po 3hod, pak je nutné jej budit. Bohužel již zde není moc info, zda se to týká dětí na MM či UM.
UM je hůře stravitelné, takže dokáže dítku zaplácnout bříško a při častém jídle může mít problémy. Každé dítě má však jiné spalování, jiný pohyb, jinou značku UM atd. Upřímně, které dítě nemá problémy s prdíky a bříškem, když se po narození vše vyvíjí.
Když si představím, že bych byla odkázána na někoho, kdo mě bude krmit podle nějakých časových tabulkových dementních údajů a já měla prostě hlad, taky budu řvát. A kor, pokud bych ráno dostala jablko, po kterém mi hned vytráví a až za další 3 hodiny bych měla nárok na guláš.
Neodsuzuju v žádném případě maminky, které svým dětem umělé mlíčko dávají. Díky za tento vynález, díky kterému již děti neumírají hlady. Spíše mě mrzí, že spousta maminek kojení vzdá předčasně z nedostatku informací, či jsou hormony tolik vyplašené a neznají ještě potřeby svého dítka, hůře pak z vlastní pohodlnosti.
Nejsem zarytá kojící mamina, i já jsem svému miláčkovi vrzla UM doma druhý den, protože mi mlíko chvilkově uteklo do mozku a mě nenapadlo nic jiného, než že má hlad. Naštěstí mě osvítilo a opět jsem mu vrazila prso.
Z porodnice jsem odcházela s kloboučky, protože mám krátké bradavky. Stačila jedna domácí soukromá návštěva LP a syn se přisál. Je to časově, fyzicky a psychicky náročné. Ale vědomí, že to dělám pro něj mně naplňuje.
Doporučujeme
Já se tedy v Brněnských porodnicích setkala s fajn přístupem ke kojení a to snad od všech sestřiček, pouze na 1 situaci bych si mohla stěžovat. Pomohli mi se všemi 3 dětmi, každé mělo jiný problém, to první jsem dokonce nemohla mít po celou dobu vůbec u sebe a s kojením mi sestry opravdu dost pomohly. Problém vidím spíš v tom, že doma je ta podpora malá. Naše matky jsou generace ve velké většině odrostlé na Sunaru a tak nám samotné nemohou moc pomoct, to samé tchýně, tetičky. Málokdo z nás má od těch starších autorit podporu, naopak, věčně jsem slyšela něco o slabém mléku, nejvíc mě dorazila manželova babička, která se divila, že nedávám novorozenci čaj, když ona ostříkala to přední mléko (které je na žízeň), dala čaj a nakojila až pak🙂 Myslím, že informací je v dnešní době docela dost, jak literatura tak internet. Mě nejvíc krom sester v porodnici pomohla starší kamarádka, která mi nemalovala med kolem pusy, řekla, že kojení ze začátku prostě bolí, než si bradavky zvyknou a měla pravdu. Kojila jsem nakonec přes všechny možné problémy (včetně zánětu) všechny 3 děti docela dlouho, na vkus širší rodiny až zbytečně moc dlouho🙂 I naše dětská doktorka je velmi rozumná a přestože byly děti někdy i pod průměrem, uklidňovala mě, dodávala odvahu. Jsem za lidi kolem sebe vděčná, ale je to určitě i mým přístupem, že jsem svému tělu a svým dětem věřila.
Mám čerstvou zkušenost z porodnice s druhým dítkem a opět se mi potvrdilo, že šestinedělí se prostě musí přežít. Naštěstí si nás tam nikdo moc nevšímal, protože dítko bylo ok a já bez problémů. Ale spolubydlící maminka měla dítko narozené o 6 týdnů dříve, tak tam sestry pořád chodily a kontrolovaly a vážily a přikládaly a odsávaly a pořád něco. Samozřejmě ji zprdly, že má blbé bradavky, tak vyfasovala kloboučky (stejně jako já u prvního). Mám dojem, že "blbé bradavky" má snad každá. Pak znovu měly problém, že skoro každá maminka má problémy s kojením a ony lítají z pokoje na pokoj a nestíhají (co jako čekaly v porodnici, navíc u prvorodiček...)
