odstrčit bych ji klidně nechala, když nereaguje dotyčný na slovní upozornění a já bych teda byla na to dítě dost ostrá... co mi má co svlíkat dceru z bundy.... takže by toho dobrovolně nechal.
taky nechávám dceru to vyřešit, ale když už si neví rady a hledá mě očima o pomoc, zasáhnu. Od toho jsem tam s ní.
a mamince, bych to taky řekla, že asi není normální a že zvykat si na tohle teda nebude.
osobně nemám ráda, když mi cizí dítě /starší/ začne omatlávat dceru.

pokud to přerůstá meze dítěte a moji trpělivost , rázně bych k cizímu dítěti promluvila, že takto ne, a situaci vyřešila.

Js bych ji rekla, at si ona zvyká na to, ze jejímu dítě dá nejake cizi po čuni a také nevidím problem dítě odstrcit, kdyz na domluvu nereaguje…

pokud by dítě nereagovalo na má slova, tak bych mu prostě fyzicky zabránila dál vykonávat to, co vadí, a obtěžuje

Ja dceru na ferovku ucila, at nekoho placne, kdyz ji trapi a ublizuje ji. Musi se taky naucit branit. Ona teda vetsinou hledala ocima me, tak jsem klidne na cele hriste zahlasila, at klidne dotycne dite placne nebo strci, kdyz se neumi chovat. Jednou jsem to nevydrzela a cizi dite jsem vzala do ruk a odnesla ho dal od meho ditete, protoze nejdriv ji bouchal lopatkou, pak ji nasypal pisek do vlasu a nakonec ji pisek hodil do oci a jeho maminka nic

@ilona87
@konidana
@ekulka holky, díky moc. Jsem ráda, že tohle čtu. Ona už jednou klukovi, který se na ní přilepil jak klíště, málem dala ránu lahví od vody, co rovna držela v ruce. Tam její trpělivost měla velmi krátkého trvání, ale rodiče toho kluka to vnímali jako problém, takže jsme si to museli lehce vyříkat.....

Moje dítě je spíše to "kontaktní", ale tím spíše prostě si dcera opravdu nemá zvykat, že ji někdo bude šikanovat.

A brát bundu je opravdu už totální úlet. Dokonce i braní hraček není v pořádku (dost hlídám, kdo je majitel jaké hračky, kdo kde v rukou má - je v pořádku vzít si nenásilně zpátky vlastní půjčenou hračku, je automatické vrácení půjčené hračky, pokud ji dítě, kterému patří, vlastní a nesmí jen tak brát z rukou dětem takové ty "veřejné" hračky, protože to se taky nedělá - i pokud si s nimi před tím hrál, jednou položené na zem a opuštěné = už si nehraje a může si to vzít někdo jiný).

Tady neselhalo to dítě (tomu bych prostě zkusila vysvětlit a případně fyzicky zabránila v činnosti ubližující vlastnímu dítěti), ale primárně matka.

@aarriel taky pěkný Ona to řešila ještě doma, že se toho dítěte bála (píšu "to" dítě, protože popravdě jsem nastopro nepoznala, zda jde o kluka či holku), že se jí to nelíbilo. Ale jak vás čtu, budu muset být taky příště ostřejší.

Brala bych to stejně jako u sebe. Kdybych někomu řekla ať se mě nedotýká a nechá mě být a dotyčný by na to nereagoval a obtěžoval mě dál, tak mu to dám najevo fyzickou silou. A stejně to samé by mělo umět mé dítě. Bránit se. V tomhle je pak jedno jestli je ,,útočníkovi,, 5 nebo 40..
Děti se učí hlavně od chování rodičů. Pokud rodič i nad tímhle sklopí uši, dítěti nepomůže a ještě si nechá div vynadat od jiného rodiče, logicky to převezme i dítě. Nejprve bych začala u sebe

