Neexistuje ideální kočárek. Takto jsem postupovala při výběru kočárku já. Dokonce jsem si vypracovávala podrobné tabulky cen celých kompletů. 

O prázdninách 2010, když jsem čekala miminko, jsem se začala rozhlížet po kočárku. Vůbec jsem nechápala, jak je možné, že některý kočárek stojí třeba 7000 Kč a jiný 25000 Kč. 

Nejprve jsem se chytala za hlavu, že bych měla dát za kočárek (i s autosedačkou) víc než 15 tisíc, ale nakonec jsme se vyšplhali na 25 tisíc se vším všudy. Toto číslo se zdá šílené, ale postupným zkoumáním kočárků jsme došli k závěru, že to není tak strašné, když si vybereme pečlivě. Přece jen počítáme s tím, že bude používán na dvě děti, takže zhruba 6 let. 

Nejprve jsme vyloučili všechny polské a čínské. Nevěříme, že mají životnost na dvě děti, což jsme chtěli, a když si člověk spočítá, že by kupoval kočárek na každé dítě zvlášť, tak se vyšplhá na 20 tisíc a víc. 
Když si koupíte polskou kombinaci autosedačka + hluboká korba + sportovní korba a pak si k tomu ještě koupíte zvlášť sporťák, protože se ti s ním lépe manipuluje, tak se dostanete na cca 20 tisíc. Zní to jako hloupost, ale snad neznám holku, která by s levným prvním kočárkem vydržela alespoň dva roky.

Další postřeh, co jsem zaznamenala je, že mi holky tvrdili, že je kočárek stál 10 tisíc a že by víc nedali, ale počítali holí kočárek. Například moje známá si koupila Patrona (údajně český kočárek, ale ve skutečnosti se u nás pouze montuje), ten ji prý stál 10 tisíc, ale když si k tomu připočtete moskytiéru, autosedačku, pláštěnku, tak se vyšplháte na 15 tisíc, to si ale uvědomila, až když jsem jí to řekla. Po roce už ji nevyhovoval a tak si koupila sporťák z druhé ruky za 3 tisíce, což už je 18 tisíc. Takže jsme zase na cca 20 tisících. 

Když jsem se ze zoufalství byla přece jen podívat v obchodě na levnější kočárky, které se mi opravdu líbily, tak jsem později na diskuzích o konkrétních značkách, které mě zaujaly, zjistila spoustu stížností. Přečetla jsem jich opravdu hodně na každý typ kočárku zvlášť. 

Vzhledově se mi poměrně líbí polský Roan. Je na starý způsob. Patří mezi lepší polské kočárky, ale když se na něj se mnou šel podívat můj taťka a začal kontrolovat jeho kvalitu, tak došel k závěru, že nebrat. 
Nezapomeňte zvedat matrace a podívat se jak kvalitní materiál je pod ní. Právě Roan působil dost fórově. Pro mimčo to nevadí, ale sporťák by měl podle mě být fortelný. Podložka z umělé hmoty se již při malém tlaku prohýbala, a když má syn na roce 11,5 kg, tak nevím, nevím, jak by to kočárek zvládal.

U polských kočárků se hodně bojím chemikálií. Možná jsem paranoidní, ale těch průšvihů s obsahem chemikálií je poslední dobou nějak moc (hračky, nábytek, gauče). Ale to se samozřejmě může stát i u značkových kočárků. Tam ale očekávám, že si to lépe ohlídají. 

Jediný z polských kočárků pro nás připadal v úvahu X-Lander. Kvalita, cena, výkon úměrná. Komplet se vším všudy stojí cca 15 tisíc. Má ho kamarádka a je spokojená, ale také si k němu později pořídila ještě zvlášť sporťák. Možná, že bychom si také pořídili X-Landra, ale má čím dál menší hlubokou korbičku, a nevím, jak bych do něj dávala dítě ve fusaku celou zimu. Dát dítě před půl rokem na sporťák, jak je dnes zvykem, se mi nelíbí. Spoustu sporťáků navíc nelze sklopit do vodorovné polohy, což pro mimčo není to pravé ořechové. 