Místo podpory jen stresy. Na stěně velká cedule "jak správně kojit" a nervat dítěti prso do pusy, když křičí. Moje dítko v jednu chvíli řvalo, když tam přišla sestra a ona mu chytla hlavičku a násilím mu rvala to prso do pusy. No jako "úžasný" přístup. Mmch mimi řvalo proto, že ho bolelo bříško.
Pak není divu, že maminky to raději vzdají.
@zuzkasim to moc ráda čtu, že jsi měla takovou podporu a vydržela i s tím kojením 🙂 kéž by to bylo běžné všude. Joo, tchýně se mě první týden po porodu taky ptala, jestli nemám slabé mlíko, že malý chce pořád jíst. A kolik ovací jsem slyšela na fenyklový čajík, který mám dát v lahvi malému, aby ho netrápily prdíky 🙂 doba je jiná, rodiny se tolik už nesetkávají a ta podpora chybí. Dvougenerační bydlení snad vymřelo. Naše matky jsou ve věku, kdy jsou stále ještě v práci a nikoliv v důchodu, takže té pomoci se novopečené mamince nedostává.
@ajka198 s tím jsem se taky setkala, chycení za hlavu a rvaní k prsu. Pro malého akorát pak fobie. Holt to povolání musí dělat člověk s citem, ne jak na výrobní lince. Jsou světlé vyjímky a sestřičky,které pomohou. Chápu, že mnohdy tam je frmol a mají co dělat. Prcek taky aby neřval dostal hned glukozku, dudlík a pak UM, abych je neobtěžovala s tím, ať mi pomůžou kojit.
@golca já jsem si hlavně u toho miminka všimla, že když ho rvou na sílu, tak řve ještě víc. A s tím citem taky souhlasím. Pro každou maminku je to nejdražší poklad a oni ty děti berou jak kus masa, bez nežnosti. Ano, frmol chápu, ale proč mamince neřeknou, ať si nechá miminko v posteli, ať ho přitulí, ať si ho nechá u sebe. A hlavně nestresovat. Maminka brečí, je na dně a oni řeknou A co jste jako čekala? Že to nebude bolet? Že to půjde hned? A ještě takovým tonem, který rozhozené ženě po porodu fakt nepomůže.
Navíc jsme měli zákaz návštěv, což taky není zrovna výhra...
U nás totéž. V porodnici ihned dokrmovali syna UM, já měla po CS mléko až čtvrtý den. Neměla jsem zádní informace a nikdo mi tam nepkradik. Furt jen kolik mililitrů musíme po jídle navážit. Takže co si vytáhl ode mě se potom doplnilo UM. No fakt se divím, že kojim už přes 13 měsíců. Ale vděčím za to opravdu jen sama sobě, protože i když jsem byla v porodnici skoro 6 dnů, tak jsem odcházela už s plně kojeným miminkem (každou volnou chvíli jsem seděla na odsavačce, aby se laktace rozjela, malého svítili totiž na žloutenku) a bez krabice UM. Tu jsem doma nikdy neměla.
a řeči peditrů jsem někdy perly. Prý odstříkat, nechat usadit a podívat se jestli je nahoře dost tuku, jinak je mlíko slabé 😀 a když je moc průhledné, tak je taky slabé. A kamarádce se měsíční miminko odtrhávalo od prsu (dle mě kvůli dudlíku, protože mléko měla) a s pediatrem se shodli, že miminku její mléko nechutná a ona tomu věří, tak už nekojí.
Ach jo,pod to se podepisuji,bohužel mám zkusenost z porodnice,ž přesně takovou,jako jsi popsala a diky tomu jsem ani první dítě nekojila. Druhé jsem si vybojovala a asi za odměnu to se třetím slo krásně od sameho začátku
@1kristyna22 malý měl taky žloutenku, takže byl slabý a neměl sílu sát, natož ještě přes klobouček. Mi odsávačku půjčili až když jsem měla nalité prsa a bolestí jsem kvičela. Připadalo mi, že ji nechtějí dát z ruky, protože mají práci ji pak sterilizovat.
