Nad touto otázkou jsem se už několikrát musela pousmát i pozastavit.
Vždy jsem chtěla mít velkou rodinu, už od dětství jsem si představovala, jak mám tři děti a jsem spokojená. Postupem času jsem číslo změnila na čtyři, ale nějak jsem se na to neupínala, nikdy člověk neví. Jak se říká "člověk míní, život mění" .

A tak se stalo, že jsem ve 26 letech porodila své první dítko a dlouho jsem si myslela, že poslední. Vztah nevyšel, na malého jsem od porodu zůstala sama, ale byla jsem vděčná, že ho mám. Mít dítě je dar. Co bylo okolo za patálie asi nemusím popisovat, spousta žen si tímto projde. 

Nicméně se časem objevil muž mého života, který přijal syna za svého. Tak se stalo, že se nám narodila dcera, dva roky na to druhá dcera.

Myslela jsem si , že je to zcela normální, mít více jak jedno či dvě dítka. V okolí potkávám maminky se třemi dětmi, mám spoustu kamarádek se třemi dětmi, ale chyba lávky... Asi není normální v dnešní době mít více jak jedno nebo dvě děti.

Kkdyž jsem přišla do obchodu , tak na mne dost lidí koukalo skrze prsty. Ochranka šla za mnou po celou dobu nákupu v domění, že jim tam chci asi něco ukrást. Poté, co jsem pánovi poděkovala, že mě a děti chrání, aby nás snad někdo neukradl, se zarděl a odkráčel na druhý konec obchodu. Nicméně mi to bylo líto. Syn to vnímal a ptal se, proč za námi jde, že jsme mu přece nic neudělali a sdělil mi, že se ho bojí. Nevím, asi mají v popisu práce děsit malé děti. Synovi jsem to vysvětlila, uklidnila jsem ho, ale v hlavě mi ještě několik dní běhalo spoustu myšlenek, otázek a vykřičníků.  V MHD to bylo dosti podobné, nastoupit s kočárem a dvěma dalšími dětmi, tak si něco vyslechnete. Obtěžujete okolní lidí už jen tím, že nastoupíte, děti posadíte na jednu sedačku, takže nezabírají mnoho místa, ale to je špatně. V pořádku je, že si dáma nastoupivší na druhé zastávce sedne a na vedlejší sedačku si odloží tašku, takže si už nikdo jiný nemůže sednout.
Takových příhod je spousta, už jsem to pak řešila jen úsměvem a mlčením. Oponovat někomu, kdo se hádá o místo k sezení s dvouletou dcerou nemá cenu. 

Abych nekřivdila těm, co se naopak usmívali nad počtem dětí. Utkvěla mi v hlavě paní, co v drogerii pronesla, že mít okolo sebe spoustu dětí je nádherné, a že kdyby byla mladší, tak si to šesté dítko s manželem taky ještě pořídí. Musím se přiznat, že mi opravdu zvedla náladu. 🙂
A tak, jak šel čas, přestala jsem si z těchto lidí dělat vrásky.Po dvou letech jsme se dobrali s manželem ke čtvrtému dítku, to se má narodit každým dnem. Opravdu se bavím nad těmi výrazy v obličejích některých lidí, když jdu po ulici s dvěma cácorkama, synem a bříškem, jsme v pohodě a dokonce si třeba zpíváme. Přemýšlím, co se jim asi tak honí hlavou, ale nakonec to vzdávám a říkám si, že je přece jedno, kolik kdo má dětí, hlavní je, že je rodina spokojená a šťastná!!

Takže na závěr, můj dětský sen se mi splnil,  život mám bohatý, všichni jsme zdraví, nedělám si nic z nepřejících a mrzutých lidí, rozdávám okolo úsměvy a to je to podstatné.