Rozhodně až půjdete vybírat kočárek, vezměte si s sebou metr a sami si korbičky měřte. Na to, co vám říkají prodavačky, nedejte. Někteří výrobci uvádějí vnější rozměr, který nám je k ničemu. Když narazíte na prostornou korbičku, tak nezapomeňte změřit také sedačku sporťáku. Když už jsme si mysleli, že máme vybráno, nenapadlo nás, že by Mutsy (tuším Holandsko) hluboká korba byla širší než u sporťáku. A jak se tam pak vejde dva roky staré dítě ve fusaku? A to se nám TOLIK líbil. 

Vybírali jsme kočárek na využití od A do Z, čili od narození do cca 3 let, abychom si nemuseli již kupovat jiný. 
Další kočárek, který jsme zkoumali, byl Jane (cena 18 - 20 tisíc). Po přečtení diskuzí jsem ale zjistila, že budˇ nebrzdí nebo se brzda zasekává. To mi potvrdily i náhodné maminky, které jsem na ulici zastavila a ptala se jich na zkušenosti. Jedna měla pouze tři měsíce staré mimčo a nový kočárek. Trošku brzo na reklamaci po třech měsících, ne? 
Zajímavé také je uhodit na prodavačku "A s čím vám ho reklamují?" 🙂 Pokud tvrdí, že nereklamují, tak lžou. I drahé kočárky mají své mouchy. U Jane mi potvrdili problémy s brzdou a nekvalitní potah. Jane je často vidět na ulicích a je dobré se dívat, jak vypadá po určité době užívání. Na mě působí, že velice rychle vypadá "popelnicově". 

Takovým zkoumáním jsme došli až na Teutonii (Německo). Hlavní prodejce této značky v ČR je v Liberci, tak jsme se tam jeli podívat. V obchodě bylo narváno.
Poprvé za svůj život viděla prodavačky, které vědí, co prodávají a rozhodně prodávat umí. Dokázali zodpovědět všechny dotazy a všem zákazníkům se opravdu věnovaly (je to tam tak na 2 hodiny výkladu). Já ale nepatřím mezi lidi, kteří se nechají opít rohlíkem a tak jsme tam jeli další týden ještě s další těhulí s a jejím manželem. Kluk z vesnice a navíc strojař umí posoudit kvalitu výrobku lépe než měšťáci. 
V ten okamžik jsme si s manželem mysleli, že si jedeme kočárek již objednat (nutno cca 8 týdnů předem - dělá se na zakázku) a to konkrétně trojkolku. Když jsme stáli v obchodě a dohadovali se, jestli tedy 3 nebo 4 kolku, všiml si nás tam nějaký zákazník a jestli nám může poradit, tak že raději 4 kolku. Že si pořídili 3 kolku a že jí hodně často vypadává přední kolečko a že ho stále reklamují. Reklamaci jim ale uznávají, což je vizitka firmy. To jsem věděla již ze svého průzkumu, ale prostě každý kočárek má něco. Co mu navíc vadilo, že kočárek hodně vyšisoval. Jenže pak z něj začalo lézt, že jsou hodně sportovně založení, že je kočárek pořád venku, protože bydlí na vesnici a že je kočárek využit na 100% a i v těžkých terénech. Dokonce nám kočárek šel ven ukázat, protože ho měl v autě. Opravdu hodně vyšisoval, ale co by nezměnilo barvu, když je to od rána do večera venku? Nejprve mě to hodně zaskočilo, ale pak jsem si uvědomila, že není nic jednoduššího, než když budu u nás na zahradě na něj dávat přehoz. V každém případě s ním zase tak strašně nespokojený nebyl, protože tam byl se svou švagrovou, která si ho šla právě objednat. 
Po tomto rozhovoru jsme se ale rozhodli objednat si 4 kolku. Ale pozor, není ale 4 kolka jako 4 kolka, je nutné také vybírat kočárek na terén, ve kterém chcete jezdit. My s ním chceme minimálně na lesní cesty (okolí Kosti, Trosky...). Prodávající nám vysvětlila, že většina měst potřebuje opravdu sportovní podvozek kočárku, že ty s menšími koly jsou hlavně do obchoďáků.
Záruka při objednání na místě je 3 roky, což považuji za výhodu. Značka je tuším 60 let stará. 

