Když má vaše dítě horečku, je to pro vás nepříjemná věc, vyvolávající obavy. Běžně však není čeho se obávat, horečka sama o sobě není nemoc, ale příznak nemoci, lépe řečeno znak toho, že tělo samo se snaží s nějakou infekcí vypořádat. Proto je dobré si uvědomit, že není dobré teplotu ihned srážet, protože jde o přirozený mechanismus lidského těla, který by se tlumením přerušil a tělo by přišlo o možnost se s nemocí vypořádat rychle a samo.

Co si představit pod pojmem horečka

Za horečku se považuje teplota nad 38°C měřenou v podpaží. Teplota mezi  37°C – 38°C je pouze zvýšená.  U nejmenších dětí je však lehce zvýšená teplota normální.  Také je dobré vědět, že tělesná teplota se v průběhu dne mění a nejvyšších hodnot dosahuje večer.

V případě, že se vyšší teploty u dítěte objeví, určitě je dobré stav dítěte sledovat. Pokud se neobjevují žádné jiné potíže, únava, bolesti, nevolnost atd., obvykle není nutné teplotu srážet nebo hned běžet k lékaři, postačí průběžné sledovaní stavu. V případě, že se vám cokoli nezdá, dítě má i jiné potíže nebo teplota přetrvává více dní, je dobré lékaře navštívit.

Srážet horečku se doporučuje až od 38°C výše, to aby mělo tělo šanci se za její pomocí samo s nemocí vypořádat. Jakékoli snížení potlačí horečku, ale nepotlačí nemoc, proti které tělo horečku vyvinulo.  Samotné snižování teploty lze dvěma způsoby – za pomoci léků nebo za pomoci tzv. fyzikálních metod. Pokud tedy ke snižování horečky přistoupíte, nejdříve můžete vyzkoušet metody bez léků, tedy metody fyzikální.

Přehled postupů bez použití léků

V následujících řádcích se vám pokusím jednotlivé fyzikální metody snižování horečky přiblížit.

Zábal

Nejčastěji používaný postup, od kterého už se ale postupně upouští. I já si o jako malá pamatuji. Nahé dítě zabalíte do mokrého prostěradla či jiné textilie namočené ve vodě kolem 30°C. Ničím dalším už nepřikrýváte. Lze opakovat po 15 – 20 minutách. Zábal funguje tak, že odpařující se voda ochlazuje tělo.

V současné době se ale doporučuje zabalit do vlhkého textilu pouze zápěstí a lýtka, případně ještě dát obklad na čelo. Tento způsob je pro tělo šetrnější.

Octové ponožky

Alternativou zábalů lýtek mohou být tzv. octové ponožky. Ponožky namočíte do roztoku půl litru vody a pěti lžic octa. Ocet sám o sobě má totiž stahující a chladivé účinky, mírně dezinfikuje a tlumí pocení.

Koupel nebo sprcha

O se koupele týká,  pro začátek by voda měla být cca o 2 stupně chladnější než aktuální teplota těla dítěte. Postupně ji lze ochlazovat přidáváním studené vody, ale jen do teploty 30°C. Nikdy nepoužívejte vodu studenou.

Vaničku stačí napustit do výšky 5 cm, položit do ní dítě a houbou omývat. Koupel provádějte max. 5-10 minut v kuse.

Ty samá pravidla platí i pro sprchu, sprchujte především trup a končetiny.

Ledové obklady

Ledové gelové polštářky nebo kostky ledu zabalené do kapesníku a pokládané do třísel jsou také způsobem, který lze použít. Odborníci ale doporučují toto opatření přenechat lékařům.

Tělo na tělo

Posledním zmíněným způsobem snížení teploty je tzv. tělo na tělo. Hodí se především u těch nejmenších dětí. Svlečené dítě si maminka položí na své nahé tělo. Může tak s děťátkem ležet jen lehce přikrytá nebo ho takto mít v šátku. Zjednodušeně řečeno, tělo maminky přijímá teplotu dítěte a ty se vyrovnávají.

