Čekání na Godota

Jo, tak přesně takhle mi posledních pár dní těhotenství přijde. Mám ještě 13 dní do termínu. Jo, počítám to. Odpočítávám. A kdo ne?! 

Jestli bylo celý těhotenství náročný, teď už je to teda vážně opruz. Kor když se na všech webech a diskusních fórech píše, že potomek už je vlastně ready, akorát se mu prostě nechce. Jako chápu, je mu tam dobře. Nejlíp. Si to představte. Vodní postel, teploučko, uklidňující zvuky všude kolem. Nepřetržitý přísun potravy. A když je mamka trochu akční, i hromada zábavy! Houpání, hudba, hlazení a mazlení, mámin hlas všude kolem... Co na tom, že ten hlas ho přemlouvá k tomu, opustit tenhle dokonalý komfort! 

Protože zatímco se bejby vznáší na obláčku a užívá si každou vteřinu, mamka trpí. Na otoky, křeče, nadýmání, průjmy nebo naopak zácpu, bolesti zad, kloubů, svalů, stydké spony, karpálních tunelů, pálení žáhy, dušnost, a pokud jsem na něco zapomněla, doplňte si samy. K tomu přičtěte velké a všude překážející těžké bříško, kterým jedna zbrklá mamka tu narazí do futer, tady do linky, čistě proto, že přesto, že člověk je tvor přizpůsobivý a na jakoukoli situaci si rychle zvyká, si na ten pupek a jeho každý den se zvětšující objem prostě ještě nestihla zvyknout. 

Obtíže nepřichází všechny naráz. Tělo si je dávkuje postupně. Tu něco bolí, tady píchá, tamhle pálí... A než si budoucí matka zvykne na současné projevy, probudí se do dalšího dne s úplně jinými. To aby nevyšla ze cviku. Nebo snad neustrnula na místě. A tak je každý den jiný a přitom jsou všechny tak stejné. Nekonečné. 

Nastávající mamka už v tuhle dobu bývá většinou na mateřské, nebo prostě aspoň doma. Pokud ještě nemá starší mládě, které by ji udržovalo v pohybu a ve střehu, začíná se touhle dobou uz trochu nudit. Mívá totiž vše hotové. Vyprané, vyžehlené a srovnané, nakoupené a načinčané, doma pořádek... Courat po návštěvách nebo kavárnách se jí už moc neche, protože co kdyby. A navíc takhle veliká už se prostě necítí úplně nejlíp. A tak dny ubíhají, jeden jako druhý. Budíček, snídaně, úprava zevnějšku - protože se chce aspoň trošku cítit lépe - nějaké ty domácí práce, vaření oběda pro sebe a pro manžela na druhý den do práce. Pak chvíli pauza s knihou nebo u telky. V tuto dobu zpravidla následuje první fáze přemlouvání mláděte k cestě na svět. Nejdřív ústní, pak za využití babských rad. Takže odvar z maliníku, další ze lněného semínka. Nějaké cviky z Jůtubu na míči, co slibují usnadnit porod. Pak chvíle cvičení s Aniballem. To jen tak pro sichr. Další odpočinek. Pořád nic... 

Pak následují činnosti už několikrát hotové, protože jedna paní povídala, že to pomáhá nastartovat porod. Mytí oken, už několikrát umytých. Vysávání, vytírání a nevímco ještě. Pořád nic. Akorát to jednoho pořádně unaví. 

A tak následuje teplá vana. Plná bublinek z antistresové pěny do koupele, protože už to začíná být o nervy. V teplé vodě si pak těhulka v posledním stádiu musí přiznat, že pravdu mají spíše ti, co než jak dítě vypudit dříve radí, prostě to neřešit. Odpočívat. Že každé dítě má svůj čas a dokud ten nepřijde, mohou se na hlavu stavět a nic neurychlí. 

A tak plyne den za dnem. Některé jsou lepší, jiné horší, co se fyzické i psychické stránky týká. Jeden den se snažím si těch posledních pár dní užít v klidu a zenové pohodě. Relaxuju. Dělám věci, co mě baví a na které podle zasloužilých matek po porodu už nebude čas. Tyto dny plné pohody se střídají s těmi, kdy si říkám, že už to nevydržím ani den a snažím se to malé všemi dostupnými prostředky popohnat. Zatím marně. Pak propadám zoufalství, že to snad nikdy neskončí a večer přemlouvám manžela k milostným hrátkám i když vím, že mu není příjemná ani ta představa. Ovšem na to, až budeme já a bejby každý samostatná osoba, se těší stejně, jako já. 

A tak statečně čelím dotazům, kdy už to jako bude a že vypadám na rozsypání a kdesi cosi. Teda statečně se jenom tvářím. Ale snažím se. Tak, jako my všechny. 

Na porod se těším, jako na konec jedné kapitoly a začátek nové. Jako na vysvobození. Někdo nechápe a mnozí říkají, že žádné vysvobození nepřijde. Že to bude pak ještě horší. Nevěřím, že to bude horší. Bude to jen jiné. A tak trávím dny čekáním. Někdy mám pocit, že čekáním na Godota. Ale porod na rozdíl od něj jednou doopravy přijde. A pak se s ním konečně setkáme 💝