Původně jsem měla svůj testovací příspěvek #test_plasmakosmetika připravený cca na čtvrtek.
Včera, cestou autem do práce jsem si dělala bodové poznámky.
1. Oceňuji v uzávěru funkci start /stop. Ráda mám jistotu že nic nevyteče.
2. Přípravky jsou bez parfemace což taktéž hodnotím kladně.
Nemám ráda když kosmetika intenzivně voní.
3.na první dojem se krém jevil hutně, ovšem na pleti lehký, hned vstřebaný. A skutečně se dostavil efekt sametové pleti.
Ovšem už v autě jsem měla potřebu se neustále "podrbkávat". Když jsem přijela do práce, zjistila jsem že mám obličej místy zarudlý.
Protože moje pleť takto občas na novou kosmetiku reaguje, dala jsem krému šanci i dnes.
A došlo ke zhoršení.Ze zarudnutí je vyrážka. Pleť stažená, pálí, jako struhadlo. No prostě klasická alergická reakce.
Je mi líto, ale mé testování krému je tedy u konce.
Na fotkách to není tak zřejmé, protože i když fotím bez filtru, červenou to prostě stáhne.
První foto včera, druhé dnes.
#test_plasmakosmetika
Malé,chytlavé připomenutí. Jak (velké)maličkosti při resuscitaci stačí.
https://fb.watch/1YLY1bzLQf/
A rovnou přikládám moji ještě oblibenejsi, KPR od Separa.
I když člověk udělá něco špatně, pořád je to lepší než neudělat nic.
Buďte za každé okolností "velký páni"🙏🙏✊✊
Člověk by si řekl,že to už zná každý, že by každý něco udělal. Ale jelikož nám v běžném stavu vozí pacienty po srdečních zastavach, pořád až příliš často dělají lidi zbytečné chyby. Jakože např.posadime maminku v zástavě oběhu do křesla, ať neleží na zemi a neděláme nic. Nemasiruju protože mu zlamu žebra a on mě pak zazaluje... Atd atd. Je to smutné.
Byla jsem vybrána na testování Plasma kosmetiky.
Produkt č.1, PLASMA CREME slibuje silný regenerační účinek, vyživenější, vyhlazenější pleť, podporu obnovy vlastního kolagenu, minimalizaci vrásek.
Produkt č.2, PLASMAGEL FUTURE je prý vysoce ochranný a regenerační gel na poškozenou, podrážděnou a porušenou pokožku, vhodný k péči o pokožku po zátěži, slunění, na drobné oděrky a zhojené jizvy.
Již dnes se mnou oba tyto produkty stráví noc a jsem sama zvědavá, zda si poradí i s otlaky po ochranných pomůckách.
Pravidelně vás budu informovat. ✌️✌️
#test_plasmakosmetika
"Strčte si ty roušky do pr...."
Všechny sociální sítě jsou plné nelibosti nad povinností nosit opět roušky.
Už mi to opravdu nedá a musím se vyjádřit.
Tak si to shrneme.
Když se roušky zavedly poprvé, většina národa je začala nosit bez keců. Všichni usedli za šicí stroje. Všichni si dávali fotky v ústenkách, "moje rouška chrání tebe, tvoje zase mě."
Pamatujete si ještě někdo jakou rychlostí tenkrát rostla čísla?
Byly to zprvu desítky,pak stovky.
Pak přišlo promořování.
Zase lidi řvali, "je to nezodpovědné!!!my chceme roušky nosit dál!!!"
K promořování muselo dojít a došlo.
A teď se zamyslete.
Došlo někomu že teď čísla rostou v tisících????
Že už nejsou vyhrazená celá oddělení v nemocnicích???
Že třeba teď už chybí ten personál?
Že teď už není tolik lůžek?
Že je potřeba to zkrátka zbrzdit??
Třeba u nás je situace mnohem horší, než byla všechny předchozí měsíce nouzového stavu dohromady.
Ale tak teď buďte hrdinové a placejte se na sítích po zádech, jak jsou všichni úplně blbý a jde jim jen o to udělat z národu ovce.
Kde je ta solidarita? Ten společný provaz za který chtěli všichni táhnout? Ta chuť a síla zvládnout to společně?
Rychle lidem otrnulo, rychle.
A málokdo si uvědomuje, že všechna opatření teď musejí přicházet operativně vzhledem k probíhající situaci.
To, co se zvládalo před měsícem, se teď už zvládat nemusí.
Naučte se žít s tím, že roušky už budou třeba zcela běžnou součástí našich životů. Někdy bude potřeba je nosit víc, někdy míň. Někdy pořád, někdy vůbec.
Tak přestaňte remcat a myslet si, že od počítačů rozumíte všemu líp.
Nebo byste byli radši kdyby zase vše zavřeli a zrušili úplně protože lidi nejsou schopní chovat se zodpovědně???
Asi ano.
Druhý měsíc v Covid house
Začalo to před dvěma měsíci v neděli. Dnes, v neděli to skončilo.
Poslední pacient (který byl přijat ve velmi vážném stavu, na mimotelnim oběhu, jen se o tom už nikde nemluvilo) byl přeložen.
Remdesiviru máme plnou lednici, už ho není komu dávat.
Už jsme si docela zvykli. Tak,jak byly první dva, tři týdny extrémně náročné, poslední dny už jsme byli schopní fungovat tak nějak úplně normálně.
Jsem ráda, že jsme to zvládli tak dobře.
Že uzdravených pacientů je víc než zemřelých.
A je konec.
Uklidit, vyplynovat a ve středu se naše životy vrátí do normálu.
Zase se u nás někdo uzdraví, někdo zemře. Někdo bude mrhat naším časem. Někdo nám vynadá, někdo poděkuje.....jen už se o tom nebude vědět.
A příští rok?
To už to nebudeme prožívat vůbec nikdo.