Upozornění na závěr

• Zábaly a obklady či koupele provádějte pouze v případě, že má dítě teplé končetiny, to znamená, že teplota už neporoste a dosáhla svého vrcholu. Pokud jsou končetiny chladné, teplota ještě poroste.
  
  
• Pokud má dítě mramorovou kůži, husí kůži, třesavku či nějakou vyrážku, rovněž se vyhněte zábalům, obkladům i koupeli.
  
  
• Pamatujte na dostatečný příjem tekutin, nejlépe v pokojové teplotě.
  
  
• Při provádění fyzikálních metod srážení teploty se doporučuje teplota v místnosti mezi 20 – 24°C
  
  
• Maminky často snižují horečku ze strachu z febrilních křečí, ty hrozí u dětí do cca šesti let věku a souvisí s nevyzrálou nervovou soustavou. Většinou se objevují u vysokých horeček, ale pozor, mohou se objevit i u nižších, ve většině případů nejsou totiž způsobeny vysokou horečkou jako takovou, ale jejím prudkým nárůstem.
  
  
• Nepomáhají-li uvedené metody vyzkoušejte léky nebo navštivte lékaře.
  
  
• Objeváli se teplota nad 40 °C a nejde-li srazit, vyhledejte raději lékaře.

Jak srážíté horečku vy? Podělte se s maminkami o vaše zkušenosti.

Použité zdroje:

http://www.azrodina.cz/1471-o-lecive-sile-horecky

http://mudrbartuskova.cz/clanek_03.html

https://www.vitalia.cz/clanky/naucte-se-zabal-pri-horecce-aby-pomahal-a-neskodil/

Zdroj obrázků:

pixbay.com

Kdo chodí na logopedii, ten ví, kdo ne, možná bude překvapen, že součástí celého procesu není pouhý nácvik jednotlivých hlásek a slov. Pro tento nácvik je velmi důležité správné postavení mluvidel, práce s hlasem i správné dýchání. To si ale málokdo uvědomuje. Pokud má dítě v některé z této oblastí potíž, projeví se to. Proto jsou součástí nácviku výslovnosti i tzv. průpravná cvičení.

Co jsou průpravná cvičení

Průpravná cvičení jsou velmi důležitou součástí celého procesu nácviku správné výslovnosti. Mohou je však s dětmi provádět i rodiče doma, i učitelé v mateřských školách v rámci pravidelných aktivit. Stačí pár minut. Je však nutné provádět je správně a zábavnou formou. Do těchto cvičení řadíme dechová, fonační a artikulační cvičení.

To,  že logopedické cvičení není pouze o samotném nácviku hlásek, potvrzuje i jedna z maminek: "Logo není, že tam jdeš, dítě sedí a něco opakuje. To je souhrn činností, které vedou k tomu, aby se dítě vyvíjelo správným směrem - k dobré výslovnosti. Pracuje se s přiřazováním obrázků, logickým uvažováním, kreslením, musí ovládat motoriku - nejen ruce, ale i ústa, obličej...“

Dechová cvičení

Dechová cvičení mají navodit klid a koncentraci. Zařazují se tedy na začátek hodiny. Lze je provádět vleže i ve stoje, vždy dbáme na správné držení těla, aby docházelo ke správnému nádechu a výdechu. Cílem cvičení je prohloubit správný nádech a výdech a umět s ním pracovat – prodloužit ho a usměrnit.

K dechovým cvičením využíváme různé pomůcky např. brčka, píšťalky, frkačka, bublifuky, větrníky, foukací harmoniky atd. Existují i různé hry, které lze koupit např. foukadlo, foukací lotto či logopedickou turbínku. Je dobré je provádět ve vyvětrané místnosti a kombinovat s cvičeními fonačními či pohybovými. Pozor u epileptiků, pro ně nejsou dechová cvičení vhodná.

V rámci dechových cvičení lze procvičovat především:

Prodloužený nádech nosem bez zvedání ramen - čichání ke květině, využití vonných polštářků a čichání k nim.

Postupné prodlužování a zpomalování výdechu - foukání na zrcadlo, do vlasů, na chmýří z pampelišky, využití bublifuku, foukání brčkem do sklenice s vodou, foukání na zapálenou svíčku tak, aby nezhasla.