Ještě jedna maličkost, pokud byste se přece jen rozhodovali pro polský kočárek. Věříte bezpečnosti polských autosedaček? Četla jsem, že všechny sice mají certifikát kvality, ale ... Jinak nejlevnější kvalitní autosedačka (vajíčko) pro novorozeně stojí asi 3 tisíce a je od značky Maxi Cosi. Já nejsem vyježděný řidič a tak si myslím, že je rozhodně lepší investovat do ověřené značky. 

Pokud je 25 tisíc pro vás moc, tak se podívejte na Inglesinu (Itálie). Komplet stojí18 tisíc. Má ale kolečka bez aretace (=4 pevná), nemají ložiska, ale jsou oproti Teutonii nafukovací. Jediný problém je, že občas praskne pružina. Ta se ale dá poměrně levně koupit (cca 80 Kč). Proč jsme se pro ni nerozhodli? Nelíbil se nám vzhled sporťáku na staromódním podvozku a nejsem si jistá, jestli by podvozek měl rád lesní cesty. V každém případě se na něj někde v krámě podívejte je to taková stará dobrá klasika ve které jsme jezdívali my. Podle našeho názoru je to nejlepší střední cesta. 

Pokud najdete jiné nepolské a nečínské kočárky po 20 tisíc, tak věřte, že to není výhodná akce, jak v krámech tvrdí, ale že s tou kolekcí není něco v pořádku. Buď malá korbička, časté reklamace. 

Snad jsem vás tímto románem neuspala. Jen jsem se vám snažila vysvětlit, proč tak strašně drahý kočárek. Samozřejmě si můžete koupit levný, ale co když ho budete muset reklamovat? Na reklamaci je ze zákona 30 dní a ne v každé prodejně poskytují náhradní kočárek. 

Před objednáním jsme došli až tak daleko, že jsem já i moji rodiče zastavovali na ulici maminky s kočárky a ptali se jich na spokojenost. Moji rodiče ale nevěděli, které jsou polské, přesto však došli ke stejným závěrům jako já.

Důležitou informací je, ať už pro kočárky drahé nebo levné, že všechny potřebují neustálou údržbu. Bohužel o tom nás v obchodech dost často zapomínají informovat.
Co je myšleno údržbou? Je to jednoduché. Jednou za šest týdnů si udělat čas a všechny kovové části kočárku pořádně omýt a pak samozřejmě důkladně promazat. Možná, že kdybychom to opravdu všichni dělali, najednou by ty polské a čínské kočárky vydržely víc 🙂
Já toto vše opravdu dodržuji a dovolím si říct, že jsem opravdu na svůj kočárek háklivá a podle toho také vypadá 🙂. A jsem si také vědoma toho, že jsem některým kamarádkám pro smích. Prostě chci, aby mi dobře sloužil, a podle toho se k němu chovám. Kdybych ho nějakou dobu nepotřebovala, tak bych ho rozhodně nikomu nepůjčila. Nikdy nevíte, jak se o něj byť i váš dobrý kamarád bude starat. Navíc je jedno známé pravidlo: „Pokud se chceš s věcí rozloučit, půjč ji kamarádovi“.

Tento článek jsem napsala v létě 2010 a od té doby se mohlo mnoho změnit. Jinak i já shledávám na svém kočárku věci, které by mohly být jinak, ale jiný bych opravdu nechtěla. A už vůbec si teď nedokáži představit mít 3kolku na lesní cesty. Možná ještě tak tu se zdvojeným přední kolem. 

