Jak se narodila Rozárka

Mé dva předchozí porody, ač z nich mám 2 krásné zdravé děti, nebyly podle mých představ, vždy to probíhalo tak nějak mimo mně, mimo mou kontrolu, a tak když jsem potřetí otěhotněla, chtěla jsem zažít krásný a přirozený porod tak nějak více podle sebe. Shlédla jsem spoustu videí o porodech bez bolesti, hypnoporodu, přirozeném porodu a nabývala jsem sebevědomí pro krásný zážitek ze zrození. Těšila jsem se,že porodím v nejbližší, celkem vyhlášené, zlínské porodnici, potmě, s dulou, případně s manželem, ale tomu se k porodu nechtělo a já ho nenutila, chápala jsem ho. Ovšem v 23.týdnu na velkém UTZ byla objevena u naší holčičky vrozená vývojová vada na srdíčku, od té doby jsme byli sledování se srdíčkem i v Brně, a taky mi bylo doporučeno rodit právě v Brně, kde by v případě komplikací byli po ruce specialisté. 

U našeho miminka byla objevena špatně tvarovaná chlopeň a zúžená plícnice. Naštěstí se v průběhu těhotenství tato vada nezhoršovala, srdíčko jinak mělo dobrý tvar i funkci, ale i tak jsem byla velmi nervózní z porodu, aby vše bylo v pořádku a aby srdíčko, až se mimi narodí, začlo dobře pumpovat a pracovat. K tomu jsem byla nervózní z cesty do porodnice, přeci jen je od nás Brno vzdáleno 100 km, k tomu to je třetí porod a už ten druhý byl velmi rychlý, od prvních bolestí 4,5 hodiny. A navíc ještě, manžel pracuje v Praze a jsem většinu času s dětmi doma sama, naštěstí se nabídli i milí sousedé s hlídáním dětí apod.

Termín porodu byl dle poslední MS 26.2.2016, ale dle všech UTZ bylo mimi o týden větší a UTZ ukazoval termín 19.2.2016. Jelikož nevím přesně, kdy jsme miminko počali, tak jsem se spíše vnitřně upínala na dřívější termín. 

Od konce ledna jsem dojížděla na kontroly do porodnice do Brna na Obilní trh, kde jsem měla i porodit. Někdy jsem jela s manželem, ale několikrát jsem cestovala i vlakem, po Brně tramvají. Byly to náročné výlety, hlavně fyzicky ke konci, ale i jsem si to užívala. Poslední takový výlet vlakem do Brna na kontrolu byl v pondělí 15.2., kdy doktorka, jako už po několikáté, říkala, že čípek volný pro prst a jinak vše uzavřeno a nejspíš se zatím nic nechystá.

V úterý 16.2. byl velmi uběhaný den. Ráno mě na WC mírně zaskočil růžový hlen, tedy odchod hlenové zátky. U předchozích porodů to vždy značilo začátek porodu. Dopoledne jsem s Johankou jela na kontrolu k doktorce,pak pro Vládíka do školky, pak jsme se vydali na kroužek břišních tanců Johanky, jsem si říkala, kdoví jak to bude příští týden, tak at ještě dnes jde.... Když  jsme se odpoledne v pět vrátili, pobolívalo mě trošku břicho. Napadlo mě, že první termín je v pátek a Johanka se narodila 3 dny před termínem, že by i tato holčička možná chtěla vykouknout dříve. Tak jsem se pustila do úklidu. Uklidila jsem si skříň s oblečením, dorazí švagrová hlídat děti, tak at mám uklizeno.Uklidila jsem ledničku, aby i to bylo v pořádku. A ještě jsem potřebovala si nabarvit vlasy! Tak si jdu napatlat hlavu barvou, hezky hnědo-černou, a zase mě pobolívá podbřišek, tak píšu manželovi, ráno mi asi odešlo kousek zátky a bolí mě břicho, zůstaň na telefonu, co kdyby náhodou. Pak byl večer, kolem osmé hodiny, Vládík nám usnul u pohádky na počítači, tak ho přenesu do postýlky. S Johankou si píšeme s tatínkem přes WhatsUp, ptá se, jak je mamince, a zrovnu mu píšu, že dobrý, že se nic neděje a v tom jsem ucítila, jak ze mě něco teče,kouknu pod sebe,byla jsem jen v tričku a kalhotkách, a kape ze mě na zem krev..... Johanka se rozplakala, já jí povídám, to nic zlatíčko, asi maminka začíná rodit, letím na wc, kde si dám ručník mezi nohy a volám manželovi, že krvácím, že se něco asi tedy děje, at zavolá souseda k dětem a já si jdu volat sanitku a dobalit se. Volám 112 s tím, že asi rodím a že potřebuju odvézt do Brna pro srdeční vadu miminka. Dobaluju poslední věci do tašky, papuče,mobil, foťák..... a letím do sprchy, kde smývám krev a barvu z vlasů! obleču se a už je tu sanitka, loučím se s johankou, která povídá, maminko, já jsem plakala štěstím, to je nejkrásnější den, ty rodíš! ..... ach.... Děti hlídá soused a později přijede hlídat švagr a ráno babička.....tak mě nabírají, lehám na lehátko, 5 min mě ještě vyslýchají, a vyrážíme na cestu do Zlína.... Mám bolesti, ale jen slabé, po 10 minutách... doktorce cestou povídám, že potřebuji do Brna, jestli to vědí, a ona že musíme nejprve do Zlína do nemocnice...tam mě vezou na lehátku na vyšetřovnu porodního sálu, monitor, vyšetření dvou doktorů, kteří rozhodují, zda dojedu do Brna, jednomu se to nezdálo, kor když porodní asistentka řeší, že už v pátek mám termín, že jakto, že si mě v Brně už dávno nenechali....mají strach, že porodím cestou.... Nakonec uznají, že bolesti jsou zatím slabé, mimi má ozvy v pořádku a tak čekáme na volnou sanitku..... Na 112 jsem volala z domu kolem 20.30. A asi až ve 23hod jsme vyrazili sanitkou do Brna, kde jsem byla něco po půlnoci. Manžel už byl dávno v Brně z Prahy, zatímco já čekala na sanitku ve Zlíně. Mazec. 