@aarriel Tak tady takové situace (mlácení lopatkou, sypání písku po sobě, házení kamínků) řeším často za obě děti - protože syn zpravidla není ten, co začne, ale ten, co se nadšeně přidá ke každé blbosti a pak to vypadá tak, že začnou házet po sobě navzájem. Takže říkám, že to fakt ne, oběma stranám - protože syn bude sypat písek, když druhá strana bude sypat taky. Včera zrovna kluci kopali motyčkama na zahradě, pak se snažili kopat k tomu druhému (jsem se bála, kdy ty bodce píchnou druhýmu do nohy) a když jsem jim řekla, že ne, házeli po sobě hlínu a zvětšovali velikost hroudy. No, zabavila jsem jim ty motyčky a syn kamarádky si šel "stěžovat" za ní . Ale zase to je smečka dětí, co se znají a tak nějak všichni hlídají všechny (protože děti ve smečce krouží kolem domu a vymýšlí si "zábavu"). Každopádně tam se asi učím, že prostě pokud se děje kterémukoli dítěti v interakci s mým, cokoli špatného, kde se mé i jen trošku angažuje, zasahuji.

@terkync asi jsem to nenapsala úplně správně, ale já si vynadat opravdu nenechala, ta maminka si ode mě svoje vyslechla. Ale to už je úroveň nás dospělých. Spíš mi šlo o tu hranici, kdy na cizí dítě jen mluvit, i ostřeji a kdy už fyzicky zasáhnout a jak to tady maminky vnímají.

@merope určitě ta matka měla reagovat, obzvlášť, když viděla, že její dítě úmyslně rozbrečelo jiné. Nezbývá než doufat, že příště si ho více ohlídá, svoje jsem jí k tomu řekla. Koukám, že trénink máš dobrý

Ta neprůbojnost je asi věkem, holka byla taky taková. Mouchy snězte si mě. Taška hraček v prdeli a ona sedí bez ničeho. Co to šlo, jsem ji nechávala, ať se s tím popere, pokud ovšem druhý rodič ingnoruje, normálně bych zasáhla i teď. Tenkrát jsme byly na písku, El si hrála, měla v ruce něco a cizí děcko k ní přišlo a všechno ji bralo z ruky, El na mě jen zoufalý výraz. Doprovod toho děcka naprostý ignor, chvíli jsem vyčkávala a i když ji El brala z ruky, že teď jí to půjčit nechce, tak na to děcko nereagovalo a doprovod taky. Takže jsem se nasrala a nahlas jsem řekla:"Musíš holčičce říct, že to jsou tvoje hračky a teď ji je půjčit nechceš"no asi babka se teda probrala, uraženě vstala a dítě odtáhla pryč. Sápat se mi někdo po holce, potichu bych rozhodně nebyla

@te_reza a otrkala se pak ve školce? V tohle doufám já, že ta školka jí pomůže. Doma nás organizuje všechny, o svá práva se umí razantně přihlásit, ale mezi těma dětma je úplně jiná. Většinou hračky odevzdá a kouká. Ale to oblečení je fakt extrém, nechápu, co ty děti na ní tak přitahuje. S mámou dítěte jsme si to vyříkaly, resp. spíš jsem mluvila já . Ale přiznávám, že jsem se zasekla v tom, zda šáhnout na to cizí dítě.

Mám s tím taky problem. Protoze mam naivní představu, že by si každý měl řešit to svoje dítě. Tedy, když to moje dělá neco, co nemá, tak směrem k němu zásahnu. A když něco dela cizí dítě, tak si to má osefovat zase jeho doprovod. Nepřijde ji vhodné karat cizí dítě nebo ho nějak fyzicky omezovat. Bohužel, jsou v tomhle názoru dost ojedinělá. Většina rodičů (zvlášť těch děti od rány, jak jsem si všimla) vyznávají filozofii, "ať si to ty děti mezi sebou vyřeší samy". Výsledek je ten, že jedno či více akčních děti opanuji prostor a zbytek to musí nějak přetrpět. Maminky těch nesmělych děti brání ty svoje a ostatní rodiče kecaji, mobiluji a odpočívají. Pro mě je nemyslitelné radit mému dítěti, aby hrotilo konflikt, aby dítě odstrčilo, placlo, atd. Takže jako moc nevím, co s tím. Starší děti už to snad vykomunikují, kolem těch dvou a tři let je to blbý. Dceru tedy učím říct, že něco nechce, pak to zopakovat, pak poodejít a když to nezabere, tak jít za mnou nebo někým dospělým. To ovšem zase zavání žalovanim, bohužel jsem zatím nic lepšího nevymyslela. Už bude mít čtyři a vídáme se s podobně starými dětmi nebo staršími, takže už se to snad trochu lepší, že se děti líp domluví. Ovšem ignoranstvi některých rodičů mě opravdu znovu a znovu překvapuje. Dceru učím, že má mít ohledy, empatii a že mají věci důsledky, to ovšem je asi dnes přístup jako z pravěku.