Usměrňování výdechového proudu - foukání do peříček, foukání do míčku z papíru, který se snažíme fouknout do brány, foukání do lístku na vodě a jeho posouvání vpřed, rozfoukávání barev na papíře.

Nácvik dechové výdrže - přenášení drobného a lehkého obrázku brčkem z místa na místo, např. na strom z papíru přeneseme brčkem jablíčka z papíru a opačně.

Hospodaření s dechem - vyslovování slov či slabik na jeden nádech, bublání brčkem do vody, fajfka s míčkem.

Fonační cvičení

Jak již bylo zmíněno, s nácvikem dýchání se současně provádí cviční fonační. Jejich cílem je nácvik správného hlasového (mluvního, pěveckého) projevu. Důležité ale je dodržet hlasovou hygienu a tím předejít poruchám hlasu. To znamená nepřepínat hlas a zbytečně nekřičet, používat měkký hlasový začátek, dodržovat pitný režim a pít nápoje v pokojové teplotě, při nachlazení hlas nepřepínat, snížit hlučnost tam, kde pobýváme, aby nás to nenutilo se překřikovat a mluvit a zpívat ve vhodném rozsahu.

V těchto cvičeních se uplatní, zejména u malých dětí, nápodoba hlasů a zvuků zvířat či různých předmětů. To známe všichni, např. hůůůů, bééé, mééé, túúú atd.

Vhodné jsou také jednoduché říkanky ve spojení s hrou na tělo, např. Paci, paci, pacičky…, Vařila myšička…, Hlava, ramena, kolena palce… atd.

Patří sem i vyslovování několika slov na jeden nádech či postupný výdech a přidávání intenzity v hlase při výslovnosti hlásek, např. ééé, ííí, óóó.

Artikulační cvičení

Tato cvičení jsou velmi důležitá, a nezbytná, pro motoriku mluvidel. Pouze pokud jsou mluvidla správně pohyblivá, dokáží zaujmout správné postavení pro danou hlásku. Není to otázka pouze rtů, ale i jazyka, tváří, čelistí, měkkého patra a mimického svalstva. Všechny tyto oblasti je nutné procvičovat. Jen při jejich správné souhře lze hlásky správně vyslovovat.

Tato cvičení se provádí jako hra a je zde nezbytné zapojit i zrakové vnímání. Dobré je provádět jednotlivé cviky před zrcadlem. Existují i různé pomůcky, například logopedická hra s ústy ve formě kartiček, podle kterých děti opakují pohyby rtů a jazyka.

K těmto cvičením patří následující cvičení:

Cvičení pro pohyblivost jazyka – např. kroužení jazykem, rychlé vysunování a zasunování jazyka, olizování horního i dolního rtu z jedné strany na druhou, vyplazování jazyka, houpání vypláznutého jazyka zprava doleva, kreslení kroužku vypláznutým jazykem, mlaskání jazykem o patro, olizování řezák ze strany na stranu atd.

Cvičení pro pohyblivost rtů – např. špulení rtů a vtahování tváří, posílání pusy, zívání, vytahování koutků do stran, schování jednoho rtu, frkání koníka, střídání úsměvů, brnkání prstem o spodní ret atd.

Cvičení pro pohyblivost tváří – např. nafukování tváří a jejich splasknutí rukama, předávání vzduchu z jedné tváře do druhé a jejích střídavé vyboulení, vtlačování jazyka do tváří, vtahování popleskávání a poklepávání na tváře prsty atd.

Cvičení pro pohyblivost čelistí – např. kroužení čelistí, otvírání čelistí, vysouvání dolní čelisti a předsazování horní čelisti atd.

Cvičení pro pohyblivost měkkého patra – např. šeptání, využití bublifuku, pití brčkem či kloktání.

Cvičení ro mimické svalstvo -  např. různé šklebení se, střídání úsměvu a smutku atd.