Dojeli jsme do Brna tedy po půlnoci, stále s bolestmi po 10min. Cesta utekla rychle, doktorka byla příjemná, cestou píšu sms kamarádkám a rodině, že rodím. Haha, kdeže kdeže. Z Obilního trhu nás přeposílají rovnou do Bohunic, protože další den mají plánovanou opravu plynu, či co. Příjem, vypisování papírů, monitor...vyšetření, 1 cm otevřená, mírně krvácím, ale nejspíš jde jen o hlenovou zátku. Necháme si vás tady (kam bych taky šla! po té cestě dlouhé!) a jdeme pak i s mužem na porodní pokoj. Stále s úsměvem, procházím se po pokoji, klystýr, pročištěná, osprchovaná, bolesti stále mírné a po 10min. Nad ránem se pauzy prodlužují a do rána se to vše zastavuje a bolesti jsou stále mírné a nepravidelné. Ráno rozhodnuto, nerodí se 😀 Domů jet nechci, tak se domluvíme, že mě ubytují na oddělení a budeme čekat, případně další den, ve čtvrtek, porod vyvoláme. Manžel odjíždí zpět do Prahy si dodělat práci. Já se přesouvám na pokoj, kde strávím celý den a půlku další noci.Jen odpočívám, nabírám sílu, spím, bolesti stále jsou a stále nepravidelné a slabé, spíše takové menstruační. Ale věřím, že se to rozjede a že se to všechno prostě zatím jen chystá.

V noci před třetí hodinou ranní při převalování na posteli cítím, že ze mě něco vytéká, jdu na záchod, je to krvavá voda, zvoním na sestru, přichází, vede mě na vyšetřovnu, na monitor, dělá test na plodovou vodu a ano, je to plodovka. Mám radost, něco se začíná dít. I bolesti sílí a jsou častější, skoro pravidelné po asi 5min. Po monitoru jsem odvelena tedy zpátky dolů na porodní box, volám manželovi do PRahy, at vyjede, že voda teče a začínám mít bolesti. Že tentokrát už snad tedy porodím! 😀 Nikomu tentokrát sms nepíšu, pač jsem musela předešlý den zas všem psát, že se porod zatím odkládá. 

Jsem na porodním pokoji, sama si prodýchávám už ty pravé kontrakce, jsou silné, pak silnější, ale hezky si je prodýchávám a opakuji si své naučené mantry: Mé dítě je zdravé a ví, jak se narodit. Mé tělo ví, jak porodit dítě. Každá kontrakce mě přibližuje k mému dítěti. Síla kontrakce odráží mou ženskou sílu. .... a spoustu dalších. Docela to funguje, ale i tak se předkláním a funím a hledám jak si ulevit. Další klystýr.... 😀 Sprcha. Ta mi nedělá vůbec dobře, tedy ano, ale jen mimo kontrakce. Při kontrakci drtím rukama madlo a hlavou se opírám o zeď. Kolem páté hodiny ráno ulehám do postele a tam už strávím zbytek porodu.Nevím přesně v kolik hodin, ale jediné číslo, co padlo od PA bylo 6cm otevřená, ale nevím přesně kdy to bylo.

