Byl pátek 16.4. stejný jako všechny pátky v nemocnici.Budíček v 5.30h a v 6.30h mě čekal tolik pro mě hrozný monitor, který v mém případě trval i 2h.Muka , které jsem trávila na tvrdém lehátku s bolestmi zad a tvrdým břichem  jsem nesnášela.Spící a zamračená jsem zalehla a s pásy dospávala ráno.V 7h před vizitou monitor nic moc tak to sestřičky vzdaly a čekalo se na doktora.Pohyby na monitoru opět nebyly a akce ozev na stejné křivce.Tak jsem si na pokoji dala snídani, která mi ani moc nechutnala ze 4 vánoček jsem snědla sotva jednu a kakao mě jako jindy radost neudělalo.V 8h mě čekala velká vizita zas nuda jako vždy.Mladičký a hodný doktor hlásil primáři můj stav a ukazoval metrové papíry z monitorů.Ty se mu už nezamlouvali a rozhodl, že ať natočí ihned další.Než jsem si vykráčela na chodbu tak jsem jen zaslechla " hned to ukončíme" No šli na mě mrákoty a jímala mě hrůza.Monitor odpadl a šla jsem balit.Bála jsem se o malou, protože jsem jí cítila naposledy ve čtvrtek podvečer a to kopala 3 hodiny v kuse jak čert , až mě to bolelo jak hlavičkou narážela na moje kosti, to pak utichlo a až do rána jsem o ní nevěděla.Manžel byl jako vždy v práci a říkat jsem mu to nechtěla , že ho překvapím tak jsem dala vědět  mojí sestře samo, že všechny vystrašila.Když mi manžel volal, že je v Praze tak jsem mu to řekla , vyprd se na práci a chvátal za mnou i s Dušánkem.

Při vyšetření mi doporučili císařský řez, že prý to bude pro malo šetrnější než bych rodila normálně. tak jsem jen mávla rukou, že už mi to je jedno hlavně ať se jí nic nestane.Na sekci jsem měla jít ve 12h, ale to se protáho až do 13.30h nery to byly hrozný hlavně , když sestřičky chodily poslouchat srdíčko jestli ťuká.Na pokoji jsem už měla bolesti snad každou minutu .

No tak jsem ve 13.30h jela s manželem jsme se minuli asi tak o minutu tak už jsem se s ním nerozloučila a ono to bylo asi lepší.Na sále se mi teda vůbec nelíbylo, to popisovat radši nebudu.Hlavně kosmonaut co držel skalpel v ruce a říkal " tak já začínám řezat" a já na něj " no ale já ještě nespím"Uspali mě ve 13,35h.

Valentýnka se narodila ve 13,38h.Měla 2180g a 43cm.První ji viděla moje sestra, která nám ji natočila a vyfotila.Pak ji viděli manžel s Dušánkem jak si to fičela v inkubátoru po chodbě.Malej rudej flek co se mrskal a křičel jak o život.Já ji viděla až ráno 5hodin.

Na jipce jsem se vzbudila někdy o půl třetí a prý mi tekly slzy a pokoušela jsem se mluvit, ale nešlo to tak jsem jen sípala a brečela.Byl u mě i manžel , jen mi říkal, že je holčička malinká a v pořádku. Na chodbě jsem viděla Dušánka jak strašně brečel a volal na mě .Já volat nemohla tak jsem mu jen mávala.Na jipce byli všicni moc hodní starali se o mě dobře nosili léky na bolest.Dostala jsem i napít.Jinak břicho mě tam bolelo kako čert, ale dala jsem to,  pořád jsem si myslela, že mám vysokej práh bolesti, a že snesu hodně, ale tohle jsem teda nečekala a lezla jsem tam na práškách v bolestech 7 dní.

Valentýnka byla do úterka v inkubátoru tak jsem nabrala sílu a s ní už to bylo veselejší.

Tak to je tak vše. A ještě vtip na závěr manžel chce ještě kluka.........no to jsem zvědavá kdo mu ho odnosí a porodí???????,