Uvedené příklady všech cvičení jsou pouhou inspirací, rozhodně zde nejsou uvedeny všechny možné cviky a jejich varianty, to by bylo na velmi dlouho. Mějte však na paměti, že je nesmírně důležité tato cvičení brát jako hru, ne jako přísný nácvik. Dítě to musí bavit, aby spolupracovalo a rovněž dítě by mělo být na určité úrovni, aby bylo schopné spolupracovat a cvičení vedla k úspěchu. „Lauře třeba trvalo, než byla schopná olizovat si rty kroužením nebo dávat jazyk na horní a dolní ret, přejíždět jazykem zezadu přes zuby atd.“, příklad jedné z maminek, která to potvrzuje.

Různé zkušenosti maminek můžete najít například i ve fóru Jdeme do první třídy a máme špatnou řeč

Použité zdroje:

Metodická příručka logopedické prevence pro účastníky kurzu, Asociace logopedů ve školství, o. s.

Šimonovy pracovní listy 10, Markéta Mlčochová

Zdroj obrázků: pixbay.com

V poslední době je vitamín D často diskutovaný především v souvislosti s Vigantolem, plošně předepisovaným léčivým přípravkem dětem do jednoho roku. Mnoha dětem totiž působí bolesti bříška a maminky hledají alternativy, často se pak dozvídají, že ani není třeba ho dodávat a stačí jen sluníčko. Celé to ale není tak úplně jednoduché a vitamín D rozhodně není pouhou prevencí křivice, tedy poruchou tvorby kostí, jak se běžně říká.

Co je dobré vědět ohledně vitamínu D

Vitamín D (obecně kalciferol) je životně důležitý, to je fakt. Jde o steroidní hormonální prekurzor, což zjednodušeně znamená, že je výchozí látkou pro tvorbu hormonu, který hraje svou nezbytnou roli při metabolismu vápníku a fosforu. Dělit ho lze na vitamín D2 (ergokalciferol, rostlinného původu) a vitamín D3 (cholekalciferol, živočišného původu). Jeho význam je pro lidské zdraví ale mnohem širší.

Podílí se na správném růstu a vývoj kostí, ovlivňuje celkovou imunitu člověka a podporuje správnou mozkovou aktivitu. Snižuje riziko vzniku těhotenského diabetu a preeklampsie.

Příznivý efekt má i na potíže s krevním tlakem. Působí preventivně  před vznikem rakoviny. Při diabetu příznivě ovlivňuje léčbu. 

Jeho nedostatek podle studií souvisí se vznikem autoimunitních onemocnění, především roztroušené sklerózy, používá se i jako podpůrný prostředek při léčbě. 

Denní potřeba vitamínu D se dle různých zdrojů lehce liší. Obecně je uváděna následovně:

• 0,015 mg/den pro dospělého do 70 let, nad 71 let pak 0,02 mg/den
• 0,01 mg/den u dětí, některé zdroje však uvádí 15μg/den pro děti do 3 let, 0,02 mg/den pro děti od 4 let
• 0,015 mg -0,02 mg/den pro těhotné a kojící

Někteří odborníci však tvrdí, že i takové množství je nedostačující a mělo by být ještě vyšší.

Kde se bere Déčko v přirozené formě

Běžně se vitamín D tvoří přirozeně v kůži působením UVB záření. Ovšem i to má svá úskalí. V našich zeměpisných šířkách zkrátka nejsou podmínky ideální, obzvláště ne v chladnějším období. A v letním období zase používáme přemíru krémů na opalování. Musíme si uvědomit, že mraky nebo znečištěné ovzduší, stejně jako krémy s vysokým ochranným faktorem, oblečení, sklo atd., zamezují průniku UVB paprsků do pokožky a tím téměř znemožňují přirozené vytváření vitamínu D.

Možná teď většina namítne, že nemazat se v létě je nebezpečné. Ano, svým způsobem, i zde záleží na některých faktorech, třeba typu kůže. Rakovina kůže jistě může být způsobena přehnaným opalováním, na druhou stranu k jejímu vzniku přispívají i chemické látky obsažené právě v krémech. Studie navíc ukazují, že dostatečné množství vitamínu D v těle působí proti vzniku rakoviny.