Plánovala jsem, jak budu střídat polohy, ale prostě lehla jsem a jakýkoliv pohyb byl už prostě nad mé síly. Manžel mi psal sms, jak se blížil z Prahy do Brna.... 100km....80....60.....40.....20..... už jsem dole.... a za chvíli už byl u mě, sedl na křeslo a tam strávil zbývající, tu hlavní hodinku. 

Kontrakce byly silné, prsty jsem zarývala do polštáře, pak do manžela, když dorazil, funěla jsem si, kontrakce sílily, už jsem často cítila tlak dolů, nucení k tlačení, zvonila jsem na PA a její mladou studentku PA, že prostě už tlačím.... doted si vybavuju ty pocity a tu bolest,.... nohy jsem samozřejmě dávala k sobě, což zabraňuje sestupování hlavičky, tak mi je oddělávaly od sebe, to bylo strašně nepříjemné....pomohl mi spíš takový polovyfouklý gymnastický malý míč, který mi držel nohy od sebe, aspon trošku. Tlačení mi bylo dovoleno, když PA nahmatala už hlavičku v cestách, i tak jsem tlačila dříve, to tělo samo.... Tlačila jsem o sto šest a stále malá nelezla.... tlačila jsem opět špatně, do hlavy, celá rudá jsem prý byla, hrozné horko mi bylo si pamatuju, a malá stále nikde. Ozvy byly v pořádku, ale trvalo to dlouho, nevím, jak dlouho přesně, ale bylo to jistě 15-20 kontrakcí, než konečně malá vylezla. PA i doktorka mě navigovaly, kam tlačit (dolů do zadku, já vím!ale nejde toooo!!!), místa tam prý mám hodně, jen špatně tlačím. Holt potřetí a špatně, nechápu no. 😀 

Nakonec mi pomohly, jemně zatlačily na břicho, nástřih a malá byla venku. Ta závěrečná bolest je tak intenzivní, a tak úlevná, že se to nedá k ničemu přirovnat, to se musí zažít. Dali mi ji na břicho, to hlavní jsem si přála u porodu, protože u dvou předešlých mi je na bříško nikdy nedali. Ta radost, úleva, štěstí, ach.......... 

Důvod,proč mi nešla vytlačit, byl ten, že mimi lezlo obličejem napřed, tudíž jí to místo tam nestačilo, proto to trápení. Uznaly pak PA i doktorka,že proto to tak trvalo, kdyby lezla normálně záhlavím, bylo by to celé o moc rychlejší. Ale třeba by to zase nestihl tatínek 🙂 takže asi to mělo nějaký důvod.

Naše Rozárka se narodila v 6:10 hod. ráno po 3 hodinách porodu.

Po chvilince si ji odnesly pediatričky k prvnímu vyšetření, očištění, zvážení, a dali mi ji zabalenou na chvíli pochovat, chvilinku si ji pochoval tatínek a pak ji už brali, že musí na monitor kvůli tomu srdíčku.

Porod byl hezký. Rychlý, v podstatě velmi přirozený, že nám ji odnesou, jsme tušili kvůli srdíčku. I tak se cítím mírně okradená o seznámení, to ňuchnání, první přisátí.... malou jsem navštívila pak až na JIP v průběhu dopoledne. Poprvé nakojit jsem ji mohla až ve 13hodin.Pak ji odvezli do dětské nemocnice a mohla jsem za ní až další další den. To je ale další kapitola. 🙂

Hlavně jsem ale ráda, že jsme stihli do porodnice dojet včas, že to bylo tak, jak to bylo, že jsem vlastně jela s poslíčkama, protože s opravdovýma kontrakcema bych do Brna nedojela a porodila asi ve Zlíně...a malou by mi hned odvezli do Brna. Takže díky Bohu nebo andělům, že to zařídili tak, jak to bylo.

A rodit přirozeně dle pokynů svého těla? To já prostě neumím 🙂 V hodinku H jsem byla ráda, že jsem ráda a lépe rodit nedokážu. Jediné,co jsem podcenila,bylo to tlačení, měla jsem po porodu z půlky každé oko zalité krví, jak mi praskaly žilky. Ale to je detail.