Jak se klubal Vládík na svět

V noci z pátka 9.3. na sobotu 10.3. jsem spala jen pár hodin, Johanka měla novou postel v pokojíčku,tak jsem byla nervozni, at nespadne nebo mě nevolá atd...
Celý týden byl prostě dlouhý, přenášela jsem už po obou termínech, k tomu manžel, který pracuje v Čechách a my jsme na Moravě, mi neustále připomínal,že v pondělí musí jet do Prahy, jakobych snad mohla porod nějak přivolat.... Ne že bych to všelijak nezkoušela..... několikrát za den schody do sedmičky, všechny ty babské rady.... Jen tatínek se moc neúčastnil toho vyhánění, prostě se mu to nelíbilo s břichem, nemám mu to za zlé 🙂
No jak jsem nespala v noci, tak jsem v sobotu byla jak přejetá, tvrdlo mi břicho celý den, k tomu se opět ozvala migréna, tak jsem požádala mamku,at si vezme na celé odpoledne Johanku k sobě,že bych šla spát. Tak ji manžel odvezl a já šla do pelechu. Celý den jsem přemlouvala své tělo, miminko, už i Pána Boha,aby se už něco začlo dít, že opravdu už potřebuju rodit 🙂... Odpoledne začala odcházet zátka, ale věděla jsem, že to ještě nemusí samo o sobě nic znamenat.

K večeru mi bylo už líp. Manžel přišel s tím, že to teda ještě zkusíme popohnat a tulili jsme se 🙂.... To bylo půl sedmé večer... Pak odjel pro Johanku k našim a já pak  začla pociťovat bolesti. Nejdřív slabé. Přijel manža s malou,to bylo asi půl osmé, a to už jsem měla bolesti asi po 5min, docela silné, že jsem se musela vždy zastavit a prodýchávat to. Ještě jsme dali spát malou, chvíli jsem tam s ní musela být, kleče u její postele,jen ji držet za ruku. No dalo se to i s bolestma auuuuuu. Jája usnula a já zapla Skype, jestli tam nebude kamaradka - porodní asistentka, to bylo asi 20:30, a byla naštěstí online. Tak jsem jí řekla co a jak,probrali jsme situaci a poslala mě do sprchy, že bud to zesílí, zkrátí se intervaly nebo to přestane. No ve sprše jsem vydržela asi 15min, a zdálo se mi to stejné,ale pak to sílilo, a tak jsem dobalila věci, zavolali jsme mamce, at přijede za Johankou. Do porodky jsme vyrazili asi ve 22 hod. Kontrakce jsem měla asi už i po 2-3 min. Vtipné to bylo pak v porodnici, manža mě vysadil na vrátnici a šel parkovat. Já měla kontrakce na vrátnici, pak u vstupních dveří, pak ve výtahu a hned v ordinaci. Takže asi tak rychlé to bylo. V porodnici o půl 11 byl doktor a taková starší PA. Otevřená na 3cm. Monitor. Neskutečné utrpení ležet půl hodiny a jedna kontra za druhou…. Vypisovali jsme papíry, no hrůza… Po té asi půl hodině už jsem fakt skučela, tak mě PA vyšetřila. Otevřená na 8cm, klystýr nestíháme… naštěstí se tělo samo čistilo celé odpoledne...

Takže rovnou na sál, doktor mi praskl vodu a museli jsme ještě počkat, než mimi dost sestoupí. No kroutila jsem se jako žížala, drtila manžílkovi ruku….. a docela i hekala, ale nebyl to takový extrém jako u Johanky. To jsem tehdy přímo řvala... Zkoušela jsem dýchat jak se má. I jsem si vzpomněla na kamarádku PA a její slova: Nemysli na bolest, mysli jen na sebe a na Vládíka, že ho za chvíli budeš držet celého mokrého voňavého a budete spolu.  No a pak asi od půl 12 jsem už mohla tlačit…. Bolest hrozná, ale dalo se. Tlačila jsem konečně správně ( u Johanky vůbec!) Bradu na hrud, zavřít oči, a tlačit dolů….. no a pak ke konci už jsem cítila,že to bude ono, tak velký nádech, tlačit, pocítila jsem nástřih,ale ne bolest, jen že proběhl a hlavička je venku uffffff …. Pak se nám tam ale šprajcnul ramínkem, a to už jsem neměla kontrakci ani dech, musel mi doktor přitlačit dole na břicho a pomoct mu ven. Nic extrémního, jako u Johanky,kdy jsem měla na žebrech podlitinu, jak mi hňápl doktor na břicho,aby mi ji pomohl vytlačit….
A malý vyklouzl, neplakal, zvedla jsem se, abych jej viděla, měl fialovou hlavičku, myslím,že i na bříšku měl fialový šrám, prostě dostal zabrat no. Nalokal se vody, která byla prý už i zkažená tím,že si do ní při porodu káknul. Takže ho rychle sami doktoři a sestry odšmikli a odnesli dozadu, a za chvíli zaplakal, to byla úleva…. Tatka šel fotit a já si oddechla … Placenta vypadla sama a doktor mě zašil. Prý nic extrémního, na to, že to byl těžší porod, tou jeho velikosti a hlavičkou, že jsme krásně spolupracovali, Vládík, já i porodní asistentka. Tu moc chválil, že hezky rotovala s malým, nic se neuspěchalo a malý taky nespěchal a neublížil mi víc, než je jakoby normální.

A za chvilinku mi malého donesla sestra zabaleného v peřince, ale celého krásně špinavého, voňavého, teploučkého, fialového, ale nádherného. ….. Chvíli jsem si ho potulila, chvíli tatínek a pak ho odnesla sestřička na novorozenecké do inkubátoru, že měl těžší příchod na svět,tak aby se zahřál. Pak ráno o půl šesté mi jej přinesli poprvé na kojení. Krásně se přisál 🙂

Od 9hod už jsem ho měla stále u sebe na pokoji.

Vladimírek

narozen 11.3.2012 v 0:05 hod.

4,150 kg a 52 cm