Částka 25000 Kč pro mě byla a je obrovská. Snažím se ji kompenzovat tím, že nepohrdám 30 let starým oblečením po sobě.  Tedy alespoň ne na doma 🙂 Ostatní oblečení pro syna se snažím nakupovat z druhé ruky. Je to přece způsob recyklace 🙂 Ale rozhodně bych si na kočárek nebrala půjčku.
Můj názor ale je, že než si koupit kočárek z Polska, tak raději kvalitní z druhé ruky. V bazarech jich je tolik! Přitom za stejné ceny jako polské, ale v plné výbavě. Jenomže o internetových bazárcích jsem dříve nevěděla. Pokud by byl možný osobní odběr, tak po své zkušenosti bych se toho nebála. Až na Jane. 
Nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci. Bohužel v dnešní době si člověk nemůže koupit ani blbou flašku, aniž by prozkoumal možnosti. Jinak vyhodí několikanásobně víc peněz, než nalezne tu pravou. 
Většinou je to o tom, najít ty mouchy, které člověku budou vadit nejméně. A to je u každého jiné. 

Takže závěrem bych asi doporučila toto. Pokud chcete a můžete investovat peníze, tak všechny nepolské kočárky se pohybují okolo 25000 se vším všudy (podvozek, hluboká korba, sporťák, autosedačka, pláštěnka, nánožník, košík, moskytiéra). Pak už je jen na vás, s jakou "mouchou" kočárku jste schopni se sžít 🙂 

