Naděje

Brali jsme se po sedmileté známosti 17. září roku 2005 a hned jsme začali "pracovat" na miminku.
Ale cesta k tomuto zázraku bývá klikatá a trnitá.
Netušila jsem, že se touto uličkou strastí vydáme i my.
První rok neúspěchů byl bolavý.
Žili jsme v iluzi, že je to "brnkačka".
Ale měli jsme pocítit, že dítě je zázrak.

Po roce neúspěchů jsem podstoupila laparoskopii, kde bylo zjištěno, že mám neprůchodnou jednu stranu.
Následovalo další kolečko různých odběrů - určitě znáte - a všechny výsledky relativně v pohodě.
Jen jsem si přeléčila zvýšený prolaktin a doktor mne uklidňoval,že teď už nic v cestě nestojí.
Když se další čekání ukázalo jako marné, dostala jsem na půl roku clostilbegyt.

Po dvou letech se odhodláváme ke konzultaci v centru, kde nám nabízejí IUI.
Absolvovali jsme dvě a ani jedno s kýženým výsledkem.
Řešíme, co dál a už jsme rozhodnutí, že naše trápení nebudeme dál protahovat a v září 2008 zkusíme naše první IVF.

V květnu zjišťuju, že jsem těhotná.
Mám ale pořád divný pocit, strach. V šestém týdnu jdu na ultrazvuk. Doktor srdíčko nevidí, ale utěšuje mě, že to ještě nic neznamená a kvůli své dovolené mě objednává až za tři týdny.
Na druhý den večer špiním, takže v pátek upaluju ještě ke svému gyndrovi.
Říkal, že to moc dobře nevidí. Kontrola za týden v nemocnici.
Nepříjemný starý doktor houkl:" je to špatné, jestli jste nejedla, uděláme revizi zrovna..."
Druhý den ráno na lačno se mne ujala mladá příjemná doktorka, aspoň jeden ze světlejších bodů.
Pak už si pamatuju, jak se klepu zimou na pokoji a je mi blbě od tlaku.
Vydyndala jsem si ten samý den propustku domů.
Raději doma na gauči než tam....

Přestože nám doktor doporučil půl roku pauzu, tak čekám na dvě ms a potom "to necháváme na přírodě".
Ale zázrak opět nepřichází.
Tak střádáme a na září se opět chystáme na IVF.
V dubnu přišel můj bratr s prosbou o půjčku.
Řekla jsem si, že to tak asi má být a peníze mu půjčila.
Odložili jsme návštěvu CAR až na jaro 2010.
24. května, přesně na moje narozeniny, jsem měla dostat ms.
Po docela dlouhém snažení už doma testy nevedu a myslela jsem, že "to" stejně dostanu, tak jsem nic neřešila.
Dala jsem si, nic netušíc, s tchyňkou bílé vínko.

Druhý den 25. května manžel přivezl testy, já nevydržela, a hned odpoledne testovala.
Vykoukla na mne druhá čárka a já byla úplně zkoprnělá a do očí mi hrkly slzy.
Druhý den ráno testovací "repete", čárka je tam.

Děkuju Bohu, nebo jakékoliv vyšší síle, která nám poslala tento malý zázrak a modlím se, ať vydrží ve zdraví až do porodu.

Vítězný graf:

http://www.fertilityfriend.com/home/2369fa

Dlouho jsem se nemohla dovolat svému gyndrovi, až mi to nedalo a zašla tam v pátek osobně. Zjistila jsem, že je už 2 měsíce přestěhovaný a změnil si telefonní číslo.
Dneska jsem se nakonec na několikátý pokus dovolala a objednala se na 15. června.
Odpoledne jsem lehce zašpinila, tak jsem v nervech jela na kontrolu.

8. června sem 6+0 a srdíčko tluče.
Je to ta nejkrásnější blikající žížalka na světě.
Dostala jsem utroš a ascorutin a budu odpočívat na neschopence.
Za 14 dní jdu na kontrolu.

Kontrola 22. června dopadla výborně. Všechno je, jak má být, velikost odpovídá stáří. Spadl mi obrovský kámen ze srdce.
Další kontrola za tři týdny.
To snad ani nevydržím...
Sem tam se mi objevuje lehké špinění. Jsem z toho nervozní, ale snažím se odpočívat.

1. července ráno přechází lehké špinění v silnější, tak upaluju k doktorovi. Čekám na něj tři hodiny, ale vyplatilo se.
Miminko je zdravé, živé, srdíčko bouchá, žádná příčina špinění nenalezena, mám dál brát Utroš a hodně odpočívat.

13.7. Všechno je Ok, srdíčko bije, velikost odpovídá stáří a dostala jsem těhu průkazku.
Kontrola za měsíc.

V pátek 7. srpna další kontrola - moč, tlak OK, výsledky krve v pořádku, pohmatové vyšetření v pořádku.

Kontrola 4. září - triply OK, prcek roste a je v pořádku, ale je prý přes mě "špatně vidět", tak mě doktor v pondělí posílá na "lepší" ultrazvuk.

Další kontrola + test na cukrovku 2. října

Pondělní ultrazvuk dopadl výborně. Miminko má všechno, co má mít a je zdravé.
A vím, co čekáme....naše miminko má pindíka. 🙂

Kontrola 2. října - všechno v pořádku, miminko roste a prospívá a cukrovku nemáme. Hurrááá.

30. 10. kontrola - všechno v pořádku a příště máme přijít i s tatínkem - uvidíme prcka v celé své kráse. 🙂)

Tak už dokupuju poslední kousky do výbavičky. Je to sice s předstihem, ale kolem vánoc se mi nechce brodit masou lidí a s rostoucím pupíkem obíhat obchody, tak raději pořídím teď všechno v klidu.
Navíc se modlím, aby se mi vyhla chřipka - jakákoliv. Stačilo jedno pořádné nachlazení...☹(

kontrola 27.11. dopadla dobře, všechno je v pořádku.
Ultrazvuku se zúčastnil i tatínek, ale chudák toho moc neviděl. Prcek měl tvářičku zabořenou do placenty a ručičky měl v klíně, nožičky skrčené tak, že nebylo vidět, jestli je to holčička nebo chlapeček. Možná bude v porodnici překvapení.🙂)

21. prosince - srdeční ozvy jsou v pořádku, moč i tlak taky, doktor už mě ani nevyšetřoval spodem - prý i když bych porodila, tak už se nic neděje - zaskočilo mě to a uvědomuju si, že se termín porodu přibližuje.🙂)
A byla jsem pochválena za váhu - deset kilo nahoře, ale doktor byl před svátky asi v dobrém rozmaru.

28. prosince a 4.ledna - kontroly jako přes kopírák. Změřeny ozvy, srdíčko tluče jako zvon, moč i tlak v pořádku a kontrola zase za týden.
Už se začínám těšit, až bude prcek na světě.
Máme vypsáno i prohlášení o jménech. Nakonec to nebude Petr.🙂)

11. ledna - všechno OK, tlak, moč i ozvy.

18. ledna - ultrazvuk a odhad váhy miminka - malý váží kolem 3 400 g. Všechno ostatní v pořádku.

25. ledna - poslední kontrola u mého gyndra. Jsem předána do péče porodnice. V pátek tam jdu na kontrolu, pokud do té doby neporodím.
Začíná mi docházet, jak se "to" blíží. 🙂
Nahoře mám 13 kg a doufám, že už to víc nebude.