Očekávání a realita

Vždy jsem chtěla děti. Nikdy by mě nenapadlo, že bych je mít neměla nebo nechtěla. Po svatbě jsme s manžele usoudili, že už je čas. Po zamklém těhu to hodně bolelo a já chtěla mimi ještě dřív než předtím. A ono přišlo. Má dva měsíce a já mám někdy chuť skočit z okna. Proč? Protože lehce naivně čekáte následující: 

krásné voňavé miminko - nevoní, buď je pokaděné nebo poblinkané - obojí prostě nevoní a je osypané, takže ani není krásné

které se na vás začne po šestinedělí krásně usmívat - má skoro 9 týdnů a vyloudili jsme tak 3 úsměvy - dva z toho nebyly na mě ani na manžela

a bude s váma spinkat v posteli a vy se k němu budete tulit - ne, protože buď je zrovna po jídle a poblilo by vám celou postel včetně vás nebo řve příp. tlačí a řve nebo lepší kombinace je, že tlačí, řve a z toho se poblije

a budete prožívat radostné spojení miminka a maminky při kojení - nebudete, protože už z porodnice šupajdíte s příkrmem v podobě flašky a po šestinedělí jste na ní už úplně

budete mu ukazovat hračky a společně si hrát - ne, víc než hračky a cokoliv kolem ho zajímá rozsvícené světlo a vy využijete této zářné chvíle čuměmí "do blba", abyste si rychle zašli na záchod a alespoň převlekli ty kalhoty od pyžama. 

rozhodně ho nebudete uspávat u puštěného digestoře nebo vysavače jako vaše kámošky - ale budete a dokonce si stáhnete aplikaci do mobilu

těšíte se na procházky s kočárkem - ty sice klapnou (pokud teda zrovna není -15), ale přitom potkáte stejně starou známou taky s kočárkem - vy v teplákách, vlasy v culíku, který jste vytvořili v cuku letu, když dítě ráno začlo řvát a nenamalovaná. Ona vystajlovaná, namalovaná a vonící... 

těšíte se, že se jím budete kochat, jak krásně spinká v postýlce - ne, buď spí na vás a je mu jedno, že se asi počůráte nebo se bojíte kolem postýlky jen mihnout, ať ho nevzbudíte, takže radši si sednete k internetu a sesmolíte elaborát vašich pocitů 🙂