Pobyt na slunci je pro nás tedy podstatný, potřebná délka se však dle různých zdrojů také mírně odlišuje. Pro udržení potřebného množství vitamínu D u kojenců obecně postačuje vystavení co největší plochy kůže, pokud možno „přímému“ slunci bez opalovacích přípravků cca 30 minut za týden. To je ale trochu komplikováno doporučením nevystavovat miminka přímemu slunci. Při vystavení menší plochy kůže je to pak 20 minut za den. Obecně se pro všechny doporučuje 30 minut bez opalovacích přípravků na přímém slunci alespoň dvakrát týdně, alespoň ruce, nohy a obličej.

Pro doplnění,osoby světlejšího typu absorbují více slunečního záření, lidé tmavšího typu ho absorbují méně.

Vitamín D se tvoří do zásoby, a pokud na slunci pravidelně pobýváme, vydrží až do podzimních měsíců. Přirozenou tvorbou se člověk nemůže předávkovat.

I strava hraje svoji roli

Vitamín D pak můžeme doplňovat přirozeně ještě stravou, ta ho však obsahuje mnohem méně. Nejvhodnější jsou mořské ryby (např. tuňák, losos, sardinky), houby sušené na slunci, maso z hospodářských zvířat, vajíčka od slepic z volného chovu, mléčné výrobky, avokádo, olej z tresčích jater, sádlo nebo krevety. Do mnoha potravin je vitamín D také přidáván dodatečně.

Vitamín D rovněž obsahuje mléko mateřské, ale pokud ho nemá dostatek matka, nebude množství dostačující ani pro dítě.

A pozor, vitamín D rovněž obsahuje umělé mléko pro děti, pamatujte na to, pokud ještě dodáváte D v jiné formě. 

Vigantol a jeho alternativy

No a pak tu máme umělé doplňky stravy a již zmiňovaný Vigantol. Ten je, jak již bylo zmíněno, preventivně předepisován všem dětem. Bohužel však často působí potíže. Je tedy často očerňován, a tak trochu neprávem, jako umělý a špatný přípravek. Pravdou ale zůstává, že většina alternativních přípravků obsahuje to stejné D, liší se však nosným olejem, protože vitamín D je rozpustný v tucích. Některé z přípravků však obsahují oleje přijatelnější.

Vigantol má ovšem ještě tu smůlu, že jako jediný je registrovaným léčivem, tudíž on jediný musí mít sledovány a uvedeny i nežádoucí účinky. Alternativní přípravky, které jsou k dispozici, vedené pouze jako doplňky stravy, tyto údaje vedeny mít nemusí. Nicméně i ony mohou některým dětem způsobit problém. Je tedy nutné vyzkoušet, co zrovna vašemu dítěti bude vyhovovat.

Další možnosti doplnění jsou různé rybí oleje, které lze rovněž sehnat v lékárně, a obsahují D v přirozené formě.

Tyto přípravky se mohou lišit množstvím obsaženého vitamínu D, vždy si raději obsah vitamínu D překontrolujte, ať dodržíte doporučenou denní dávku.

Při použití různých doplňků stravy se lze ve vyjímečných případech předávkovat, to pak může způsobit zdravotní obtíže, bolest bříška a usazování vápníku tam, kde to není žádoucí. K takovému předávkování však dochází při dlouhodobém užívání vysokých dávek.

Když je Déčka nedostatek

Nedostatek vitamínu D se může projevovat různě. Špatným vývojem kostíu dětí, špatným hojením zlomenin, pobolíváním kostí u starších lidí či svalovou slabostí. 

Dále také častými respiračními onemocněními, onemocněním či krvácivostí dásní, kardiovaskulárními potížemi, lupénkoum, atopický ekzémem i apatií či podrážděností.

Dostatek či nedostatek leze zjistit krevními testy.

Doplňování D je důležité nejen pro děti, ale i dospělé. Někdo možná bude oponovat, že dřív nám nikdo D nedával a žijeme. Možná je to pravda, možná ne. Obrázek si každý musí udělat sám.