@biciklissie hezky napsáno.... jak jsem zmínila výše, já jsem si fakt nebyla jistá, zda na to dítě šáhnout. Moje dcera má tvrdší výchovu. Nechci, aby to vyznělo jako výmluva či alibi, ale jsem s ní sama a potřebuji jí nastavit hranice, aby mi jednoho dne neskákala po hlavě. A vidím, že děti mých kamarádek dělají věci, resp. můžou dělat věci, které já jí nedovolím. Takže od ní právě ani neznám, že by dělala něco ostatním dětem, ubližovala, brala hračky apod. A pokud by to někdy udělala, rozhodně bych to nenechala být. Zase na druhou stranu samozřejmě nechci, aby bylo ubližováno jí.... Ale holky fakt asi mají pravdu, že někdy je potřeba zakročit i vůči tomu cizímu dítěti, když doprovod nereaguje....

@garfa4 Tak jako - pokud dítě ubližuje, zabránit.

Možná je prostě introvert a ve školce bude stejná. Já občas pozoruji ty zoufalé pohledy školních dětí, když je moje dítě vezme za ruku, řekne: "Pojď" a někam to dítě odtáhne - a ony prostě jdou! Jedné holčičce jsem pak i řekla, že pokud nechce, opravdu nemusí, protože jí to dělal opakovaně. Přišlo mi, že se cítí jak zachráněná, když mu pak jednou řekla, že nechce . On to dělá i dospělým. Jak se říká, že učíte děti, že se nemají nechat odvléct z hřiště cizími lidmi, tak jsem si jednu dobu říkala, že bych měla to mé učit, že nemá z hřiště odvádět cizí lidi . Ale jak je starší, tak už to nedělá tolik, to už vláčí většinou jen ty, co zná.

A teď na tý chalupě byla sranda, když jak už je zvyklý (a dlouho se neviděli, tak si nepamatoval, že tady je to jinak), začal jinýmu chlapečkovi diktovat, co přesně má dělat - a on to nedělal! - resp. naopak občas chtěl, aby mé dítě dělalo, co on chce. No, kluci si jinak suprově rozumí a vymýšlí blbiny, jen se spolu sehrají .

@garfa4 Právě, jak si nedovedu moc představit, jak sahám na cizí dítě nebo té moji radim, ať ho odstrči. Teď se mi stalo, že jsme byly s dcerou v restauraci na obědě a šla jsem s ní na WC. A ve dveřích tam stal chlapeček a nešel obejít. Několikrát jsem ho poprosila, ať nás pustí, vůbec nereagoval. Přitom měl už tak šest let, řekla bych. Tak jsem ho pak vzala za rameno, že ho trochu soupnu bokem. No, samozřejmě zrovna vysla z kabinky jeho maminka. Hned jsem se cítila blbě, co na něj sahám, ještě o samotě na WC. Naštěstí to asi celé slyšela a sama ho musela za vztekani poponest. Ono je to asi i o tom, že sama nejsem příliš kontaktní a dcera taky ne, takže téměř "bolestne" vnímáme doteky od okolí i mezi ostatními a osobní hranice. Někdo jiný se třeba nad tím ani nepozastaví. Ale i o tom to je, proto učit těm ohledem a fungování mezi jinými lidmi. Já se v tomto předělat nenechám, ze má mít dcera ostre lokty, i když asi většina si bude myslet něco jiného. Já, když už bylo nejhůř, tak jsem tu situaci okomentovala hlasitě jakote směrem k dceři a přitom házela významné pohledy směrem k tomu druhému rodiči. To už většinou zabralo. Vždycky taky ne, ale většinou ano. Je to těžké, no. Ale ony si ty děti svou cestu najdou. Já z ní nechci vychovávat otloukanka, ale vidím, že taky umí být trochu mazana a herečka, tak si to nažene zase v tomto. Asi je to i o povaze dítěte. Jenom dodám, že kdyby mi dítě někdo vyloženě fyzicky napadl, tak ho taky fyzicky bráním, ale to se mi naštěstí nikdy nestalo. Jo a s dcerou jsme jednu dobu to i cvičili, jakože jsem ji fakt trénovala kolem těch dvou let, že má říct, že ji něco vadí. Protože ona hleděla a já ani nevěděla, jestli je to pro ni ok nebo ne.