Že miminku mléko nechutná? Ten doktor by měl vrátit titul. OMG, sama jsem jej vyzkoušela a lepší jak vanilkový Kravík 😀
Já se před porodem hrozně bála, že nebudu moct kojit. Domluvila jsem se předběžně i s LP na návštěvě v porodnici. A dobře jsem udělala. Malá se prisavala hezky, ale mě to děsně bolelo, po 24 hod ragady na dvorci i bradavice, LP z porodnice mi řekla, že nechápe, co řeší, že se dítě prisava dobře. No jo, jenže je na bradavku. Mnou domluvená LP přišla druhý den večer, vše dala do pořádku. Najednou to nebolelo, malá se prisavala tam, kam měla. Super! A pak už bylo kojení pohoda, mlika jsem měla pro dva.
krásně napsáno 🙂 já měla naštěstí štěstí na sestřičky v porodnici, hlavně po prvním porodu.. u druhého ted už mě nechaly být, když jsem potřebovala, tak poradily, ale jinak nás nechaly být. Malý mi hned druhý den prospal půl noci se mnou v posteli, ráno jsem dumala a zjistila jsem, že mu v té postýlce byla prostě jen zima 🙂 další noc jsem ho zaňuchňala a spinkal krásně 🙂 ted má půl roku, stále krom obědů plně kojený, půl noci spíme spolu a on je štastný, spokojený, vysmátý 🙂 a v porodnici jsem taky ležela s maminkou prvorodičkou, měla pak problém s mlíčkem (oproti mě mladá 22letá holčina) a nedala se, rvala se jak lvice, zavolala si domů laktační poradkyni, nakoupila si čaje, kojila častěji, pak zase s delšími intervali, prostě se s tím porvala a taky stále kojí (malý 6měs) a je neskutečně hrdá na to, že to nevzdala 🙂
já se přidávám ke zklamaným vynervovaným prvorodičkám díky přístupu personálu. mám plně vpáčené bradavky, nikdy ven nevylezou, v porodnici mi díky tomu po porodu odmítli malého přiložit, že to nemá cenu, na poporodním pokoji jsem si vydupala nakojení s vlastními kloboučky, malý se přisál a sosal, nicméně další dny jsme zjistili, že si to potřebné vysát nedokáže, ač se mi i díky odsávačce mlíčko pomalinku tvořilo, sestry nařídily vážení a dokrmovaly malého, že by mi některá pomohla ne, díky dokrmům malý přibíral a pustili nás domů s tím, že se určitě rozkojíme, no rozkojili jsme se ale mé sebevědomí a částečná neznalost zapřičínily, že jsem sice kojila cca půl roku, ale moc jsem si to neužila, malý málo přibíral a prostě nervy byly veliké... nicméně i s vpáčenýma bradavkama se mi povedlo začít kojit postupným ustřiháváním bez kloboučků... žel to trvalo jen měsíc, ale jde to! psala jsem si s jednou LP, která kloboučky neuznává a pomůže každé mamince kojit, takže se s ní teď domluvím a s druhým dítkem chci jít z porodnice minimálně bez kloboučků, ideálně rozkojená, ale mlíko se mi taky spustilo pořádně až 4-5tý den, tak uvidíme. kéž bychom si to teď víc užili...
Přesně vím, o čem mluvíš. Přečti si můj článek o kojení.
Hezký článek! Měl.by být víc vidět, bych ho navrhla. Jinak já s kloboučky do 9m a pak paničce vadily, sup dolů. Měsíc muka, prsa zas zažívala středověk. Já se rozhodla, jedem dal..Za měsíc má 2r a myslím, že ji budu docházet kojit do školy o přestávkách 😀. Já bych končila, ale ona nechce ..Avšak jednou odpadne, až bude zralá ;).
@pajuska252 hnus ten přístup. Ty kloboučky jsi stříhala jak? Nemůže se o to ostříhané dítko zranit? A nesaje pak po odstranění bradavku, jak bylo zvyklé na klobouček?
@lleennttiillkkaa respekt za ten přístup, že ses nevzdala a své medvídky kojila tak dlouho.