Přeji Vám všem ideální kočárek 

únor 2012
Jak jsem dosáhla toho, že je můj syn od roku bez plín? Prostě jsem jen zvolila metodu našich maminek, babiček, prababiček. Ony totiž naše prabáby neměly čas prát pleny a jinou možnost, než nás to rychle odnaučit, aby se nestrhaly, neměly. 
Dnes se tomu moderně říká Bezplenková metoda, ale já říkám dávání vyčůrat. Florianek se narodil v listopadu 2010. S čůráním a kakáním mimo plínku jsem začala přesně po ukončeném třetím měsíci, kdy jsem mu začala dávat klasické čtvercové plíny.
Proč klasické čtverce? Měla jsem je doma ještě po sobě a také rychle schnou. Kupodivu nic nenamítala ani moje mamka a řekla mi, že já jsem dostala svůj nočník k Vánocům od prababičky a ta byla také první, kdo mě nad nočníkem v mých 4 měsících držel.  Samozřejmě jsem Florianka na nočník takhle malého neposazovala, ale držela v klubíčku nad kyblíčkem, který jsem si dala mezi kolena. Posazovat na nočník jsem ho začala až v 8 měsících.
A jaký mám nočník? Nejobyčejnější z roku 1981. Teď už vím, že nemá cenu miminko dávat čůrat pokaždé a číhat, až bude po 20 minutách čůrat. Já ale jednak nic jiného dělat nemohla, protože pořád brečel, když jsem se mu nevěnovala a také brečel vždy, když chtěl čůrat. Alespoň nám to tak přišlo. Když už jsme věděla, že jistě čůral, tak jsem ho nechtěla nechávat v počůrané plínce, i když to bylo jen cvrknutí. Příště to ale budu dělat tak, že mimčo budu dávat  čůrat v okamžik, kdy je vyšší šance, že bude čůrat a také jak jsme my naučené chodit na záchod - po probuzení, po jídle, při přebalování, před odchodem ven, před koupáním, před spaním. A rozhodně tehdy, když jsem viděla, že chce kadit. S kakáním to ale bylo daleko jednodušší. Florianek převážně kakal skoro stále ve stejnou dobu a ostatní kakání vždy bylo a je až když jsem ho dala čůrat. 
Plenky nedávám od 10 měsíců. Nebo jsem je dala, ale zatvrzela jsem se, že musím postupovat tak, jako by je neměl. Bylo ale léto a venku jsem ho mohla kdykoliv a kdekoliv dát vyčůrat.
Když se ochladilo, začala jsem mu plínku na ven dávat, kdyby náhodou, ale nikdy se mi nepočůral. Jinak jsem je ještě pro jistotu dávala na noc.  Když jsme jeli do města, tak jsem pouze ze své pohodlnosti dávala jednorázovku. Nechtělo se mi  tahat s počůranou plínkou a ne všude se hodilo čůrat.
Od 13 měsíců mohu konstatovat, že si Florianek oficiálně říká - "ee" a ukazuje na nočník. Nočník máme stále připravený v obýváku, aby mu byl na očích, ale vysoko, aby na něj nedosáhl. Občas se ho zeptám, jestli nechce čůrat a když jde k nočníku, tak chce, ale pokud se vzpouzí, tak nechce.  
Na roční prohlídce nás paní doktorka velice pochválila, že už jsme bez plínek. A to jsem čekala, že dostanu pěkně za uši a přednášku o tom, že jsem se zbláznila…paní doktorka je totiž velice přísná.   
Teď hned po Vánocích jsme přestali plínky používat úplně a místo nich jsem si pořídila dvoje „tréninkové kalhotky“. Jsou to klasické kalhotky, které jsou vyrobeny ze silnějšího materiálu, který je chvíli nepropustný a když se do něj dítě počůrá, tak je v mokru, na rozdíl od jednorázovek. Nejsou určeny ani na ven, ani na spaní, ale já je právě dávám na spaní a na ven, protože vím, že se mi standardně nepočůrává. Občas se mu ale stává, že když hlásí „ee“, tak si trošinku cvrkne a to ty kalhotky bez problému chytí 🙂 Přes den ale na doma nosí slipy. Když si cvrkne, tak se nic neděje. Chytí to tepláky. Mám prát plínku, nebo tepláky. To vyjde nastejno. Ale cvrká si jen málokdy. Spíš je to tím, že mu nevěřím, že chce čůrat, když si podle mě říká příliš brzo. Bohužel zatím ale nerozezná, jestli chce pouze prdět, nebo jestli chce kadit, takže často vyžaduje nočník pouze na vyprdění 🙂. Ale to se naučí. Hlavně, že si říká 🙂
Těsně před Vánoci nám Florianek poprvé onemocněl. Chytil rotaviry. Začalo to tak, že se z ničeho nic několikrát za den průjmově pokadil.  Sám z toho měl vytřeštěné oči. Musel hodně pít, aby nebyl dehydrovaný. Vypil jistě 1,5 litru za den a to pak svou potřebu nestíhal hlásit. Pil opravdu hodně, čůral skoro pořád, a kadil při každém prdnutí, tak jsme mu dávali jednorázovku. Jednorázovky jsme od třech měsíců nekupovali. Jsou to opravdu pouze ty, které nám zbyly. Bála jsem se, jestli zvládneme být po nemoci bez plínek, ale zvládli 🙂. Jakmile průjem ustoupil, tak Florianek opět začal hlásit „ee“, když potřebuje na nočník. Osobně si myslím, že trend dnešní doby, že dítě se nenaučí dříve než na 1,5 roce je jen obrovský business. Točí se v tom obrovské peníze.

Totéž si myslím o všech sunarech. Proto od 10 měsíců, když jsem přestala kojit, pije kravské mléko, pro které si jezdíme ke kamarádce. Já jsem na něm také vyrostla, zrovna tak moje máma a babička. Už by se někde muselo projevit, kdyby to nebylo zdravé a nechalo na nás následky. Co na to doktorka? Opět byla úplně v pohodě. A to nás všechny, kdo k ní chodíme, pucuje kvůli maličkostem. Nevěřím tomu, že by se Florianek naučil nočníkovat rychle, kdybychom ho začali učit až od těch 18 měsíců. Je totiž tvrdohlavý. Takhle nic jiného nezná a přijde mu to přirozené.  Samozřejmě se občas stávalo, že přišlo pár dní, kdy to prostě nešlo a on si čůral, kdy chtěl a kašlal na mě. 
Kdo by nechtěl začínat tak brzo, což se nedivím, tak ale rozhodně od 6 měsíců to smysl má. Nejzazší termín považuji 8 měsíc. Tou dobou se čím dál víc začíná projevovat povaha dítěte a už by to nemuselo jít tímto způsobem, nebo ne tak hladce. Dítě si pak už hodně uvědomuje co se s ním a kolem něj děje a jak mu vysvětlit, že včera do plínky čůrat mohlo a dnes už ne. Pak už je opravdu nutné počkat, až dozraje a pochopí, že do plínek se nečůrá, ani nekadí.