Ale zamysleme se… žijeme, ale jsem zdraví? Když si uvědomíme, co vše D ovlivňuje, nemůže nám právě nedostatek tohoto vitamínu působit tolik obtíží. Možná právě i to má vliv, spolu s dalšími faktory, na vyšší a vyšší vznik rakovin a různých autoimunitních chorob, depresí atd.  Na druhou stranu, dříve jsme na slunci trávili mnohem více času, méně se mazali krémy s ochrannými faktory 50+ a třeba i užívali rybí tuk.

Všechno se vším souvisí a je na každém, pro co se rozhodne. Vliv a význam doplňování vitamínu D by se však neměla podceňovat.

Tipy na alternativy za Vigantol naleznete ve fóru Vitamin D pro miminka, co používáte místo Vigantolu?

Je tu maminka, která také nedávala moc Vigantol?

zdroj obrázků: pixbay.com

Mnoho maminek má potíže, když mají do svého dítěte dostat lék. Týká se to především těch nejmenších, které ještě moc nechápou, že lék je pro jejich dobro a pomůže jim bojovat s nemocí. Naštěstí si ale umíme poradit.

Nenásilné pokusy o aplikaci léku

Pamatuji si, když jsem byla malá a brala léky, měla jsem problém polknout prášek. Maminka ho vždy rozdrtila a na lžičce s trochou čaje podala. V případě antibiotik v tobolce je prostě na lžičku vysypala.

Teď už jsou naštěstí léky pro nejmenší děti většinou v tekuté formě, což nám hraje do karet, nicméně to nemění nic na jejich často odporné chuti. Ta děti odrazuje od jejich polknutí. Podívejme se na pár triků.

Zkuste dítěti klidným hlasem říct, co se děje a proč mu lék dáváte a hlavně popisujte každý krok. Jednak vycítí váš klid a také se víc bude soustředit na váš hlas, než na blížící se lék k jeho ústům či nosu. Tenhle způsob se mi u dcery osvědčil při podávání kapek do nosu už od malička.

Můžete také dítěti pod vaším dozorem nechat osahat lahvičku a aplikátor a opět vysvětlovat každý krok, který bude následovat. Nechte dítě účastnit se procesu v maximální možné míře, které je schopno. Zabírá to.

Ukažte dítěti, že se nemá čeho bát. Předveďte mu názorně sama na sobě, co se bude dít. Samozřejmě si nebudete brát lék, ale třeba vodu. Postupujte nenápadně, aby dítě nepoznalo, že se jedná o podfuk.

Zkuste výměnný obchod, odměna za lék.

Pokud dítě odmítá lék na lžičce, zakupte stříkačku. Naštěstí mnoho sirupů či léků už podobný aplikátor přiložen má, pak stačí stříknout do pusy a je to. Pro jistotu si pro příště aplikátor uschovejte.

Můžete také zkusit lék přidat do nějakého jídla či pití, vždy však ale do takového množství, které dítě určitě sní nebo vypije, aby bylo zajištěno podání celé dávky. Nutno ale dodat, že tento způsob často selhává, děti jsou totiž chytré a prokouknou to.

Aplikace léku s trochou násilí

Problém je, když selžou nenásilné metody, musíme přikročit k těm násilnějším. Bohužel někdy je to nutnost, která přinese užitek. Začneme od těch méně drastických způsobů.

Vezměte lahvičku s vodou a do druhé ruky aplikátor. Jednou rukou se přibližte k ústům s pitím. Ve chvíli kdy dítě ústa otevře, jednejte rychle, druhou rukou vsuňte aplikátor a rychle stříkněte. Nechte zapít. Podle potřeby opakujte, dokud nedáte celou dávku léku.

Aplikátor zasuňte do koutku úst směrem k tváři, rychle zmáčkněte a pusu přidržte zavřenou ze stran, rty mají podobu rybích úst.

Stříkněte lék do pusy a rychle foukněte do obličeje. Dítě by v té chvíli mělo lék spolknout místo plivání. Je to věc reflexu.

A  nakonec nejefektivnější, zdánlivě ale nejdrastičtější způsob. Dítě zaklekněte, ruce přidržujete koleny u těla. Palcem a prostředníčkem zmáčkněte tváře, tím otevřete ústa a zamezíte jejich zavření. Druhou rukou aplikujte lék.