@golca já to měla nastavený v hlavě tak, že když jsem je nemohla porodit, tak je musím odkojit, byla jsem schopná nechat si přišít další pár prsou na záda, jen kdyby to mělo pomoc. Já prostě musela, jinak bych se sesypala, kdybych kromě ,,neporození,, ještě nekojila.
Přesně ... u syna jsem kojila podle "tabulek" a ve 3 měsících přišla o mlíko ☹ U dcery jsem kojila podle potřeb a jsou jí 3roky a stále kojíme 😀
Myslím si že hlavní problém je, že se z toho dělá věda. Pořád se někomu tlačí do hlavy, v jaké poloze dítě držet, jak často kojit, jaká je správná technika atd. Já jsem šla do porodnice s tím že jsem počítala že se to nemusí podařit (vcelku to máme v rodině) na druhou stranu jsem si říkala, zvířata to zvládnou a nikdo je to učit nemusí 🙂 V naší porodnice přístup sto let za opicemi. Se zaťatými zuby jsem to poprvé nějak přežila a těšila se domů. Tak už jsem si to dělala podle svého, tak jak jsem to cítila. A všechno bylo o.k. Kojení šlo tak nějak přirozeně, intuitivně, i když jsem samozřejmě nějaké "krize" taky měla, při růstovém spurtu se zdálo, že je toho málo, překonali jsme atd. Podruhé už jsem byla v porodnici o mnoho víc sebevědomá v tomhle. Setra mě začala opět poučovat co a jak. Řekla jsem jí, že vím co a jak a budu si to dělat po svém, takže i ty intervaly kojení, o nějakých třech hodinách nechci ani slyšet. Syn při odchodu z porodnice měl o půl kila větší váhu než tenkrát dcera (měli oba stejnou porodní hmotnost). Byla jsem prostě v pohodě a šlo to lépe díky tomu než poprvé. Kojila jsem ho víc než do dvou let, než se sám přirozeně odstavil. Ráda na to vzpomínám. Nic nebylo podle příruček, prostě podle toho, jak nám oběma vyhovovalo a bylo to super. Dneska je kojení fenomén, přehání se to na obě dvě strany, jak ti co ho zastávají, tak ti co kojící matky kritizují. Viz některé debaty o kojení batolat nebo kojení na veřejnosti. Ale to sem nechci tahat. Kojení je krásné, ale když to nejde, tak by se člověk hroutit neměl.
@golca ja mela mam a jsou ultra mekke. Nemohlo se nic stat. Myslim. Ze sal dobre.
@lenicka07 pravda, já si taky říkám, že srnky v lese si musí poradit 😀 ona psychika dělá hrozně moc, dnešní přesycení informacemi akorát novopečeným maminkám zahltí hlavu. Mě v porodnici neskutečně deptalo to zaznamenávání čárek, kolikrát jsem kojila, kolikrát malý čůral a kakal. Chvílema jsem měla dojem, že kojím jen kvůli těm zpropadeným čárkám, aby mi daly sestry pokoj. Když jich bylo méně než 8, dostala jsem zprda, jenže to jsem ještě neměla ani mléko nebo v tom kolotoči jsem nestihla zapsat. Když jsem byla doma, první týden jsem si to značila, zůstal mi naučený zvyk a nervovala se, zda je to dostatečné. Pak jsem se na to vykašlala. Dneska ani nevím kolikrát za den kojím a je mi to fuk, když malý chce, dám mu.
