Porod s velkým množstvím plodové vody II. část

Je pátek 17.5.2019. V 8:14 se Alex narodil a okolo 13:30 mi ho odvezli z Olomouce do Prahy do Motola. Asi nemusím popisovat, že jsem to celé probrečela. Ale byla jsem tak vyčerpaná a hladová, že mě pak převezli na vozíku na oddělení pro gynekologické pacienty. Zřejmě abych nemusela potkávat maminky s miminky, když já žádné nemám u sebe. 

Porodila jsem absolutně bez poranění, ani škrábnutí. Takže kromě toho vyčerpání mi nic nebylo. Jakmile jsem se dostala na pokoj, lehla jsem si a odpočívala. Přišla pak i laktační poradkyně s odsávačkou a za chvilku mi dorazil chlap s naším starším synem a mojí mamkou. Zatím jsem nic víc nevěděla, jen že jsou s Alexem někde na cestě. Přesný termín operace jsem taky nevěděla. Zdrželi se jen chvilku, abych se mohla prospat. Ale stejně to nešlo. Každé 3 hodiny odsávat, mezitím nějaké to jídlo, sprcha a tak. Nakonec jsem večer vytuhla rychle a prospala se docela dobře. Brzo ráno jsem hned odsávala, pak se nasnídala a přišel doktor. Vše v pořádku. Šla jsem pak na JIPku využít telefonické konzultace s nemocnicí v Motole. Operace měla být v sobotu kolem poledne, nakonec přesunuta až na neděli odpoledne. Podepsala jsem tedy negativní revers a odpoledne jsem už byla doma. 

Rychle jsem zabalila nějaké věci a v neděli jsme odjeli k mým rodičům do Podkrkonoší. Jeli jsme hned ráno, aby se Aleš mohl vrátit zase domů. Jedna cesta trvá víc jak 3 hodiny, je to přesně 210 km, takže mazec. S Adamem jsme se tedy přechodně ubytovali u našich, v baráčku, kde já jsem vyrůstala. 

V neděli večer jsem volala, jak dopadla operace. Paní doktorka mi tedy oznámila, že se jícen nepodařilo spojit a že pahýly jsou daleko od sebe. Protože Praha je i od mých rodičů víc jak 100 km, rozhodla jsem se za Alexem jet už ve středu, tedy ani ne týden po porodu. Jel se mnou můj brácha. Už tam mi paní doktorka naznačila, že teď bude nějakou dobu trvat do dalšího pokusu o spojení. A co víc, budou ho muset přeložit jinam. Samozřejmě, že jsem si přála, aby byl umístěn "na výkrm" (jak tomu říkají) do Olomouce. To ale nevyšlo. Další možnost byl Hradec Králové (cca 50 km od mých rodičů) a ten už vyšel. Takže mi bylo jasné, že nějakou dobu strávíme s Adamem mimo domov a daleko od "táty". 

Nikdo ale nečekal, že to nakonec bude více jak 3 měsíce. Ale to už předbíhám. Alexe tedy převezli 30.5.2019 na Dětskou kliniku Fakultní nemocnice v Hradci Králové. A musím říct, že jsem moc ráda, že byl Alex zrovna tam. Odsávala jsem mléko, nejdříve jsem ho balila do sáčků a mrazila. Pak mi v Hradci dali svoje lahvičky a do nich jsem odstříkávala. Mléka mám doteď strašně moc, daruji ho do mléčné banky právě v Hradci. Jezdila jsem za Alexem 3x týdně, vždy na 2-3 hodiny. Jeden víkend jsem se dokonce nechala hospitalizovat, abych tam byla pořád s ním a dávala mu čerstvé mléko. 

Zpočátku Alex moc nepřibíral, ba dokonce ubíral a dostal se na svoji porodní váhu. Nakonec se zjistilo, že mu chybí sodík (ze slin, které polykat nemůže). Jakmile mu ho dodali, začal krásně přibírat. Zároveň absolvoval v Hradci rehabilitace, takže byl tak šikovný, že ve 2 měsících se snažil zvedat hlavičku a krásně "pást". 

Prošel tam téměř všemi odděleními a všechny sestry si ho oblíbily. Byl prý strašně hodný, smíšek a na všechno tak trpělivý. Abych nezapomněla, když se jícen nepodařilo spojit, zavedli mu "gastro-hadičku" přímo do žaludku a injekční stříkačkou mu kapali mléko. 

V půlce července se měl převážet zpět do Motola na druhý pokus o spojení jícnu. Jenže z důvodu malování se převoz posunul. Pak znovu. Nakonec k převozu došlo 8.8. a den poté následovala operace. Hned 8. jsem tam za ním jela podepsat papíry k operaci a hospitalizaci. Řekli mi, že jde na sál jako první v 8 hodin. Měla jsem si zavolat po obědě, jak operace dopadla. Začala jsem volat ve 13:10, nechali mě asi 10 minut napnutou. Paní doktorka vyřizovala ještě další telefony. Pak jsem ji dostala k uchu a řekla mi, že se jim jícen podařilo spojit pod mírným tahem. Což bylo úplně skvělé, ale nebylo vyhráno. Týden po operaci se musí udělat test s kontrastní látkou, jestli to někde v ráně neprosakuje. V pátek to udělat nemohli, tudíž šel na rentgen dnes. Dopadlo to všechno dobře, jícen je zahojený a zítra k němu nastupuji do nemocnice. Po 3 měsících a 3 dnech budu s ním celé dny (ze začátku noci ještě ne). Moc se na něj těším. Byla jsem za ním minulou středu, jenže to byl po operaci ještě oteklý a nemohl ani otevřít oči. Byl taky ještě na přístrojích. Ale byl krásný.

Teď se oba budeme učit. On se musí naučit sát a polykat, já se musím naučit první pomoc a dokrmovat. Takže nám držte pěsti a když nám to dobře půjde, za týden budeme doma všichni. A Adam se bude moci konečně s bráškou pomazlit. 

#atrezie_jicnu

#mujpribeh

#mujporod

#polyhydramnion

#velke_mnozstvi_plodove_vody