A co vy, máte taky nějaké osvědčené triky, když vaše dítě odmítá lék?

Další tipy na podání léku hledejte ve fóru Nemohu do dítěte dostat léky. Jak ho donutit?

Jakým způsobem podat léky miminku?

Nemůžu do dítěte dostat antibiotika. Pomožte

zdroj obrázku: pixbay.com

Většina nastávajících maminek se těší, až bude chystat výbavičku pro své děťátko. Ono to ale někdy nemusí být úplně jednoduché, zejména tedy, pokud čekáte děťátko první. Co vše nakoupit? Kde to sehnat? A především kolik čeho budu potřebovat? Těžké odpovědi. Je to hodně individuální, protože každé miminko je jiné. No, a pokud nám chybí zkušenost, může být shánění základní výbavičky doslova „fyzicky i psychicky„ náročná záležitost.

Co vše budu potřebovat

Nenechte se vykolejit, nenervujte se a užívejte si těhotenství, co seženete, seženete, a zbytek za chodu dokoupíte. Věřte, že malé miminko toho opravdu mnoho nepotřebuje a v dnešní době není problém věci pořídit kdykoliv a kdekoliv.

Do začátku vám postačí mít doma opravdu jen to základní, tedy autosedačku, kočárek, postýlku, zavinovačku, deku, několik oblečků a pár hygienických potřeb. K nim patří hlavně plenky, vatové tyčinky do uší či polštářky z buničité vaty, vlhčené ubrousky nebo místo nich ubrousky textilní a obyčejná voda, odsávačka na nos a nůžky na nehty nebo pilníček. Kdo chce, přidá chůvičky a monitor dechu, vaničku, pár hraček a je to. Žádný problém.

Základem je zorientovat se

Ideální je, udělat si seznam základních věcí a postupně odškrtávat. Jen u oblečení se trochu rozepište, zde je potřeba více různorodých kousků ve větším počtu. Body s krátkým i dlouhým rukávem, punčocháče, ponožky, dupačky, polodupačky, rukavičky, čepičky, trička, svetříky, mikiny a podle ročního období i kombinézy a teplé čepice.

Nekupujte zbytečně věci, které si myslíte, že použijete, ale realita pak bude jiná. Týká se to například lahviček, odsávačky na mléko nebo dudlíků. Ano, mějte doma třeba jednu lahvičku a jeden dudlík, ale se zbytkem opravdu počkejte.

Zhodnoťte, co chcete nové a co vše vám bude stačit z druhé ruky.

Kde vše sehnat

Než začnete nakupovat, nezapomeňte, že některé věci si můžete půjčit, třeba monitor dechu i odsávačku mléka, tu zapůjčí za poplatek většina porodnic.

V obchodech nakupte věci, které vyžadujete úplně nové, na bazárku najdete zbytek.

Nezapomeňte navštívit lékárnu. Vyplatí se pořídit odsávačku na nos, ta se neztratí dalších pár let, mořskou vodu, teploměr, nůžky a vatové tyčinky do uší.  

Při sestavování výbavičky je dobré poptat se přátel nebo zapátrat ve vlastních zásobách, já mám takhle krásnou postýlku a jídelní židličku a konečně i pár hraček a oblečků po sobě.

Zaúkolujte přátele, beztak budou chtít něčím miminko přivítat, sdělte jim, co by se vám líbilo.

Bazar, ideální řešení, seženete zde skoro vše

Na bazárku je super shánět především oblečení. Určitě upotřebíte body, polodupačky či dupačky, svetříky, čepičky a ponožky. Tady nakoupíte dostatečné množství věcí za super cenu. Malé miminko rychle roste, netřeba mít vše nové, časem si to vynahradíte. 

Rovněž zde ale nakoupíte i kočárky, autosedačky, lehátka, vaničky, chůvičky a nejrůznější hračky. Kdo chce, jistě tu najde i nosítka či šátky. A vyplatí se zde poohlédnout po fusaku na jaro nebo zimu a dalších potřebách.

