Karanténa pozitivně

Tak, a je to tady. Karanténa celoplošná. Čas zavřít se doma a nějak to celé přečkat. Ale hele, nucená uzávěra v místě bydliště má i svá  pozitiva. Tak třeba:

✔ zůstat celý den v pyžamu - bo je to pohodlné, nikam se nachystáte a ani nehrozí, že vás přepadne nějaká nečekaná návštěva. Kurýr s jídlem případně pošťačka tohle vaše malé fópáčko buď bez komentáře přejdou, v lepším případě vůbec neuvidí, protože v rámci bezkontaktního styku nechají donášku za dveřmi, zazvoní a zmizí.

✔uvařit si něco dobrého. Vyzkoušet nový recept z netu, v pozdějších dnech prostě zkusit splácat, co dům dal, páč zásoby se tenčí a do krámu se nikomu nechce. A nikdy nevíte, jestli zvládnete z toho prdu udělat kuličku a nebo jídlo hodné Masterchefa. V obou případech se na ty laskominy, co se tam vaří, můžete aspoň podívat večer v telce. Udělat si k tomu chlebovou pochoutku a poslintat si tričko. 

✔pustit si pěkný film nebo rovnou všechny díly nekonečného seriálu - pokud nemáte děti 

✔ přečíst knihu, na kterou jste do teď neměli čas - tedy pokud nemáte děti

✔dát si dlouhou vanu plnou bublinek, udělat si masku, manikůru a pedikůru, vlasy,... - pokud ovšem nemáte děti 

✔ umýt okna, vyřídit šatník, udělat jarní úklid - platí spíš pro ty, co nemají děti 

✔ dát po zimě do pucu zahrádku - pokud ji máte a nemáte děti

Výše uvedené body vztahují se spíše na bezdětné. Pro matky na mateřské se nic moc nemění. Pro ty větších dětí je to naopak pěknej voser. Musí vymýšlet každodenní program a zábavu bez možnosti odložit si ratomesti do školy, školky, nebo aspoň na dětské hřiště. Nedivila bych se, kdyby teď spousta z nich začala chlastat 😂🙈 

My, co máme zahrádky, neno bydlíme na vesnici a máme to pár kroků do přírody, jsme za to teď dvojnásob vděčné. 

A tak jsem nasadila roušku a vyrazila s kočárem. Po cestě jsem potkala dva cyklisty, několik aut a pošťačky, světě, div se, bez roušky. Zato babča upravující si skalku před domem jí zodpovědně měla. Ze zahrad znělo výskání dětí, slunce šajnilo jak blázen, a nebýt mediální masáže, člověk by na chvilku i zapomněl na všechny hrozby.

Roušku jsem nakonec měla na sobě jen chvilku, a vlastně jen pro tuhle fotku, jinak jsem ji měla složenou a pověšenou kolem krku. Kdybych potkala živáčka, hned si ji na tu hubu natáhnu, to zase jo. Malej měl aspoň plínku přes kočár, kdyby mu do něj chtěl náhodou někdo naprskat. Jak říkám, ani jedno nebylo potřeba, bo nebyli lidi. 

Do krámu nemusíme ještě pár dní, a pokud nám to nepřitáhne muž z práce, tak se nám snad nákaza vyhne.

Tak nám i vám všem přeju, ať to ve zdraví fyzickém i duševním přežijeme! 

Jo a noste roušky, prosimvás. Chráníte tím hlavně lidi kolem sebe. 

Další články k pobavení v těchto těžkých chvílích najdete na FB stránce Beechwood mommy 😊