Pěkně napsáno. .určitě chybi rady od maminek a babiček,které by samy kojily a přetrvávají bludy o nedostatečnosti mléka a podobně. Já měla štěstí a po všech porodech (3xSC )naposledy těžký nedonosenec jsem se rozkojila přes 2x zánět prsu se 40 horečkami a hospitalizaci. .jen díky opravdu lidskému přístupu v Podolí. .asi má každý jinou zkušenost a je to opravdu o lidech a o tom hodně chtít ..pochopitelne jsou tu ta 2%,co kojit fakt nemůžou. .ale to je něčem jiném. Rozhodně je nutné o problému mluvit a proto díky za tenhle článek. Já teď kojím naposledy a moc si to užívám. Celkem jsem za život zatím "prokojila"5 let a byla to nejhezčí a nejnevyspanejsi léta mého života 😀😀
@golca no právě, to je to. V naší porodnici se nedělaly čárky, zase se vážilo před a po a byly to nervy. Protože následovaly komentáře "cože vy jste nakojila jen 20 ml??? Uvědomte si že takhle vaše dítě skončí na umělém mléku" apod. Jako tyhle komentáře hned druhý den po císaři. Prostě mlíko se mi začalo pořádně tvořit až tak třetí den a ten rozjezd byl pomalý. Tohle jsem přesně nepotřebovala slyšet. Pak se teda vytvořilo, a já nakojila asi 70 najednou. "Jste se zbláznila??? chcete aby se vám dítě poblilo? to nemůžete!" no pardon, jak mám jako vědět kolik dítě vypilo když to předtím bylo málo?? no měla jsem ho utrhnout od prsu včas. Pak zas řeči že jsem proboha dítě nechala spát tři a půl hodiny, co jsem si to dovolila?? sestra malou násilím vzbudila, opravdu násilím, vysvlékla jí, štípala jí do tváří. Pak mi jí přiložila. Malá se napila. "No vidíte, takhle to má být!!!" Jen za ní zaklaply dveře, malá se totál poblila ...
Jako né, tohle fakt né..... nehledě na to, jak se mnou mlátily hormony, Já to všechno ořvala...
"Vítězství" po druhém pobytu v porodnici bylo to, že mi jedna sestra přišla poděkovat, že jsem pomohla jedné mamince co tam byla se mnou, se rozkojit.
Krasny clanek... Je skoda ze to v porodnicich nefunguje....
Ale nekdy je veskera snaha marna a pres veskerou vuli a snahu vcetne LP se proste kojeni nepovede jako u me. Viz me clanky. Obrecela jsem to a srovnavam se s tim rok a pul... Jedine co me drzi nad vodou je, ze u druhatka se to mizna povede..
@craki moc ti preju, aby jsi u druheho ditka dohnala vse chybejici z prvotni zkusenosti. Ted uz jsi chytrejsi a nedas se jen tak. Jinak ja ze startu nebyla poprdena ze syna. Byla jsem rada, ze ho mam, ale ta materska laska roste az ted s kazdym dnem a stale citim, ze to muze byt jeste lepsi.
S prvním odstavcem nemůžu souhlasit... záleží na dané porodnici. Ja mela vse s kojenim v pořádku, přesto se mě ale každý den sestřičky ptaly, jestli je s kojenim vše v pořádku a jestli nepotřebují poradit, předaly my kontakt na laktacni 24hod.laktacni poradnu, která u nich v porodnici je (porodnice Krnov) - několikrát jsem jim pak z domu volala a vždy milé vyslechly a poradily.... Přístup pediatrů me sere nehorázně! Pokud maminka není znalá, nedostaly se k ní info o proměnlivosti laktace a potřeb miminka, pak ji cpou UM aby bylo vše podle tabulek... Ale na druhou stranu - kdo se chce zajímat, zajímá se a info si vyhledá! Myslím, že v dnešní době si opravdu téměř každý může najít více info a nespoléhat se jen na jeden zdroj...
Krasně napsané... Nejvetší průser v porodnicich jsou sestry a jejich pomoc.Me malou odvezli na 3 dny na kapacky diky nizkemu cukru v krvy, tak ze prvni prisati sice probehlo, ale pak nas oddelili a nic nerekli, ja nevedela kde je a 4hod po porodu ac jsem nemohla pomalu chodit a motala se mi hlava jak blazen, jsem se ji vydala hledat, s tim ze chci kojit, kdyz jsem.ji teda nasla tak me posadili na židli a jako ze mam nakojit, kdyz teda chci 😀 a sli pryc... Pristup.teda hrozny, samozřejmě jsem si odvezla domu ragady, ale byla jsem vitez a kojila jsem do 9 mesice 😉😉😉 Ale treba kamaradka to pri tech ragadach vzdala a sla rovnou na UM a to jen diky nevedomosti...
Začni psát komentář...
Velmi krasne napsane👏