Základ je podle mého názoru naučit dítě efektivní způsoby obrany. A to je:
1. říct Ne, nelíbí se mi to, nedělej mi to. Když to nepomůže, tak
2. říct důrazně Ne, nelíbí se mi to, nedělej mi to! Když to nepomůže, tak
3. vyhledat pomoc dospělého.
Učit tříleté dítě bránit se fyzicky? A co pak, když bude to druhé dítě silnější?

Učím děti, ať se ozvou, jednou normálně, podruhé hlasitěji, druhý to mohl přeslechnout. A pak ať to řeší, podle situace - sami nebo jít za dospělým a řešit to s ním. Nemám problém oslovit cizí dítě, n dospele většinou reagují, stačí jim to říct v klidu, není třeba na ně sahat. Ale kdyby to nepomohlo, tak bych sáhla, ať zabráním tomu nechtěnému kontaktu a zavedla bych k mamince. Nebo vzala své dítě pryč, podle situace. Starší byla strašně hodná, mladší ji dávala fakt čočku a dlouho. A pak se to jednoho dne zlomilo, my ji to vyloženě dovolili, až ji to vrátí a začala se bránit. A dost ji to pomohlo i ve školce a tak. Nicméně stále raději ze situace odejde, když se jí to nelíbí. Zduchnout by asi uměla. Se ségrou se umí ale i porvat, na tu si dovolí jinak se ale samozřejmě miluji, bud prostě nej kámošky nebo něj nepřítelkyně. Takže pomocí by mohl i druhý sourozenec.

@garfa4 no ja nejdriv taky byla mirna a hodna, jenze jsem nechtela mit z dcery otloukanka, tak po domluve s manzelem, jsme pritvrdili nastesti dcera ma rada deti, je oblibena, tak jen tak deti nemlati, ale treba ted v prvni tride ji jeden kluk v druzine bral kridy naschval a posmival se ji, tak na nej vystartovala a natahla mu. A tatinek ji doma jeste pochvalil myslim, ze lepsi, nez aby pak z toho byla spatna a mela nejaky trauma. Takze vi, ze ma byt na deti hodna, pomahat jim ale ne za kazdou cenu....

@merope no ja jsem rada, ze jsme tyhle situace z hriste prezily obe bez uhony ted uz mam skolacku, takze uz jen vzpominam a doufam, ze jsem ji dala dobry zaklad a tak nejak ji nasmerovala na stred, nebyt otloukanek X umet se branit a zaroven byt hodna na ostatni a chovat se slusne X ne za kazdou cenu.

@aarriel To mi připomíná, jak táta říká historku, že toto bylo ještě okořeněno o to, že jeho táta řekl tátovi kluka, co ho šikanoval, že mu dovolil se prát. No, kluka dost zmlátil - a měl klid (jinak byl učený, že se nemá bít).

@garfa4 Já jsem dcery učila, aby první nezačínaly, ale pokud jim někdo bere bez povolení hračky nebo je plácli, tak ať to oplácí. Ono je sice hezké, jak tady kdosi psal, že nebude děti učit bít, ale ona ta maminka pořád po ruce nebude a děti dokáží být hodně zlé. A pokud se to dítě nenaučí bránit, třeba tak, že si tu hračku vezme zpět, tak sevt něho kůže stát otloukánek a kam až to může vést, víme všechny.

@garfa4 otrkala, ale první rok školky byl hroznej, druhej o trochu lepší, vlastně až teď jako předškolák dokáže říct ne.

Učím dceru, že se musí ozvat, že pláč ani útěk ne vždy pomůže a ne vždy je to "cesta". Že se musí ozvat a říct NE. Řekla bych to dceři klidně i před tím druhým dítětem. "Lucinko, pokud se ti to nelíbí, musíš to holčičce říct, ať tě nechá být." Například. A případně bych klidně i holčičku upozornila, ať dceru nechá být.
Dokonce už jsem pokročila až tak daleko, že bych řekla něco i té matce.

Kdyz cizí dítě obtěžuje to mé, které uz neví, jak se bránit, vůbec se nepídim, kde ma doprovod, a srovnám si ho sama.