Nevěřím tomu, že malé dítě neumí ovládat močový měchýř.  Jen neumí zadržet větší množství moči. Když náhodou Florianek  začal čůrat, když byl svlečený a já se lekla, tak čůrat hned přestal a to už od 4 měsíců. Navíc když mu bylo takových 8 měsíců a já viděla, že už potřebuje čůrat, ale nehodilo se nám to a já říkala „vydrž“, tak vydržel. Zajímavé také je, že asi od 8 měsíců pokaždé, když jsme ho dávali čůrat, tak ze sebe alespoň deset kapek vymáčknul 🙂. Prostě pochopil, že má čůrat, což je podle mě ovládání močového měchýře.  A to geniální dítě určitě nemám 🙂
Kamarádky na mě nevěřícně koukaly, ale když se rodičů zeptaly, do kdy nosily plínky, zjistily, že byly se sourozenci nejdéle na 1,5 roce bez plen. Holky ale většinou už na roce. 
Zajímavé také je, že tuto metodu kritizuje pouze ten, který ji se svým dítětem nezkusil. A také je zajímavé, že k včasnému dávání na nočník nás nabádají všechny babičky našich dětí 🙂. Protože vědí, že funguje 🙂  Někdo může namítnout, že na to nemá čas. Ale naše mámy, nebo babičky na tom rozhodně nebyly lépe. Musely mít navařeno, zavařeno, napečeno, vyžehleno, naklizeno, nakoupeno a třeba ještě neměly pračky, různé roboty a polotovary, které nám usnadňují život.
Je to hodně o životních prioritách. Ty jsou ale samozřejmě pro každého jiné. Důležité je od začátku doporučuji říkat, co budete dělat: „Dáme vyčůrat“ a při samotném čekání říkat „ee“, aby se spojilo slovo s výkonem  a dítko se naučilo samo si brzo říkat o nočník. Za každé zdařené čůrání a kakání EXTRÉMĚ chválit, tleskat, dělat opičky, aby se dítě smálo a pochopilo, že udělalo něco, co je dobře a co se nám líbí. My jsme Florianka dokonce šimrali 🙂.  Teď už stačí pochvala a zatleská si sám 🙂 Pokud se ale nepovedlo, nebo se dokonce počůral, tak jsme to nejprve jen tak přešli a když byl větší, tak jsme jen klidně řekli, ty jsi čunik, musíš nám dát vědět.
A ještě perlička. U kamarádky se Floriankovi zalíbila panenka, tak mu babička po mě a mé sestře jednu malinkou našla a to dokonce i s nočníkem. Moc jsme se o Vánocích nasmáli, když ji pak na něj dával a říkal „ee“ 🙂 Rozhodně si ale uvědomuji, že každé dítě je jiné a některé se takhle rychle na nočník chodit nenaučí. Ale myslím si, že za zkoušku to rozhodně stojí. I kdyby se nezdařilo, tak mohu říct, že jsem pro to udělala vše, co jsem mohla. Ještě nespíte? 🙂 Určitě to zkuste, držím palce a třeba pak dejte vědět, jak to dopadlo. Zajímá mě to 🙂
Jinak Florianek je komplet bez plen od roka a bez tréninkových kalhotek na noc od 15. měsíců.