Bazar už dávno není o zcela opotřebovaných a nehezky vypadajících věcech vhodných jen na zahradu. Nakoupíte zde věci funkční i hezké a ušetříte nemalý peníz.

zdroj obrázku pixbay.com

Bolesti hlavy zažil někdy asi každý. S migrénou už to ale není žádná sranda. Ten kdo ji zažil, to potvrdí. Exsituje ale několik možností, jak ji řešit. 

Bolest, která  znemožňuje normálně fungovat

Nejde o obyčejnou bolest, ale o v podstatě velmi intenzivní a pulzující bolest na jedné straně hlavy v trvání několika hodin až dní. Fungovat s takovou bolestí dost dobře často nejde.

Většina z nás trpících migrénou už pozná, že se blíží a právě v tu dobu je nejvhodnější zasáhnout. Ten, kdo se s ní setkává poprvé, může být zaskočen, ale příště připraven.

Základní informace o migréně najdete i na koníkovi, podrobně se tedy rozepisovat nebudu a vrhnu se rovnou na tipy, jak s ní bojovat.

Prevence může být velmi účinná

Zkuste zjistit, co vaši migrénu vyvolává a vyvarovat se toho. U někoho to může být stres, u jiného počasí a změna tlaku, jindy za ní stojí nevhodné potraviny či nápoje. Zkuste se naučit poznat spouštěč a eliminovat ho.

Prevence může mít velký přínost, ovšem často je to běh na dlouhou trať, chvíli trvá, než zjistíme spouštěš migrény a ještě déle může trvat, než se spouštěč naučíme eliminovat. Nicméně vyplatí se na tom zapracovat.

K dalším preventivním opatřením patří vyhýbat se stresu, pravidelně a vyváženě jíst a pít a být aktivní, ale umět i odpočívat.

S migrénou lze bojovat různými prostředky

První rada zní, naučte se reagovat už na první příznaky a podnikněte opatření, která vám pomáhají, můžete tak předejít maximálnímu rozjetí migrény.

Jako první asi sáhnte po lécích.  Někomu zabere obyčejný paralen, který zbavuje bolesti, ale neřeší smaotnou migrénu. Pro ni jsou určené speciální léky na předpis, nejlépe tedy poradit se s lékařem. Pomoci může také magnézium.

Osobně si vystačím s paralenem hned v začátku, pak už nepomáhá. Přímo k lékům na migrénu jsem se nedopracovala, nežádoucí učinky pro mne byly takovým strašákem, že jsem nenašla odvahu je použít a hledala jiné cesty.

Dále vám může pomoci akupresura. Některé zkušenosti hovoří o mačkání bodu mezi horním rtem a nosem, tedy pod nosem. 

Alternativou k lékům mohou být bylinky či homeopatika, o těch se ale poradtě s homeopatem, který je určí přímo na míru vašim potížím. Z bylinek je dobrá kopretina Řimbaba, nejlépe žvýkat črstvé listy, ale k sehnání je i ve formě tobolek či kapek.

K častým opatřením se doporučuje tma, ticho a klid. Čerstvý a čistý vzduch. Ulevit vám může také určitá poloha těla. Z dalších věcí někdo doporučujestudený obklad, jiný horkou sprchu, tu mám s úspěchem vyzkoušenou.

"Já mám osvedčené ležet na bohu, na té straně, kde hlava bolí a bolesti prodýchávat, s každým výdechem si představuji jak bolest odchází, často takto usnu a probudím se bez bolesti. Osobně mi ještě pomáhá se najíst, někdy vyzvracet, někdy vybrečet. Možná to někomu přijde k smíchu, ale často mi od bolesti ulevilo, dojít si na velkou, proč, to netuším," uvádí jedna z konívek v našem fóru.

No a konečně někdy je doporučován sex  a prožití orgasmu. Ač je to téměř nepředstavitelné s tak šílenou bolestí provádět tyto hrátky, zkuste si třeba pomoci sama, bez partnera a uvidíte.

"Já mohu potvrdit, že někdy to opravdu funguje," píše jedna z maminek na našem fóru.

Tipů je mnoho a jejich účinek bude nejspíš individuální, nezbývá než zkoušet, co u vás zabere a při další migréně to začít praktikovat co nejdříve.

zdroj obrázku: pexels.com