Jak to chodí, když máte v prsu "něco" navíc - aneb kojení nemusí být vždy prevence.

Dnes jsem se byla domlouvat na dalším postupu v mé léčbě. V Thomayerove nemocnici. Ale vezmu to od začátku a to doslova. Abych shrnula, jak se postupuje při léčbě zhoubného nádoru prsu. Léčba je tedy individuální a co jsme měla a mám já, nemusí mít Božka z Dolní Lhoty. Ncméně myslím si, že zas nejsem takové individum, aby se odchylovala úplně od průměru a měla léčbu úplně jinou, než zbytek postižených tímto onemocněním. 

Takže nejprve jsem si objevila bulku v podpaží a hned jsem upalovala k doktorovi. Na gynekologii. Pokud si taky takhle něco najdete, neváhejte ani minutu a udělejte to jako já. Tam by vám měli napsat žádanku na sono (pokud je vám méně než 40?, věkovou hranici teda moc nevím, tak nechci mystifikovat) nebo na mamograf (myslím)...no to je jedno, prostě by vás měli poslat na vyšetření nějakou zobrazovací metodou. Pokud jste mladá a váš lékař to bagatelizuje, nenechte se odbýt a prostě si tu žádanku vydupejte. Sice jsem si zakázala pročítat příběhy na internetu, ale dočetla jsem se a i jsem slyšela vyprávění dosti dívek, žen či paní, které věřily tvrzení, že to je jen nějaká neškodná cysta či co a ono ejhle...

Takže mně sestřička ihned vybavila žádankou a já šla v sladké nevědomosti a v klídku na sono a tím se rozjel kolotoč, díky kterému vznikl také tento blog🙂. Když se lékařce sono nezdá, odebere vzorek tkáně, která se posílá o laboratoře na vyšetření. Tam to nechají růst a bujet a asi podle toho jakým způsobem a jak rychle to roste, zjistí oč se jedná. Tomuto vyšetření se říká biopsie, vzorek tkáně se odebírá jakousi cvakací jehlou a odběr probíhá s lokální anestezií, takže to nebolí. Ale asi také záleží, kde je podezřelý nález uložen. Já ho mám hodně povrchově, takže mně to téměř nebolelo.

Po biopsii se tedy čeká cca týden, někdy možná i déle, na výsledky. Tento čekací týden je hodně náročný, pro mě to bylo, co se týče psychiky, asi zatím nejtěžší období v léčbě. Doporučuju se při čekání nějak zabavit, aby člověk neměl moc čas myslet. My byli na dovolené a bylo to super🙂)

Pak vám oznámí výsledky, když jsou dobré, jděte slavit!! Když nejsou dobré, jděte se opít...Během léčby, si myslím, je alkohol ve větším množství nedoporučován (ale je pravda, že jsem se neptala - nějak se bojím zeptat, aby mě pak nechtěli zavřít do Bohnic do pavilonu alkoholiků), takže nyní máte poslední možnost. Ne, teď vážně...pokud je výsledek biopsie pozitivní, tzn. že nálezem je zhoubný nádor, zkuste se nezhroutit...ale klidně brečte, nadávejte...prostě puste emoce ven...Ale zkuste se pak sebrat, myslet racionálně a hlavně vybudit svou psychiku...to bude vaše mocná zbraň (ale může být i nebezpečný nepřítel). 

Já jsem po oznámení výsledků šla do knikupectví pro knížku od Laury Janáčkové Život je boj (http://knihazivotjeboj.cz/) a večer vyrazila na festival.

Pak se sejdem konzilium a budou o vás debatovat a domluví se na vaší léčbě (opět si jen myslím, že to tak bylo🙂. A následně jste objednána k lékaři na konzultaci. 

Mně tato konzultace moc pomohla, měla jsem pocit, že se něco začíná dít a že je třeba tasit zbraně (výše zmiňovanou psychiku). Lékař by vás měl seznámit s tím co vás následující měsíce čeká a vybaví vás žádankami na všemožná vyšetření (více zde http://prsavhaji.blogspot.cz/2016/08/co-jsem-si-zatim-prosla-za-vysetreni.html). 

Pak se liší to, zda jdete první na operaci nebo první na chemoterapii. Já mám agresivnější nádor, tak se rozhodli začít se chemoterapií. 

Mně první začali podávat Antracykliny (a co jsem se tak doslechla, tak se s nimi asi většinou začíná). Dostávala jsem je jednou za tři týdny ve formě kapačky do žíly. Trvalo to cca 2,5 -3,5hod. A měla jsem takto 4 cykly. Vždy týden po chemoterapii jsem pak šla na odběr krve z prstu, aby zjistili, zda se nehroutí krevní obraz. A pak jsem ještě chodila na krev den před chemoterapií, opět aby se zkontrolovalo, zda je krevní obraz v pořádku. Pokud by nebylo (stalo se mi to jednou), tak vám řeknou, že si máte vzít ty a ty prášky a v den chemoterapie je krevní obraz ještě zkontrolován. Pokud by to bylo opět špatný, tak nevím...mně se to nestalo, ale asi vám ji oddálí, aby se krev srovnala. 

Po těchto čyřech cyklech Antracyklinů mě teď čekají další čtyři cykly, tentokrát Taxanů. Do toho mi začnou píchat Herceptin (teda, pokud mi to schválí a to jako doufám, že ano🙂, jedná se o biologickou léčbu, která je, narozdíl od chemoterapie, cílená přesně na nádor a tudíž by neměla mít takové nežádoucí účinky. A pevně doufám, že nežádoucí účinky nebudou žádné, protože tuto léčbu budu mít rok. 

Poslední chemoterapii, pokud vše půjde podle plánu, mám 4.1.2016 (co jsem si laicky spočítala, tak snad to tak bude). Pak za cca 3 týdny půjdu na operaci a pak mě ještě čeká 30 dávek ozařování. Tam se prý chodí každý den, krom víkendů. Tak to mi vychází někdy do dubna. Takže je to paráda, jaro a léto už budu mít volno!

No a nakonec budu dostávat ještě dva roky hormonální léčbu. Jedná se o injekce do břicha. Jmenuje se to Zoladex a píchají mi ho už teď, ale zatím jen kvůli ochraně vaječníku. Až se totiž vyléčím, tak budu potřebovat do života zas nějaký další adreanlin, takže těhotenství to jistí. Hahahaha...to dost předbíhám😀DDD

No chtěla jsem vám tu popsat, jaká to byla pruda v té Krči (Thomayerove nemocnice), ale jak jsem někde četla, v dnešní době se musí psát krátké články, protože dlouhé nemá čas nikdo číst. A tady jsem délku dost přepálila. Tak o Krči zas někdy příště. 

www.prsavhaji.blogspot.cz