Masakr pred porodnici 🙂

..... No, tak jen v kratkosti shrnu, co nasledovalo po tom, jak jsem tu s devcaty ze skupinky: Prirozeny porod, konzultovala obavy z nepritomnosti kontrakci. Proc v kratkosti? Protoze to kratke bylo! A byl to masakr. Na jednu stranu vse krasne prirozene bezelo, na druhou stranu, vse prirozene prijezdem do porodnice skoncilo!Ve 21h praskla voda, do 22h kontrakce zadne. Zabalila jsem veci do porodnice, sepsala porodni plan, dala prat pradlo, osprchovala se a dodavala si kuraze neplasit a predcasne neodjizdet do porodnice, kdyz se nic nedeje. Od 22h cca do 23h sem tam nejaka kontrakce pochybne sily. V pohode jsem je ustala. Radim stale spal. Usnul, jak uspaval Adama, naseho dvouleteho synka. Me to vyhovovalo, aspon jsem mela klid a nemusela s nim resit, ze jeste nikam jet nechci. Ve 23:30h jsem pro nej sla, ze bychom se meli zacit chystat, ze se to asi pekne rozjelo. To bylo 2 a pul hodiny od lupnuti vody a naslednem nezamenitelnem odchodu hlenove zatky. Nanosili jsme tasky do auta. Kdyz jsme nakladali Adamka, tak uz jsem mela docela problemy, protoze jela jedna kontrakce za druhou. Ale kupodivu jsem stale zvladala. Misto, abych funela jak uriceny pes, povolila jsem cele bricho, panevni dno a jen zhluboka dlouze vydechla. O pulnoci jsme vyjeli do 25km vzdalene jablonecke porodnice. Jeli jsme z vesnice, takze cesta byla sama zatacka a samy hrbol. No, nic moooooc. To uz vazne bolelo, ale stale pomahalo, se uplne uvolnit dolu do bricha a zhluboka vydechovat. Radim to kulil po okreskach asi 120km/h. Kdyz jsme prijeli k porodnici, 25 minut po pulnoci. Rozrazila jsem dvere od auta, stoupla jsem si, jeste v aute a uz to jelo. Jeste, ze jsem mela saty a pod nimi nemela kalhotky. Zacla jsem rvat jako tygr, uplne samovolne se to ze me dralo, a citila jsem, jak se dere hlavicka. V tu chvili mi blesklo hlavou, aha tak takhle to ma vypadat, kdyz jde mimco pekne samo, ne jako pred dvema lety, kdyz ze me tahli Adamka po dvou infuzich oxytocinu a bez kontrakci, pod pohruzkou cisatskeho rezu, jestli ho okamzite neporodim. Zacal se sbihat personal ze vsech stran, zrizenci jeli s vozikovym kreslem, dalsi s lehatkem a dalsi s gumovou matraci. Zacli na me rvat, at si lehnu, ze dite spadne na chodnik. Normalne, nejradsi bych vsem vrazila kudlu do zad. Zacla jsem na ne rvat, ze je hlavicka mezi nohama, ze se nehnu, ze si ani nesednu, ani nelehnu, ani nic jineho, a ze si dite chytim, ze nemusi mit strach, ze spadne na zem. Opravdu jsem se citila takhle ve stoje naprosto pevne v kramflecich. Fakt to bylo dobry. Nakonec jsem ale udelala kompromis a jednou nohou poklekla na nabizenou matraci. V tu chvili, pet minut po prijezdu pred porodnici, asi na treti kontrakci, byl Stepan venku. Parada, ja fakt netlacila. Vsechno bezelo samo. Chtela jsem si ho hned vzit k sobe. Nechat dotepat pupecnik. Mela jsem tam pripravenou osusku. Prd. Dite okamzite odstrihli a uz s nim mizeli v utrobach porodnice. Tvarili se, jak kdyz se deje nejaky horor a ne normalni prirozeny porod. Bylo videt, ze jsou opravdu vykolejeni z toho, ze neprobehla cetna vysetreni, monitoring, preventivni ATB, preventivni nastrih atd.... Me nalozili na vozik a vezli na siti. Rikam, privezete mi miminko na bonding? Smula, pry je na zahrati v inkubatoru. Stepanek vazi 3850g, takze zadny drobek. Radim..... ten, chudak sedel v predsali, protoze nevedel, ani kde jsem ja, ani kde je Stepanek. Nooooo, asi po hodine pod zarivkou s nohama do praku jsem videla aspon Radima a za dalsi hodiny mi pak prinesli zakukleneho Stepanka. Stejne mam radost, ze jsem se tomu vsemu, co v porodnici brzdi porod, vyhnula. A vida, slo to 🙂 A tady je vysledek.

PS: Nejsem zcela presvedcena o pozitinim pristupu jablonecke porodnice k porodnim planum a prirozenemu porodu vubec. Ale je mozne, ze jsem je nakrkla svym nezodpovednym prijezdem na posledni chvili a svymi nemistnymi pozadavky 🙂